ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3467.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3467/2019-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně HSBC Bank plc , se sídlem v Londýně E14 5HQ, 8 Canada Square, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 000014259, jednající prostřednictvím odštěpného závodu HSBC Bank plc - pobočka Praha , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 65997212, zastoupené JUDr. Ivo Jandou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, proti žalované Vila Švédská Finance s.r.o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Švédská 635/8, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28220463, zastoupené Mgr. Pavlem Halounem, advokátem se sídlem v Praze, Španělská 770/2, o zaplacení 77 550 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 112/2016, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2019, č. j. 23 Co 172/2019-244, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 4. 2019, č. j. 15 C 112/2016-233, ve znění, že se připouští, aby do řízení jako žalobkyně vstoupila akciová společnost HSBC FRANCE, se sídlem v Paříži, 103 avenue des Champs-Elysées, 750 08, Francouzská republika, registrační číslo 775670284 R.C.S. Paris, a to na místo dosavadní žalobkyně HSBC Bank plc, se sídlem v Londýně E14 5 HQ, 8 Canada Square, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zapsané v registru společností pro Anglii a Wales pod registračním číslem 14259.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné podle §238a o. s. ř., který upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde, neboť o procesním nástupnictví na straně žalobkyně bylo rozhodnuto již v řízení před soudem prvního stupně) a přicházela by tak v obecné rovině v úvahu jen přípustnost podle §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti však dovolatelka nedostála. Dovolatelka sice odvolacímu soudu (a shodně i soudu prvního stupně) vytýká, že pochybil při výkladu a aplikaci §107a o. s. ř., vyhověl-li návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví přesto, že z obsahu dokladu o převodu části závodu původní žalobkyně nijak nevyplývá, že by pohledávka, jež je předmětem řízení, měla na základě tvrzeného převodu části závodu přejít na akciovou společnost HSBC FRANCE, nicméně žádný ze čtyř zákonných předpokladů přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. nevymezuje.
Shora uvedený nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Za situace, kdy dovolatelka svým zákonným povinnostem na obsahové náležitosti dovolání nedostála, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu