ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.289.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 289/2019- 348
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2019 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 3 To 302/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 33/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 2 T 33/2018, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku (za jednání uvedené pod bodem 1. skutkové věty výroku o vině) a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (za jednání uvedené pod bodem 2. skutkové věty výroku o vině). Obviněný se těchto trestných činů dopustil jednáními popsanými ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.
Za tato jednání byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 3 To 302/2018 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dne 31. 12. 2018 dovolání nazvané jako „dovolání se do usnesení Krajského soudu ze dne 26. 9. 2018 a tedy i potažmo do rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 7. 2018“. Obviněný uvedl, že prostřednictvím své obhájkyně podává do usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, a to do bodu 1, 2 rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 7. 2018. Bylo podotknuto, že vzhledem k textu rozsudku Okresního soudu Brno-venkov nelze napadené výroky specifikovat přesněji. Obviněný namítal, že byl zkrácen na svých právech, na které Krajský soud v Brně správně poukázal. Jednalo se o jeho odsouzení za přečin vydírání, kdy projednání tohoto údajného přečinu nepředcházelo projednání a dokazování v přípravném řízení, „kdy by měl obžalovaný (správně v tomto stadiu PODEZŘELÝ) v přípravném řízení před PČR.“ Byl tedy zbaven práva bránit se tomuto trestnímu obvinění například námitkami, jakož i na jeho zákonné právo na obhajobu u soudu prvého stupně a „žalobcem nečekaně vznesené obžaloby (bez předchozího trestního oznámení a legálních postupů).“ Uvedl, že se domnívá, že jeho chování a jednání nedosahuje intenzity, které by naplňovalo byť i „jediné podstaty trestných činů“ , za které byl odsouzen. V podrobnostech odkázal na argumenty obsažené v odvolání do rozsudku Okresního soudu Brno-venkov. Závěrem svého dovolání navrhl, aby „dovolací soud ve všech výrocích odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.“
Jelikož dovolání nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., dne 23. 1. 2019 byla obhájkyně obviněného Okresním soudem Brno-venkov vyzvána, aby v poskytnuté lhůtě dvou týdnů odstranila vytknuté vady. Konkrétně se jednalo o vady spočívající v nepřesném označení těch rozhodnutí, vůči nimž dovolání směřuje, v neoznačení těch výroků, které jsou dovoláním napadeny, a v chybějícím konkrétním návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu včetně odkazu na zákonné ustanovení §265b tr. ř., o které je dovolání opřeno. Současně byla upozorněna na následky neodstranění vytknutých vad, tj. odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství svého práva nevyužil a k dovolání obviněného se nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. K. bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že na výzvu k odstranění vytknutých vad ze dne 23. 1. 2019 nebylo do dnešního dne obviněným, resp. jeho obhájkyní reagováno. Toto dovolání je proto i nadále zatíženo vytknutými vadami a je tedy nutno konstatovat, že nesplňuje náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud uvádí, že vedle obecných náležitostí má dovolatel prvně povinnost přesně označit některé z rozhodnutí uvedených obecně v §265a odst. 1, 2 tr. ř., jež napadá podaným dovoláním, a to datem jeho vydání, spisovou značkou a označením soudu, který ho vydal. Už splnění tohoto požadavku nelze považovat za řádné, neboť obviněný v podaném dovolání ze dne 31. 12. 2018 vůbec neuvedl spisovou značku rozhodnutí, proti kterému jeho dovolání směřuje. V intencích ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. tedy není zcela evidentní, jaké rozhodnutí a kterého soudu je napadáno, neboť obsah celého dovolání je poněkud zmatečný, když je například uvedeno, že obviněný podává prostřednictvím své obhájkyně dovolání do usnesení Krajského soudu v Brně, a to do bodu 1, 2 rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 7. 2018.
Stran označení výroku, který je dovoláním napadán, Nejvyšší soud považuje za podstatné zmínit, že obviněný, resp. jeho obhájkyně zcela chybně uvedla, že v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov nejsou uvedeny žádné výroky. Především však vůbec nespecifikovala výrok/y usnesení Krajského soudu v Brně, proti němuž dovolání pravděpodobně směřovalo. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 3 To 302/2018 výrok obsahuje, a to výrok o zamítnutí odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 2 T 33/2018.
Hlavní nedostatek v podaném dovolání spatřuje Nejvyšší soud v nevymezení dovolacího důvodu. Každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V nyní podaném dovolání obviněný neoznačil zákonným ustanovením žádný dovolací důvod, přičemž ani ze samotného obsahu dovolání není konkrétní dovolací důvod zjevný. V neposlední řadě Nejvyšší soud uvádí, že v dovolání se dovolací soud může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uvedené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících etapách řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Jestliže obviněný v dovolání odkazoval na své odvolací námitky „proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov“ , ani k nim nemůže Nejvyšší soud přihlížet či si z nich cokoli vyvozovat.
Je třeba upozornit, že význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především v tom, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud musí totiž mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat a případně prolomit jeho právní moc. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pokud jde o náležitost konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, pak i tato nebyla řádně splněna. Znění dovolacího návrhu: „Navrhujeme tedy, aby dovolací soud ve všech výrocích odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.“ je nepřesné a i po syntaktické stránce nesprávné. Nehledě na to, že nebylo ani na tomto místě zcela přesně konkretizováno, o jaké rozhodnutí se jedná a které má být Nejvyšším soudem zrušeno.
Nelze než uzavřít, že dovolání obviněného vykazuje celou řadu nedostatků a chyb a celkově působí velmi matoucím dojmem. Podle §265h odst. 1 tr. ř., nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání dle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto dle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. V posuzované věci soud prvního stupně obviněného a jeho obhájkyni k odstranění těchto vad vyzval, obviněný nicméně vytknuté vady podaného dovolání neodstranil, a jeho podání proto nesplňuje náležitosti obsahu dovolání tak, jak je požaduje trestní řád. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a dovolání odmítnout, jelikož nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 3. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu