ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.43.2019.1
sp. zn. 30 Nd 43/2019-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci oprávněné Pražské plynárenské, a. s., IČO 60193492, se sídlem v Praze 1, Národní 37, zastoupené JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, proti povinnému G. W., nar. XY, bytem v XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2414/2018, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2414/2018 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla dne 10. 10. 2018 doručena mimo jiné žádost soudního exekutora Exekutorského úřadu Nymburk Mgr. Tomáše Pospíchala o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinnému podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 2. 2018, č. j. 11 C 170/2016-54.
Usnesením ze dne 11. 12. 2018, č. j. 66 EXE 2414/2018-16, Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a po doručení usnesení oprávněné věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ (výrok II). Důvodem pro uvedený postup bylo zjištění, že chybí podmínky místní příslušnosti, jelikož povinný nemá v České republice obecný soud podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Povinný má v exekučním návrhu uvedenou adresu XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Dále bylo zjištěno, že povinný neprochází lustrací v informačním systému základních registrů a neprochází ani systémem CzechPOINT. Dotazem na Ministerstvo vnitra, odboru azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný byl naposledy hlášen na adrese „T. M., XY“, a to od 14. 2. 2018 do 14. 4. 2018, a v současné době není veden v evidencích cizineckého informačního systému.
Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 nepodařilo zjistit místo (trvalého) pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Nd 15/2018, a ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 30 Nd 444/2018).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 5, k němuž soudní exekutor již podal žádost o pověření a nařízení exekuce, jenž jako soud nalézací vydal exekuční titul (rozsudek ze dne 14. 2. 2018, č. j. 11 C 170/2016-54) a u kterého již bylo zahájeno řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu