ECLI:CZ:NS:2019:33.ICDO.79.2019.1
MSPH 60 INS XY
160 ICm XY
sp. zn. 33 ICdo 79/2019-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka v právní věci žalobce V. V. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Olgou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28/559, proti žalovaným 1/ V. S. , se sídlem XY, identifikační číslo XY, insolvenční správkyni dlužníků M. A. a V. A., 2/ M. A., bytem XY, zastoupenému JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 670/27, a 3/ V. A. , bytem XY, zastoupené JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 670/27, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků M. A. a V. A., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalovaných 2/ a 3/ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 160 ICm XY (MSPH 60 INS XY), vyhověl žalobě na určení, že pohledávka za dlužníky M. A. a V. A. ve výši 1.586.077 Kč, přihlášená dne 1. 4. 2016 žalobcem do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, vedená pod označením P 12-1, je po právu, a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2/ a 3/ dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé shledávají přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se při posouzení (ne)platnosti smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011 odchýlil od rozsudku ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011, v němž se Nejvyšší soud vyjadřoval k požadavku kladenému na žalobce stran důkazního břemene, přičemž dovodil, že věřitel, který se domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí splnit důkazní povinnost nejen o tom, že dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze skutečně dlužníku přenechal (že věřitel musí prokázat, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že podle ní byly finanční prostředky předány, bylo dovozeno i v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, či ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). Z dovolací argumentace není zřejmé, v čem konkrétně dovolatelé vnímají rozpor s rozsudkem ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011, lze však konstatovat, že odvolací soud se od závěrů citovaného rozsudku neodchýlil. Zabýval se jak tvrzeními žalobce, tak důkazy, které k jejich prokázání žalobce předložil; ty byly zdrojem relevantních skutkových zjištění stran reálné povahy smlouvy o půjčce. Na jejich základě dospěl k právnímu závěru o platnosti písemně uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011.
Dovolatelé zpochybňují právní závěr odvolacího soudu, že písemně uzavřená smlouva o půjčce ze dne 7. 11. 2011 je platným právním úkonem, skutkovými námitkami. Brojí proti správnosti skutkového závěru ohledně doby a způsobu poskytnutí půjčky. Nesouhlasí-li s úvahou, že žalobce unesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení o jednorázovém předání půjčky (akcentují, že sám žalobce ve svém vyjádření ze dne 20. 9. 2016 uvedl, že půjčku poskytl v několika peněžitých platbách), přehlížejí, že zatímco závěr soudu o tom, kdo z účastníků řízení nese stran té či oné právně významné skutečnosti důkazní břemeno, je závěrem právním, je závěr, že účastník důkazní břemeno (ne)unesl, závěrem skutkovým (srov. shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2499/2009, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1656/2010, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3537/2013).
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost) nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Nadto se sluší připomenout, žalobce ve vztahu k písemnému vyjádření o postupném předání půjčené částky vypověděl, že jej bez jeho odsouhlasení soudu zaslala jeho právní zástupkyně, a setrval na své (původní) verzi o jednorázovém předání půjčky v den podpisu smlouvy o půjčce, k níž se po provedeném dokazování přiklonil odvolací soud. Námitka dovolatelů v tomto směru proto nemůže mít dopad na negativní závěr o přípustnosti dovolání.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu