ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.5662.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5662/2017-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně R. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti žalovanému K. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Karlem Bockem, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická 613, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 206/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2017, č. j. 71 Co 326/2016-495, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2017, č. j. 71 Co 326/2016-495, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, když její manželství s žalovaným, uzavřené dne 15. 4. 1989, bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 6. 2009, č. j. 15 C 81/2009-9. V průběhu řízení došlo mezi účastníky k uzavření smíru, kterým si vypořádali veškerý majetek a vzájemné nároky ze zaniklého společného jmění manželů s výjimkou pozemkové parcely p. č. XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, neboť mezi nimi byla neshoda o tom, zda tato pozemková parcela do vypořádání náleží. Usnesením ze dne 17. 4. 2014 soud schválil smír a tento částečný smír nabyl právní moci dnem 19. 5. 2014. Předmětem dalšího řízení tak zůstala pouze uvedená pozemková parcela p. č. XY v katastrálním území XY, kterou do vypořádání zahrnul žalovaný.
2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2016, č. j. 17 C 206/2009-469, zamítl návrh žalovaného, aby do vypořádání společného jmění manželů byla zahrnuta a vypořádána shora označená pozemková parcela p. č. XY, aby tato byla přidělena do výlučného vlastnictví žalovaného a aby mu bylo uloženo vyplatit žalobkyni vypořádací podíl z této parcely (výrok I), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 480 Kč (výrok II).
3. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že pozemek p. č. XY je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučné vlastnictví žalobkyně. Jeho původní výměra činila 5 464 m 2 a je veden jako orná půda. Vlastnické právo bylo pro žalobkyni zapsáno na základě darovací smlouvy ze dne 25. 10. 2002, přičemž vklad práva do katastru byl povolen podle této smlouvy s právními účinky ke dni 5. 11. 2002. Darovací smlouva byla sepsána advokátem Mgr. Jiřím Kabuďou a dárce O. Z. i žalobkyně (jako obdarovaná) tuto smlouvu před advokátem vlastnoručně podepsali, když darovací smlouva obsahuje prohlášení advokáta o této skutečnosti. Dne 28. 12. 2011 žalobkyně (jako prodávající) uzavřela s obcí XY (jako kupující) kupní smlouvu, kterou prodala část této pozemkové parcely, nově označené jako p. č. XY, o výměře 929 m 2 , za kupní cenu 92 900 Kč. Vklad práva byl katastrálním úřadem povolen s právními účinky ke dni 28. 12. 2011. Ke dni právní moci rozvodu účastníků, tj. k 12. 6. 2009, znalec stanovil cenu pozemku v jeho celé původní výměře částkou 191 240 Kč, přičemž ze znaleckého posudku plyne, že ke dni ocenění se jednalo o pozemek nezastavitelný, určený k zemědělské výrobě. Dle aktuálního územního plánu obce XY je pozemek přibližně ze 2/3 určen k zastavění rodinnými domy.
4. Z výpovědi svědka O. Z. a z kopie listiny ze dne 17. 10. 1998 soud prvního stupně dále zjistil, že svědek potřeboval peníze a věděl, že žalovaný je má, proto s ním jednal o prodeji své pozemkové parcely, původně označené p. č. XY. Sjednaná kupní cena 400 000 Kč mu byla zaplacena ve splátkách. Na listině (s datem 17. 10. 1998), jejíž záhlaví vyhotovil žalovaný, svědek následně podepisoval převzetí jednotlivých splátek od žalovaného. Ve vztahu k darovací smlouvě týkající se předmětného pozemku svědek uvedl, že neví, proč byla uzavírána s žalobkyní a ne s žalovaným. Svědek se dále domníval, že žalobkyně věděla o tom, že převod není bezúplatný, neboť v době, kdy byl žalovaný ve výkonu trestu, navštívil žalobkyni a domáhal se peněz po ní, ale nezaplatila.
5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle §40 odst. 1, §41a a §46 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a konstatoval, že spornou pozemkovou parcelu do vypořádání zařadit nelze.
6. Dle soudu prvního stupně sice bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil O. Z. postupně ve splátkách za trvání manželství, a to od 7. 10. 1998 do 25. 10. 2002, celkem 400 000 Kč, když poslední splátka s datem 25. 10. 2002 se shoduje s datem uzavření darovací smlouvy, kterou O. Z. daroval žalobkyni předmětnou pozemkovou parcelu, v té době o výměře 5 464 m 2 , v k. ú. XY, p. č. XY, dříve p. č. XY. Skutečnost, že v záhlaví listiny ze dne 17. 10. 1998 je uvedeno, že pozemek prodává R. T., dle soudu prvního stupně prokazuje, že úmyslem účastníků bylo, aby tento pozemek nabyla jejich dcera R. T.. Svědek O. Z. celou věc sjednával se žalovaným, což dle soudu prvního stupně prokazuje výpověď žalobkyně, že žalovaný ji postavil před hotovou věc a na této transakci byla účastna pouze tím, že před advokátem Mgr. Jiřím Kabuďou podepsala darovací smlouvu. Jelikož dcera účastníků byla v době darování nezletilá, domníval se soud prvního stupně, že z toho důvodu byla darovací smlouva na jméno matky, tj. žalobkyně. Z pouhé výpovědi svědka Z. dle soudu prvního stupně nebylo možné dovodit, že by žalobkyně při uzavírání darovací smlouvy věděla, že žalovaný ve skutečnosti za převod pozemku zaplatil. Ve vztahu k žalobkyni tak šlo o nezastřený právní úkon. V případě tvrzené kupní smlouvy, tzv. disimulovaného právního úkonu ve vztahu k simulovanému právnímu úkonu, tj. darovací smlouvě soud prvního stupně uzavřel, že se nejedná o totožnost účastníků v obou smlouvách a kupní smlouva nadto nesplňuje náležitosti platného právního úkonu, neboť neobsahuje podstatné náležitosti tvořící obsah smlouvy o převodu nemovitosti, které musí být vyjádřeny v písemné formě, tj. řádné označení účastníků, předmětu smlouvy, způsobu a doby zaplacení kupní ceny. Listina ze dne 17. 10. 1998 tyto náležitosti v žádném případě nesplňuje. Vzhledem k nedostatku totožnosti účastníků při simulovaném a disimulovaném právním úkonu a proto, že nebylo prokázáno, že při uzavření darovací smlouvy ze dne 25. 10. 2002 byl u žalobkyně nedostatek vůle uzavřít darovací smlouvu, ani že disimulovaná kupní smlouva splňuje náležitosti platného právního úkonu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je nutné návrh žalovaného na vypořádání předmětné pozemkové parcely zamítnout.
7. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného napadeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
8. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětný pozemek nespadá do společného jmění manželů. Oba účastníci v průběhu řízení shodně uvedli, že měli shodnou vůli zajistit předmětný pozemek pro svou dceru. Žalobkyně potvrdila, že veškeré záležitosti týkající se převodu pozemku zajišťoval žalovaný. Tento tak dle odvolacího soudu jednal s jejím vědomím a souhlasem a tedy za oba manžele. Jestliže se žalobkyně nezajímala o podrobnosti týkající se nabytí vlastnictví, nespatřoval v tom odvolací soud faktickou nevědomost žalobkyně o způsobu nabytí vlastnického práva. Skutečnost, že předmětný pozemek byl převeden za úhradu kupní ceny, vyplývá z listiny ze dne 17. 10. 1998, která má náležitosti kupní smlouvy a kterou uzavíral žalovaný na základě dohody a pověření žalobkyně. Z ní je dle odvolacího soudu zřejmý úmysl převést pozemek za dohodnutou částku 400 000 Kč, jakož i skutečnost, že od října 1998 do 25. 10. 2002 byla tato částka ve splátkách původnímu vlastníkovi O. Z. uhrazena. Následně uzavřenou darovací smlouvu ze dne 25. 10. 2002 považoval odvolací soudu za simulovaný, a tudíž neplatný právní úkon, když žalobkyně věděla a s ohledem na okolnosti dané věci mohla vědět o této skutečnosti. Žalobkyně připustila úhradu určité částky, když uvedla, že nevěděla, že darovací smlouva je neúplatná. S ohledem na shodný úmysl účastníků nabýt předmětný pozemek do svého vlastnictví po úhradě sjednané kupní ceny, tento spadá, bez ohledu na nesprávný zápis v katastru nemovitostí, do jejich společného jmění manželů. Skutečnost, z jakých finančních prostředků byla uhrazena kupní cena, nepovažoval odvolací soud za rozhodnou, neboť s ohledem na dohodu účastníků týkající se získání pozemku, spadají i případné půjčky směřující k zajištění finančních prostředků na zakoupení pozemku do společného jmění manželů.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně, zastoupená advokátkou, dovoláním.
10. Přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. spatřuje dovolatelka ve vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
11. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká v prvé řadě nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí spočívající v nevypořádání se s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, která byla explicitně zmíněna v rozhodnutí soudu prvního stupně. Z napadeného rozhodnutí dle dovolatelky rovněž není patrno, z čeho odvolací soud dovozuje své závěry, neboť neopírá svou argumentaci o jediné ustanovení právního řádu ani judikaturu.
12. Odvolací soud se dle dovolatelky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, tj. rozsudků ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 440/2004, a ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1513/2007, když dovodil neplatnost darovací smlouvy s tím, že jde o simulovaný, a tudíž neplatný právní úkon. S takovým závěrem dovolatelka v žádném případě nesouhlasí už proto, že zde není dána totožnost účastníků předstíraného a zastřeného právního úkonu, neboť listina ze dne 17. 10. 1998 byla podepsána žalovaným a O. Z., naproti tomu darovací smlouvu uzavřela s O. Z. dovolatelka. Aby mohla být dána totožnost účastníků předstíraného a zastřeného právního úkonu, musela by dovolatelka kupní smlouvu buď sama podepsat, nebo udělit žalovanému plnou moc k takovému úkonu, což neučinila.
13. I v případě, že by bylo cílem darovací smlouvy zastřít kupní smlouvu, nemůže se žalovaný dovolat neplatnosti darovací smlouvy vůči dovolatelce, jelikož měla za to, že jde o jednání nezastřené. Dovolatelka věděla, že má být uzavřena darovací smlouva a neměla důvod se domnívat, že tímto právním jednáním má být zastřeno jiné.
14. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka rovněž v nesprávném posouzení náležitostí kupní smlouvy, která neobsahuje podstatné náležitosti stanovené zákonem. V této souvislosti dovolatelka odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1513/2007, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2262/2013, ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 318/2003, a usnesení téhož soudu ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3376/2008.
15. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se odvolání žalovaného zamítá a žalovaný je povinen uhradit dovolatelce náhradu nákladů řízení. V případě, že dovolací soud neshledá splnění podmínek pro změnu napadeného rozhodnutí, navrhla dovolatelka, aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
16. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za zcela srozumitelné a logicky odůvodněné, přičemž se odvolací soud vypořádal se všemi skutečnostmi podstatnými pro rozhodnutí ve věci. Z provedených důkazů dle žalovaného jednoznačně vyplývá, že se ve vztahu k předmětnému pozemku jednalo o převod úplatný. Dovolatelkou prezentovaná judikatura ohledně totožnosti účastníků je dle žalovaného vykládána nesprávně. Totožnost subjektů je zachována již tím, že předmětný pozemek měl být úplatně převeden z vlastnictví O. Z. do společného jmění žalobkyně a žalovaného, kteří byli v době uzavření smlouvy manželé. Dle žalovaného je tedy nevýznamné, který z manželů právní úkon učinil, neboť jej mohl učinit jen jeden z nich stejně jako oba společně. Navíc, jak uvedl odvolací soud, žalovaný jednal s vědomím a souhlasem dovolatelky a tedy za oba manžele. Odvolací soud tak dle žalovaného správně posoudil předmětnou darovací smlouvu jako simulovaný právní úkon a listinu ze dne 17. 10. 1998 jako kupní smlouvu se všemi zákonem stanovenými náležitostmi. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud podané dovolání zamítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení.
III. Formální náležitosti dovolání
17. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
18. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř.
IV. Přípustnost dovolání
19. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
20. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
21. Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť hmotněprávní otázka totožnosti účastníků předstíraného a zastřeného právního úkonu bylo v napadeném rozhodnutí vyřešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
22. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, takové však dovolací soud neshledal. Ačkoliv lze v zásadě souhlasit s výhradami, které dovolatelka s odkazem na judikaturu Ústavního soudu projevila vůči odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, označené nedostatky nezakládají nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pakliže podle obsahu dovolání nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ).
23. Dovolání je důvodné.
24. Podle §3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
25. V projednávané věci je posuzována platnost darovací smlouvy uzavřené dne 25. 10. 2002, s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitosti ke dni 5. 11. 2002, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dne 1. 1. 2014. Protože od této darovací smlouvy se má odvíjet vznik vlastnického práva ať už výlučně žalobkyně či obou účastníků řízení v rámci společného jmění manželů, je třeba jej posoudit podle dosavadních právních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy účinném znění.
26. Podle §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
27. Podle §41a obč. zák. má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby (odstavec 1). Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený (odstavec 2).
28. Má-li být určitým právním úkonem, to jest konkrétně právním úkonem předstíraným - učiněným naoko (tzv. simulovaným právním úkonem) - zastřen jiný právní úkon (tzv. disimulovaný právní úkon), je simulovaný právní úkon pro nedostatek potřebné vůle subjektů jej uzavřít neplatný. Zásadně proto platí tento jiný, tj. zastřený právní úkon. Podmínkou však je, že zastřený právní úkon odpovídá vůli subjektů, a dále, že jsou u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost (viz Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 217).
29. V rozsudku ze dne 29. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 177/97, Nejvyšší soud uvedl, že „kupní smlouva, kterou má být věc (předmět koupě) teprve získána do bezpodílového spoluvlastnictví, není ve smyslu §145 odst. 1 obč. zák. právním úkonem týkajícím se společné věci manželů. Uzavřel-li takovou smlouvu jako kupující jen jeden z manželů, je ve vztahu k prodávajícímu oprávněn a zavázán jen on sám.“
30. Z dikce ustanovení §41a odst. 2 obč. zák. („odpovídá-li to vůli účastníků“) vyplývá, že musí být dána totožnost účastníků předstíraného a zastřeného právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 440/2004).
31. Z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by odvolací soud skutkový stav, z něhož vycházel, pokud se týče darovací smlouvy a listiny ze dne 17. 10. 1998 (považovanou odvolacím soudem za kupní smlouvu), důsledně posuzoval v intencích shora označených judikaturních závěrů. Dospěl-li tedy na základě dosud zjištěného skutkového stavu bez dalšího k závěru, že darovací smlouvou ze dne 25. 10. 2002 byla zastřena kupní smlouva ze dne 17. 10. 1998, je jeho právní posouzení darovací smlouvy jako předstíraného (simulovaného) právního úkonu minimálně neúplné, tudíž nesprávné.
VI. Závěr
32. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení předstíraného a zastřeného právního úkonu nesprávné, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř., napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
33. V dalším řízení odvolací soud na základě náležitě zjištěného skutkového stavu znovu posoudí jednání účastníků a svědka O. Z. z hlediska možného vzniku spoluvlastnického práva účastníků k předmětnému pozemku v rámci společného jmění manželů, a to při respektování výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
34. Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu