ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.318.2018.1
2
3
sp. zn. 30 Cdo 318/2018-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka, v právní věci žalobce R. A. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 237/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017, č. j. 55 Co 237/2017-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 3 500 000 Kč s příslušenstvím za nezákonné trestní stíhání, ve výši 1 300 000 Kč s příslušenstvím za nezákonnou vazbu a ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím za majetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou trestního stíhání, dále omluvy a konstatování porušení základních práv a svobod žalobce. Vedle toho se domáhá uložení povinnosti žalované zlikvidovat jeho srovnávací vzorek DNA, odstranění jeho profilu DNA z Národní databáze DNA a všech dalších databází Policie ČR, odstranění veškerých jeho osobních údajů a obrazových snímků ve všech databázích a spisech Policie ČR, získaných bukálním stěrem, sejmutím jeho daktyloskopických otisků a fotografováním, které o něm Policie ČR zpracovává v souvislosti s trestním řízením, ve kterém byl dne 25. 8. 2015 pravomocně zproštěn obžaloby.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 5. 2017, č. j. 31 C 237/2016-129, zastavil řízení ohledně nároku žalobce týkajícího se uložení povinnosti žalované zlikvidovat jeho srovnávací vzorek DNA, odstranění jeho profilu DNA z Národní databáze DNA a všech dalších databází Policie ČR, odstranění veškerých jeho osobních údajů a obrazových snímků ve všech databázích a spisech Policie ČR, získaných bukálním stěrem, sejmutím jeho daktyloskopických otisků a fotografováním.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 55 Co 237/2017-150, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, kde že se vyslovuje věcná nepříslušnost a věc bude v tomto rozsahu postoupena Městskému soudu v Praze.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázky formulované pod bodem 1) na straně 12 dovolání (podle jakého ustanovení hmotného práva se řídí nárok žalobce na uložení povinnosti žalované odstranit veškeré žalobcovy osobní údaje a obrazové snímky ve všech databázích a spisech Policie České republikyČR, které jsou o něm zpracovávány v souvislosti s trestním řízením; a zda se jedná o tzv. odstraňovací návrh v rámci práva na ochranu osobnosti, nebo o nárok na likvidaci osobních údajů nebo o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem) nejsou formulací dovolacích důvodů, ale žádostí o právní radu a jako takové nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na nich napadené rozhodnutí nestojí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitka nesprávného posouzení věcné příslušnosti v napadeném rozhodnutí, obsažená implicitně v bodě 2) na straně 12 dovolání, nemůže přípustnost podle §237 o. s. ř. založit, neboť ji odvolací soud posoudil shodně s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 942/2016, nebo ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3279/2012), pokud dovodil, že o nárocích na odstranění následků zásahu do práv žalobce nemůže rozhodnout soud v občanskoprávním řízení, přičemž postup v režimu práva na ochranu osobnosti není v dané věci žalobci k dispozici (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015).
Poukaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 2 Aps 2/2004, není přiléhavý v situaci, kdy již bylo trestní řízení skončeno a pokud Policie České republikyČR nadále drží vzorky DNA žalobce, jeho daktyloskopické vzorky, obrazové snímky a další osobní údaje, nečiní tak již jako orgán činný v trestním řízení [§12 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)].
K namítaným vadám řízení (viz část V. dovolání) by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen tehdy, pokud by dovolání bylo přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což v daném případě není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu