ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2518.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2518/2019-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně D. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, proti žalované Mountfield a. s. , se sídlem v Mnichovicích, Mirošovická 697, identifikační číslo osoby 25620991, zastoupené Mgr. et Mgr. Evou Šplíchalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štupartská 769/18, o zaplacení 55.758 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 29/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2018, č. j. 18 Co 100/2018-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.404,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Evy Šplíchalové, advokátky.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 55.758 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že odstoupila od smlouvy o koupi traktoru XY, jelikož žalovaná nevyřídila poslední reklamaci v zákonné 30 denní lhůtě.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 18 Co 100/2018-102, potvrdil rozsudek ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 C 29/2017-67, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2018, č. j. 8 C 29/2017-77, kterým Okresní soud Praha-východ zamítl žalobu o zaplacení 55.758 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze skutkového zjištění, že žalobkyně u žalované zakoupila dne 24. 8. 2014 traktor XY, výrobní číslo: XY (dále jen „traktor“) za kupní cenu 55.758 Kč. Traktor opakovaně reklamovala. První reklamaci zdůvodnila upadnutím nože s hřídelí a nefunkčním čištěním tunelu. Žalovaná po zjištění, že poškození traktoru bylo způsobeno nárazem stroje na překážku, při němž byl poškozen řemen pohonu sekačky, záslepka tunelu byla silně zdeformována, praskl tunel odhozu trávy a nože byly ohnuty a otupeny záseky, reklamaci neuznal a poškození opravil za úplatu 3 309 Kč. Druhou reklamaci žalobkyně zdůvodnila obtížným spouštěním kosy a zamodralou spojkou. Žalovaná tuto reklamaci neuznala jako oprávněnou s odůvodněním, že vada byla způsobena nesprávným používáním traktoru (nadměrné namáhání, přetěžování, zanedbání údržby) a poškození opravila za úplatu 675 Kč. O výsledcích reklamačních řízení žalovaná žalobkyni informovala na její žádost vždy prostřednictvím emailové schránky krestanova@email.cz. Poslední reklamaci ze dne 20. 11. 2015, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že „sekačka nejde spustit“ a že „upadl kryt“, žalovaná vyřídila sdělením o zamítnutí reklamace dne 1. 12. 2015 proto, že vady byly opět způsobeny nadměrným namáháním stroje a opotřebením, přičemž bylo zjištěno, že lamely spojky byly namodralé a vydřené. Sdělení žalovaná žalobkyni zaslala opět elektronicky na emailovou adresu, kterou žalobkyně uvedla při předchozích reklamacích. Z prohlášení J. S., který vyhledal v přehledu systému CISCO údaj o doručení emailu žalované na emailovou adresu žalobkyně, soud zjistil, že stanovisko žalované k reklamaci bylo cílovým adresátem (žalobkyní) přijato 1. 12. 2015 v čase 13:48:52. Dopisem z 15. 3. 2016 žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila pro nevyřízení reklamace v zákonné 30 denní lhůtě. Takto zjištěný skutkový stav odvolací soud posoudil podle §2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nereklamovala vady traktoru pro opakovaný výskyt téže vady - první dvě reklamace byly navíc žalovanou zamítnuty z důvodu, že se o vadu nejedná a ani třetí reklamace nebyla uznána jako oprávněná - nesvědčil jí důvod pro odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu §2169 odst. 2 o. z. Pakliže žalovaná žalobkyni informovala o způsobu vyřízení poslední reklamace z 20. 11. 2015 emailem doručeným do její dispoziční sféry dne 1. 12. 2015, nevzniklo žalobkyni právo na odstoupení od kupní smlouvy ani podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění, neboť žalovaná reklamaci vyřídila (zamítavě) v zákonné 30 denní lhůtě. Odvolací soud dále uzavřel, že i kdyby žalobkyně zprávu o vyřízení reklamace neobdržela, odstoupila od kupní smlouvy až po třech měsících od doby, kdy měla být reklamace vyřízena. Právo na odstoupení od kupní smlouvy jí proto nemohlo vzniknout z toho důvodu, že je nezvolila podle §2106 odst. 3 o. z. včas; ve smyslu ustálené judikatury bezodkladně poté, co (marně) uplynula lhůta pro vyřízení reklamace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.), přípustné.
Žalovaná má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu se neodchyluje od ustálené judikatury dovolacího soudu. Navrhla, aby ho Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Již v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, Nejvyšší soud dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (podle nyní platného občanského soudního řádu podmínka řádného vymezení podmínek přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.); to platí i tehdy, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc mu byla (se závazným právním názorem) vrácena k dalšímu řízení. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (není-li dovoláním napaden, popř. není-li ve vztahu k němu řádně vymezena přípustnost) souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí rovněž spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
Odvolací soud v posuzované věci svůj závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyně na vrácení kupní ceny po odstoupení od kupní smlouvy založil na třech na sobě nezávislých důvodech, jež každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby; dovodil,
- že uplatněný nárok nelze poměřovat ustanovením §2169 odst. 2 o. z., neboť nedošlo k opakovanému výskytu vady ve smyslu citovaného ustanovení,
- žalobkyni nevzniklo právo na odstoupení od kupní smlouvy podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění, neboť žalovaná reklamaci vyřídila (zamítavě) v zákonné 30 denní lhůtě, a
- že žalobkyni nemohlo vzniknout právo na odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu ustanovení §2106 odst. 2 o. z., neboť je nezvolila včas (§2106 odst. 3 o. z.).
V rámci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalobkyně zpochybnila právní závěry odvolacího soudu, že nebyl dán důvod pro odstoupení žalované od kupní smlouvy pro opakovaný výskyt vad ve smyslu ustanovení §2169 odst. 2 o. z., který podle jejího názoru nekoresponduje s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a že právo na odstoupení od kupní smlouvy jí nevzniklo ani z důvodu porušení povinnosti žalované vyřídit reklamaci v 30 denní zákonné lhůtě podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kde otázku doručování zpráv na emailovou adresu při vyřízení reklamace má za dovolacím soudem dosud neřešenou. Závěr odvolacího soudu dovozující, že jí nemohlo vzniknout právo na odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu ustanovení §2106 odst. 2 o. z., neboť je nezvolila včas (§2106 odst. 3 o. z.), žalobkyně v dovolání nezpochybnila.
Jelikož žalobkyně nemůže námitkami, jimiž brojí proti dvěma důvodům nepřiznání nároku na zaplacení 55.758 Kč, docílit zrušení (či změny) napadeného rozsudku, nezpochybnila-li zbývající důvod, není dovolání pro řešení v něm nastolených právních otázek přípustné.
Nad rámec shora uvedeného považuje dovolací soud za vhodné připomenout, že otázku, „zda lze za sjednaný způsob doručování mezi smluvními stranami považovat emailovou adresu uvedenou jako kontakt se zákaznicí při první a druhé reklamaci, avšak nikoliv při třetí“, spojuje dovolatelka s vlastní verzí skutku. Nesouhlasí totiž se skutkovým zjištěním, z něhož soudy obou stupňů při právním posouzení věci vycházely, že ze zakázkového listu z 20. 11. 2015 se podává, že žalobkyně měla být kontaktována prostřednictvím emailové adresy, kterou smluvní strany ke vzájemné komunikaci využívaly při předchozích reklamačních řízeních. Dovolatelka pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti, závažnosti a věrohodnosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.), nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. To platí i ve vztahu k výtce dovolatelky, že odvolací soud vyšel z nesprávného zjištění, že traktor nesměl být používán k sekání vysoké trávy a že obdržela manuál k jeho použití.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné dovolací námitky, že rozsudek odvolacího soudu je nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný, neboť odůvodnění postrádá hodnocení důkazů.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu