ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.247.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 247/2019-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 4 To 46/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Olomouci pod sp. zn. 37 T 7/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 37 T 7/2017, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §212 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu ve všech typech obchodních korporací na dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Tímto rozsudkem soud prvního stupně uznal vinnou též obviněnou právnickou osobu Z., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako „Z.“), jíž bylo přičteno jednání obviněného.
2. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že jako předseda Z. jménem tohoto spolku uzavřel dne 27. 5. 2015 s Úřadem práce České republiky, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Karviná (dále jen jako „Úřad práce“) dohody o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu. Na základě těchto dohod se Úřad práce zavázal poskytovat právnické osobě Z. jako zaměstnavateli příspěvky na vyhrazení společensky účelných pracovních míst pro uchazeče o zaměstnání A. S. a P. P. na pozici správců rybníků ve výši prostředků vynaložených na mzdy nebo platy zaměstnanců, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, maximálně však ve výši 16 000 Kč, a to se splatností do 30 kalendářních dnů po předložení výkazu označeného jako vyúčtování mzdových nákladů – SÚPM vyhrazené. Obviněný však v červenci a srpnu 2015 doručil Úřadu práce uvedené vyúčtování, v němž deklaroval uhrazení veškerých mzdových nákladů na zaměstnance A. S. a P. P. (včetně všech povinných odvodů), ač to ve skutečnosti nebyla pravda. Úřad práce na tomto základě uhradil ve prospěch Zájmového spolku rybářů čtyři příspěvky po 16 000 Kč, tedy celkem 64 000 Kč. Obviněný se poté snažil vyhnout odhalení nepravdivosti uvedených údajů a povinnosti přijaté příspěvky poskytovateli vrátit tím, že si opatřil falešné výpisy z bankovního účtu Z., v nichž byly v rozporu se skutečností pozměněny údaje tak, že tyto výpisy obsahovaly záznamy o údajném provedení úhrad zdravotního a sociálního pojištění ze strany Z. Takto upravené výpisy poté předložil dne 26. 10. 2015 Úřadu práce, ač věděl, že neodpovídají realitě. Tímto jednáním způsobil jménem odsouzené právnické osoby Z. poškozenému Úřadu práce na neoprávněně přijatých příspěvcích škodu v celkové výši 64 000 Kč, z čehož 17,62 %, tedy 11 276,80 Kč bylo uhrazeno ze státního rozpočtu České republiky a 82,38 %, tj. 52 723,20 Kč bylo uhrazeno z Evropského sociálního fondu.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soudu v Olomouci usnesením ze dne 4. 9. 2018 pod sp. zn. 4 To 46/2018 tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím své obhájkyně dovolání, neboť „rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, aniž by však výslovně označil dovolací důvod uvedený v §265b tr. řádu, zjevně však měl na mysli důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po rozsáhlé naraci v bodě I. a II. dovolání rozvedl obviněný své námitky proti rozhodnutím soudů nižších stupňů velmi stručně v pěti odstavcích v bodě III. svého dovolání.
5. Podle názoru obviněného jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, neboť jsou zatížena nesprávným právním posouzení skutku, vady rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud neodstranil, na obhajobu obviněného nereagoval, převzal hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Obviněný se od počátku trestního řízení hájil tak, že neplánoval žádný podvod, nechtěl podvodně vylákat plnění od státu ani od Evropské unie. V dané věci podle něj není naplněna subjektivní stránka uvedených přečinů, protože si neuvědomil a ani nemohl uvědomit, že jeho následné jednání může vykazovat znaky trestného jednání, měl vždy snahu všechny záležitosti týkající se dotací vést řádným způsobem a dostát všem stanoveným podmínkám. Domníval se tedy, že ke spáchání trestného činu a naplnění skutkové podstaty trestných činů, pro které byl odsouzen, nedošlo, neboť nenaplnil subjektivní stránku těchto trestných činů.
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud po náležitém přezkoumání rozhodnutí soudů nižších stupňů je zrušil a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
III. Vyjádření k dovolání
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tak, že je na místě dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Státní zástupkyně upozornila, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňoval již v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení a soudy nižších stupňů se jimi zabývaly. Souhlasila s názorem soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obviněný J. M. jménem pravomocně odsouzené právnické osoby Z. vědomě nepravdivě deklaroval, že zejména odvod pojistného na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění za zaměstnance A. S. a P. P. bylo odvedeno, ačkoliv věděl, že ve skutečnosti tyto odvody uskutečněny nebyly. Na základě takto nepravdivě předložených výkazů za měsíc červen a červenec 2015 byly následně Úřadem práce vyplaceny ve dnech 17. 8. 2015 a 18. 9. 2015 ve prospěch bankovního účtu Z. celkem 4 příspěvky ve výši 16 000 Kč, tedy celkem 64 000 Kč. Poté se obviněný snažil vyhnout odhalení předložením zfalšovaných výpisů z bankovního účtu Z. Z toho jednoznačně vyplývá, že svým jednáním naplnil veškeré znaky skutkové podstaty přečinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku i přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Z výše uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného rozhodnutí tak učinil v neveřejném zasedání.
8. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
10. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
11. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ačkoliv tento dovolací důvod výslovně ve svém dovolání neoznačil. Na toto pochybení však nebyl upozorněn předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. řádu, který neučinil kroky směřující k odstranění nedostatku obligatorních náležitostí dovolání, dovolací soud však jen proto nevracel spis bez věcného vyřízení soudu prvního stupně, neboť z obsahu podaného dovolání, zejména z první věty uvedené pod bodem III. dovolání s opisem slovního spojení z §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bylo zjevné, který dovolací důvod obviněný uplatňuje.
12. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
13. Na úvod je třeba též uvést, že obviněný sice slovně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti ale měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
14. Uvedená pochybení však sama o sobě nebyla natolik závažná, aby Nejvyšší soud jen proto dovolání obviněného odmítl. Takto Nejvyšší soud rozhodl, jak bude vysvětleno dále, protože obviněným vznesené námitky neodpovídaly žádnému dovolacímu důvodu.
b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
15. Dovolání obviněného napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž vytýkané nesprávnosti obou rozhodnutí jsou spatřovány v tom, že obviněný byl odsouzen pro shora uvedenou trestnou činnost, kterou podle svého přesvědčení nespáchal, neboť podle něj nebyly naplněny všechny znaky trestných činů kladených mu za vinu, zejména pak znaky subjektivní stránky skutkových podstat uvedených trestných činů.
16. Dovolatel se ale pouze formálně domáhal změny v aplikaci hmotného práva, avšak na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. To samo o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
17. Navíc se shodnými námitkami se řádně vypořádal jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, neboť byly též součástí obhajoby obviněného a obsahem podaného odvolání. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 5 až 9 jeho usnesení) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
18. Nejvyšší soud k tomu upozorňuje, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
19. V daném případě sice bez dalšího rozboru obviněný zmínil, že nebyly naplněny znaky subjektivní stránky skutkových podstat přečinů, které mu byly v tomto řízení kladeny za vinu, již ale vůbec nerozvedl, proč by tomu tak mělo být, pouze obecně konstatoval, že jeho jednání nebylo úmyslné a vědomé, měl zájem vést vše související s dotacemi řádně a dostát všem podmínkám, současně si neuvědomil trestnost svého jednání. Ve skutečnosti tak ale žádal aplikovat hmotněprávní ustanovení na zcela jiný průběh skutkového děje, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněný vědomě uváděl nepravdu ve výkazech, jimiž žádal proplatit mzdové náklady na dva zaměstnance, ač věděl, že dosud Z. tyto náklady nevynaložil. Obviněný tak zcela vědomě lhal, aby získal finanční prostředky na vyplacení veškerých mzdových nákladů, ač si byl též dobře vědom toho, že prostřednictvím dotace měly být zpětně propláceny již vynaložené mzdové náklady (nikoli tedy náklady budoucí). Skutečnost, že obviněný vědomě klamal Úřad práce, pak dobře dokládá i jeho další postup vůči Úřadu práce, jemuž předkládal padělané výpisy z bankovního účtu příjemce dotace ve snaze zakrýt své předchozí podvodné jednání. Je tedy zjevné, že obviněný žádal svými stručně formulovanými námitkami aplikaci hmotného práva na jiný, než soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav, takže ve skutečnosti neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu.
V. Závěrečné shrnutí
20. Obviněným uplatněné námitky vycházejí ze zcela jiné verze skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl uplatněn jen formálně. Ve skutečnosti dovolací námitky obviněného údajného nesprávného právního posouzení skutku neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť jimi vyjadřuje obviněný nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.
21. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu