ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.485.2019.1
sp. zn. 30 Nd 485/2019-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta, ve věci oprávněné Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ: 47114321, se sídlem v Praze 4, Roškotova 1225/1, proti povinné E. H.-H., nar. XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6553/2019, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6553/2019 projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Milan Bronec, Exekutorský úřad České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Šumavská ul. 17, podal Okresnímu soudu Praha-západ žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávek oprávněné v celkové výši 276 467 Kč, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 4. 10. 2019, č. j. 206 EXE 6553/2019-30, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předkládá Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť v exekučním návrhu oprávněné, v exekučním titulu i v žádosti o pověření a nařízení exekuce je povinná označena bydlištěm v XY, avšak lustrací základních registrů a dle sdělení Ministerstva vnitra České republiky bylo zjištěno, že povinná v současné době nemá na území České republiky trvalý pobyt, ani pravomocně přiznaný pobyt cizince; soudu rovněž není známo, kde se nachází majetek povinné. Oprávněná ve svém přípisu sdělila, že jediné jí známé místo pobytu povinné je na uvedené adrese XY s tím, že žádné jiné místo, kde by se mohl nacházet majetek povinné, jí není známo.
Podle §45 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013: „Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.“
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně nepříslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že u povinné nebyl zjištěn ani trvalý pobyt, ani jiné místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Pokud jde o zjištění majetku povinné, dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěru, že ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, státní občan jiného členského státu Evropské unie, který nemá bydliště na území České republiky, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci (existenci exekucí postižitelného majetku exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje).
Předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. jsou splněny, neboť z vedeného je zřejmé, že nelze zjistit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud proto vycházel při určení místní příslušnosti ze zásady hospodárnosti řízení. V úvahu by přicházelo určení místní příslušnosti soudu podle sídla soudního exekutora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Nd 266/2013), podle soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 33 Nd 11/2014) nebo např. podle sídla oprávněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Nd 323/2012).
V posuzované věci Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, mimo jiné proto, že se jedná o jedinou známou adresu povinné, na které se povinná pravděpodobně v minulosti zdržovala, a mohl by se zde nacházet i případný majetek povinné, bude-li soudním exekutorem po nařízení exekuce zjištěn (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Nd 107/2013).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu