ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1905.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1905/2019-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. I. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Balciarem, advokátem se sídlem v Praze 7, U studánky 250/3, proti žalovanému J. M. , podnikateli nezapsanému v obchodním rejstříku, s místem podnikání XY (identifikační číslo XY), zastoupenému Mgr. Monikou Skatulovou, advokátkou se sídlem v Praze, V jámě 699/1, o 170.000 Kč s příslušenstvím proti vrácení díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 211/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2019, č.j. 35 Co 408/2018-242, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, č.j. 21 C 211/2016-215, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal – oproti vrácení dřevěné terasy tvořené z podkladních hranolů o celkové délce 156 běžných metrů a 71 m² terasových prken (Decking Massaranduba/Mukulungu) o počtu 118 ks a rozměrech 21 x 145 x 1800 - 5700 mm – zaplacení 170.000 Kč s úroky z prodlení; současně žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 102.220 Kč a státu ve výši 13.239 Kč.
Rozsudkem ze dne 22. 1. 2019, č.j. 35 Co 408/2018-242, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15.065 Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že nebyly dány důvody k odstoupení žalobce od smlouvy o dílo, a proto nelze vyhovět nároku na vrácení části ceny díla (170.000 Kč) proti vydání zhotoveného díla. Žalovaný důvodně odmítl provést opravy díla, neboť je nezpůsobil, a žalobce neměl zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy podle §2106 odst. 1 písm. d/ a §2107 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Záměnu použitého materiálu sice žalobce označil jako vadu, nespojil s ní však žádný reklamační nárok, a proto ji nelze považovat za skutečnost rozhodnou pro platné odstoupení od smlouvy. S ohledem na znění článku IV odst. 4 smlouvy o dílo odvolací soud uzavřel, že sepsání předávacího protokolu nebylo podmínkou předání a převzetí díla. Z žádného ustanovení zákona pak nevyplývá, že podmínkou předání a převzetí díla je sepsání předávacího protokolu. Odmítl-li žalovaný podepsat předávací protokol, nejedná se o vadu díla, pro kterou by žalobce mohl odstoupit od smlouvy.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož účastníci uzavřeli 27. 4. 2015 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalovaného zhotovit pro žalobce v místě jeho bydliště terasu z tropické dřeviny Massaranduba, aniž si sjednali, jaký má mít použitý materiál regionální původ. Výběr materiálu použitého žalovaným ke zhotovení terasy provedl žalobce sám ze vzorků předložených mu žalovaným. V dodacím listu ze 4. 5. 2015 je uveden předmět dodávky Decking Africká Massaranduba (Mukulungu). Názvy Massaranduba a Mukulungu jsou běžně užívány jako rozdílné označení pro stejnou dřevinu. Terasa byla zhotovena z dřeviny Mukulungu, neboť dodavatel dřeviny (svědek V. G.) do vzorkovny nedoplnil vzorek Massaranduby vzhledem k tomu, že se jednalo o téměř identické dřeviny se stejnými vlastnosti, pocházející toliko z odlišné geografické oblasti, které byly dodávány pod obchodním názvem „Africká Massaranduba (Mukulungu)“ . Terasa tak byla zhotovena z druhu dřeva v souladu se smlouvou o dílo a se vzorkem, který si žalobce sám vybral, přičemž při dodání dřevěných prken na místo zhotovení byl žalobce osobně přítomen a nic nenamítal. Dílo mělo být podle smlouvy dokončeno do 10. 5. 2015. Uvedeného dne chtěl žalovaný předat terasu i s nedodělky (chybělo vyvrtání otvorů pro osvětlení a přeolejování terasy) žalobci; ten však odmítl terasu převzít s vysvětlením, že počká na výměnu popraskaných prken a na potvrzení o použití jiné dřeviny. Po výměně dvaceti až osmadvaceti terasových prken chtěl žalovaný dílo dokončit, to mu ale žalobce neumožnil. Ve dnech 28. 7. a 18. 8. 2015 žalovaný vyzýval žalobce, aby mu umožnil dokončit práce na terase a dílo řádně předat (současně ho informoval, že Massaranduba je jen jiný obchodní název téže dřeviny) s tím, že nedohodnou-li se na termínu dokončení terasy do 31. 8. 2015, bude považovat dílo za dokončené a předané. Dne 18. 8. 2015 žalobce požádal o posečkání s dokončovacími pracemi na závěry znaleckého posudku ohledně druhu použité dřeviny a písemně žalovaného vyrozuměl o vadách terasy spočívajících v trhlinách na prknech. Záměnu dřevin považoval žalobce za zásadní vadu díla. Žalovaný 3. 9. 2015 informoval žalobce, že považuje dílo za předané, a vyzval ho k doplacení 30.000 Kč jako doplatku ceny díla. Žalobce 10. 12. 2015 s odkazem na znalecký posudek vytknul vady díla a vyzval žalovaného k protokolárnímu předání díla. Předávací protokol datovaný 16. 3. 2016 se soupisem vad žalovaný odmítl podepsat; žalobce proto 27. 4. 2016 odstoupil od smlouvy o dílo. Podle článku IV odst. 4 smlouvy o dílo byl žalovaný povinen splnit svůj závazek ze smlouvy předáním terasy žalobci a o předání sepsat předávací protokol, který měli účastníci podepsat. Žalobce byl podle článku V odst. 2 smlouvy o dílo povinen řádně provedené dílo převzít a zaplatit za něj žalovanému dohodnutou cenu. Dokončené dílo mohlo být podle článku IX odst. 1 smlouvy předáno i s vadami a nedodělky tak, že tyto budou sepsány, pokud by ani ve spojení s jinými nebránily uvedení díla do bezpečného provozu.
Žalobcovy námitky v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o tom, že neměl zákonný důvod odstoupit od smlouvy o dílo. Dovolatel nesouhlasí se skutkovým zjištěním ohledně materiálu použitého ke zhotovení terasy a odvolacímu soudu vytýká, jakým způsobem vyložil článek IV bodu 4 smlouvy o dílo (nesplnění povinnosti žalovaného podepsat předávací protokol). Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu právních jednání, a to i pomocí výkladu ve smyslu §555 a násl. o. z., úmysl jednajících, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, je bezcenná výtka, že odvolací soud učinil ohledně uplatnění vad použitého materiálu jiné skutkové zjištění, aniž opakoval dokazování (§213 odst. 2 o.s.ř.).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu