ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1005.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 1005/2019-1563
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. K. , nar. XY v XY, okres XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 9 To 251/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 168/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se ohledně obviněného J. K. a podle §265k odst. 1 tr. řádu za použití §261 tr. řádu též ohledně obviněných L. K., nar. XY, a J. P., nar. XY, zrušují v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 9 To 251/2018, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 11 T 168/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 11 T 168/2017, byli obvinění J. K., L. K. a J. P. uznáni vinnými zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchali jako členové organizované skupiny. Za uvedený zločin byli všichni obvinění odsouzeni podle §268 odst. 4 tr. zákoníku, a to J. K. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ho soud zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný L. K. k trestu odnětí svobody v trvání 3, 5 roku, pro jehož výkon byl rovněž zařazen do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a obviněný J. P. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud uložil obviněným J. K. a L. K. tresty propadnutí věcí specifikovaných ve výroku o trestu. Dále soud podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání věcí, a to pracích gelů a rolí etiket specifikovaných ve výroku o trestu. V adhezním řízení rozhodl Městský soud v Brně jednak podle §228 odst. 1 tr. řádu a uložil všem třem spoluobviněným povinnost společně a nerozdílně zaplatit náhradu škody poškozeným obchodním společnostem HENKEL AG and CO. KGAA, Henkelstrasse 67, Düsseldorf, Spolková republika Německo, a PROCTER and GAMBLE Company, Cincinnati, Ohio 45202, Spojené státy americké, ve výši 761 510 Kč, resp. ve výši 3 990 607,50 Kč. Se zbytkem jejich nároků na náhradu škody byly uvedené poškozené obchodní společnosti odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. řádu.
2. Podle zjištění Městského soudu v Brně se obvinění dopustili uvedeného zločinu ve stručnosti tím, že:
A/ obviněný J. K. se spoluobviněnými L. K. a J. P. nejméně od července 2014 do 12. 3. 2015 po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu uvádět do oběhu tekuté prací prostředky a aviváž neoprávněně označené ochrannými známkami Ariel actilift, Persil universal gel, Persil color gel levandel a Silan royal black, k nimž přísluší výhradní právo jinému, vyráběli, převáželi, přechovávali, nabízeli je k prodeji a dodávali třetím osobám tak, že obviněný J. K. průběžně odebíral na základě objednávek drogistického zboží od obchodní společnosti benaSONET, s. r. o., z provozovny XY, ochrannými známkami neoznačené tekuté prací prostředky a aviváž s podobnými senzorickými vlastnostmi a v podobných obalech, jako výrobky uváděné oprávněně na trh pod výše uvedenými ochrannými známkami, přičemž zboží za účelem jeho neoprávněného označení nechal přepravit z výrobního závodu benaSONET, s. r. o., do skladových prostor v průmyslovém objektu bývalého masokombinátu na adrese XY, pronajatých společnosti Derek, s. r. o., kterou zastupoval na základě plné moci J. K., a to přepravní společností AK Services, s. r. o., průběžně obstarával samolepící etikety s uvedenými ochrannými známkami a na základě pokynů od L. K. zadával J. P. instrukce, podle nichž spolu s dalšími osobami najatými za úplatu, které posledně jmenovaný obviněný řídil a kontroloval, označovali ve skladových prostorách v průmyslovém objektu bývalého masokombinátu v XY lahve s tekutými pracími prostředky a aviváž původem z výrobního závodu benaSONET, s. r. o., samolepícími etiketami s uvedenými ochrannými známkami a takto vyrobené padělky vkládali do kartonových krabic a na jednotlivé palety za účelem jejich následné expedice dalším odběratelům nebo do skladových prostor v průmyslovém objektu na adrese XY, jenž užíval L. K., přičemž J. P. nakládal a občas převážel padělky pracích prostředků a aviváže označené výše uvedenými ochrannými známkami do skladových prostor v XY, L. K. zajišťoval prodej pracích gelů a aviváže neoprávněně označené různými ochrannými známkami, nabízel zboží k prodeji, komunikoval a zajišťoval odběratele, a na základě požadavku odběratelů instruoval J. K., jaké množství neoznačených pracích gelů a aviváže má zajistit od společnosti benaSONET, s. r. o., a následně označit jako originální prací prostředky a aviváže výše uvedenými ochrannými známkami, které se pak skladovaly v areálu v XY a v XY, než je L. K. prodal odběratelům, kterým zboží předával buď přímo u skladu v XY nebo XY, nebo je společně s J. K. a J. P. nakládali na vozidla a předávali dopravcům, přičemž takto dodali 15. 7. 2014 obchodní společnosti DISHA, s. r. o., prací gely a aviváž neoprávněně označené ochrannými známkami ARIEL, PERSIL a SILAN (bod A.1), ve dnech 7. 11. 2014 a 11. 11. 2014 prodali další osobě a naložili nebo nechali naložit ze skladových prostor bývalého masokombinátu v XY ve výroku o vině pod body A.2 a A.3 specifikované a kvantifikované prací gely a prací prášek neoprávněně označené ochrannou známkou Ariel actilift, jež byly vyvezeny do Španělska, kde byly také prodány, dále obvinění od července 2014 do 12. 3. 2015 opatřovali etiketami PERSIL, Ariel a Silan neznačkové prací prostředky, dávali je do dalšího prodeje a skladovali v objektu bývalého masokombinátu v XY, resp. ve skladových prostorách v XY, resp. rodinném domě XY č. p. XY, v němž proběhly dne 12. 3. 2015 prohlídky jiných prostor a pozemků, při nichž byly zajištěny ve výroku o vině pod body A.4, A.5 a A.6 konkretizované prací prostředky, dále obvinění v přesně nezjištěné době do března 2015 dodali do skladu obchodní společnosti Melitrade, a. s., za účelem dalšího prodeje prací prostředky neoprávněně označené ochrannými známkami ARIEL, PERSIL a SILAN, jež byly prodávány až do 16. 3. 2015, kdy zde byla provedena kontrola celními orgány, přičemž obvinění věděli, že uvedené výrobky uvádí dále do oběhu, přestože jsou označeny slovním a grafickým vyobrazením, které je chráněné ochrannými známkami, k nimž mají výhradní práva další obchodní subjekty, a že zboží je takto označeno neoprávněně, a jednali tak v rozporu s ustanovením §8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, neboť výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s uvedenými výrobky přísluší obchodní společnosti The Procter & Gamble Company, One Procter & Gamble Plaza, Cincinnati, Ohio 45202 USA, zastoupené obchodní společností Vis Probandi, s. r. o., se sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1, a Henkel AG and CO. KGAA, Henkelstrasse 67, D-40191 Düesseldorf, Spolková republika Německo, zastoupené obchodní společností Korejzová & spol., v. o. s., se sídlem Korunní 810/104, Praha 1, čímž poškodili oprávněné zájmy majitelů ochranných známek a způsobili tak škodu nejméně ve výši 4 749 993 Kč,
B/ obvinění si nejméně od července 2014 do 12. 3. 2015 opatřovali a skladovali etikety s názvem produktu ARIEL, PERSIL a SILAN, na etiketách byly uváděny firmy Henkel AG and Co a Procter & Gamble, následně opatřovali těmito etiketami plastové láhve s neznačkovým universálním pracím gelem a aviváží, jež vydávali za originální výrobky, tyto etikety skladovali v průmyslovém objektu bývalého masokombinátu v XY a v přilehlých prostorách, přičemž při prohlídce jiných prostor a pozemků byly dne 12. 3. 2015 zajištěny pracovníky Celního úřadu etikety specifikované a kvantifikované ve výroku o vině, to vše obvinění činili, ačkoli věděli, že na etiketách jsou uvedeny neoprávněně obchodní firmy Henkel a Procter & Gamble, těmito etiketami opatřovali a chtěli opatřit plastové lahve, které následně skladovali a chtěli nabízet k prodeji a prodávat, čímž mohla vzniknout použitím zajištěných etiket škoda v celkové výši 14 186 440 Kč.
3. Proti shora uvedenému rozsudku městského soudu podali všichni tři obvinění odvolání, z jejichž podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 11. 2018 částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech obviněných L. K. a J. P., jimž nově uložil tresty odnětí svobody ve stejné výměře 3 roků s podmíněným odkladem, a to obviněnému L. K. na zkušební dobu 4,5 roku a obviněnému J. P. soud stanovil zkušební dobu na 2 roky. Dále Krajský soud v Brně zrušil také adhezní výrok z rozsudku městského soudu a obě poškozené obchodní společnosti odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. řádu.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal dovolání pouze obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Heyduka a učinil tak z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu.
5. K prvnímu z citovaných dovolacích důvodů namítl vadu nesprávného právního posouzení skutku, která spočívala v naplnění znaku značného, resp. velkého rozsahu podle kvalifikované trestní sazby §268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle obviněného vycházely soudy obou stupňů při jeho naplnění pouze z výše vzniklé škody, odvolací soud sice vzal v úvahu také množství zajištěných etiket, dále však nezohlednil žádnou jinou okolnost. Obviněný namítl, že rozsah trestné činnosti měl být zkoumán i na základě dalších kritérií, např. kvality zboží, velikosti relevantního trhu, poměrů poškozených. V souvislosti s tím obviněný upozornil na procesní pochybení soudu prvního stupně, který při ústním vyhlášení rozsudku konstatoval, že obvinění se trestné činnosti dopustili ve značném rozsahu, ačkoli soud právně kvalifikoval posuzované jednání jako zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy ve velkém rozsahu. Současně se obviněný J. K. domáhal právě mírnějšího posouzení podle §268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku.
6. Dále obviněný zpochybnil odborná vyjádření poškozených obchodních společností, nesouhlasil s tím, že se pro soudy stala podkladem pro určení výše škody. Zpochybnil především nestrannost poškozených, která je jedním z požadavků kladených na znalce a podle §105 tr. řádu i na zpracovatele odborných vyjádření. Byl přesvědčen, že krajský soud se s jeho názorem ztotožnil, a proto také zrušil výrok o náhradě škody, avšak vytkl tomuto soudu, že opomenul v důsledku nesprávného vyčíslení škodlivého následku zasáhnout také do výroku o vině.
7. Nesprávné právní posouzení spočívalo podle obviněného také v nejednoznačnosti odkazu v tzv. skutkové větě výroku o vině, v němž je citováno ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Toto ustanovení však obsahuje další tři alternativy jednání zasahujících do práv k ochranným známkám pod písmeny a), b) a c). Městský soud měl správně uvést konkrétně jednu z nich, jak rozhodl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 213/2017.
8. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve spojení s důvodem pod písmenem g) téhož ustanovení obviněný brojil proti rozsahu provedeného dokazování. Připomněl, že navrhoval provedení znaleckého posudku a výslech svědka P. K., což oba soudy odmítly, a proto jsou jejich rozhodnutí zatížena vadou opomenutých důkazů, a v konečném důsledku tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
9. Pokud krajský soud ve výrokové části svého rozsudku nerozhodl o tom, že odvolání dovolatele částečně zamítá podle §256 tr. řádu, je dovoláním napadené rozhodnutí stiženo vadou chybějícího výroku ve smyslu důvodu dovolání pod písmenem k) odst. 1 §265b tr. řádu.
10. Z uvedených důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a podle §265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovolání
11. Podané dovolání bylo zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se k němu vyjádřilo prostřednictvím státního zástupce (dále jen „státní zástupce“), který úvodem zrekapituloval výhrady obviněného J. K. a předeslal, že odvolací soud zcela oprávněně odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť neexistoval dostatečný podklad pro jednoznačné určení výše škody, jež by měla být obviněnými nahrazena. Odmítl však názor obviněného, podle něhož soudy při určení výše škody způsobené trestným činem na zcela nových movitých věcech nemohly vycházet z vyjádření poškozeného. Současně dodal, že vznik škody není znakem skutkové podstaty podle §268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, je jím však velký rozsah, který je určován různými kritérii, mj. i výší škody způsobené trestným činem. Dalšími hledisky jsou druh a význam neoprávněně užitého označení, rozsah jeho využití, povaha a množství výrobků, jejich kvalita a celková hodnota, způsob nakládání s nimi, velikost trhu tím ovlivněného, míra zasažení podnikatelských subjektů dodávajících na trh zboží oprávněně opatřené daným označením. Soud prvního stupně přitom podle státního zástupce veškeré okolnosti případu zohlednil, ačkoli z odůvodnění rozsudku pod bodem 91. se může jevit opak, tedy že vycházel pouze z výše škody. Další pasáže odůvodnění totiž vypovídají o tom, že městský soud přihlédl také k velkému množství konkrétních odběratelů, k počtu použitých i připravených etiket a využitých skladovacích prostor, palet, ke způsobu dopravy zboží realizované prostřednictvím kamionů a k zasažení práv k ochranné známce na území více států. Z těchto zjištěných okolností tedy plyne, že soudy při posouzení naplnění znaku velkého rozsahu nevycházely pouze z výše škody.
12. Státní zástupce souhlasil s obviněným, že soud prvního stupně formuloval tzv. právní větu chybně, když nesprávně uvedl, že obvinění se dopustili trestné činnosti ve značném rozsahu namísto ve velkém rozsahu, což však nepovažoval za důvod ke kasaci napadených rozhodnutí. Jednalo se podle něj o jinou zřejmou nesprávnost ve smyslu §131 odst. 1 tr. řádu, protože z ustanovení §268 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku soud v žádném směru nevycházel. Jak v odůvodnění rozsudku, tak ve výroku o trestu je vždy užito ustanovení §268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož slovní vyjádření mělo být uvedeno i v právní větě.
13. Obdobně se státní zástupce vypořádal také s námitkou proti nejednoznačnosti odkazu na ustanovení §8 odst. 2 zákona o ochranných známkách. Za významné považoval, že soud necitoval pouze ustanovení §8 zákona o ochranných známkách, ale konkrétně jeho odstavec 2, což státní zástupce považoval za dostačující pro naplnění požadavku jednoznačnosti, přesnosti, určitosti a nezaměnitelnosti způsobu jednání a jeho popisu. Připomněl, že Nejvyšší soud již v minulosti akceptoval takový odkaz bez uvedení alternativ označených písmeny, a jako příklad odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 151/2016. Z obsáhlého popisu skutku odsuzujícího rozsudku městského soudu lze bezpečně dovodit, že porušení práv k ochranné známce se týkalo §8 odst. 2 písm. a) zákona o ochranných známkách a případná kasace odsuzujícího rozsudku by vedla pouze k doplnění příslušného písmene, aniž by to mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, jež by měla být z pohledu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť byla v minulosti judikována.
14. Za naopak nedůvodnou státní zástupce považoval další argumentaci obviněného, jíž se domáhal doplnění výroku rozsudku soudu druhého stupně o výrok o částečném zamítnutí odvolání obviněného. Uvedl, že v případech, kdy soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku, byť jen částečně jako v posuzované trestní věci ohledně obviněného J. K., ve zbytku odvolání již nezamítá. Proto se podle státního zástupce nejednalo o chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Přitom odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002.
15. Výhrady opomenutých důkazů se týkaly procesních otázek, a proto nemohly naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, navíc nebyly podle státního zástupce důvodné. Návrh na přibrání znalce obviněný výslovně nevznesl ani při hlavním líčení před vydáním usnesení o skončení dokazování dne 10. 4. 2018, nadbytečnost doplňování dokazování pak vysvětlil krajský soud na str. 14 svého rozsudku.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, protože je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného J. K. a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Přitom vyslovil souhlas s takovým i jiným rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a), c) tr. řádu.
17. Obviněnému, resp. jeho obhájci bylo zasláno vyjádření státního zástupce k případné replice, avšak ten uvedené možnosti ke dni rozhodnutí dovolacího soudu nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
19. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na určitou alternativu citovaného ustanovení, Nejvyšší soud takové dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17).
20. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný J. K. uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. řádu. První z nich je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, v nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod naplněn, pokud v rozhodnutí určitý výrok chybí, tj. nebyl-li vůbec učiněn, ač se tak mělo stát, podle druhé alternativy jde o případ, když konkrétní výrok sice byl učiněn, ale není úplný, protože neobsahuje některou z podstatných zákonných náležitostí [náležitosti výrokové části rozsudku viz ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. řádu, §121 až §124 tr. řádu a náležitosti výrokové části usnesení viz ustanovení §134 odst. 1 písm. c) tr. řádu].
22. Rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má dvě alternativy. Je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z dovolací argumentace je patrno, že obviněný ho uplatnil v jeho druhé alternativě [tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)]. Konkrétně byl dle jeho názoru v předcházejícím řízení dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je zatížen vadou opomenutých důkazů.
23. Protože některé námitky obviněného odpovídají formálně deklarovaným dovolacím důvodům, resp. důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v §265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i řízení předcházející tomuto rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je částečně důvodné.
b) K námitkám podřazeným pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu
24. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. K. uplatnil ke zvolenému dovolacímu důvodu spočívajícímu v nesprávném právním posouzení skutku přiléhavou právní námitku, která je navíc důvodná. Z obou rozhodnutí soudů nižších stupňů totiž vyplývá, že se nesprávně vypořádaly s jedním ze znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se ztotožnil s obviněným v tom, že v posuzované věci soudy obou stupňů nezohlednily veškeré relevantní skutečnosti, jež mohou mít vliv na posouzení zákonného znaku značného, resp. velkého rozsahu, ačkoli zjištěný skutek právně posoudily podle přísnější trestní sazby.
25. Soud prvního stupně se znakem „velkého rozsahu“, jehož naplnění shledal ve zjištěném skutku u všech spoluobviněných, zabýval v bodě 91. svého rozsudku. Jeho úvahy právní jsou velmi stručné, nicméně jednoznačně z jejich formulace vyplývá, že soud zaměřil svou argumentaci výhradně na „škodu“, která měla být předmětným protiprávním jednáním obviněných způsobena, přičemž sečetl částky týkající se části, v níž považoval trestný čin za dokonaný s možnou výší škody, k jejímuž způsobení nedošlo díky zásahu celních orgánů. Soud prvního stupně výslovně citoval ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, v němž jsou vymezeny hranice jednotlivých škod ve vztahu k pojmům, které tvoří znaky skutkových podstat některých trestných činů. Přitom však přehlédl, že právě trestný čin podle §268 tr. zákoníku ve svých kvalifikovaných skutkových podstatách, takový znak vůbec neobsahuje. Svůj právní závěr o naplnění znaku velkého rozsahu ve smyslu §268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v posuzované věci opřel soud výlučně o částku 5 000 000 Kč, která je spodní hranicí pro způsobení škody velkého rozsahu. Tímto postupem však soud prvního stupně porušil citované hmotněprávní ustanovení kvalifikované trestní sazby, neboť „velký rozsah“ ztotožnil se „škodou velkého rozsahu“, a v tomto ohledu nerespektoval ani soudní výklad týkající se vymezení zásadních rozdílů mezi těmito dvěma právními pojmy, který vylučuje klást mezi ně rovnítko a navzájem je zaměňovat.
26. Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího sice lze vyčíst, že tento soud si je do určité míry vědom rozdílů mezi znaky škody a rozsahu, avšak jeho vyjádření: „…značný nebo velký rozsah se může, ale nemusí, konstituovat vyloženě z peněžních částek, ale lze ho konstituovat i z objemu celkové trestné činnosti…“ (srov. poslední odstavec na str. 15 rozsudku) dokládá, že ani on nemá tuto problematiku zcela ujasněnou, neboť „objem celkové trestné činnosti“ také sám o sobě nepředstavuje kritérium charakterizující znak rozsahu. Samotný objem trestné činnosti pak krajský soud označil za „obrovský“, zejména s ohledem na počet zajištěných etiket nesoucích označení výrobků chráněných ochrannými známkami, které měli obvinění připravené k pokračování v protiprávním jednání. V následujícím odstavci na str. 16 svého rozsudku se krajský soud opět vyjádřil k nadbytečnosti doplnění dokazování znaleckým posudkem za účelem stanovení přesné výše škody, ačkoli předtím naznačil, že škoda není znakem aplikované skutkové podstaty. Právní úvahy krajského soudu týkající se naplnění znaku velkého rozsahu je proto nutné považovat za neúplné, zmatečné a nepřesvědčivé, především zcela postrádaly další hlediska nezbytná k určení rozsahu, v jakém měla být posuzovaná trestná činnosti spáchána. Nelze tedy pochybovat o tom, že vytýkanou vadou nesprávného právního posouzení skutku je zatížen i rozsudek Krajského soudu v Brně.
27. Z obecného hlediska je třeba znovu zdůraznit nezaměnitelnost znaků „škoda“ a „rozsah“, mezi nimiž rozlišuje trestní zákoník ve zvláštní části v celé řadě základních skutkových podstat trestných činů, případně tvoří zvlášť přitěžující okolnosti, tj. okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby u kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů. Hranice výše škody upravuje ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, jež se obdobně užije také pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci (§138 odst. 2 tr. zákoníku). Na určení rozsahu tedy citované ustanovení nelze zásadně použít a obdobné výkladové ustanovení týkající se hranic většího, značného a velkého rozsahu není v trestním zákoníku obsaženo. K jejich rozlišení je proto nutné vycházet z právní nauky a soudní judikatury. Při posuzování, zda se pachatel dopustil zločinu podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku ve velkém rozsahu, tedy zda došlo k naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, je nutné vždy zkoumat konkrétní skutkové okolnosti spáchání činu, jako ostatně i v případě jiných trestných činů, u nichž jde o typový znak ať již základní či kvalifikované skutkové podstaty [např. §234 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, §233 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, §181 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku]. Primárním kritériem určení „rozsahu“ u §268 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude vždy samotné využití neoprávněného označení ochrannou známkou, přičemž rozhodujícími kritérii pro rozlišení značného a velkého rozsahu bude patřit zejména počet výrobků nebo služeb takto neoprávněně označených, jejich celková kvalita a hodnota, pokud ji lze zjistit, a to i ve vztahu ke kvalitě a hodnotě originálních výrobků nebo služeb, velikost trhu, na kterém byly neoprávněně užity (např. uváděny do oběhu), tj. zda šlo o celorepublikový, regionální či jen místní trh, event. dokonce přeshraniční, dále bude nutné zkoumat, do jaké míry se jednání pachatele dotklo výrobců, obchodních a jiných subjektů, ať již majitelů ochranných známek nebo též případných držitelů příslušných licencí, tedy těch, kteří oprávněně dodávají na trh originální výrobky nebo poskytují služby apod. Důležité bude též, zda šlo o soustavnou nebo déletrvající protiprávní činnost, což bývá u velkého rozsahu pravidlem. Ve srovnání se spácháním činu ve značném rozsahu [§268 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku] musí jít u velkého rozsahu [§268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku] o několikanásobně větší rozsah, zejména z hlediska využití konkrétního neoprávněného označení výrobků (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2721).
28. V rámci své rozhodovací činnosti se Nejvyšší soud opakovaně vyjadřoval k naplnění znaku „velkého rozsahu“ (případně „většího rozsahu“ nebo „značného rozsahu“), a to vždy ve spojitosti s některou z více skutkových podstat trestných činů, jež dotčený zákonný znak obsahují. Mezi nejvýznamnější patří usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 44/2013 a č. 1/2018 Sb. rozh. tr., dále též rozhodnutí publikovaná pod č. 1/2006, č. 55/2009, č. 12/2011 a č. 4/2018 Sb. rozh. tr. Ačkoli se v citovaných věcech jednalo o jiné trestné činy než v posuzované věci obviněného J. K. [trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. c) tr. zákoníku, trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1, 2 nebo 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trestný čin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1 nebo 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku], lze přiměřeně aplikovat právní závěry obsažené v citovaných rozhodnutích i na ostatní trestné činy, u nichž je podmínkou naplnění kvalifikačního znaku spočívajícím ve velkém rozsahu, a to včetně trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. Jak již bylo zmíněno, společným jmenovatelem všech skutkových podstat, v nichž se vyskytuje znak „velkého rozsahu“, je podmínkou individuálního zkoumání nejen hodnota zboží/omamných látek/peněz apod., ale je nutné zohlednit další okolnosti spáchání činu s důrazem zejména na období, po které trvá trestná činnost, způsob, jakým byl čin spáchán (zda se např. jednalo o jednání provozované tzv. „po živnostensku“, v rámci podnikání nebo naopak zcela neformálně), jeho územní rozsah, počet dotčených subjektů, kvalita padělků, prognóza dalšího jednání pachatele apod.
29. Vzhledem k tomu, že ani jeden ze soudů obou stupňů nezhodnotil shora vyjmenovaná, případně jiná kritéria při určování znaku rozsahu a Městský soud v Brně dokonce k tomuto zákonnému znaku kvalifikovaných skutkových podstat podle §268 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku přistupoval jako ke znaku škody, jenž však vůbec není součástí uvedených přísnějších sazeb trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením (a současně není ani znakem základní skutkové podstaty podle §268 odst. 1 tr. zákoníku), Nejvyšší soud shledal jednoznačný důvod ke zrušení obou napadených rozhodnutí a vrácení věci do stadia řízení před soudem prvního stupně. Výsledek přezkumného řízení před dovolacím soudem spočívající ve zjištěné vadě hmotněprávního posouzení skutkových zjištění určujících znak značného či velkého rozsahu, se týká nejen obviněného J. K., který důvodně v této části podal dovolání, ale je třeba jej vztáhnout i na spoluobviněné L. K. a J. P., kteří sami nevyužili práva podat tento mimořádný opravný prostředek. S ohledem na zásadu beneficium cohaesionis Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 2 tr. řádu zrušil napadené rozsudky soudů obou stupňů i ohledně těchto dvou spoluobviněných s přiměřeným použitím §261 tr. řádu. Prospívá-li totiž důvod, z něhož rozhodl odvolací soud (zde soud dovolací) ve prospěch některého obviněného také dalšímu spoluobviněnému, rozhodne odvolací (či dovolací) soud vždy též v jejich prospěch. Uvedená zásada (tzv. beneficium cohaesionis) předpokládá, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem a důvod, z něhož má odvolací (též dovolací soud) soud rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby společný, tj. nesmí být u každého z nich zkoumán individuálně. V posuzované trestní věci jsou uvedené podmínky použití ustanovení §261 tr. řádu pro spoluobviněné L. K. a J. P. splněny. Městský soud v Brně rozhodoval o vině a trestech všech tří obviněných za skutky, jež spáchali úmyslným společným jednáním, a Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodoval napadeným rozsudkem o odvoláních všech tří jmenovaných spoluobviněných ve společném řízení. Ohledně všech tak soud prvního stupně může odstranit vadu naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť ji ve svém dovolání vytkl pouze obviněný J. K., a rovněž bude třeba napravit i další pochybení, jimiž je zrušený rozsudek soudu prvního stupně zatížen.
30. Městský soud v Brně v rámci opětovného projednání trestní věci všech spoluobviněných přihlédne ke všem relevantním hlediskům rozhodných pro určení znaku rozsahu, který odpovídá konkrétním okolnostem, za nichž docházelo k neoprávněným dispozicím s výrobky označenými ochrannými známkami poškozených majitelů značek či licencí k nim. Přitom se bude soud řídit všemi v úvahu přicházejícími kritérii v souladu s citovanou judikaturou tak, aby s jejich použitím mohl stanovit rozsah, v jakém se spoluobvinění dopouštěli protiprávního jednání. Teprve potom může posuzovanou trestní věc správně právně posoudit jako trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, 3 písm. b), resp. odst. 4 písm. b) tr. zákona, a to v závislosti na svém závěru, zda se tak stalo ve značném, resp. velkém rozsahu. Výsledky dosavadního dokazování poskytují podle názoru Nejvyššího soudu dostatek podkladů pro správné právní posouzení zpochybněného znaku, pokud soud prvního stupně bude považovat za vhodné či nezbytné, dokazování doplní, event. se vypořádá s případnými návrhy obhajoby na doplnění dokazování. Vzhledem k obsahu trestního spisu je v této souvislosti možné jen připomenout, že hodnota originálního zboží, které bylo obviněnými ve vzájemné součinnosti uváděno do oběhu a přechováváno, představuje jen jedno z více hledisek určujících rozsah spáchání tohoto trestného činu, z dalších významných hledisek je možné zmínit dobu páchání (téměř devět měsíců), územní rozsah [odebírali padělané zboží v XY, skladovali je v XY, XY a v XY a distribuovali nejen v České republice, ale také do zahraničí (Španělsko), přičemž obchodní společnost D., IČ: XY, pronajímající si skladové prostory má domicil ve Slovenské republice]. Pro stanovení rozsahu je v posuzované věci významným také množství zboží opatřené neoprávněně ochrannými známkami, které uvedli do oběhu v řádech tisíců kusů (jen do Španělska vyvezli 9 800 kusů), a hodlali stejným způsobem naložit s dalšími tisíci kusy padělků, o čemž svědčí počty etiket zajištěných policejním orgánem. Dalším hlediskem svědčícím spíše pro naplnění znaku velkého rozsahu je i počet odběratelů padělaného zboží, např. obviněný L. K. uvedl, že jen on měl 40 až 50 zákazníků. Kvalita padělků nejspíše nebyla na vysoké úrovni, podle odborných vyjádření zástupců poškozených obchodních společností loga neodpovídala kvalitě a provedení originálních výrobků (viz č. l. 418 a 424 tr. spisu), přesto však na svědka P. S., ředitele logistiky odběratele M., jehož vysvětlení ve formě úředního záznamu bylo čteno podle §211 odst. 6 tr. řádu u hlavního líčení, zboží působilo jako originální (viz č. l. 718 tr. spisu a fotografie padělků např. na č. l. 425 a 426 nebo 212 až 226 tr. spisu, jež se značně podobají originálu a laika mohou snadno zmást). V neposlední řadě je vhodné také připomenout, že protiprávní jednání bylo spácháno ve většině případů v rámci podnikatelské činnosti obchodních společností A., a G., v nichž obviněný J. K. působil v rozhodné době jako jeden ze dvou společníků, resp. v obchodní společnosti G., také jako jednatel, a stále je společníkem v obou uvedených obchodních společnostech; dále se na trestné činnosti podílela také ve Slovenské republice registrovaná obchodní společnost D., IČ: XY, již zastupoval obviněný J. K. na základě plné moci, jak se vyjádřil sám u hlavního líčení (viz č. l. 1277 tr. spisu). Rovněž je vhodné upozornit na sofistikovaný způsob provedení činu v součinnosti mezi spoluobviněnými, která vykazuje znaky organizované zločinecké skupiny. V posuzované trestní věci lze přihlédnout také ke skladování padělků souběžně na třech místech, k jejich hromadné přepravě v kamionech, tedy v nesrovnatelně větších objemech než např. osobním automobilem, a také k vysoké pravděpodobnosti pokračování takového nezákonného zasahování do práv majitelů ochranných známek nebýt zásahu celních orgánů. Nejvyšší soud připomíná, že všechna kritéria rozhodná pro určení rozsahu se vzájemně prolínají, což znamená, že naplnění jednoho z nich v menší míře (méně intenzivně) může být vyváženo výrazným naplněním některého z ostatních kritérií; není tudíž nezbytné, aby všechna hlediska byla naplněna stejnou intenzitou (srov. rozhodnutí publikované pod č. 1/2018. Sb. rozh. tr.). Aniž by Nejvyšší soud měl v úmyslu předjímat stanovisko soudu k návrhům na doplnění dokazování, považuje za vhodné vyjádřit souhlas s dosavadním procesním postupem v otázce potřeby vypracování znaleckého posudku za účelem stanovení obvyklé ceny zajištěných padělaných výrobků, jak opakovaně požadoval obviněný J. K. v průběhu trestního řízení. Pro představu o zásahu do majetkové sféry poškozených vlastníků příslušných ochranných známek jsou pro potřeby určení znaku „rozsahu“ (značného, většího nebo velkého) dostačující odborná vyjádření poškozených, neboť ve vztahu k aplikované skutkové podstatě není vůbec třeba opatřovat znalecký posudek za účelem stanovení výše škody způsobené trestným činem [na rozdíl od nutnosti odborně zkoumat a určit minimální výši získaného prospěchu ve smyslu §268 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, u něhož se vychází právě z ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku vymezujícího hranice výše škody]. Je třeba si uvědomit, že obvinění byli odsouzeni za to, že uvedli do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou (resp. k takovému jednání bezprostředně směřovali, v úmyslu je spáchat, přičemž k dokonání činu nedošlo). Nárok na náhradu škody způsobené majitelům ochranných známek poškození sami uplatnili v podstatě ve výši odpovídající hodnotě originálních výrobků určených k prodeji, a nikoli ve výši peněžního zisku, který mohli utržit obvinění a který ani nebyl orgány činnými v trestním řízení zjišťován. V takovém případě by totiž přicházelo v úvahu právní posouzení skutku podle jiné alternativy kvalifikované trestní sazby ustanovení §268 odst. 1, odst. 3 písm. a), event. odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, to znamená získání značného, event. velkého prospěchu pro sebe či pro jiného. Za účelem přiznání nároků poškozených na náhradu škody v tzv. adhezním řízení by však bylo vhodné zabývat se jednotlivými požadavky poškozených podle zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, jak správně uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného. Jde o poměrně složitou oblast zkoumání jak z hlediska skutkového, tak i v použití právní úpravy, která by evidentně přesáhla rámec trestního řízení, a proto Nejvyšší soud nemá výhrady k adheznímu výroku krajského soudu, který odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jak již tedy Nejvyšší soud výše naznačil, bude zcela na uvážení Městského soudu v Brně, zda bude považovat za vhodné opatřit další důkazy a na jejich podkladě poté učinit nové rozhodnutí o vině obviněných trestným činem porušení práv k ochranné známce a jiným označením spáchaným ve značném nebo velkém rozsahu, za současného respektování právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v tomto usnesení.
31. V návaznosti na výsledek nového zkoumání okolností významných pro určení znaku rozsahu, v jakém se spoluobvinění dopustili protiprávního jednání, bude třeba správně kvalifikovat trestný čin nejen z hlediska kvalifikační okolnosti spočívající ve způsobení značného nebo velkého rozsahu. Nejvyšší soud v rámci přezkoumání výroku o vině odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Brně totiž zjistil vadné podřazení vývojového stadia trestného činu odpovídající jeho kvalifikované skutkové podstatě. Městský soud v Brně popsal pod bodem A. výroku o vině jednotlivé útoky, resp. skutky, které tvoří součást pokračujícího trestného činu, u nichž došlo k dokonání trestného činu. Jak již bylo vysvětleno, soud sice postupoval nesprávně v tom smyslu, pokud za určující hledisko naplnění znaku rozsahu považoval výlučně výši škody způsobené trestným činem, nicméně v rámci svých úvah současně nesprávně právně kvalifikoval trestný čin podle nejpřísnější sazby ustanovení §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku jako dílem dokonaný dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 a §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku (rovněž nesprávně přitom ve výroku necitoval ustanovení §21 odst. 1 tr. zákoníku). Učinil tak přesto, že dokonanou částí trestného činu obvinění měli způsobit škodu nedosahující hranice škody velkého rozsahu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, tj. 5 milionů Kč, ale „jen“ škodu ve výši 4 749 993 Kč. Teprve spolu se zamýšleným pokračujícím jednáním, které zůstalo díky zásahu celních orgánů nedokonáno, tj. ve stadiu pokusu, mohlo dojít k další škodě téměř 15 milionů Kč. Za takových skutkových zjištění nebylo tudíž možné posoudit trestný čin v nejpřísnější sazbě jako dílem dokonaný dílem nedokonaný ve stadiu pokusu, neboť kvalifikační znak škody velkého rozsahu (soudem nesprávně zaměněný za znak velkého rozsahu) nebyl v dokonaném stadiu trestného činu naplněn. Jde však o úvahu hypotetickou, neboť u trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 tr. zákoníku je třeba k použití přísnější trestní sazby čin spáchat ve značném nebo velkém rozsahu, k jehož určení jsou rozhodná další hlediska, jak již bylo vysvětleno pod body 28. a 30. tohoto usnesení. Nicméně pokud by tomu tak bylo (z teoretického pohledu), resp. u těch skutkových podstat, v nichž je kvalifikačním hlediskem způsobení škody (a to jednak značné škody nebo škody velkého rozsahu), mohl by v případě, v němž by byla dokonanou částí zjištěného skutku způsobena škoda nižší než 5 milionů Kč a pouze spolu se škodou, o jejíž způsobení se pachatel takového pokračujícího trestného činu pokusil, by celková částka přesáhla tuto pětimilionovou hranici, být skutek posouzen jako pokus trestného činu, jehož následkem by bylo způsobení škody velkého rozsahu (srov. rozhodnutí č. 2/1980 Sb. rozh. tr., dále přiměřeně též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 15 Tdo 204/2019). Nejvyšší soud upozorňuje na uvedené pochybení z toho důvodu, aby Městský soud v Brně v rámci nového projednání posuzované trestní věci ve vztahu ke kvalifikačnímu znaku spáchání činu ve značném či velkém rozsahu nejprve zhodnotil zjištěné skutkové okolnosti podle všech kritérií rozhodných pro stanovení rozsahu, v jakém se obvinění trestné činnosti dopustili, a to nejprve v části, v níž byl trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením dokonán, a poté v části, v níž zůstal ve stadiu pokusu. Teprve poté, bude třeba v souladu s názory vyjádřenými v citované judikatuře rozhodnout, zda se dopustili pokusu tohoto trestného činu ve velkém rozsahu podle §21 odst. 1 a §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, anebo zda je nutno jej kvalifikovat jako dílem dokonaný dílem nedokonaný trestný čin podle §268 odst. 1, 4 písm. b) a §21 odst. 1 a §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku.
32. Nejvyšší soud poté, co shledal důvodnou námitku obviněného J. K. vytýkající nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, přičemž šlo o vadu, pro kterou nemohl obstát rozsudek soudu druhého stupně ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal obě napadená rozhodnutí i z dalších hledisek, z nichž některá byla rovněž součástí dovolacích výhrad tohoto obviněného. Přitom zjistil několik procesních pochybení, k nimž došlo zejména v řízení před soudem prvního stupně, která soud druhého stupně příslušným způsobem nenapravil, resp. je ponechal zcela bez povšimnutí. Pokud by totiž Krajský soud v Brně na podkladě odvolání všech spoluobviněných důsledně přezkoumal rozsudek Městského soudu v Brně a řízení před tímto soudem, musel by zjistit, stejně jako to zjistil Nejvyšší soud v dovolacím řízení, nesprávný způsob vyhlášení rozsudku v hlavním líčení konaném dne 10. 4. 2018. Z nosiče zvukového záznamu o průběhu tohoto hlavního líčení totiž vyplývá, že předseda senátu při vyhlašování odsuzujícího rozsudku jednak v úvodní části neuvedl své jméno a příjmení jako předsedajícího ani jména a příjmení obou přísedících, kteří se na rozhodnutí zúčastnili, osoby obviněných označil jen jejich jmény a datem narození, avšak pominul uvést jejich místo narození, zaměstnání a bydliště, dále pak vyslovil výrok o vině ohledně všech spoluobviněných pouhým odkazem na rozsah skutku popsaný v obžalobě státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, aniž by sám přednesl skutkové okolnosti zjištěné v průběhu hlavního líčení, v nichž spáchání trestného činu obviněnými tento senát spatřoval. Jde o nepřípustný způsob vynesení rozsudku, který odporuje ustanovení §120 odst. 1, 2, 3 tr. řádu a který má v podstatě ten výsledek, že skutek, resp. tzv. skutková věta nebyla soudem fakticky vyhlášena. Na uvedené procesní pochybení týkající se úvodní části rozsudku a jeho skutkové věty navázal předseda senátu Městského soudu v Brně rovněž nesprávným přednesem právní věty, která zní tak, že obvinění spáchali čin ve značném rozsahu, ačkoli současně vyhlásil právní kvalifikaci činu podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, jež odpovídá spáchání činu ve velkém rozsahu (viz č. l. 1365 tr. spisu). Stejným rozporem je zatíženo písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Brně. Krajský soud na podkladě shodné odvolací námitky obviněného J. K. (vada projevující se rozporem mezi ústním vyhlášením i písemným vyhotovením právní věty a zákonným pojmenováním trestného činu, resp. označením paragrafu, odstavce a příslušné alternativy jeho přísnější právní kvalifikace) reagoval tím, že jde o písařskou chybu nebo jinou zřejmou nesprávnost, kterou je možné napravit postupem podle §131 odst. 1 tr. řádu (Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen; opravu může nařídit i soud vyššího stupně.). Takový závěr přezkumné povinnosti soudu druhého stupně nelze akceptovat. Právní věta byla nesprávně vyhlášena, tudíž písemné vyhotovení rozsudku není v rozporu se zněním rozsudku, jak byl vyhlášen. Na takovou situaci nedopadá ustanovení §131 odst. 1 tr. řádu, neboť nejde o písařskou chybu či jinou zřejmou nesprávnost, k níž by došlo při vyhotovení rozsudku. Touto vadou je totiž zatíženo samotné vyhlášení odsuzujícího rozsudku.
33. Pokud v novém hlavním líčení soud prvního stupně dospěje k závěru, že obvinění skutečně spáchali posuzovaný trestný čin ve velkém rozsahu, nebude porušením zásady zákazu změny k horšímu (zákazu reformationis in peius ), aby skutek byl kvalifikován stejně jako v napadeném rozsudku, tedy podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. U žádného z obviněných by tím nedošlo ke zhoršení postavení oproti dosavadnímu výsledku trestního řízení, ani z pohledu práva na obhajobu by se nejednalo o překvapivé rozhodnutí, neboť i přes vadu v právní větě výroku odsuzujícího rozsudku soud prvního stupně použil v zákonném pojmenování trestného činu právě nejpřísnější právní kvalifikaci posuzovaného trestného činu. Samozřejmě bude nezbytné v rámci nového hlavního líčení vyhlásit rozsudek v celém a perfektním znění, což mimo jiné znamená, že předseda senátu vyhlásí celý výrok, jímž uzná obviněné vinnými včetně všech skutkových okolností významných pro naplnění zákonných znaků trestného činu spolu s těmi, které odůvodňují určitou trestní sazbu, dále musí vyhlásit právní větu tak, aby korespondovala s použitou právní kvalifikací příslušného ustanovení trestního zákoníku a s jeho zákonným pojmenováním (podrobněji srov. §120 a násl. tr. řádu). Také písemné vyhotovení rozsudku, resp. jeho výroku o vině musí odpovídat znění, v jakém byl vyhlášen.
34. V souvislosti s formulací právní věty dále považuje Nejvyšší soud za vhodné upozornit na to, že Městský soud v Brně do ní zahrnul též spáchání činu obviněnými „jako členy organizované skupiny“. Tento znak však v ustanovení §268 tr. zákoníku není vůbec uveden, a to ani v jeho prvním odstavci obsahujícím základní skutkovou podstatu tohoto trestného činu ani ve vyšších odstavcích, v nichž jsou obsaženy okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (neboli okolnosti zvlášť přitěžující či kvalifikační), které jsou též typovými znaky trestného činu. V právní větě mají být uvedeny vždy všechny typové znaky příslušného trestného činu, který soud ve stíhaném skutku spatřuje, a to v zásadě výlučně jen takové typové znaky (výjimkou bylo např. dřívější označení pachatele jako tzv. zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů). V daném případě ustanovení §268 tr. zákoníku znak „organizované skupiny“ vůbec neobsahuje, spáchání činu obviněnými jako „členy organizované skupiny“ proto mohlo být nanejvýše okolností obecně přitěžující ve smyslu §42 písm. o) tr. zákoníku. Okolnosti obecně přitěžující však nejsou typovými znaky trestného činu, ale jen pomocnými znaky pro výběr druhu trestu a jeho výměru ve smyslu §39 odst. 3 tr. zákoníku, a proto se do právní věty výrokové části rozsudku neuvádějí. I v tom lze spatřovat pochybení soudů nižších stupňů, které bude třeba v dalším řízení napravit. Nadto je třeba soudům nižších stupňů vytknout, že touto okolností se v rámci odůvodnění svých rozhodnutí vůbec nezabývaly, neuváděly ve shodě s judikaturou (viz např. rozhodnutí č. 45/1986, č. 53/1976-II., č. 45/1986, č. 22/2011-I. Sb. rozh. tr.), zda tento znak byl naplněn a zda byl též obviněnými zaviněn (viz §39 odst. 5 tr. zákoníku), zda jej při výběru druhu trestu a jeho výměry užily či nikoli. Při novém rozhodování o vině obviněných tak bude třeba precizovat znění právní věty v rozsudku tak, aby navazovala na zjištěné skutkové okolnosti a obsahovala všechny zákonné znaky trestného činu včetně těch, které odůvodňují použití vyšší trestní sazby, a to v souladu s požadavky §120 odst. 3 tr. řádu.
35. Stejnou povahu má i další výhrada, kterou obviněný přiléhavě uplatnil v dovolání, a která se týká odkazu na příslušnou normu mimotrestního předpisu, jejíž porušení předpokládá skutková podstata s tzv. blanketní dispozicí, mezi něž patří i trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 tr. zákoníku. Trestnost posuzovaného jednání je totiž podmíněna porušením zákona o ochranných známkách, jehož se skutková podstata tohoto trestného činu přímo dovolává tím, že vyžaduje neoprávněné použití ochranné známky nebo označení s ní snadno zaměnitelného. Soud prvního stupně v rámci popisu svých skutkových zjištění ve výroku o vině sice správně citoval ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, aniž by však označil některou z alternativ uvedených pod písmeny a), b) a c) tohoto ustanovení. Nejde sice o zásadní vadu výroku o vině, jež by sama o sobě vyvolala důvod ke kasačnímu rozhodnutí v dovolacím řízení, nicméně v rámci nového projednání a rozhodování v posuzované věci bude nutné, aby soud prvního stupně nejprve určil tu z alternativ jednání zasahujícího do práv k ochranným známkám, která byla obviněnými naplněna, a v novém popisu skutkových zjištění ji vyjádřil v úplném znění v souladu se zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“). V této souvislosti je možné odkázat na přiléhavé argumenty státního zástupce v jeho vyjádření k dovolání na straně 6, neboť v posuzované věci není rozsudek soudu prvního stupně zatížen stejnou vadou, která byla vytýkána v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 213/2017. Z dosud provedených důkazů ve věci obviněného J. K. a jeho spoluobviněných v podstatě zřetelně vyplývá, že zasáhli do práv vlastníků ochranných známek způsobem, který odpovídá ustanovení §8 odst. 2 písm. a) způsobem přepokládaným v odst. 3 písm. a) a b) zákona o ochranných známkách. Přestože Městský soud v Brně ve skutkové větě výroku o vině svého rozsudku nespecifikoval precizně celé ustanovení, jak bylo nyní citováno, označil je dostatečně konkrétně tak, aby zjištěný skutek obsahoval porušení odpovídající zákonné normy mimotrestního předpisu, které je jedním z nezbytných předpokladů trestní odpovědnosti za trestný čin s blanketní dispozicí podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Nejde tedy o pochybení, které by mohlo ovlivnit případnou strategii obhajoby či zabránit obviněnému v uplatňování jeho obhajovacích práv, neboť byl dostatečným způsobem seznámen s formou či povahou zásahu do chráněných práv vlastníků ochranných známek, jež je mu v předmětném trestním řízení kladen za vinu. Samozřejmě bude nezbytné, aby se Městský soud v Brně v případě vydání nového odsuzujícího rozsudku vyvaroval stejné nepřesnosti a v popisu svých skutkových zjištění formálně správně odkázal na úplné znění konkrétního ustanovení zákona o ochranných známkách, k jehož porušení posuzovaným jednáním došlo.
36. Pokud se týká námitky chybějícího výroku rozsudku soudu druhého stupně, kterou obviněný podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, stává se za dané procesní situace, tedy po zrušení rozsudků soudů obou stupňů, bezpředmětnou. Ve věci bude konáno hlavní líčení, od jeho výsledku bude také záviset případné uplatnění řádného opravného prostředku některým z obviněných či státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně. Stejně tak nelze předjímat povahu a obsah výroku případného rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího. V této souvislosti bude nutné se vypořádat s právním názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezech Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1272/18, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 597/18, a ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 448/19.
V. Závěrečné shrnutí
37. Na podkladě všech popsaných skutečností Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného J. K. zrušil ohledně něho podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 9 To 251/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 11 T 168/2017. Dále podle §265k odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím §261 tr. řádu zrušil tato rozhodnutí také ohledně spoluobviněných L. K. a J. P. protože důvod, pro který Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů prospívá též těmto dvěma spoluobviněným. Současně podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože primární vadou nesprávného právního posouzení okolností určujících závěr o naplnění znaku značného/velkého rozsahu bylo stiženo již řízení před soudem prvního stupně, dále bude třeba napravit i další vytčené nedostatky v procesním postupu soudu prvního stupně, přikázal Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu mohl Nejvyšší soud své rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání, protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího nemohly být odstraněny v případném veřejném zasedání. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že soudy nižších stupňů jsou ve smyslu §265s odst. 1 tr. řádu vázány právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud. Podle §265s odst. 2 tr. řádu nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch žádného z obviněných, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného jedním z obviněných.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu