ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3478.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3478/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Michaelem Nippertem v právní věci žalobce P. R., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 48/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 16 Co 99/2017-55, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2016, č. j. 43 C 48/2016-29, kterým byla zamítnuta žaloba o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč a dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Žalobce současně s podáním dovolání požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů.
Usnesením ze dne 30. 1. 2018, č. j. 43 C 48/2016-65, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů.
Žalobce na tuto výzvu v podání ze dne 17. 4. 2018 opětovně požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 43 C 48/2016-72, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I) a neustanovil žalobci zástupce pro dovolací řízení (výrok II), neboť uzavřel, že žalobce přes výzvu soudu neprokázal naplnění podmínek §138 odst. 1 o. s. ř., pokud nijak nedoložil svá tvrzení, že nemá žádný příjem ze zaměstnání ani z dávek státní sociální podpory a rovněž, že nemá žádný majetek, přičemž nijak nedoložil ani netvrdil důvody, které by mu bránily v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že podle §30 odst. 1 o. s. ř. lze ustanovit zástupce pro řízení jen osobě, která splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, zamítl i žalobcův návrh na ustanovení mu zástupce.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2018, č. j. 16 Co 277/2018-86, jako soudem odvolacím, potvrzeno s odůvodněním, že soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům a že navíc v daném případě nebyla ani splněna druhá podmínka §138 odst. 1 o. s. ř. Žalobcem podané dovolání totiž lze považovat za svévolné a s ohledem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2791/08 jeho chování za litigiózní, neboť za poslední roky bylo v databázi Městského soudu v Praze již více než 100 rozhodnutí, o kterých rozhodoval Městský soud jako soud odvolací či jako nadřízený soud, a to o žalobcových návrzích, jenž je v naprosté většině případů v řízení neúspěšný.
Soud prvního stupně již dále žalobce nevyzýval k odstranění vady jeho dovolání spočívající v nedostatku povinného zastoupení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 1. zákona č. 139/2015 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto stoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud vycházel ze závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu je též dostupné na http://www.nsoud.cz , a za stavu, kdy soud prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nevyhověl žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a žalobce, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, byl řádně vyzván k odstranění nedostatku jeho zastoupení v dovolacím řízení, dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci. Dříve poskytnutá výzva byla totiž objektivně způsobilá zprostředkovat žalobci povinnost zastoupení advokátem v dovolacím řízení, jakož i následky nesplnění této povinnosti. Současně ohledem na obsah žalobcových podání Nejvyšší soud považuje za přiléhavý názor odvolacího soudu o svévolném uplatňování práva ze strany žalobce.
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, které je dostupné na http://www.nsoud.cz ). Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2019
Mgr. Michael Nippert
pověřený člen senátu