ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2035.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2035/2018-140
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně E.ON Distribuce, a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6 (identifikační číslo 280 85 400), zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalovaným 1) F. F. a 2) J. F. , oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Gorkého 51/1, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 14 C 126/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2017, č.j. 49 Co 128/2017-120, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2018, č.j. 49 Co 128/2017-123, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2017, č.j. 49 Co 128/2017-120, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2018, č.j. 49 Co 128/2017-123, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 27. 1. 2017, č.j. 14 C 126/2015-79, Okresní soud Brno - venkov rozhodl tak, že se nahrazuje „projev vůle žalovaných uzavřít s žalobkyní smlouvu o zřízení věcného břemene č. ZN-014330026006/003 a po právní moci tohoto rozsudku je žalobkyně oprávněna podat návrh do katastru nemovitostí k vkladu práva dle uvedené smlouvy. Předmětná smlouva o zřízení věcného břemene č. ZN-014330026006/003 spolu s geometrickým plánem pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. XY zhotoveným firmou ADITIS s.r.o. jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku;“ žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.000 Kč.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č.j. 49 Co 128/2017-120, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 1. 2018, č.j. 49 Co 128/2017-123, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu smlouva o zřízení věcného břemene, kterou žalovaní odmítli uzavřít, neodpovídá ve vymezení obsahu věcného břemene smlouvě o smlouvě budoucí, v níž bylo „označeno energetické zařízení zcela určitě a jednoznačně typem kabelové skříně i výměrou kabelového vedení.“ Podmínky dohodnuté ve smlouvě o smlouvě budoucí se změnily, takže nelze vyhovět žalobě o nahrazení projevu vůle žalovaných coby povinných subjektů.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně zpochybnila závěr, podle něhož nepanuje shoda smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu a hlavní smlouvy o zřízení věcného břemene v ujednáních týkajících se předmětu. Podstatné náležitosti hlavní smlouvy – argumentuje dovolatelka –, které účastníci sjednali určitým způsobem ve smlouvě o smlouvě budoucí, tj. označení distribuční soustavy a délka kabelového vedení, mohou být v hlavní smlouvě sjednány odlišným způsobem, např. odkazem na geometrický plán, který je její nedílnou součástí. Jinak řečeno, nahrazení projevu vůle smluvní strany odmítající splnit závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí nebrání, není-li naprostá shoda ve specifikaci obou náležitostí. Podle žalobkyně měl odvolací soud aplikovat ustanovení §1787 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, protože povinnost uzavřít realizační smlouvu byla porušena již za účinnosti citovaného zákona. V této souvislosti klade v dovolání otázku, zda v případě, kdy v návrhu realizační smlouvy chybí některá podstatná náležitost ujednaná ve smlouvě o smlouvě budoucí, může soud tuto chybějící náležitost v rámci rozhodnutí o nahrazení projevu vůle doplnit.
Žalovaní ve vyjádření uvedli, že argumenty, jimiž žalobkyně zdůvodnila splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jsou účelové a nedůvodné; navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237, §239 o.s.ř.); otázku shody v ujednáních smlouvy o smlouvě budoucí a smlouvy o zřízení věcného břemene posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §50a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále též jen „obč. zák.“), se účastníci mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu z 3. 9. 2012 účastníci přijali závazek uzavřít do dvanácti měsíců od převzetí stavby (distribuční soustavy - „Oslavany, Padochovská, rekonstr. vedení NN“ ) smlouvu o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu. S odkazem na ustanovení §25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů /energetický zákon/, ve znění pozdějších předpisů, vymezili obsah práva omezujícího žalované – vlastníky zatížené nemovitosti (pozemku parc. č. XY zapsaného na LV č. XY v katastrálním území XY, okres XY) – ve prospěch žalobkyně jako „využití zatížené nemovitosti pro účely zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy – spočívající v umístění nového zemního kabelového vedení, délka 1m, kabelová skříň SR 624+P do tarasu do plotu (dále jen „energetické zařízení“).“ Vymezení průběhu a rozsahu věcného břemene ponechali geometrickému plánu, který se stane nedílnou součástí smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu. Žalovaní odmítli uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene ZN 014330026006/003, jíž žalobkyně ve vztahu k zatížené nemovitosti nabývá oprávnění zřídit, provozovat, opravovat a udržovat „distribuční soustavu - kabelové vedení NN a pojistkovou skříň,“ zřídit a udržovat potřebné obslužné zařízení, provádět na distribuční soustavě úpravy za účelem její obnovy, výměny, modernizace nebo zlepšení její výkonnosti, včetně jejího odstranění. Přílohou a nedílnou součástí smlouvy je geometrický plán č. XY vymezující konkrétní rozsah věcného břemene.
Smlouvou o budoucí smlouvě ( pactum de contrahendo ) se zakládá mezi subjekty smluvní (kontraktační) povinnost. Podstata smlouvy o uzavření budoucí smlouvy spočívá v tom, že si její subjekty v souladu se širokou smluvní volností písemně shodně a tím závazně ujednají, že spolu do sjednané doby uzavřou smlouvu, na jejíchž podstatných náležitostech se musí dohodnout. Není-li do dohodnuté doby hlavní (realizační) smlouva uzavřena a povinný subjekt návrh na uzavření realizační smlouvy nepřijme vůbec či realizační smlouvu podle předjednaných podmínek a náležitostí odmítne uzavřít, může se oprávněný subjekt do jednoho roku od doby, kdy měla být realizační smlouva uzavřena, domáhat ochrany u soudu (§50a odst. 2 obč. zák.). Děje se tak žalobou požadující nahradit prohlášení vůle subjektu, který odmítá realizační smlouvu uzavřít buď vůbec, nebo podle předjednaných náležitostí soudním rozhodnutím (§161 odst. 3 o.s.ř.). Smlouva o smlouvě budoucí musí obsahovat všechny nezbytné obsahové i formální náležitosti budoucí smlouvy odpovídající smluvnímu typu, ke kterému se vztahuje. Jestliže si strany sjednaly ve smlouvě o smlouvě budoucí, že součástí hlavní smlouvy bude i vedlejší ujednání, nelze rozhodnutím nahradit projev vůle účastníka, který odmítl budoucí smlouvu uzavřít, jestliže hlavní smlouva neobsahuje všechny předjednané náležitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008). Nejvyšší soud již dříve dovodil, že účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad vlastnického práva na základě této smlouvy do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí smlouvy; proto postačuje označení předmětu ve smlouvě o smlouvě budoucí tak, aby byl nezaměnitelný s jiným předmětem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1244/99).
Nelze souhlasit s odvolacím soudem, že v dané věci není shoda ve vymezení věcného břemene (práv a povinností stran), jak bylo dohodnuto ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 3. 9. 2012 a jak je vymezeno v navrhované smlouvě o zřízení věcného břemene a v její příloze, tj. v geometrickém plánu. Žalovaní jsou povinni strpět zřízení distribuční soustavy na zatíženém pozemku, žalobkyně je oprávněna distribuční soustavu včetně obslužného zařízení na pozemku umístit, provozovat, opravovat a udržovat a v souvislosti s tím vykonávat práva, která ji přiznává zákon č. 458/2000 Sb. (srov. např. §25 odst. 3 písm. f/, g/). Skutečnost, že smlouva o smlouvě budoucí pojmenovává konkrétní typ kabelové skříně a délku kabelového vedení, zatímco smlouva o zřízení věcného břemene distribuční soustavu identifikuje pouze jako „kabelové vedení NN a pojistkovou skříň,“ nemá za následek neshodu ve vymezení předmětu obou smluv. Nejsou pochyby o tom, k čemu se subjektivní práva a povinnosti účastníků vztahují (pojistková /kabelová/ skříň distribuční soustavy umístěná do tarasu plotu a kabelové vedení). V takovém případě není rozhodné, pokud místo kabelové skříně SR 624+P a určité délky kabelového vedení, byla použita jiná skříň (SS 200+P) s kratší délkou kabelového vedení. Ve smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu bylo zařízení označeno technickým údajem nemajícím povahu podstatné náležitosti, popř. vedlejšího ujednání v právním slova smyslu, jež by mohl vzbuzovat pochybnosti o tom, k čemu se práva a povinnosti smluvních stran váží. Opačný výklad považuje dovolací soud za příliš formalistický.
Ačkoli z hlediska výsledku dovolacího řízení je učiněný závěr dostačující, ukazuje se účelné, aby se dovolací soud vyjádřil k dalším výhradám žalobkyně.
Je třeba rozlišovat závazky ze smlouvy o smlouvě budoucí a závazky ze smlouvy hlavní (zde smlouvy o zřízení věcného břemene). Předmětem sporu je v souzené věci povinnost žalovaných uzavřít realizační smlouvu, k čemuž se zavázali smlouvou o smlouvě budoucí sjednanou za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Odvolací soud proto postupoval správně, aplikoval-li právní úpravu platnou před 1. 1. 2014 (srov. §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
Namítá-li dovolatelka, že soud může při rozhodování o nahrazení projevu vůle i bez návrhu doplnit chybějící podstatnou náležitost v návrhu realizační smlouvy, opomíjí, že jde o otázku Nejvyšším soudem již vyřešenou (srov. rozsudky ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, a ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu