ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1380.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1380/2019- 694
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2019 o dovolání obviněného L. V. , nar. XY v XY, OSVČ, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 61 To 194/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 168/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 8 T 168/2017, byl obviněný L. V. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod bodem I. a II.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1) minimálně v době od 2.10.2015 do 31.12.2015, jako vedoucí pracovník České pošty s.p. pracoviště XY, zosnoval provádění podvodných „výprostů“ a zneužil svého postavení, když dal ústní pokyn pracovnici téže pošty L. Z., která působila jako pracovnice přepážky, aby prováděla tzv. neoprávněné "výprosty", což je slangový výraz pracovníků České pošty pro neplatný výplatní otisk razítka výplatního stroje, který používají pracovníci na přepážce pošty, přičemž se taková poštovní zásilka již nezaznamenává do elektronického systému České pošty, i když je následně vypravena adresátovi, tudíž L. Z. převzala dopisy od klienta bez známky, kdy známka měla být nahrazena otiskem stroje (razítkem s cenou), po zaplacení příslušné finanční hotovosti klientem, dle ceníku pošty, následně výplatním strojem označila všechny podané dopisy a měla je zapsat do elektronického systému pošty v počítači, ale část takto označených dopisů do systému pošty nezapsala a tuto část dopisů naopak zapsala do tiskopisu Záznam neplatných výplatních otisků, kdy tento postup se provádí v případě vadného otisku razítka na dopisu, takže zapsání do tiskopisu Záznam neplatných výplatních otisků provedla i přes tu skutečnost, že otisky razítka výplatního stroje byly na všech dopisech v pořádku a následně byly Českou poštou řádně odeslány příjemci, přičemž finanční prostředky za dopisy které vykázala jako s údajně vadným otiskem výplatního stroje, nezaúčtovala do systému České pošty, ale část odevzdala vedoucímu pošty L. V. k jeho potřebě a část dala k dispozici do společné obálky, ze které ostatní pracovníci pošty hradili další produkty v rámci nastavené marketingové strategie České pošty s.p. a k předmětným „výprostům“ došlo
- dne 1.10.2015 provedla výprost v hodnotě 2.054.-Kč
- dne 2.10.2015 provedla výprost v hodnotě 619.-Kč
- dne 6.10.2015 provedla výprost v hodnotě 323,-Kč
- dne 7.10.2015 provedla výprost v hodnotě 2.605,-Kč
- dne 8.10.2015 provedla výprost v hodnotě 342,-Kč
- dne 9.10.2015 provedla výprost v hodnotě 310,-Kč
- dne 12.10.2015 provedla výprost v hodnotě 635,-Kč
- dne 13.10.2015 provedla výprost v hodnotě 464,-Kč
- dne 14.10.2015 provedla výprost v hodnotě 4,-Kč
- dne 15.10.2015 provedla výprost v hodnotě 586,-Kč
- dne 16.10.2015 provedla výprost v hodnotě 476,-Kč
- dne 21.10.2015 provedla výprost v hodnotě 302,-Kč
- dne 21.10.2015 provedla výprost v hodnotě 27,-Kč
- dne 26.10.2015 provedla výprost v hodnotě 30,-Kč
- dne 9.11.2015 provedla výprost v hodnotě 985,-Kč
- dne 10.11.2015 provedla výprost v hodnotě 439,-Kč
- dne 11.11.2015 provedla výprost v hodnotě 400,-Kč
- dne 13.11.2015 provedla výprost v hodnotě 206,-Kč
- dne 19.11.2015 provedla výprost v hodnotě 240,-Kč
- dne 20.11.2015 provedla výprost v hodnotě 1.057,-Kč
- dne 23.11.2015 provedla výprost v hodnotě 646,-Kč
- dne 24.11.2015 provedla výprost v hodnotě 1.641,-Kč
- dne 25.11.2015 provedla výprost v hodnotě 543,-Kč
- dne 26.11.2015 provedla výprost v hodnotě 1.272,-Kč
- dne 27.11.2015 provedla výprost v hodnotě 361,-Kč
- dne 27.11.2015 provedla výprost v hodnotě 13,-Kč
- dne 30.11.2015 provedla výprost v hodnotě 249,-Kč
- dne 1.12.2015 provedla výprost v hodnotě 651,-Kč
- dne 2.12.2015 provedla výprost v hodnotě 200,-Kč
- dne 3.12.2015 provedla výprost v hodnotě 1.787,-Kč
- dne 4.12.2015 provedla výprost v hodnotě 138,-Kč
- dne 7.12.2015 provedla výprost v hodnotě 901,-Kč
- dne 8.12.2015 provedla výprost v hodnotě 1.100,-Kč
- dne 8.12.2015 provedla výprost v hodnotě 136,-Kč
- dne 9.12.2015 provedla výprost v hodnotě 420,-Kč
- dne 10.12.2015 provedla výprost v hodnotě 464,-Kč
- dne 10.12.2015 provedla výprost v hodnotě 26,-Kč
- dne 11.12.2015 provedla výprost v hodnotě 526,-Kč
- dne 16.12.2015 provedla výprost v hodnotě 3.557,-Kč
- dne 18.12.2015 provedla výprost v hodnotě 2.032,-Kč
- dne 18.12.2015 provedla výprost v hodnotě 148,-Kč
- dne 31.12.2015 provedla výprost v hodnotě 1.098,-Kč,
tímto jednáním byla způsobena České poště, s.p., škoda v celkové výši 30.013 -Kč,
2) minimálně v době od 2.10.2015 do 31.12.2015 jako vedoucí pracovník České pošty s.p., pracoviště XY, zosnoval provádění podvodných „výprostů“ a zneužil svého postavení, když dal ústní pokyn pracovnici téže pošty Z. F., která působila jako pracovnice přepážky, aby prováděla tzv. neoprávněné "výprosty", což je slangový výraz pracovníků České pošty pro neplatný výplatní otisk razítka výplatního stroje, který používají pracovníci na přepážce pošty, přičemž se taková poštovní zásilka již nezaznamenává do elektronického systému České pošty, i když je následně vypravena adresátovi, tudíž Z. F. převzala dopisy od klienta bez známky, kdy známka měla být nahrazena otiskem stroje(razítkem s cenou), po zaplacení příslušné finanční hotovosti klientem, dle ceníku pošty, následně výplatním strojem označila všechny podané dopisy a měla je zapsat do elektronického sytému pošty v počítači, ale část takto označených dopisů do systému pošty nezapsala a tuto část dopisů naopak zapsala do tiskopisu Záznam neplatných výplatních otisků, kdy tento postup se provádí v případě vadného otisku razítka na dopise, takže zapsání do tiskopisu Záznam neplatných výplatních otisků provedla i přes tu skutečnost, že otisky razítka výplatního stroje byly na všech dopisech v pořádku a následně byly Českou poštou řádně odeslány příjemci, přičemž finanční prostředky za dopisy které vykázala jako s údajně vadným otiskem výplatního stroje, nezaúčtovala do systému České pošty, ale část odevzdala vedoucímu pošty L. V. a část dala k dispozici do společné obálky, ze které ostatní pracovníci pošty hradili další produkty v rámci nastaveného marketingové strategie České pošty s.p. a k předmětným „výprostům“ došlo
- dne 2.12.2015 provedla výprost v hodnotě 735,-Kč
- dne 14.12.2015 provedla výprost v hodnotě 238,-Kč,
tímto jednáním byla způsobena České poště, s.p ., škoda v celkové výši 973 - Kč.
Za uvedený trestný čin uložil Obvodní soud pro Prahu 2 obviněnému podle §209 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon tohoto trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 8 T 168/2017, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O odvolání obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 61 To 194/2019, tak, že jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítnul. Zde je na místě vhodné uvést, že Městský soud v Praze v dané věci rozhodoval podruhé, když obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 7. 2018, sp. zn. 8 T 168/2017 nejprve podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn, a po odvolání státní zástupkyně byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 6 To 419/2018 podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 61 To 194/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Citovaný dovolací důvod dovozuje z toho, že soudy podle jeho názoru neprokázaly, v jaké výši vznikla škoda, kterou měl svým jednáním způsobit, přičemž výše způsobené škody je znakem předmětného trestného činu. Podle jeho názoru soudy škodu stanovily pouze odhadem. Zdůrazňuje, že pokud není možno zjistit přesnou výši způsobené škody, musí ji soudy zjistit alespoň v minimální výši, když tato minimální výše škody se musí opírat o provedené důkazy, což se v dané věci nestalo. Konstatuje, že soudy nižších stupňů za rozhodující považovaly zprávu z interního šetření České pošty ze dne 8. 2. 2016, ovšem šetření probíhalo od 10. 10. 2015 do 5. 2. 2016, když soudy dobu trvání skutku vymezily od 2. 10. 2015, tedy zpětně, ačkoliv se předmětná zpráva týkala období od 10. 10. 2015, takže při stanovení výše škody bylo vycházeno i z období, kdy interní šetření neprobíhalo. Předmětná zpráva není věrohodná, není podepsána, přičemž nakonec i zpracovatelka zprávy svědkyně L. potvrdila, že kontrola probíhala namátkově. Současně poukazuje na výpovědi svědků L., J., K., J. a M., které velmi podrobně rozvádí a vyjadřuje názor, že zpráva je v rozporu s výpověďmi jednotlivých svědků. Dále namítá, že při stanovení výše škody se soudy nevypořádaly s tvrzením svědkyň Z. a F., že poměrná část výprostů ve výši 20-30 % byla oprávněná, zatímco 80-70 % byla neoprávněná.
V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 61 To 194/2019 a aby Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem podle §265m tr. ř. a zprostil ho obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 14. 10. 2019, č. j. 1 NZO 993/2019-12, nejprve uvedla, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v čem spatřuje jeho naplnění. Současně rozvedla předpoklady naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když zdůraznila, že tento dovolací důvod nenaplňují námitky proti způsobu hodnocení důkazů, popř. rozsahu dokazování.
Následně státní zástupkyně uvedla, že obviněný výlučně zpochybňuje výši způsobené škody a vytýká soudům, na jakých důkazech založily svoje konečné zjištění o výši způsobené škody. Takto uplatněné námitky nelze podřadit po zvolený dovolací důvod, neboť obviněný vytýká soudům nesprávné hodnocení důkazů, nikoliv nesprávnou aplikaci hmotněprávních předpisů. Přes tento naznačený závěr státní zástupkyně poté reagovala na námitky obviněného, týkající se způsobu hodnocení důkazů vztahujícím se ke stanovení výše škody. Státní zástupkyně nejprve zrekapitulovala průběh trestního řízení, uvedla, že obviněný byl prvním rozsudkem soudu prvního stupně obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn, když podle jeho názoru se nepodařilo rozlišit neoprávněné a oprávněné výprosty. Daný rozsudek byl po odvolání státní zástupkyně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018 sp. zn. 6 To 419/2018, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí, když ve zrušujícím usnesení bylo naznačeno, jakým způsobem lze stanovit výši minimální škody. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že následně byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 3. 2019 sp. zn. 8 T 168/2017 uznán vinným žalovaným účastenstvím na přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem s tím, že bylo výrazně zkráceno období, po které měl obviněný provádět neoprávněné výprosty, stejně tak jako výše způsobené škody, což mělo vliv na právní kvalifikaci jeho trestného jednání. Státní zástupkyně následně uvedla, že podkladem pro výrok o vině se stal seznam výprostů zjištěných kontrolou v době od 1. 10. 2015 do 31. 12. 2015. Kontrolou ze strany České pošty s. p. nebyl zjištěn v tomto období ani jeden neplatný otisk a v daném období došlo k neoprávněným výprostům minimálně v hodnotě 30.013 Kč a 973 Kč, tedy celkem ve výši 30.986 Kč, což představuje výši způsobené škody. Zdůrazňuje, že jestliže při namátkové fyzické kontrole nedošlo ke zjištění neplatného otisku razítka označujícího platbu za přepravní službu, pak nebyl ani důvod pro procentuální snížení výše škody ve smyslu požadavku obviněného vyplývajícího z toho, že určité procento výprostů mělo být oprávněné. Dále uvedla, že na závadu při stanovení výše minimální škody není ani skutečnost, že kontrola byla namátková, neboť důkazy provedené v dané trestní věci je třeba vykládat zejména v jejich souhrnu. Z výpovědí svědkyň totiž vyplynulo, že výprosty byly prováděny každý den, když v tomto směru odkázala zejména na výpovědí L. Z. a Z. F., které byly v předmětné trestní věci rovněž stíhány, ale jejich trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno.
Nad rámec výše uvedeného státní zástupkyně ještě upozornila na skutečnost, že trestní jednání obviněného by bylo možno spíše kvalifikovat jako účastenství na trestném činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, neboť tato právní kvalifikace by lépe odrážela podstatu jeho trestného jednání, kterou tvořilo neoprávněné zacházení s finančními prostředky pošty, které si obviněný přisvojil a nakládal s nimi způsobem, kterými s nimi být naloženo nemělo, byť v konečném důsledku byly tyto prostředky opět zúčtovány ve prospěch České pošty, s. p. Sama státní zástupkyně však uvedla, že jelikož obviněný ve svém dovolání nenamítal vadnou právní kvalifikaci skutku, je nadbytečné úvahy o kvalifikaci jeho trestného jednání dále rozvíjet.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že byť by se navenek mohlo jevit, že obviněný uplatnil námitky právně relevantním způsobem, když zpochybňuje výši způsobené škody, která je znakem skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, tak vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolací argumentace je třeba mít za to, že obviněný jen zpochybňuje důkazy, na základě kterých byla stanovena výše způsobené škody a způsob jejich hodnocení. Obviněný fakticky vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na podkladě tohoto vlastního, od soudů nižších stupňů odlišného hodnocení důkazů dospívá k závěru, že v dané věci nebyla prokázána byť minimální výše způsobené škody. Takto formulované dovolací námitky nemohou zakládat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, když z charakteru námitek obviněného je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny soudy zjištěného skutkového stavu. Takto formulované námitky neodpovídají zvolenému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému.
Přesto z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, který ani není ze strany obviněného namítán, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soudy nižších stupňů své úvahy ohledně způsobu, jakým stanovily minimální výši způsobené škody řádně zdůvodnily (viz str. 8 rozsudku soudu prvního stupně, viz str. 6-7, body 10. – 11. usnesení soudu druhého stupně). V tomto směru je třeba uvést, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů odpovídá ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když soudy nižších stupňů provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném kontextu. Zde je možno zdůraznit, že ani samotný obviněný nezpochybňuje rozsah dokazování, vyjadřuje toliko nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Současně je možno konstatovat, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje nějakou nelogičnost či libovůli. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání, je třeba uvést, že v podstatě stejné námitky uvedl obviněný v rámci podaného odvolání. Na situaci, kdy obviněný uplatňuje v dovolání totožné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
Bez ohledu na shora uvedené závěry pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k argumentům obviněného.
Obviněný především zpochybňuje relevantnost zprávy o interním šetření České pošty s. p. ohledně výprostů na pracovišti XY v období od 10. 10. 2015 do 2. 6. 2016. Zde je třeba odkázat na úvahy soudů nižších stupňů, se kterými se Nejvyšší soud ztotožňuje. Přesto je vhodné odkázat na určité skutečnosti. Z provedeného dokazování je nepochybné, že tzv. neoprávněné výprosty byly prováděny na předmětné poště nejméně od začátku roku 2014 do 2. 6. 2016 a to na základě žádosti obviněného. V tomto směru je třeba odkázat na výpovědi svědkyň Z. a F., jejichž trestní stíhání pro skutek, pro který byla podána obžaloba, bylo podle §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno. Zároveň je také třeba poukázat na výpovědi dalších svědků, kteří věrohodnost výpovědi těchto svědkyň podporují (např. svědkyně F., H.). Za takové situace je třeba mít za to, že soudy nižších stupňů při dodržení zásad formální logiky mohly vycházet z výpovědi svědkyň Z. a F., které se jednak vyjádřily k době provádění tzv. neoprávněných výprostů a jednak k podílu oprávněných a neoprávněných výprostů (30 % oprávněné a 70 % neoprávněné). Přesto soudy nižších stupňů volily pro obviněného nejpříznivější variantu a při stanovení období, pro které byl obviněný uznán vinným, vycházely z období nejméně od 2. 10. 2015 do 31. 12. 2015, když v říjnu 2015 bylo provedeno ze strany České pošty interní šetření ohledně výprostů na předmětné poště. Z pohledu námitek obviněného je třeba zdůraznit, že byť v předmětném období nebyla kontrola výprostů ze strany České pošty s. p., prováděna každodenně, tak skutečně nelze pominout, že ve dnech, kdy byla kontrola prováděna, žádné výprosty nebyly zjištěny. Za takové situace postup soudu prvního stupně, který vycházel z toho, že v předmětném období byly výprosty ve všech dnech neoprávněné, odpovídá zásadám formální logiky. Jinak řečeno, jelikož během této kontroly výprostů nevyšlo najevo, že by některý otisk razítka označujícího platbu za přepravní služby byl neplatný, nebyl v tomto období důvod pro procentuální snížení výše škody ve smyslu požadavku obviněného vyplývajícího z toho, že podle svědkyň bylo 20-30 % výprostů oprávněných. V tomto směru je třeba uvést, že přestože výpovědi svědkyň Z. a F. lze obecně považovat za věrohodné, je možno připustit, že tyto se mohly snažit jistým způsobem výši tzv. neoprávněných výprostů bagatelizovat. Pokud obviněný zpochybňuje výpověď těchto svědkyň ohledně výše způsobené škody z toho pohledu, že tyto uhradily celou výši požadované škody (162 323 Kč a 20 513 Kč), ačkoliv samy tvrdily, že nikoliv celá požadovaná náhrada škody byla oprávněná, tak je třeba uvést, že samotné tyto svědkyně uvádějí, že tzv. neoprávněné výprosty činily 70 % ze všech výprostů v období, kdy se dopouštěly trestné činnosti (od začátku roku 2014 do 31. 12. 2015), takže samy připouštějí vyšší výši způsobené škody (127 985,20 Kč), než která byla stanovena u obviněného. Současně je třeba uvést, že jak již bylo naznačeno, nelze vyloučit, že se svědkyně snaží jistým způsobem škodu bagatelizovat, o čemž svědčí nakonec i interní šetření České pošty s. p. Navíc závěru, že všechny výprosty za období, kterým byl obviněný uznán vinným, byly neoprávněné, odpovídá i šetření v roce 2016, když poté, co trestná činnost vyšla najevo, byly výprosty zjištěny v podstatě zcela výjimečně a v minimální částce (viz č. l. 129).
Z pohledu shora naznačených úvah lze tedy uzavřít, že soudy nižších stupňů postupovaly výrazným způsobem ve prospěch obviněného, neboť podstatně zkrátily dobu trvání trestné činnosti a současně stanovily škody v minimálním rozsahu, přičemž jejich postup odpovídá zásadám formální logiky.
Nejvyšší soud současně musí konstatovat, že i kdyby soudy nižších stupňů dobu spáchání skutku stanovily od 10. 10. 2015 (den zahájení interního šetření), tak by škoda činila 25 352 Kč, takže by ke snížení výše způsobené škody došlo zcela nepatrně a tato skutečnost by neměla vliv na právní kvalifikaci, když znak způsobení škody nepatrné (škoda ve výši 5 000 Kč) by byl naplněn a toto nepatrné snížení výše způsobené škody by nemohlo mít vliv ani na uložený trest, který byl obviněnému uložen při dolní hranici zákonné trestní sazby, ale ani na náhradu škody, když o škodě v dané věci nebylo rozhodováno, neboť celou způsobenou škodu uhradily svědkyně Z. a F. (162 323 Kč a 20 513 Kč). Jednalo by jen o nepatrnou změnu, která by nijak nezměnila podstatu jednání obviněného.
Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová