ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2094.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 2094/2019-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně P. N ., narozené XY, bytem XY , zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované UniCredit Leasing CZ, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, identifikační číslo osoby 15886492, zastoupené Mgr. Leopoldem Trdým, advokátem se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého 1056/15, o zaplacení částky 52 033 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 75/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, č. j. 91 Co 299/2018-205, 91 Co 300/2018-205, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 4/2014“). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. R 4/2014).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na „vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud spolehlivě vyřešena a dále rovněž i jiných otázek, které odvolací soud vyřešil v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu“.
Právní otázku, která podle jejího mínění nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena dovolatelka, neformuluje.
Dovolatelka výslovně neformuluje ani otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, lze však na ni usuzovat z jejího tvrzení, že „je zcela lichý závěr soudu prvního stupně a soudu odvolacího, že žalobkyně neprokázala, že by v daném řízení došlo k uzavření kupní smlouvy“ a že „i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, jakož i z předložené smlouvy označené jako kupní smlouva/smlouva o finančním leasingu vyplývá, že ofertou ze strany žalované byla v podstatě kupní smlouva, za lomítkem označená jako smlouva o finančním leasingu“. Z takto formulované otázky, jakož i ze související argumentace je však zřejmé, že tu dovolatelka nevymezuje právní otázku řešenou odvolacím soudem, ale brojí proti skutkovému závěru, že se jí nepodařilo prokázat skutečnost umožňující právní závěr, že došlo k uzavření kupní smlouvy. Skutkový stav věci však v dovolacím řízení zpochybnit nelze a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. R 4/2014, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015).
Dovolatelka ostatně neoznačuje ani judikatorní závěry, od kterých se měl odvolací soud odchýlit. V rámci dovolací argumentace sice odkazuje (bez uvedení souvislostí s prosazovaným názorem) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, uveřejněný pod číslem 24/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, Cpjn 204/2007, uveřejněné tamtéž pod číslem 25/2011, a cituje pasáže týkající se vymezení podstaty finančního leasingu, jde však o odkaz nepřípadný. Odvolací soud přeci přisvědčil její argumentaci, že leasingová smlouva platně uzavřena nebyla.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu