ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1339.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 1339/2019-889
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2019 o dovoláních, která podali obvinění B. C. , nar. XY v XY, bytem XY, a M. C. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 3 To 57/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných B. C. a M. C. odmítají.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 46 T 3/2018, byli obvinění B. C. a M. C. uznáni vinnými zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněnému B. C. podle §212 odst. 5 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výši 300 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Obviněné M. C. byl za uvedené trestné činy uložen podle §212 odst. 5 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.
2. Uvedeného trestného činu se obvinění podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili (zjednodušeně uvedeno) tím, že po společné dohodě s cílem neoprávněně získat vyplacení dotace, konali postupně tak, že dne 4. 2. 2015 podali jménem obviněné M. C. jako osoby podnikající v zemědělství pod IČ: XY v elektronické podobě prostřednictvím Portálu farmáře na Státní zemědělský intervenční fond (dále ve zkratce též jen „SZIF“) „Žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova“, kolo příjmu 22, na opatření Modernizace zemědělských strojů, zaregistrované pod č. 15/022/11110/563/000944, s názvem projektu „Nákup sklízecí mlátičky“, s celkovými výdaji projektu ve výši 6 171 000 Kč. V „Dohodě o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova“ (dále též jen „dohoda“), kterou obviněná M. C. podepsala dne 4. 5. 2015, bylo mimo jiné ujednáno, že dotace bude poskytnuta na základě „Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR na období 2007-2013“, platných pro 22. kolo žádostí. Předtím již dne 9. 2. 2015 obviněná M. C. vyhlásila neveřejnou zakázku na nákup sklízecí mlátičky, jejímž jediným hodnotícím kritériem byla nejnižší nabídková cena bez DPH. Podle zmíněných Pravidel dotaci nebylo možné poskytnout na pořízení použitého movitého majetku. V době od 4. 3. 2015 do 20. 3. 2015 provedl obviněný B. C. faktickou volbu konkrétní sklízecí mlátičky. Oba obvinění dne 20. 3. 2015 v neveřejné zakázce vybrali jako vítěznou nabídku obchodní společnost A., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako „ A.“), s jejímž zástupcem si předtím jel obviněný B. C. prohlédnout konkrétní mlátičku do Spolkové republiky Německo. Přitom již cestou do SRN i při rozhodnutí o volbě mlátičky obviněný B. C. věděl, že vybraná sklízecí mlátička zn. CLAAS Lexion 650, výrobní číslo C5401169, má najeto celkem 631 motohodin (dále ve zkratce též jen „Mth“), což odpovídá provozu na 1 276 hektarech, zařízení mlátičky bylo v provozu 435 Mth a stroj byl do provozu uveden v roce 2012. Oba obvinění tedy zvolili uvedenou sklízecí mlátičku, ačkoliv oba věděli, že tento stroj nebyl novým a nesplňoval tak tuto dotační podmínku. Obviněná M. C. poté uzavřela s prodávajícím obchodní společností A. na shora uvedenou mlátičku kupní smlouvu, jejíž součástí bylo ujednání o kompletním servisu, jehož se navíc osobně účastnil obviněný B. C., který pak pro obviněnou M. C. stroj též převzal. Obviněná M. C. podala dne 30. 6. 2015 na Státní zemědělský intervenční fond, regionální odbor Brno, žádost o vyplacení výdajů ve výši celkem 2 281 050 Kč, z čehož částka ve výši 1 710 787,50 Kč pocházela z finančních prostředků Evropské unie a částka 570 262,50 Kč z rozpočtu České republiky. Podáním této žádosti oba obvinění předstírali poskytovateli dotace, že sklízecí mlátička je novým strojem a že proplacení dotace tak obviněná M. C. podala v souladu s pravidly pro poskytování dotace, neboť věděli, že pokud by poskytovatel dotace zjistil, že jde o použitý stroj, dotaci by nevyplatil. Dne 3. 9. 2015 Státní zemědělský intervenční fond kontrolou zjistil, že žádost byla podána na stroj použitý a nikoliv nový, tedy že nebyly dodrženy podmínky pravidel pro poskytnutí dotace, a proto dotaci nevyplatil, takže ke způsobení škody ve shora uvedené výši nedošlo.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 3 To 57/2019, tak, že je podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněných
a) Dovolání obviněného B. C.
4. Obviněný B. C. podal proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněný na začátku svého dovolání zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Podle něj rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Následně rozvedl celou historii pořízení sklízecí mlátičky pro jejich společné rodinné podnikání v zemědělství z vlastního pohledu. Na výběru vhodného stroje se podílel především on sám, a to včetně informací o možnosti čerpání dotace, byť již na rozdíl od snachy, spoluobviněné M. C., v zemědělství nepodniká, což bylo též důvodem nákupu a čerpání dotace na snachu, jež se ale jinak stará spíše o administrativu spojenou s podnikáním.
6. Vlastní dovolací námitky obviněného lze vyjádřit tak, že podle názoru obviněného jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, protože skutek, pro který byla podána obžaloba, nenaplňuje podle něj znaky žádného z trestných činů, neboť chybí zavinění ve formě úmyslu. Obviněný především nesouhlasil se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, s nimiž obsáhle polemizoval, mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů nižších stupňů spatřoval extrémní rozpor. Dovoláním obviněný napadl především hodnocení provedených důkazů, v jehož důsledku došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
7. V rámci dovolání obviněný B. C. především zopakoval svou hlavní námitku, kterou uplatňoval po celou dobu trestního řízení, a sice že mu nebylo známo, že pořízená sklízecí mlátička nesplňovala dotační podmínky, podle kterých se muselo jednat o nový nepoužitý stroj. Obviněný znovu uvedl své přesvědčení, že šlo o stroj předváděcí, který splňoval stanovené parametry uvedené v pravidlech pro dotační program. Neměl ani pochybnosti, že by výběrové řízení nebylo provedeno v souladu s pravidly dotačního programu. Nesouhlasil ani se závěrem soudu, že mu byl znám stav motohodin pořizovaného stroje, z něhož by na základě vlastní dlouholeté praxe věděl, že se jednalo o použitý stroj. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že svým jednáním neporušil ani neohrozil právem chráněný zájem a nejednal v úmyslu přímém, nanejvýš jednal v nedbalosti. Soudy nižších stupňů proto nesprávně posoudily subjektivní stránku trestných činů, za které byl odsouzen. Podle obviněného byly splněny všechny podmínky pro podání žádosti o dotace a její následné vyplacení. Vycházel z toho, že stroj nebyl ani v Německu registrován na nějakého konkrétního uživatele, bral jej jako skladový stroj, který byl pouze předváděn zákazníkům, o stav motohodin se nezajímal, spoléhal se též na vyjádření svědka J. S., že se jednalo o skladový předváděcí stroj, který splňuje dotační podmínky. Případné uvedení v omyl zmíněným svědkem mu nelze klást k tíži. Tyto své námitky posléze dále rozváděl, vztahoval je ale v zásadě k nesprávným závěrům soudů nižších stupňů o skutkovém ději. Nesouhlasil ani s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, především výpovědi svědka T. K.
8. Dále obviněný namítal, že ani osoby v oboru znalé (zejména svědek J. S.) nedokázaly přesně určit podmínky dotačního programu a jejich výklad, a proto ani jemu nelze jejich nesprávný výklad vytýkat. Odpovědnost obviněného tak nelze zakládat na výkladu nejasných pokynů. Namítl také porušení zásady in dubio pro reo. Uvedl také, že byl minimálně konkludentně ujištěn obchodní společností A. S., že stroj je předváděcí a že splňuje podmínky pravidel pro poskytnutí dotací. Obviněný neměl znalost ani povědomí o tom, že by se dopouštěl trestné činnosti, když v dobré víře vyplnil dokumenty, o jejichž korektnosti byl přesvědčen. Dále polemizoval s provedeným dokazováním a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Nesouhlasil s odvolacím soudem, který dovozoval jeho úmysl především z toho, že mu byl znám stav najetých motohodin. Namítl také porušení zásady presumpce neviny a existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dále obviněný namítal nepřiměřenost uloženého peněžitého trestu vzhledem ke svému vyššímu věku a dosavadní bezúhonnosti.
9. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, příp. aby sám ve věci rozhodl rozsudkem, jímž by obviněného zprostil obžaloby. Navrhl také zrušení nebo změnu výroku o peněžitém trestu.
b) Dovolání obviněné M. C.
10. Také spoluobviněná M. C. podala proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
11. Obviněná též nejprve na začátku svého dovolání zrekapitulovala dosavadní průběh trestního řízení. Dovolání podala, protože podle ní rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Žalovaný skutek totiž podle ní nenaplňuje znaky žádného trestného činu, pro které byla odsouzena, neboť absentuje zavinění ve formě úmyslu. Obviněná především nesouhlasila se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a s hodnocením provedených důkazů, mezi nimiž spatřovala extrémní rozpor, v důsledku čehož došlo též k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněná zopakovala svou obhajobu z dřívějších stadií trestního řízení spočívající v tom, že se považovala za osobu, která v rámci celé akce činila pouze formální úkony, neboť věc vyřizoval pouze obviněný B. C. a ona byla jen osobou, která mohla žádost o dotaci podat. Podle ní obviněný B. C. i přes své znalosti a zkušenosti v zemědělství nemohl rozpoznat, že v žádosti o poskytnutí financování uvedl nepravdivé údaje, neboť byl svědkem J. S. přesvědčen, že pořizovaný stroj odpovídal pravidlům pro dotační řízení. Obviněná také nesouhlasila se závěrem soudů nižších stupňů, že obvinění věděli, že tento stroj nebyl nový a nesplňoval dotační podmínky. Tato skutečnost podle obviněné nebyla soudem zjištěna. Stejně tak nesouhlasila s tvrzením, že sehrála spíše roli tzv. bílého koně, chtěla totiž pouze pomoci s koupí nové techniky. Obvinění věděli, že se svědek J. S. účastnil několika výběrových soutěží a sama obviněná byla ubezpečena písemně obchodní společností A. o historii kupovaného stroje. Uvedla, že poskytla pouze formální součinnost tím, že souhlasila s pořízením stroje na své jméno a na doporučení svědka J. S. požádala i o poskytnutí dotace. Namítla, že stejně jako obviněný nemohla vědět o tom, že stroj ve Spolkové republice Německo nepodléhal registraci vozidel. Z těchto důvodů nemohla naplnit subjektivní stránku těchto trestných činů. Obviněná závěrem svého dovolání namítla nepřiměřenost uloženého peněžitého trestu s poukazem na své postavení v celém případu a na svou dosavadní bezúhonnost.
12. Obviněná na závěr navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, příp. aby sám ve věci rozhodl. Navrhla také zrušení nebo změnu výroku o peněžitém trestu.
III. Vyjádření k dovolání
13. K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve upozornil, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani přezkoumávat správnost jimi provedeného dokazování. Uvedl, že námitky obviněných uplatněné v jejich dovolání odpovídají tomuto dovolacímu důvodu pouze zčásti, zejména pokud se jedná o námitku absence naplnění zákonných znaků trestných činů kladených jim za vinu, a sice úmyslného zavinění. Upozornil, že jde pouze o opakované námitky, které obvinění uplatnili v rámci své obhajoby před soudem prvního i druhého stupně a s nimiž se tyto soudy též náležitě vypořádaly. Státní zástupce odkázal především na rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož bylo oběma obviněným známo, že v daném případě se nejednalo o nový stroj, zejména vzhledem k počtu najetých motohodin, jež odpovídal cca 3 sezónám provozu stroje za současného obdělání přibližně 1800 ha zemědělské plochy. Odvolací soud také logickým a srozumitelným způsobem objasnil, proč ani další okolnosti, na které obvinění poukazovali, nemohly na této skutečnosti nic zvrátit. Šlo zejména o námitku, že ze samotného technického průkazu stroje nebylo možné na existenci předchozích vlastníků stroje důvodně usuzovat. Odvolací soud také správně zdůraznil významový rozdíl mezi kategorií nového stroje a kategorií stroje předváděcího, přičemž přesvědčivým a logickým způsobem vysvětlil, proč předváděcí stroj nepovažoval a priori za stroj nový. Vyvrátil také námitku obhajoby, podle níž byli obvinění uvedeni zástupcem prodejce obchodní společnosti A. v omyl, když byli ubezpečování, že se v případě prodávaného stroje jednalo o stroj předváděcí.
14. Státní zástupce proto odmítl námitky obviněných týkající se extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť důkazy jednoznačně svědčily o tom, že žalovaný skutek se stal a že obvinění svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestných činů, za které byli odsouzeni. Z popisu skutku a z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy nižších stupňů se důkazy náležitě zabývaly a zjistily řádně skutkový stav bez důvodných pochybností. Státní zástupce vyjádřil nesouhlas s námitkou obviněných, že nebyl naplněn znak zavinění v požadované úmyslné formě jako obligatorní znak subjektivní stránky trestných činů, jimiž byli obvinění uznáni vinnými. Další námitky směřující proti výroku o uloženém peněžitém trestu státní zástupce odmítl, protože se dovolací argumentace obviněných míjí s uplatněným dovolacím důvodem a neodpovídá ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, neboť obvinění namítali nepřiměřenost trestu.
15. Z výše uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.
16. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněným, kteří tohoto práva do konání neveřejného zasedání nevyužili.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
17. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
19. Oba obvinění uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obecně lze konstatovat, že dovolání z tohoto důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
20. Na úvod je také třeba uvést, že obvinění formálně deklarovali dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ač ve skutečnosti měli na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhali přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí jejich řádných opravných prostředků, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože (podle jejich přesvědčení) byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený právě v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Toto (jejich shodné) pochybení však samo o sobě nebylo natolik závažné, aby Nejvyšší soud jen proto dovolání obou obviněných odmítl, proto se zabýval jejich výhradami, jak bude rozvedeno níže.
b) K námitkám obviněných
21. Oba obvinění svými dovoláními napadli usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž oba v dovolání uplatňovali v zásadě stejnou argumentaci, jakou navíc již předtím uplatňovali i v předchozích stadiích trestního řízení. Vytýkané nesprávnosti obou rozhodnutí soudů nižších stupňů oba dva obvinění spatřovali především v nesprávně zjištěném skutkovém stavu, k němuž podle nich soudy nižších stupňů dospěly nesprávným hodnocením důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků. Oba dva především nesouhlasili se závěrem, že si byli vědomi toho, že pořizovaná sklízecí mlátička je použitým strojem, naopak ji považovali za stroj nový, který byl pouze v rámci nabídky prodejcem předváděn zákazníkům, o čemž byli též ujišťováni zástupcem dodavatele stroje. Podstata jejich námitek tak vycházela z toho, že jim nebylo známo, že pořizovaná sklízecí mlátička nesplňovala dotační podmínky, podle kterých se muselo jednat o nový nepoužitý stroj, v čemž byli utvrzováni svědkem J. S. (který je tak mohl uvést v omyl, že se jednalo o skladový předváděcí stroj, který splňuje dotační podmínky). Z uvedených důvodů obvinění namítli absenci znaku zavinění v požadované úmyslné formě, připustili nejvýše zavinění nedbalostní. Oba shodně nesouhlasili i s přísností peněžitého trestu, který jim byl uložen.
22. Obvinění tak především ve svých dovoláních vycházeli ze zcela jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu. Činili tak na podkladě odlišného hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, které sami hodnotili izolovaně a nikoliv ve vzájemných souvislostech, jak to učinily soudy nižších stupňů. Obvinění se tak dovolávali případné aplikace hmotného práva na jimi prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soud prvního stupně přiklonil k verzi jiné, kterou ve svém rozsudku přesvědčivě zdůvodnil. Navíc se shodnými námitkami se řádně vypořádal nejen soud prvního stupně (viz str. 5 až 24 odůvodnění jeho rozsudku, zejména jeho body 49. až 52.), ale i odvolací soud (viz str. 5 až 9 odůvodnění jeho usnesení, zejména jeho body 25. až 30.), neboť byly též součástí obhajoby obviněných a obsahem podaných odvolání. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
23. Dovolatelé se tak v převážné části svých námitek vlastně pouze formálně domáhali změny v aplikaci hmotného práva, avšak na jimi prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. Taková argumentace sama o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) . Nejvyšší soud k tomu upozorňuje, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obvinění domáhali. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
24. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní . 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
25. Námitky obou obviněných jsou tedy převážně skutkového a procesního charakteru a uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak z povahy věci vůbec neodpovídají. Nejvyšší soud se zabýval též otázkou, zda nedošlo v postupu soudů nižších stupňů k porušení základních práv a svobod obviněných. Taková porušení, a to ani pokud jde o zásadu presumpce neviny a z ní plynoucího principu in dubio pro reo , jak též namítali obvinění, však nezjistil. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dále jen „Sb. n. a u.“). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Nejvyšší soud souhlasí s postupem soudů nižších stupňů, které se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, a následně skutek správně právně kvalifikovaly podle odpovídajících ustanovení trestního zákoníku
26. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaných námitek v dovoláních (jako obiter dictum ) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněných proti postupu soudů nižších stupňů při dokazování nemají žádné opodstatnění. Není pravdou, že by soudy nižších stupňů vycházely z nesprávných důkazních prostředků, jak uváděli obvinění, že by skutkový děj zjistily nedostatečně, že by popisu skutku obsaženému ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně neodpovídaly důkazy vyplývající z provedených důkazních prostředků. Naopak především soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování, aby si učinil plastický obraz o jednání obviněných B. C. a M. C. Obvinění si chtěli nechat z veřejných prostředků (zčásti) proplatit kupovanou ojetou (tj. dříve používanou) sklízecí mlátičku, která byla levnější, než nové, dosud nepoužité stroje (jež byly obviněným ve výběrovém řízení též nabízeny, ale které byly pro ně příliš drahé), na něž byl dotační program zaměřen. K zastření svého podvodného jednání ve vztahu k SZIF pak zvolili dovoz stroje ze zahraničí, kde nebyl registrován dosavadní uživatel (což byla jedna z podmínek dotace v rámci obnovy strojního vybavení v zemědělství zajišťující pořízení nových strojů). Přitom si této machinace byli velmi dobře vědomi, což lze doložit nejen na tom, že kupovali stroj již relativně staršího data výroby (v roce 2015 kupovali stroj uvedený do provozu roku 2012), ale především na tom, že tento konkrétní stroj měl celkem najeto 631 Mth, přičemž zařízení mlátičky bylo v provozu 435 Mth, což podle závěrů soudů nižších stupňů odpovídá provozu na 1 276 hektarech, neboli jde o běžný nájezd sklízecí mlátičky za cca 3 sezóny v plném provozu (např. při úvaze o 20 dnech ročně po 10 hodinách). Množství motohodin je základním údajem při prodeji takovéto používané (ojeté, bazarové) zemědělské techniky, podobně jako v případě ojetých osobních motorových vozidel jde o počet najetých kilometrů. Na jakémkoliv internetovém vyhledavači použité zemědělské techniky (např. XY , XY , XY , XY , XY , ale též na internetových stránkách A. – XY , nebo také na německých vyhledavačích – např. XY , XY , XY , XY , a mnohých dalších) se v případě sklízecích mlátiček standardně uvádí jako základní údaj počet motohodin (Betriebsstunden), po kdy byl stroj v provozu, a to zpravidla navíc s odlišením počtu motohodin stroje jako celku a vnitřního zařízení mlátičky, někdy tento údaj bývá doplňován údajem o množství obdělaných hektarů. I naprostý laik bez jakýchkoliv zkušeností v zemědělství, začne-li se zabývat nákupem sklízecí mlátičky, narazí ihned na nepřeberné množství nabízených starších strojů s výrazně výhodnějšími nákupními cenami oproti strojům novým, přičemž základním údajem vedle roku výroby, resp. uvedení stroje do provozu, je doba, po kterou byl stroj v provozu v počtu tzv. motohodin (a to u sklízecí mlátičky s odlišením celého stroje a vnitřního zařízení mlátičky). Právě stáří a míra používání jsou také vedle vybavení stroje určujícím faktorem pro stanovení jeho ceny. Toho všeho si zcela nepochybně byli vědomi i obvinění, jak naprosto správně uzavřely soudy nižších stupňů, a to i vzhledem k celé řadě důkazů svědčících proti nim (viz např. servis stroje před předáním obviněných v ceně cca 140 000 Kč). Ostatně množství motohodin konkrétního stroje, který koupili obvinění, odpovídá zcela běžnému provozu po dobu cca 3 sezón obdobných použitých strojů běžně nabízených na internetu. Pokud tedy soudy nižších stupňů učinily své závěry na základě výsledků podrobného dokazování a náležitého hodnocení všech důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků (zejména listinných důkazů, ale též z výpovědí několika svědků, včetně svědka J. S.), nelze jim takový postup vytýkat, naopak jde o zcela řádné a správné vyhodnocení důkazní situace a na jejím základě stanovení závěrů o skutkovém stavu.
27. Z uvedených důvodů tak jen s velkou mírou tolerance lze některé námitky obviněných podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť i ty v převážné míře vycházely z jiného skutkového děje, než jaký byl na základě provedeného dokazování zjištěn soudy nižších stupňů. Za takové by bylo možno považovat námitku, že ani u jednoho trestného činu nebyl naplněn obligatorní znak subjektivní stránky jejich skutkové podstaty – zavinění v požadované formě úmyslu, neboť obvinění měli jednat nanejvýš z nedbalosti.
28. Nejvyšší soud obecně připomíná, že zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta nebo zákazem činnosti. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedenou v §212 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku je způsobení takovým činem škody značné, jíž se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč, jak vyplývá z §138 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele ve vztahu ke znakům základní skutkové podstaty (§13 odst. 2 tr. zákoníku), ve vztahu ke škodě značné postačuje zavinění z nedbalosti – viz §17 písm. a) tr. zákoníku. Zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedenou v §260 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je způsobení značné škody, jde-li o subjektivní stránku, platí totéž, co bylo uvedeno shora. Obviněným bylo kladeno za vinu, že se dopustili pouze pokusu uvedených dvou trestných činů ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku.
29. Obviněným bylo konkrétně kladeno za vinu, že se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že v žádosti o poskytnutí dotace zamlčí podstatné údaje a způsobí takovým činem značnou škodu, jehož se dopustili v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, dále se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že předloží neúplné doklady vztahující se k výdajům rozpočtu spravovaného Evropskou unií, a tím umožní nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu, a způsobí takovým činem značnou škodu, jehož se dopustili v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo.
30. Pokud jde o zavinění, Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudů nižších stupňů, na něž může plně odkázat, neboť soudy nižších stupňů se uplatněnou obhajobou obou obviněných zabývaly a zcela důvodně ji odmítly a náležitě se s ní vypořádaly. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (viz str. 23) správně uvedl, že obvinění se tohoto jednání dopustili v úmyslu přímém, neboť oba nepochybně věděli, že svým jednáním způsobí porušení zákona a takto jednat chtěli, a to i v rozsahu způsobeného následku. Také odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (viz bod 32. str. 9) správně uvedl, že bylo prokázáno, že obvinění v předmětné době (ve vztahu k oběma trestným činům) věděli, že na základě jejich jednání může dojít k poruše chráněného zájmu a zároveň ho porušit chtěli. Oba si byli plně vědomi, že předmětná sklízecí mlátička nesplňuje podmínky daného dotačního titulu, protože se jednalo o použitý a nikoliv nový stroj.
31. Obvinění věděli, že obchodní společnost A. se specializovala na prodej a servis použitých strojů značky CLAAS, nové stroje této značky neprodávala. Jak vyplývá z provedených důkazů a ze svědecké výpovědi J. S., obviněný B. C. věděl o stavu stroje a počtu tzv. motohodin stroje již v době, kdy jel spolu se svým synem K. C. a svědkem J. S. do Spolkové republiky Německo stroj prohlédnout. Tuto skutečnost potvrdil také sám obviněný. Obviněný věděl a také si ověřil, že stroj má najeto 631 motohodin, tedy obdělal 1 276 hektarů, zařízení mlátičky bylo v chodu 435 Mth a že stroj byl poprvé do provozu uveden v roce 2012. Údaje o motohodině jsou u zemědělského stroje jedním z nejdůležitějších údajů, jak bylo uvedeno shora, neboť vypovídají o technickém stavu stroje. Jedna hodina práce motoru při jmenovitých otáčkách odpovídá jedné motohodině.
32. Je tak třeba dát soudům nižších stupňů za pravdu, že tato informace byla oběma obviněným známá. Údaje týkající se najetých motohodin i obdělaných hektarů vyplývaly také z obrazovky počítače sklízecí mlátičky, navíc obviněný B. C. byl s tímto údajem seznámen též v rámci školení obsluhy stroje, které poté absolvoval u obchodní společnosti A., od níž stroj převzal. Tyto skutečnosti musely být obviněným známy i proto, že v zemědělství pracovali dlouhodobě a byli odborníky v zemědělství. Neobstojí tedy jejich tvrzení, že se nezabývali stavem motohodin, neboť jim bylo garantováno, že se jednalo o předváděcí stroj bez předchozího majitele a že se spoléhali na vyjádření svědka J. S., že kupovaná sklízecí mlátička jako skladový předváděcí stroj splňuje dotační podmínky.
33. Námitka, že ani osoby v oboru znalé nedokázaly přesně určit podmínky dotačního programu a jejich výklad, není relevantní. Slovo „nový“ je běžné slovo obecné češtiny se zcela jasným významem, zcela zapadá do celého konceptu dotačního programu zaměřeného na modernizaci zemědělských podniků, čímž se zároveň podporuje nejen zvýšení úrovně zemědělských podniků, ale též odbyt výrobců zemědělské techniky, tedy má též aspekty průmyslové. Obvinění tak zcela zjevně a záměrně obcházeli podmínky zvoleného dotačního programu ve snaze nechat si proplatit nákup zemědělského stroje, ač ten nesplňuje podmínky pro vyplacení dotace. Nelze proto přisvědčit námitkám obviněných, že nejednali zaviněně, resp. že nejednali úmyslně.
34. Pokud jde o M. C., i ona si byla dobře vědoma toho, že se kupuje ojetý (tj. použitý) zemědělský stroj, sklízecí mlátička, která musela projít před předáním servisem v ceně 140 000 Kč, jako kupující sklízecí mlátičky znala její dokumentaci, z titulu žadatelky o dotaci byla též povinna se seznámit se všemi relevantními okolnostmi, zejména s bodem 7 písm. g) Pravidel, podle kterého nelze poskytnout dotaci na pořízení použitého movitého majetku. Neobstojí ani její námitka, že činila pouze formální úkony a celou věc vyřizoval obviněný B. C. Jak správně uvedl soud prvního stupně (viz str. 21 odůvodnění jeho rozsudku), obviněná nejen podepisovala doklady předložené obviněným B. C., ale i další dokumenty (Dohoda na SZIF apod.), jednalo se tedy o vlastní jednání se všemi důsledky a nelze poukazovat na pouhý její podpis a neznalost obsahu listin. Obviněná se také fakticky podílela na výběrovém řízení a na předkládání či přebírání nabídek za situace, kdy již probíhalo faktické jednání s budoucím dodavatelem obchodní společností A. o koupi konkrétního zemědělského stroje.
35. Proto závěry soudů nižších stupňů, že obvinění při vzájemné koordinaci v rámci žádosti o dotaci zamlčením podstatných údajů, resp. předložením neúplných a deklarováním nesprávných údajů, učinili ze své strany vše, aby byla neoprávněně vyplacena dotace, která by byla částečně poskytnuta z národních prostředků a částečně z prostředků rozpočtu spravovaného Evropskou unií, je tak správný. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal jakýkoli vadný postup soudů nižších stupňů, ať již v průběhu dokazování, nebo v rámci právního posuzování skutku.
36. K dalším námitkám obviněných Nejvyšší soud jen stručně konstatuje následující. Zásada in dubio pro reo , které se obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích též dovolávali, je zásadou procesní a nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení, nenaplňuje ovšem ani jiné dovolací důvody. Ani námitky nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu (z důvodu beztrestnosti obviněných, resp. vyššího věku obviněného B. C.) neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu. Nezákonnost uloženého trestu lze namítat zásadně jen s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jde-li o jeho nepřípustnost či výměru mimo trestní sazbu, což ovšem obvinění nenamítali. Pouhá případná nepřiměřenost uloženého trestu není dovolacím důvodem.
37. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a následně i v zamítavém usnesení soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněných vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení (viz k tomu výše).
V. Závěrečné shrnutí
38. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že výhrady obviněných B. C. a M. C. byly shledány jako zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obou obviněných ze shora rozvedených důvodů, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D. předseda senátu