ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1966.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1966/2019-344
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Z. V. , bytem XY, zastoupené JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 135, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46 (identifikační číslo osoby 618 60 069), o zaplacení 105.860 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 72/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 Co 37/2018-315, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č. j. 8 C 72/2014-258, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 105.860 Kč do majetkové podstaty Z. V. a T. V. v insolvenčním řízení, vedeném Krajským soudem v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 53 INS XY, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 17. 4. 2018, č. j. 22 Co 37/2018-315, zamítl návrhy žalobkyně na změnu žaloby, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“) rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle §27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle §27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.
Jak uvedl Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2016, sen. zn. 29 ICdo 41/2014, uveřejněném pod číslem 100/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dokud insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Jinými slovy — aby opětovně začala běžet promlčecí doba, která se v důsledku podání žaloby u rozhodce zastavila a aby mohlo být opětovně rozhodnuto ve věci již rozhodnuté, je třeba nejdříve vadný rozhodčí nález právně „odklidit“, a to buď jeho zrušením ve smyslu ustanovení §31, §32 a §35 zákona o rozhodčím řízení, nebo v rámci posouzení coby jakési předběžné otázky v řízení o incidenční žalobě ; teprve až po takovém odklizení rozhodčího nálezu může být ve věci znovu rozhodnuto a opět se rozběhne pozastavená promlčecí doba (srov. s názory odvolacího soudu reprodukovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015). Z uvedeného plyne, že otázku transparentnosti ustanovení rozhodce může soud přezkoumávat jako otázku předběžnou v řízení o incidenční žalobě nebo v exekučním řízení. Jelikož v nyní posuzovaném případě nerozhodoval exekuční soud v exekučním řízení, ani insolvenční soud v incidenčním sporu o napadeném rozhodčím nálezu, nelze se domáhat určení netransparentnosti ustanovení rozhodce v rozhodčí doložce. Mimo exekuční a insolvenční řízení nelze ustanovení §28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení obcházet.
Bez relevance pak je odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2927/2016, neboť odvolací soud se platností rozhodčí doložky, resp. transparentností výběru rozhodce, vůbec nezabýval.
Ve vztahu k části argumentace uplatněné při zpochybnění závěru odvolacího soudu v otázce platného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a v otázce bezdůvodného obohacení žalované, žalobkyně řádným způsobem nevymezila přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť z dovolání se nepodává, které ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř. má v tomto směru za naplněné. Absence tohoto údaje zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu