ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2644.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2644/2019-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce B. V. , bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 75/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 25 Co 320/2016-207, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 29. 7. 2016, č. j. 25 Co 320/2016-207, výrokem I odmítl odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně jako soudu prvního stupně ze dne 22. 8. 2013, č. j. 3 C 75/2009-152, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 20 000 Kč měsíčně, navýšená v následujícím kalendářním měsíci poté, kdy dojde k nárůstu indexu cen o 5 % (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), a uloženo žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 346 Kč (výrok II rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud rovněž výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 2. 9. 2016 dovolání (č. l. 212), které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř“.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle §218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle §218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle §211 o. s. ř. a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání (viz DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3167/2015).
V předmětné věci proto dovolání není přípustné, neboť odvolací soud napadeným usnesením odvolání žalobce odmítl pro neodstranění vad podání. Proti odmítnutí odvolání se měl žalobce namísto podání dovolání bránit žalobou pro zmatečnost, jak ostatně učinil rovněž v podání doručeném odvolacímu soudu dne 2. 9. 2016 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, nebo ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2158/2015).
Dovolací soud proto z výše uvedeného důvodu dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, které nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5474/2017).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolání Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci odmítnuto, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu