ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3238.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3238/2019-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce A. Ž., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Renatou Flaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Sokolská 1605/66, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 238/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2018, č. j. 23 Co 278/2018-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2017 domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 51/2007.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 7. 2018, č. j. 31 C 238/2017-32, řízení zastavil (výrok I), neboť žalobce ani k výzvě soudu prvního stupně neuhradil soudní poplatek za podanou žalobu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením zamítl návrh žalobce na přerušení řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.
V rozsahu, ve kterém byl dovoláním napadán výrok I usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť nejde o rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí.
Dále se proto Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání v rozsahu, v němž žalobce napadal výrok II usnesení odvolacího soudu.
Otázka vzniku poplatkové povinnosti v řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že žalobci povinnosti zaplatit soudní poplatek za jím podanou žalobu vznikla. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, s doručením úkonu, kterým je zahájeno řízení (žaloby), je spjat vznik poplatkové povinnosti a splatnost poplatku jako takového. Uvedené se beze zbytku vztahuje i na návrhy na zahájení řízení o náhradě škody či nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, podané po 29. 9. 2017 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4693/2018), což je případ žalobce. Závěr odvolacího soudu o vzniku poplatkové povinnosti za podanou žalobu se tedy neodchyluje od závěrů, ke kterým Nejvyšší soud dospěl ve své rozhodovací praxi.
Dovolací soud podotýká, že odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž uvedený rozsudek vychází, není případný, neboť v něm byla řešena otázka vymezení celkové délky kompenzačního řízení dle §31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, nikoliv však otázka vzniku poplatkové povinnosti v případě zahájení řízení ve věcech podle posledně uvedeného zákona. Ta se striktně odvíjí, jak bylo uvedeno výše, ode dne doručení žaloby soudu, nikoliv ode dne uplatnění nároku u žalované v rámci předběžného mimosoudního projednávání ve smyslu §14 a §15 OdpŠk, jak míní žalobce.
V projednávané věci žalobce dovoláním napadl rovněž výrok III usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl.
K obsahu dovolání, které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241 o. s. ř., a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží (§241a odst. 5 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu