ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.932.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 932/2019-320
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně AB 4 B. V. , soukromé společnosti s ručením omezeným , se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 933, WTC TWr B, 1077XX, Nizozemské království, registrační číslo 34186049, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému Ľ. P. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 28 854,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 18/2015, o „odporu“ žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018, č. j. 15 Nc 17/2018-290, takto:
I. Řízení o „odporu“ žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018, č. j. 15 Nc 17/2018-290, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o „odporu“ žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018,
č. j. 15 Nc 17/2018-290.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2018, č. j. 15 Nc 17/2018-290, rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalovaným tak, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě JUDr. Jana Zonková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 18/2015.
Uvedené usnesení napadl žalovaný podáním, jež označil jako odpor (posuzováno podle obsahu jde o odvolání) a v němž nesouhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu a opětovně žádal výměnu soudkyně JUDr. Jany Zonkové.
Podle ustanovení §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Protože usnesení, jímž krajský soud rozhodl v intencích §16 odst. 1 o. s. ř. o námitce podjatosti, není rozhodnutím vydaným v prvním stupni, nelze je napadnout odvoláním. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí.
Zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, či jeho usnesení ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 223/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení o odporu žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018, č. j. 15 Nc 17/2018-290, jenž je svým obsahem odvoláním, podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že řízení by bylo postiženo nedostatkem funkční příslušnosti i v případě, že by podání žalovaného mělo být dovoláním.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Ve shodě s dikcí §16 odst. 1 o. s. ř. je však napadené usnesení rozhodnutím nadřízeného krajského soudu.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje; řízení by proto muselo být i v tomto případě zastaveno podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §224 odst. 1 a §146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a nemá tedy na náhradu svých nákladů nárok, a žalobkyni podle obsahu spisu v „odvolacím“ řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu