ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3042.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3042/2017-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. Č. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Ke Stírce 490/57, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 268/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 70 Co 65/2017-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 11. 2016, č. j. 42 C 268/2015-69, zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 3. 2017, č. j. 70 Co 65/2017-90, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé změnil jen tak, že se konstatuje, že postupem soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka ve věci jím vedené pod sp. zn. 167 EX 31237/12 bylo porušeno právo žalobce na řádné vedení exekučního řízení, tj. na řízení nepoznamenané nesprávným úředním postupem, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud také uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 17 000 Kč a před soudem odvolacím částku 6 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku vydání exekučních příkazů soudním exekutorem v řízení vedeném pod sp. zn. 167 EX 31237/12, v nichž byl úrok z prodlení stanoven ve výši 7,75 % denně, nikoli ve výši 7,75 % ročně. Nesprávné vyčíslení dlužné částky na částku 2 884 050,66 Kč, namísto částky 75 934,50 Kč, působilo žalobci enormní stres a psychické utrpení zejména s ohledem na to, že vyživuje nezletilé děti a manželku, zásadním způsobem tak zasáhlo do jeho dosavadního života, protože se obával doživotní nemožnosti úhrady dluhu a údělu žít z příjmů odpovídajících úrovni hmotné nouze. Vymáhání dluhu také narušilo rodinné vztahy žalobce a negativně ovlivnilo pověst i čest žalobce v obci, v níž bydlí.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nemůže založit pouhý nesouhlas žalobce s formou poskytnutého zadostiučinění, neboť stanovení formy přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v §31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015). Nejvyšší soud nadto ustáleně uvádí, že konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012).
Ze skutkových zjištění neplyne, že by v uvedeném případě nešlo o pouhé pochybení soudního exekutora, ale o jeho dlouhodobý přístup k výkonu funkce, jehož se měl žalobce stát obětí. Žalobce tudíž konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Žalobcem tvrzená újma spočívající v dlouhém trvání stavu nejistoty a dehonestaci v očích manželky a okolí nebyla odvolacím soudem shledána v příčinné souvislosti s pochybením soudního exekutora. Žalobcem uplatněné námitky spočívající v popisu jeho schopností, respektive jejich nedostatku, které mu neumožnily učinit si závěr o zjevnosti chyby v předmětných exekučních příkazech, jsou opět jen okolnostmi stojícími z hlediska příčiny vzniklé újmy na jeho straně a nijak nevyvracejí výše uvedený závěr odvolacího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu