ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4720.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 4720/2018-466
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce P. D. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Annou Kramářovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 5, Jarmily Novotné 1614/15, proti žalovanému D. H. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o 516.402,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 49/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č.j. 23 Co 299/2018-441, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.680 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Anny Kramářové, LL.M., advokátky.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 9. 2018, č.j. 8 C 49/2017-428, kterým Okresní soud v Příbrami zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 3. 1. 2018, č.j. 8 C 49/2017-284, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; náklady odvolacího řízení odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že opakovaná žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků neobsahuje žádné nové skutečnosti, které by svědčily o změně poměrů od jeho předchozí žádosti (k úmrtí obchodního partnera, které mělo zapříčinit obrovské finanční problémy, došlo už téměř rok před podáním prvního návrhu na osvobození od soudních poplatků). Soud prvního stupně se proto – ve shodě s judikaturou Ústavního soudu – s novým návrhem na přiznání osvobození od soudního poplatku z odvolání vypořádal toliko v odůvodnění svého usnesení, aniž by o opakované žádosti rozhodl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné (§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl odvoláním rozsudek ze dne 3. 1. 2018, č.j. 8 C 49/2017-284, kterým mu soud prvního stupně uložil zaplatit žalobci 518.753,50 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a na nákladech řízení 113.261 Kč. Návrhem z 21. 3. 2018 požádal o osvobození od soudních poplatků. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které soudu prvního stupně žalovaný předložil 17. 4. 2018, k rodinným poměrům neuvedl nic, odkázal na přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016, za majetek vyšší hodnoty bez bližšího určení označil „byty zatížené hypotékou,“ nezmínil žádné závazky, dluhy, půjčky, žádné výdaje a ohledně jiných okolností uvedl „vlastnictví obchodních podílů.“ Soud prvního stupně ze zprávy Městského úřadu v Příbrami - dopravního úřadu, z živnostenského a obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný je vlastníkem obchodních podílů ve výši 50% v šesti obchodních společnostech a 25% podílu v jedné obchodní společnosti, přitom jeho podíly jsou plně splaceny. Ve všech společnostech (vyjma jedné) je žalovaný statutárním orgánem, nadto dlouhodobě podniká na základě živnostenského listu s širokým rozsahem živnostenského oprávnění. Dále zjistil, že je vlastníkem pozemku v Příbrami, jehož součástí je stavba, a dvou bytových jednotek; ve vztahu k sedmi dalším pozemkům a dvaceti sedmi bytovým jednotkám je žalovaný vlastníkem ½ podílu. Usnesením ze dne 16. 5. 2018, č.j. 8 C 49/2017-358, soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2018, č.j. 26 Co 185/2018-373, rozhodnutí soudu prvního potvrdil. Následně soud prvního stupně opětovně žalovaného vyzval, aby zaplatil soudní poplatek z odvolání. V nové žádosti o osvobození od soudních poplatků žalovaný uvedl, že „došlo k náhlému úmrtí jeho obchodního společníka,“ čímž se „dostal do organizačních a finančních problémů, kdy není schopen hradit své závazky a ani soudní poplatek ve výši 25.938 Kč.“ Obchodní společnosti, kterých se účastní, jsou zatíženy soudními spory, je znemožněno jakékoliv provozování obchodních činností a s nemovitostmi nemůže – pro zástavní práva na nich váznoucí – nakládat. V důsledku uvedených skutečností se žalovaný dostal do dluhové pasti a není schopen soudní poplatek zaplatit.
Výhradami proti zjištění, že ve druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvedl nové skutečnosti, žalovaný zpochybňuje hodnocení skutkových okolností odvolacím soudem, nikoli jeho právní posouzení (dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu potvrzující usnesení, kterým soud prvního stupně odvolací řízení zastavil, nikoli usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku).
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka spojená s tvrzeným porušením práva na spravedlivý proces zpochybňující postup soudu prvního stupně, který odvolací řízení zastavil, aniž rozhodl o opětovném návrhu na osvobození od soudních poplatků, s nímž se vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 609/2017).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu právní moci podle §243 o.s.ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.
Neuvedl-li žalovaný žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu