ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.748.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 748/2019-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. V., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy , se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/7, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 102/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018, č. j. 11 Co 229/2018-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2017, č. j. 17 C 102/2017-29, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 250 Kč s příslušenstvím (výrok I) a na náhradu nákladů řízení částku 1 500 Kč (výrok II), doplňujícím rozsudkem z téhož dne, č. j. 17 C 102/2017-33, zamítl dále žalobu o zaplacení částky 78 750 Kč.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) shora označeným rozsudkem změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně (po jeho doplnění) v jeho zamítavém výroku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 250 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 4 100 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Úhrady částky 120 000 Kč se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky nostrifikačního řízení vedeného nejprve u Západočeské univerzity v Plzni a následně u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Rozsudek odvolacího soudu (poměřováno výkladovým pravidlem dle §41 odst. 2 o. s. ř.) napadla žalovaná v rozsahu výroku I, ohledně celkově přiznané částky 44 500 Kč s příslušenstvím, a výslovně i v rozsahu výroku II, o nákladech řízení, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání žalované, jímž napadá výrok I rozsudku odvolacího soudu jednak v části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 3 250 Kč a jednak v části, jímž byl potvrzen v rozsahu přiznané částky 41 250 Kč, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen. I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který mimo jiné nově formuloval §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání kladla za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v tomto ustanovení důvodová zpráva uváděla, že: „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50 000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, nevylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. Z citované důvodové zprávy je tak nutno dovodit, že znění §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. účinné od 30. 9. 2017 znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. bagatelních věcech, nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018, ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3371/2018, nebo ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2789/2018).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, je rovněž objektivně nepřípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí, která se týká výroku o nákladech řízení [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalobce nebyl v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalobce nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 4. 2019
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu