ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3430.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3430/2017-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně ZONAS a. s. , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 14/17, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 27826309, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, proti žalované E.ON Distribuce, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28085400, o zaplacení částky 4 062 183,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 C 131/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2017, č. j. 22 Co 357/2017-151, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 17. 8. 2015 se žalobkyně po žalované domáhá, s odkazem na smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje uzavřenou dne 21. 1. 2011 mezi právní předchůdkyní žalobkyně FVE 28 s. r. o. jako výrobcem elektřiny a žalovanou jako provozovatelem regionální distribuční soustavy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře obnovitelných zdrojů) [dále jen „zákon č. 180/2005 Sb.“], zaplacení sjednané ceny za elektřinu dodanou v měsíci červenci 2012.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 1. 2017, č. j. 21 C 131/2015-129, řízení zastavil, rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Energetickému regulačnímu úřadu, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud konstatoval, že ve věci jde o spor o zaplacení elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje, a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že byla-li podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů realizována formou výkupních cen a výkupní cena za měsíc červenec 2012 nebyla uhrazena, jde o spor týkající se podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ve smyslu §17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a §52 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 165/2012 Sb.“), nejsou tak splněny podmínky řízení ve smyslu §104 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť není dána pravomoc soudu a k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Energetický regulační úřad (dále též jen „ERÚ“).
Proti usnesení odvolacího soudu v jeho prvnímu výroku podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné pro řešení „otázky hmotného i procesního práva“ v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Ač příslušnou otázku (oproti judikatorně vymezeným požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání) výslovně nezformulovala, z dovolací argumentace se zřetelně otevírá otázka, zda je v pravomoci soudu projednání a rozhodnutí sporu o zaplacení ceny elektřiny z obnovitelného zdroje dohodnuté ve výši výkupní ceny určené cenovým rozhodnutím ERÚ ve smlouvě o dodávce elektřiny uzavřené s povinně vykupujícím subjektem.
Dovolatelka prosazuje názor, že jde o standardní spor o úhradu sjednané ceny za vyrobenou a dodanou energii, tedy o spor o splnění smluvní povinnosti, který nelze podřadit pod ustanovení §17 odst. 7 písm. d) energetického zákona či pod ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., podle nichž ERÚ rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, nikoliv tedy spory o plnění ze smlouvy, a nelze jej podřadit ani pod ustanovení §52 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., poněvadž peněžité plnění nebylo uloženo ani sjednáno podle tohoto zákona. Argumentuje ve prospěch názoru, že k projednání věci jsou příslušné soudy, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1599/2017 (dostupném na http://www.nsoud.cz ), že sjednal-li výrobce elektřiny s povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou určeným zákonem nebo vybraným Ministerstvem průmyslu a obchodu smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení §10 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., předmětem sporu je zaplacení kupní ceny za dodanou elektřinu a kupní cena byla podle §12 odst. 1 tohoto zákona sjednána ve výši výkupních cen určených cenovým rozhodnutím ERÚ, pak jde o spor týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, k jehož rozhodnutí není podle §7 odst. 2 o. s. ř. dána pravomoc soudu, neboť zákon č. 165/2012 Sb. tuto pravomoc v §52 odst. 1 svěřuje jinému orgánu, jímž je Energetický regulační úřad.
Toto rozhodnutí otázku otevřenou ve zde souzené věci přímo neřeší, neboť smlouva, z níž se dovolatelka domáhá plnění, byla uzavřena nikoliv podle zákona č. 165/2012 Sb., nýbrž podle předchozího právního předpisu upravujícího podporu obnovitelných zdrojů, podle zákona č. 180/2005 Sb., zrušeného k 1. 1. 2013 právě zákonem č. 165/2012 Sb. Protože tuto otázku neřeší ani jiné jeho rozhodnutí, Nejvyšší soud shledal pro její řešení dovolání přípustným.
Nejvyšší soud tedy přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Přitom se zaměřil na posouzení, zda lze závěr přijatý v usnesení sp. zn. 32 Cdo 1599/2017 použít též na spory o zaplacení kupní ceny za dodanou elektřinu ze smluv o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje uzavřených mezi výrobcem elektřiny a provozovatelem distribuční soustavy podle zákona č. 180/2005 Sb. Protože dospěl cestou srovnání obou právních úprav ke kladné odpovědi, posoudil dovolání jako nedůvodné.
Nejprve je třeba předeslat, že předmětem řízení je cena za dodávku elektřiny, k níž podle žalobních tvrzení došlo v době před 1. 1. 2013 (srov. §54 odst. 9 zákona č. 165/2012 Sb., podle něhož smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené podle dosavadních právních předpisů mezi provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem, jejichž předmětem je dodávka elektřiny vykupovaná provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy při podpoře výkupními cenami, zanikají uplynutím dne 31. 12. 2012), a že předpoklad, z něhož vychází odvolací soud, že v případě, kdy byl žalobou uplatněn nárok vzniklý za účinnosti zákona č. 180/2005 Sb., žaloba však byla podána za účinnosti zákona č. 165/2012 Sb., se při posouzení pravomoci uplatní (vzhledem k absenci výslovné úpravy) ustanovení §52 zákona č. 165/2012 Sb., dovolatelka nezpochybnila.
Podle §52 zákona č. 165/2012 Sb. Energetický regulační úřad rozhoduje spory týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, elektřiny z druhotných zdrojů nebo elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a podpory tepla (odstavec 1). Úřad rozhoduje další spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona, nebo povinnosti vrácení neoprávněně čerpané podpory podle §51 (odstavec 2).
V usnesení sp. zn. 32 Cdo 1599/2017 Nejvyšší soud vyšel z následujících ustanovení zákona č. 165/2012 Sb.:
Podle §2 pro účely tohoto zákona se rozumí a) obnovitelnými zdroji obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, (…) q) výrobcem výrobce elektřiny z obnovitelného zdroje, (…) u) povinně vykupujícím obchodník s elektřinou určený tímto zákonem nebo vybraný Ministerstvem průmyslu a obchodu, který vykupuje elektřinu od výrobce z obnovitelného zdroje vyrobenou ve výrobně elektřiny na vymezeném území.
Podle 4 odst. 7 rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Energetický regulační úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.
Podle §8 podpora elektřiny se uskutečňuje formou zelených bonusů na elektřinu nebo výkupních cen (odstavec 1). Výrobce je povinen zaregistrovat prostřednictvím vykupujícího nebo povinně vykupujícího anebo přímo v systému operátora trhu zvolenou formu podpory elektřiny a její změnu (odstavec 3).
Podle §10 odst. 2 povinně vykupující je povinen vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území za podmínek podle §11 a 12.
Z ustanovení §11 odst. 3 vyplývá, že pokud výrobce hodlá nabídnout elektřinu povinně vykupujícímu, musí mu tuto skutečnost oznámit v termínu stanoveném prováděcím právním předpisem.
Podle §12 odst. 1 Energetický regulační úřad stanoví v souladu s §1 odst. 3 a §4 odst. 3, 7 a 8 v daném kalendářním roce na následující kalendářní rok výkupní cenu samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů (…).
Smlouvu, o kterou žalobkyně (táž jako ve zde souzené věci) opírala nárok na zaplacení žalované částky, uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně jakožto výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a žalovaná jakožto povinně vykupující obchodník s elektřinou. Smlouva byla nadepsána jako „Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy“ a smluvní strany v záhlaví výslovně odkazovaly na obchodní zákoník, na zákon č. 165/2012 Sb. a na vyhlášku č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona (dále též jen „vyhláška č. 541/2005 Sb.“). Podle článku I odst. 1 byl předmětem smlouvy výkup elektřiny vyrobené výrobcem z obnovitelného zdroje elektřiny, na kterou se vztahuje podpora elektřiny ve formě výkupních cen v souladu se zákonem č. 165/2012 Sb. V článku II odst. 1 se strany dohodly, že pro stanovení ceny za dodanou elektřinu platí výkupní cena a podmínky jejího uplatnění pro výrobní zdroj určené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje, platným v příslušné době trvání této smlouvy.
Z toho Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že zákon přesně definuje, mezi kterými subjekty může být smlouva o dodávce elektřiny z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupní ceny uzavřena, stanoví postup před jejím uzavřením a výši výkupní ceny, která je právě tou podporou poskytovanou výrobci na základě zákona při dodávce elektřiny z obnovitelného zdroje.
Ve zde souzené věci jsou relevantní následující ustanovení zákona č. 180/2005 Sb.:
Podle §1 tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství způsob podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a z důlního plynu z uzavřených dolů a výkon státní správy a práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené.
Podle §2 odst. 1 obnovitelnými zdroji se rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou (…) energie slunečního záření (…).
Podle §4 výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, má právo si vybrat, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu podle odstavce 4, nebo zda za ni bude požadovat zelený bonus (odstavec 3 věta první). Provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy jsou povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, a uzavřít smlouvu o dodávce, pokud výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů nabídl, za podmínek podle §5 a za ceny podle §6 (odstavec 4 věta první).
Podle §6 Energetický regulační úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů (dále jen "výkupní ceny") samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby (…).
Smlouvu, o kterou žalobkyně opírá uplatněný nárok ve zde souzené věci, uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně jakožto výrobce elektřiny z obnovitelného zdroje a žalovaná jakožto provozovatel regionální distribuční soustavy, smlouva je nadepsána jako „Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy“, smluvní strany v záhlaví odkazují na obchodní zákoník, na zákon č. 180/2005 Sb. a na vyhlášku č. 541/2005 Sb. Podle článku I odst. 1 byl předmětem smlouvy povinný výkup elektřiny vyrobené výrobcem v obnovitelném zdroji elektřiny v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. V článku II odst. 1 se strany dohodly, že pro stanovení ceny za dodanou elektřinu platí výkupní cena určená cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (…) platným v příslušné době trvání této smlouvy (...).
Je tudíž možno uzavřít, že kupní cena, jejíhož zaplacení se dovolatelka ve zde souzené věci domáhá, byla sjednána mezi výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů a subjektem, jemuž zákon ukládá povinnosti k výkupu takové elektřiny (že šlo nikoliv o obchodníka s elektřinou, nýbrž o provozovatele distribuční soustavy, je z pohledu řešené otázky bez významu) podle ustanovení §4 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., ve výši výkupních cen určených cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Výše výkupní ceny byla podporou poskytovanou výrobci na základě zákona při dodávce elektřiny z obnovitelného zdroje. Též v tomto případě se tedy uplatní závěr přijatý Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 32 Cdo 1599/2017, totiž že jde o spor týkající se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, k jehož rozhodnutí není podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. dána pravomoc soudu, neboť zákon č. 165/2012 Sb. tuto pravomoc svěřuje v ustanovení §52 odst. 1 jinému orgánu, jímž je Energetický regulační úřad. Dovolatelkou zpochybněné právní posouzení odvolacího soudu je proto správné (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu se Nejvyšší soud již nezabýval návrhem žalobkyně (ostatně nikterak neodůvodněným) na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.; žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu