ECLI:CZ:NS:2019:32.ND.380.2019.1
sp. zn. 32 Nd 380/2019-539
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Motor Lučina spol. s r. o. , se sídlem ve Starém Městě, Jamnická 116, identifikační číslo osoby 25367625, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o náhradu škody 3 325 839 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 400/2014, o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 14 Co 287/2017-418, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2088/2019, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2088/2019.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 14 C 400/2014-364, zamítl žalobu o zaplacení částky 3 325 839 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2088/2019 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2019, složenému ze soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Tomáše Mottla.
V přípise ze dne 17. 6. 2019, doručeném Nejvyššímu soudu téhož dne, dovolatelka vznesla námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Simona s ohledem na to, že v období od září 2008 do července 2009 působil jako poradce žalované, dále pak působí jako lektor Justiční akademie, která je organizační složkou státu podléhající žalované, a za tuto činnost pobírá od žalované příjem. Má za to, že výše uvedenému odpovídá „protekcionistický přístup v rozhodovací praxi JUDr. Simona na Nejvyšším soudu“.
JUDr. Pavel Simon ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že k účastníkům řízení ani k věci samé nemá žádný vztah a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Je pravdou, že v době před a během prvního českého předsednictví v Radě Evropské unie působil jako poradce mezinárodního odboru žalované a současně je pravdou, že působí jako jeden z lektorů Justiční akademie, tyto skutečnosti však podle jeho názoru nezakládají obavu z možné podjatosti. Námitku podjatosti považuje proto za nedůvodnou.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2019 byla věc o vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2088/2019 předložena senátu 32 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona žalobkyně dovozuje z jeho bývalého působení na pozici poradce jednoho z odborů žalované a z jeho působení na pozici lektora Justiční akademie, což se má podle názoru žalobkyně projevovat v protekcionistickém přístupu v jeho rozhodovací praxi na Nejvyšším soudě. Ve skutečnosti tak pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona dovolatelka dovozuje z okolností jeho rozhodování v jiných (blíže nespecifikovaných) právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Podle svého vyjádření jmenovaný soudce nemá žádný (z hlediska svého možného vyloučení z projednávání dovolání a rozhodnutí o něm) právně relevantní vztah k dané konkrétní věci či k účastníkům řízení.
Takový vztah nevyplývá ani z argumentace dovolatelky vztahující se k působení JUDr. Pavla Simona na shora označených pozicích.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že skutečnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o nepodjatosti, neboť je třeba zvažovat též dobu, která od ukončení pracovněprávního vztahu uplynula, a osobní vztahy soudce ke statutárním orgánům zaměstnavatele, případně jejich členům, jakož i k dalším zaměstnancům účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 22 Cdo 227/99, které bylo uveřejněno v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 34). Nejvyšší soud přijal též závěr, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněné pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obdobně tedy nemůže založit pochybnost o nepodjatosti JUDr. Pavla Simona skutečnost, že před více jak deseti lety krátce působil u žalované jako poradce na mezinárodním odboru, kdežto v řízení je žalovaná zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ani skutečnost, že nyní působí jako jeden z lektorů u jiné organizační složky státu.
Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčeného soudce tak nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudce JUDr. Pavel Simon není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2088/2019.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu