ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3100.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3100/2019-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce A. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Pytelou, advokátem, se sídlem Olomouc, Litovelská 1349/2B, proti žalované Realitní kanceláři Reality IQ a.s., se sídlem Ostrava, Hulváky, 28. října 1584/281, identifikační číslo osoby 29318238, zastoupené JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem Praha, V jámě 699/1, o zaplacení 499 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 30/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2019, č. j. 56 Co 59/2019-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Davida Pytely.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 24 C 30/2018-112, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 499 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 10. 2017 do zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 146 040 Kč (výrok II), a České republice – Okresnímu soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení ve výši 958 Kč (výrok III).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2019, č. j. 56 Co 59/2019-143, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil, ve výroku II jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně 133 249 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva hmotného a procesního, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“ , avšak nevymezila právní otázku, kterou odvolací soud vyřešil rozporně se stávající judikaturou nebo která (již dříve vyřešená) by Nejvyšším soudem měla být nyní posouzena jinak. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Výtkami, jimiž podrobuje kritice hodnocení v řízení provedených důkazů, dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (že podle ujednání uzavřené smlouvy byla odměna sjednána za případné uzavření smlouvy a obstarání příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy bylo podmíněno zajištěním úvěru); je třeba konstatovat, že námitky ke skutkovým zjištěním soudu a k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelkou formulované námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř.
Jelikož dovolatelka nedostála požadavku §241a odst. 2 o. s. ř., a způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit z celého obsahu dovolání, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle §243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení ze dne 21. 11. 2017, č. j. 27 Cdo 5003/2017, publikované pod č. 44/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu