ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1031.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1031/2019-411
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2019 o dovolání, které podala obviněná L. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 4. 2019, č. j. 55 To 450/2018-386, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 111/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 4. 2019, č. j. 55 To 450/2018-386, a to ve výroku, jímž došlo k zamítnutí odvolání obviněné, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 2 T 111/2014-356, a to v celé jeho odsuzující části, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 2 T 111/2014-356 , byla obviněná L. D. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
1) dne 9. 9. 2011 v areálu pivovaru K. spol. H., IČ: XY v XY po předchozí vzájemné dohodě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list č. 2011110658 a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila celkem dvacet 50 litrových sudů piva 11° K. a čtyři 30 litrové sudy piva K. – tmavý v celkové hodnotě 47 540 Kč, poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky neodevzdány a tyto užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru a jejich následného zpeněžení a jejího finančního obohacení, přičemž skutečný dodací list s totožným číslem 2011110658 zařazený v účetnictví firmy byl vystaven dne 12. 9. 2011 na odběratele Koupaliště Raspenava, zněl na částku 455 Kč a deklaroval odběr lahvového piva z lahvovny pivovaru v této hodnotě a takto způsobila spol. H., IČ: XY škodu ve výši 47 540 Kč,
2) dne 21. 9. 2011 v areálu pivovaru K. spol. H., IČ XY v XY po předchozí vzájemné domluvě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list č. 2011111234 a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila celkem šest 50 litrových sudů 11° piva K. a dva 30 litrové sudy piva K. – tmavý v celkové hodnotě 15 920 Kč, poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky neodevzdány a tyto užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru, jejich následného zpeněžení a finančního obohacení obžalovaných (zřejmě obžalované) , přičemž skutečný dodací list s totožným číslem 2011111234 zařazený v účetnictví firmy byl vystaven dne 30. 9. 20111 na odběratele Zaměstnanci a zněl na částku 220 Kč a deklaroval odběr lahvového piva z lahvovny pivovaru v této hodnotě a takto způsobili (zřejmě způsobila) spol. H., IČ: XY škodu ve výši 15 920 Kč,
3) dne 23. 9. 2011 v areálu pivovaru K. spol. H., IČ: XY v XY po předchozí vzájemné domluvě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list č. 2011111222 a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila celkem deset 50 litrových sudů piva 11° K. a dva 30 litrové sudy piva K. – tmavý, vše v celkové hodnotě 24 320 Kč, poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky neodevzdány a tyto užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru, jejich následného zpeněžení a jejího finančního obohacení, přičemž skutečný dodací list s totožným číslem zařazený v účetnictví firmy byl vystaven dne 26. 9. 2011 na odběratele R. P. a zněl na částku 683 Kč a deklaroval odběr lahvového piva z lahvovny pivovaru v této hodnotě a takto způsobila spol. H., IČ: XY škodu ve výši 24 320 Kč,
4) dne 27. 9. 2011 v areálu pivovaru K. spol. H., IČ: XY v XY po předchozí vzájemné domluvě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list č. 2011111448 a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila celkem deset 50 litrových sudů piva 11° K. a dva 30 litrové sudy piva K. – tmavý, v celkové hodnotě 24 320 Kč, poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky neodevzdány a užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru, jejich následného zpeněžení a jejího finančního obohacení, přičemž skutečný dodací list s totožným číslem 2011111448 zařazený v účetnictví firmy byl vystaven dne 27. 9. 2011 na odběratele H. P. a zněl na částku 2 916 Kč a deklaroval odběr lahvového piva z lahvovny pivovaru v uvedené hodnotě a takto způsobila spol. H., IČ: XY škodu ve výši 24 320 Kč,
5) dne 21. 10. 2011 v areálu pivovaru K. spol. H., IČ: XY v XY po předchozí vzájemné domluvě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list č. 2011112197 a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila celkem deset 50 litrových sudů piva 11° K. a dva 30 litrové sudy piva K.– tmavý v celkové hodnotě 23 951 Kč, poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky neodevzdány a tyto užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru, jejich následného zpeněžení a jejího finančního obohacení, přičemž skutečný dodací list s totožným číslem 2011112197 zařazený v účetnictví firmy byl vystaven dne 21. 10. 2011 na odběratele R. P. a zněl na částku 922 Kč a deklaroval odběr lahvového piva z lahvovny pivovaru v uvedené hodnotě a takto způsobila spol. H., IČ: XY škodu ve výši 23 951 Kč,
6) dne 11. 11. 2011 v areálu K. spol. H., IČ: XY v XY po předchozí vzájemné domluvě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list č. 2011113009 a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila celkem deset 50 litrových sudů piva 11° K. a dva 30 litrové sudy piva K. – tmavý, v celkové hodnotě 23 951 Kč, poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky nebyly odevzdány a tyto byly následně užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru, jejich následného zpeněžení a jejího finančního obohacení, přičemž skutečný dodací list s totožným číslem 2011113009 zařazený v účetnictví firmy byl vystaven dne 11. 11. 2011 na odběratele F. Č. a zněl na částku 423 Kč a deklaroval odběr lahvového piva z lahvovny pivovaru v uvedené hodnotě a takto způsobila spol. H., IČ: XY škodu ve výši 23 951 Kč,
2. Obviněná byla za toto jednání odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit společnosti H., IČ: XY škodu ve výši 160 002 Kč. Tato společnost byla současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byla podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutky popsané pod body 1) a 2) rozsudku, jimiž měla spáchat dílčí útoky pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byla obviněná stíhána, stal. Současně byl týmž rozsudkem podle §226 písm. a), c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky popsané pod body 1) – 8), jimiž měl spáchat přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, spoluobviněný K. M., jelikož pod body 1) a 2) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, a pod body 3) – 8) nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost ve vztahu k nároku na náhradu škody uplatněnému vůči tomuto obviněnému odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněné a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 18. 4. 2019, č. j. 55 To 450/2018-386 , jímž napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ohledně obviněné L. D. v celé zprošťující části a ohledně obviněného K. M. ve zprošťující části pod body 1., 2., 4., 5., 6. a 8., a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Douska dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
5. Dovolatelka namítá (část II. dovolání), že skutky popsané v obžalobě byly nesprávně právně kvalifikovány jako podvod, jehož základem je uvedení jiné osoby v omyl. Protože osobou uvedenou v omyl měla být osoba právnická, je třeba se podle obviněné zabývat okolnostmi, za jakých připadá v úvahu jednání právnické osoby v omylu. S poukazem na závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000, dovozuje vadnost právního posouzení skutku. Podle soudů za poškozenou společnost jednala navenek a obdržela za zboží peníze, které však nezanesla do pokladny. Skutkové závěry, jež soudy učinily, svědčí podle jejího názoru o podstatných mezerách v dokazování, resp. o tom, že nebyl naplněn požadavek, aby skutkový děj měl plnou oporu v důkazech a nikoli nepodložených domněnkách. Rozpor mezi popisem skutků ve výroku rozsudku a jejich popisem v odůvodnění spatřuje v tom, že není zřejmé, jakým způsobem a ve spolupráci s jakou osobou je měla spáchat. Popis skutků ve výroku rozsudku by nasvědčoval tomu, že spolupracující osobou byla ta, jež sudy vyvážela z pivovaru, zatímco odůvodnění nasvědčuje tomu, že spolupracujícími osobami by měly být osoby odebírající sudové pivo. Pokud by řidič nevěděl, že naskladnil zboží podle falešné objednávky, které by odvezl na místo určení dle dodacího listu a inkasované peníze předal obviněné, jež by je následně nezanesla do pokladny, jednalo by se o trestný čin zpronevěry.
6. V průběhu řízení se podle názoru dovolatelky nepodařilo prokázat, kdo a jakým způsobem sudy z pivovaru vyvezl. Za domněnku odvolacího soudu považuje, že sudy byly vyvezeny. Takový závěr je založený na neúplném řetězci nepřímých důkazů. Objasněna není ani (pro právní kvalifikaci jednání významná) okolnost, zda osoba vyvážející sudy věděla o zfalšování průvodních dokladů. Namítá, že soud prvního stupně navíc v popisu skutku uvádí, že „prostředky nebyly odevzdány“ , čímž akcentuje okamžik neodevzdání prostředků jako protiprávní jednání dovolatelky. S poukazem na komentářovou literaturu dovozuje, že v jejím případě mělo docházet k neodevzdání tržby za prodané zboží a následnému zastření této skutečnosti manipulací s doklady.
7. Obviněná připomíná závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 653/2012, a domnívá se, že soudy obou stupňů na její jednání nahlížely jako na zpronevěru. V takovém případě však považuje za neprokázané, že se výtěžek zpeněžení dostal do její dispozice, aby ho následně neodevzdala. Soudy měly zhodnotit, zda její jednání nemělo být posouzeno jako účastenství ve formě pomoci, kdy vystavením zfalšovaných dokladů jinému umožnila uvést v omyl poškozenou společnost. V úvahu přichází i pomoc k trestnému činu krádeže. Pokud by vyvážení sudů z pivovaru mělo být považováno za jednání podvodné, tato skutečnost by jí přisuzovala postavení poškozené, jelikož by musela jednat v omylu o tom, že pokyn k vypracování dodacího listu odpovídá skutečné objednávce, kdy osoba znalá poměrům v pivovaru mohla využít jejího pracovního vytížení.
8. Obviněná vznesla dále výhradu (část III.) extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Podle jejího názoru je nutné prokázat, zda vůbec další osoba, s níž měla páchat trestnou činnost, existuje. Z dokazování plyne, že touto další osobou měl být obviněný M. Tento závěr je však v rozporu s jinými důkazy (knihy z vrátnice, výpovědi k parametrům vozidla obviněného, výpovědi vrátných, knihy jízd). Pokud je tímto založen zásadní rozpor ve skutkových zjištěních, měly se soudy touto skutečností (tj. zda nějaká další osoba existuje) zabývat. Podle jejího názoru se proto nelze spokojit s tím, že skutky byly páchány „v dohodě s neustanovenou osobou“ .
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 4. 2019, č. j. 55 To 450/2018-386, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 2 T 111/2014-356 a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší soud k okamžiku svého rozhodování o podaném dovolání nedisponoval vyjádřením státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné, přestože opis dovolání obviněné byl nejvyššímu státnímu zastupitelství doručen dne 12. 8. 2019. Vyjádření státní zástupkyně vyhotovené ke dni 30. 9. 2019 bylo dovolacímu soudu doručeno až po jeho rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Protože z těchto důvodů k němu nemohl dovolací soud přihlížet, není jeho obsah zmiňován v jeho rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
b) vlastní posouzení dovolání
16. Námitky, které obviněná ve svém dovolání vznesla, nedovolují, aby o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodl Nejvyšší soud formou jeho odmítnutí. Na jejich podkladě proto dovolací soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející a dospěl k závěru o důvodnosti dovolání.
17. Úvodem je třeba konstatovat, že vyjma námitek, jež odpovídají obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jež přezkumnou činnost dovolacího soudu vyvolaly, vznesla obviněná rovněž výhrady, které se s jí uplatněným dovolacím důvodem zjevně míjí. Jde o námitky skutkové povahy, které pod tento dovolací důvod určený k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku či vad jiného nesprávného hmotně právního posouzení (a nikoli k revizi samotných skutkových zjištění) věcně podřadit nelze. Jediným důvodem, pro který je dovolací soud oprávněn zasáhnout do soudy vykonaných skutkových zjištění, je totiž případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry. I v takovém případě je však procesní zásah dovolacího soudu odůvodněn nikoli věcným naplněním dovolacího důvodu, leč potřebou zajištění průchodnosti práva obviněného na spravedlivý proces.
18. Přestože námitku extrémního rozporu obviněná výslovně uplatnila v části III. dovolání, nelze ji shledat důvodnou. O takový rozpor by se ve smyslu jeho výkladu totiž jednalo jen tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněné na spravedlivý proces.
19. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněné, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
20. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněné hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
21. Polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními soudů a způsobem hodnocení v řízení provedených důkazů neposouvá posuzovanou věc do roviny, na níž by byl nucen reagovat dovolací soud. Zjevný nesoulad, který by se vyznačoval nepodložeností skutkových zjištění v obsahu provedených důkazů, v posuzované věci není dán. Ani námitka dovolatelky, že nebyla ztotožněna osoba, s níž se měla trestné činnosti dopouštět (s níž podle zjištění soudů jednala „po předchozí vzájemné dohodě“) vadu extrémního nesouladu založit nemůže. Je totiž zřejmé, že toto skutkové zjištění nikterak neovlivnilo právní posouzení skutku, neboť participace další (podle názoru soudu prvního stupně neustanovené) osoby se zvláštním způsobem na právní kvalifikaci neprojevila (na rozdíl od podané obžaloby nebyla dovolatelka shledána vinnou žalovaným přečinem jako spolupachatelka podle §23 tr. zákoníku).
22. Nepřípadné a zjevně i nad rámec uplatněného důvodu dovolání jdoucí jsou i další skutkové námitky dovolatelky. Přestože dovolací soud vzhledem k jejich povaze nemusí na ně detailně reagovat, lze se k nim ve stručnosti vyjádřit. Výhrady obviněné proti skutkovému závěru, že „sudy (z areálu společnosti) vyvezeny byly“ , nemají své opodstatnění. Odvolací soud vcelku logicky dospěl k závěru, že „tato argumentace … postrádá logický rozměr a je rovněž v rozporu s provedenými důkazy. Bylo by absurdní, aby někdo vyhotovoval duplicitní faktury a dodací listy k různým zakázkám, když jeho povinností bylo ke každé zakázce vyhotovit příslušné individuální účetní doklady. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že pozměněním původních objednávek a dodacích listů byl zastírán pravý objem vyskladněného zboží a za něj odvedené hotovosti do pokladny poškozené společnosti … Bylo by absurdní a rovněž je tato skutečnost důkazně nepodloženou, že by bylo zboží vyskladněno před sudárnu, aniž by si zboží někdo fakticky převzal. Kdyby vyskladněné zboží neopustilo areál poškozené, jak namítá obžalovaná, muselo by se v areálu v předmětné době nacházet, kdy je podle krajského soudu zcela vyloučeno, aby si nikdo takového zboží v objemu 128 sudů piva nevšiml a bylo považováno za odcizené.“ (viz str. 5-6 usnesení odvolacího soudu). Lze tedy dodat, že s přihlédnutím k výsledkům dokazování (v inkriminovaném období chybějící sudy) není případné označit skutkový závěr soudů o vyvezení označeného množství sudů piva mimo areál poškozené společnosti za nepodloženou domněnku.
23. Dovolací soud nesdílí ani výhradu dovolatelky, podle níž mohla jiná osoba jednající v rámci téhož zaměstnavatele využít jejího pracovního vytížení a dát jí pokyn k vypracování dodacího listu neodpovídajícího reálné objednávce. Tato verze zcela popírá skutková zjištění, jež soudy učinily a nelze ji hodnotit jinak než jako spekulativní bez reálné důkazní opory.
24. Na podkladě dosud uvedených skutečností dovolací soud, co do skutkové roviny, neshledal pochybení soudů, která by svědčila o svévolném hodnocení provedených důkazů, jež by vedlo k vadě projevující se v extrémním nesouladu mezi jejich obsahem a vyvozenými skutkovými závěry.
25. Pokud by se dovolací argumentace obviněné omezila jen na prezentaci vlastních skutkových vývodů, resp. zpochybnění učiněných skutkových závěrů, bylo by o jejím dovolání rozhodnuto způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí proto, že bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Jak však již bylo zmíněno, obviněná současně uplatnila i námitky, které je třeba pokládat za hmotně právní , jimiž zpochybňuje důvodnost právní kvalifikace skutku v podobě jeho skutkových zjištění vyjádřených v rozsudku soudu prvního stupně.
26. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyhovuje námitka obviněné, podle níž na podkladě skutkových zjištění, jež soud prvního stupně koncentrovaně vyjádřil v tzv. skutkové větě odsuzující části rozsudku, nelze skutek právně kvalifikovat jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Takto formulovanou námitku shledal dovolací soud důvodnou.
27. Námitkou (str. 2 dovolání), že „jednala za právnickou osobu (zde poškozenou), kdy popis skutků vylučuje jednání obžalované v omylu“, obviněná zpochybňuje naplnění objektivní stránky přečinu podvodu tím, že namítá absenci zjištění o osobě za společnost jednající, jež by provedla pod vlivem omylu jí vyvolaného majetkovou dispozici mající za následek vznik škody. Namítá tak, že skutková zjištění soudu nevyjadřují vlastní podstatu podvodu, tzn. trestného činu, jímž byla (i přes nepřesnosti obsažené v rozhodnutí soudu odvolacího – viz dále) uznána vinnou, tj. že by uváděla v omyl společnost, potažmo odpovědného zaměstnance, jenž by na podkladě této skutečnosti provedl majetkovou dispozici vedoucí ke vzniku škody.
28. Přestože jak soud nalézací (bod 31. rozsudku), tak posléze i soud odvolací (ten při ztotožnění se s právními vývody obsaženými v napadeném rozsudku – bod 11. usnesení) při odůvodnění právní kvalifikace skutku v obecnosti vyložily, co je podstatou trestného činu podvodu, jeví se vhodným (i vzhledem k tomu, co v odůvodnění jejich rozhodnutí odeznělo) úvodem této části rozhodnutí dovolacího soudu, která se právnímu posouzení vyjádřených skutkových zjištění věnuje, nejprve vymezit jeho zákonné znaky a jejich význam.
29. Trestného činu (přečinu) podvodu v jeho základní skutkové podstatě se podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, [k]do sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Objektivní stránka přečinu podvodu spočívá podle §209 tr. zákoníku v tom, že 1. pachatel uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, 2. tato osoba v důsledku svého omylu (neznalosti podstatných skutečností) provede majetkovou dispozici, 3. touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda (alespoň) nikoli nepatrná a 4. zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí.
30. Je tudíž zřejmé, že pod vlivem omylu musí provést majetkovou dispozici, která má za následek vznik škody, osoba, jež s majetkem nakládá. Současně je nezbytné, aby právě touto dispozicí škoda vznikla. Nepostačí proto samotná skutečnost, že jednáním pachatele byla v omyl uvedena osoba, jež majetkovou dispozici neprováděla, resp. že pachatel učinil úkony, které jsou způsobilé navodit neshodu vědomostí a představ dotčené osoby se skutečností v období následujícím po vzniku škody na majetku poškozeného.
31. Mezi omylem (neznalostí podstatných skutečností) u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný, a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného musí být příčinná souvislost. Postačí přitom, že omyl byl jen jedním z důvodů takové majetkové dispozice, nemusí být tedy důvodem jen jediným. Jde o kauzální vztah, který spojuje omyl či neznalost podstatných skutečností na straně podvedené osoby a způsobení škody poškozenému na straně jedné a obohacení pachatele či jiné osoby na straně druhé (např. Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s. 2014, s. 669).
32. S přihlédnutím k těmto východiskům nemůže dovolací soud přisvědčit tomu, jak z hlediska skutkového vymezení nezbytného pro hmotně právní subsumpci skutku pod zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu (zde konkrétně přečinu) podvodu popsal skutek soud prvního stupně v odsuzující části svého rozsudku (tj. výroku o vině), jakož ani tomu, jak (tzn. s poukazem na jaké skutkové okolnosti) soudy nižších stupňů odůvodnily jimi užitou právní kvalifikaci jednání dovolatelky.
33. V této souvislosti dovolací soud opakuje, že podle zjištění soudu prvního stupně spáchala obviněná přečin podvodu tím, že (v šesti případech) „po předchozí vzájemné dohodě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila … sudy piva … poté uvedené zboží bylo vyvezeno z areálu pivovaru, zpeněženo neznámo kde, finanční prostředky neodevzdány a tyto užity pro vlastní potřebu, kdy takto jednala, ačkoli věděla, že vystavený dodací list neodpovídá žádné objednávce, nebude zanesen do účetnictví firmy a byl vytvořen pouze za účelem naskladnění sudů v sudovně pivovaru a jejich následného zpeněžení a jejího finančního obohacení …“. Toto skutkové vyjádření je pro hmotně právní subsumpci pod zákonné znaky přečinu podvodu podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, resp. při uvážení škody způsobené ve výši 160 002 Kč podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nedostačující, neboť nevyjadřuje majetkovou dispozici provedenou příslušnou osobou pod vlivem omylu, který podle právních závěrů soudu měla dovolatelka – viz tzv. právní věta („sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku větší škodu“) – vyvolat. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je podstatné zmínit to, že právě tento nedostatek rozsudku soudu prvního stupně vytkla dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku.
34. Namítanou nedostatečnost skutkového popisu zakládající vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – za hmotně právní vadu při posouzení soudem zjištěného skutku je třeba pokládat i situaci, kdy skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině nevyjadřuje veškeré znaky příslušné skutkové podstaty – neodstraňuje ani odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, neboť jasno stran otázky vlastního způsobu provedení činu (z hlediska osoby, která majetkovou dispozici pod vlivem omylu provedla) nepřináší ani argumentace obsažená v bodě 31. odůvodnění rozsudku. V návaznosti na vyložení důvodů, pro které soud učinil skutková zjištění zakládající důvod pro vyslovení trestní odpovědnosti obviněné z hlediska jejího pachatelství (bod 30. odůvodnění rozsudku), v části věnující se právní kvalifikaci jednání obviněné uvedl soud prvního stupně, že tato „vystavila pokladní doklady, které neodpovídaly objednávce. Na základě těchto dokladů bylo vyskladněno zboží, které bylo prodáno a hotovost pak obžalovaná zpět nezanesla do pokladny a ponechala si ji a doklady nebyly zaevidovány do účetnictví, když byly následně přetvořeny se zachováním původních čísel a dokladů, ovšem na jiné, menší částky na zcela jiné zboží….Tím, že obžalovaná nezanesla hotovostní peníze do pokladny, že umožnila, aby bylo prodáno zboží, které následně nebylo zúčtováno, způsobila společnosti H. škodu v celkové výši 160 002 Kč, tedy větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska zavinění jde o úmyslné zavinění podle §15 tr. zákoníku.“
35. Pro úplnost je třeba dodat, že v bodě 30. in fine uvedený soud zmínil, že obviněnou „uznal vinnou pro shora uvedených šest skutků, z kterých je provedenými důkazy usvědčována a její jednání naplňuje skutkovou podstatu podvodu“. Ta podle nalézacího soudu „chrání cizí majetek proti jeho snížení nebo nezvětšení, kdy pachatel uvede poškozeného v omyl, tj. sdělí mu něco, co je v rozporu se skutečností, případně může jít o využití něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a dojde k obohacení pachatele či jiné osoby. Uvedení v omyl je definováno jako předstírání neexistujících skutečností, může jí také o lest nebo častěji nepravdivou informaci či zamlčení podstatné skutečnosti.“
36. Lze tedy konstatovat, že ani odůvodnění rozsudku nevyložilo, kterou osobu, jež by provedla majetkovou dispozici, jejímž důsledkem by byl vznik škody na majetku poškozené organizace, uvedla obviněná v omyl. Jasno v uvedeném směru nepřineslo ani odůvodnění usnesení, jímž odvolací soud zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
37. V rámci vypořádání se se skutkovými námitkami obviněné odvolací soud (bod 9. odůvodnění) zmínil, že pachatel činu „musel mít zvláštní postavení, a sice musel mít oprávnění vyhotovovat podklady pro vyskladnění zboží, takové podklady měnit, stornovat … a zároveň musel mít přístup k pokladně s hotovostí, aby mohl své jednání zastřít.“ S ohledem na další zde uvedené skutečnosti učinil závěr, že pachatelem činu byla obviněná, do jejíž „náplně práce spadala obchodní činnost v podobě realizace nákupu zboží od zákazníků poškozené realizovaná v hotovosti. Do náplně její práce spadala i hmotná odpovědnost za stav pokladny.“ Odvolací soud vyšel z toho, že „[f]aktický výdej piva probíhal na základě dodacího listu v sudárně a následně měl být kontrolován i na vrátnici.“ Z hlediska právního posouzení skutku pak v této části odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „[p]odvodný charakter jednání obžalované je ve věci dokládán rovněž tou skutečností, že zboží ze sudárny vyskladněné na základě původních dokladů nebylo dodáno objednatelům na těchto listinách uvedených, neboť z jejich výpovědí vyplývá, že si takové zboží neobjednali a tím jim ani v tomto objemu nebylo dodáno. Sama skutečnost, že nebylo zjištěno, kde sudy s pivem skončily, nemůže obžalovanou v žádném případě vyvinit z trestněprávní odpovědnosti…. zdvojené listiny k jedné obchodní transakci umožňují … učinit … spolehlivý závěr o tom, v jakém rozsahu bylo právě obžalovanou podvodným způsobem zboží z majetku poškozené společnosti odejmuto“.
38. S právním posouzením skutku se odvolací soud (bod 11.) ztotožnil, když mimo jiné uvedl, že nalézací soud „velice správně dovodil, že jednání obžalované spočívající v tom, že dodatečně v rozporu se skutečným stavem věci změnila druh objednaného zboží ve vystavených fakturách a dodacích listech, je možno označit za podvodné, neboť tím uváděla poškozenou společnost v omyl ke škodě jejího majetku, a to za účelem vlastního obohacení či obohacení jiného.“
39. Jakkoli nelze dovolatelce přisvědčit v názoru, že soudy nižších stupňů v jejím jednání shledávaly trestný čin zpronevěry – v uvedeném směru jsou rozhodující zjištění, že a) soud prvního stupně jak ve výrokové části svého rozsudku, tak jeho odůvodnění uvádí přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že b) odvolací soud ke změně odsuzující části odvoláním napadeného rozsudku nepřistoupil [opakované pochybení spočívající v tom, že zmiňuje pokračující přečin zpronevěry podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, obdobně jako již v předcházejícím kasačním usnesení ze dne 12. 9. 2017, č. j. 55 To 26/2017-265, nemá z tohoto hlediska žádný vliv, neboť se jedná o zjevnou nesprávnost odůvodnění rozhodnutí] – je nutno jí dát za pravdu v tom, že skutková zjištění těchto soudů, resp. skutek popsaný ve výroku o vině neodůvodňuje jeho právní posouzení v podobě jimi zvolené, tj. jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to z důvodu již uvedeného.
40. Jak již bylo konstatováno, podstatou trestného činu podvodu je to, že ke vzniku škody na cizím majetku, resp. i k obohacení pachatele či jiné osoby, dojde tím, že majetkovou dispozici provede oklamaný. Je tudíž vyloučeno, aby jako podvod bylo posouzeno jednání, jehož podstatou by bylo to, že by se do moci pachatele dostala věc za přispění další osoby, která by jednala subjektivně ve shodě s jeho úmyslem. Vyjádřeno jinak, učinil-li nalézací soud skutkové zjištění, že dovolatelka „po předchozí vzájemné dohodě s neustanovenou osobou vystavila fiktivní dodací list a předala jej neustanovené osobě, aby na základě tohoto listu naskladnila … sudy piva“, které měly být z objektu poškozené organizace vyvezeny, pak tento popis skutku nevyjadřuje podstatu podvodného jednání, tj. provedení majetkové dispozice osobou jednající v omylu. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je podstatné zjištění, že tento nedostatek – jak již uvedeno výše – neodstraňuje ani odůvodnění rozsudku, a potažmo ani odůvodnění usnesení soudu nadřízeného, neboť žádné z nich konkrétně neoznačuje osobu oklamanou (provádějící majetkovou dispozici).
41. V uvedeném směru, tj. z hlediska obecného vymezení, která jednání pachatele lze či naopak nelze pokládat za jednání podvodná, je možno připomenout to, co uvádí komentářová literatura. Podle ní „o podvod nejde, jestliže vyvolání nebo využití omylu (neznalosti podstatných skutečností) u podváděné osoby slouží jen k získávání nebo usnadnění přístupu k věcem, kterých se pak pachatel již sám zmocní (pachatel předstírá, že je policistou, úředníkem zdravotní pojišťovny, revizním technikem, opravářem apod., aby získal přístup do bytu poškozeného, kde pak v nestřeženém okamžiku odcizí peníze nebo jiné cenné věci). V takovém případě jde při splnění dalších zákonných předpokladů o krádež podle §205, neboť rozdíl mezi krádeží a podvodem tu spočívá v tom, že při krádeži si pachatel vezme věci sám, zatímco u podvodu mu je podvedená osoba sama vydá.“ – viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421 Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2055. Dodat lze i to, že na neshodě subjektivních představ (omylu) osoby jednající ve prospěch pachatele je – jako jedné z jeho forem – založeno tzv. nepřímé pachatelství upravené §22 odst. 2 tr. zákoníku. Otázka správného právního posouzení skutku je proto vždy odvislá od náležitého zhodnocení všech rozhodných skutečností, které z provedeného dokazování vyplynou.
42. O podvod rovněž nejde – jak již zmíněno výše – ani „v tom případě, pokud podvodné jednání směřuje jen k zakrývání již dříve vzniklé škody (např. pokladní v prodejně krátí tržby a škodu zakrývá zásahem do účetních dokladů o prodeji zboží), neboť zastírací jednání je zde součástí základního trestného činu (např. zpronevěry podle §206).“ – tamtéž. V uvedeném směru proto nemůže obstát argumentace odvolacího soudu, pokud ten důvodnost právního posouzení skutku dovolatelky jako přečinu podvodu shledal v tom, že „dodatečně v rozporu se skutečným stavem věci změnila druh objednaného zboží ve vystavených fakturách a dodacích listech“, neboť byť je možno souhlasit s tím, že „tím uváděla poškozenou společnost v omyl“, nemá tato skutečnost požadovaný příčinný vztah se vznikem škody na jejím majetku, a potažmo ani s obohacením dovolatelky. Z pohledu toho, co je jako podstata skutku shledáváno, tj. zbavení poškozeného dispozice s označeným množstvím sudů s pivem, jejichž hodnota nebyla poškozené společnosti uhrazena, je totiž zřejmé, že v této části již jde o zastírací jednání, které nemůže být rozhodující pro určení správné právní kvalifikace skutku, byla-li škoda na majetku poškozeného způsobena již v okamžiku předcházejícím tomuto zastíracímu jednání.
43. Uvedené konstatování ústí do závěru, že v části, v níž obviněná deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založila na námitce stran nedůvodnosti posouzení popsaného skutku jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku s ohledem na to, co vyjádřila skutková zjištění soudů nižších stupňů, učinila tak důvodně.
44. Pokud jde o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je třeba konstatovat, že ohledně něj podala své dovolání důvodně, neboť v důsledku toho, že odvolací soud její odvolání po přezkoumání napadeného rozsudku zamítl jako nedůvodné podle §256 tr. ř., ačkoli rozsudek soudu prvního stupně je zatížen vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tento dovolací důvod naplněn v jeho druhé variantě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
45. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněnou podané dovolání je důvodné. Napadené usnesení odvolacího soudu stejně jako jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu jsou v dovolacím soudem přezkoumané části zatíženy vadou nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku toho byl naplněn i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak výrok usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 4. 2019, č. j. 55 To 450/2018-386, jímž došlo k zamítnutí odvolání obviněné, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 2 T 111/2014-356, v celé jeho odsuzující části, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
46. Aby nevznikly jakékoli pochybnosti stran rozsahu zrušení dovolání napadených rozhodnutí, opakuje Nejvyšší soud, že jeho kasační rozhodnutí se vztahuje toliko k těm výrokům, jimiž byla vyslovena vina dovolatelky a výroků navazujících, tj. o trestu a náhradě škody. Současně došlo ke zrušení všech dalších rozhodnutí, která v těchto výrocích měla svůj podklad. Zrušení se netýká výroku, jímž odvolací soud rozhodl na podkladě odvolání státní zástupkyně o zrušení označených výroků zprošťující části rozsudku, a rovněž výroku, jímž konstatoval, že ve zbývající části, tj. stran zproštění obviněného K. M. obžaloby pro skutky pod body 3. a 7. zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
47. Ve světle dovolatelkou uplatněných výhrad a toho, co zmínilo toto usnesení, bude muset nalézací soud o její vině znovu rozhodnout. Zejména bude muset učinit taková skutková zjištění, která budou dostatečně odrážet zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jehož naplnění v jednání obviněné shledá. Jak již nepřímo plyne z výše uvedeného, v závislosti na skutkových zjištěních v zásadě přicházejí v úvahu kvalifikace žalovaného skutku podle §205, §206 či §209 tr. zákoníku. Výsledná podoba je odvislá od náležitého objasnění skutkového stavu věci, z něhož musí být jasno, jakým způsobem ke vzniku škody na majetku poškozené společnosti došlo. Soud prvního stupně proto bude muset zhodnotit vlastní prokázané jednání obviněné, a to s přihlédnutím k jí zastávané funkci, pracovní náplni plynoucí z uzavřené pracovní smlouvy a dohody o hmotné odpovědnosti, a podle toho (případně též s přihlédnutím k participaci další osoby na činu, pokud tato bude prokázána) rozhodnout, jakým způsobem ke vzniku škody došlo. Již nyní lze v obecnosti konstatovat, že samotný fakt, že obviněná měla uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti, nemusí a priori odůvodňovat kvalifikaci jejího jednání jako trestného činu zpronevěry, neboť je vždy nutno zjistit, zda pachatel nakládal s věcí mu svěřenou. Rovněž je třeba zmínit, že určitý právní názor vyslovený ke konkrétní situaci, nemusí být aplikovatelný na případ, který se skutkově odlišuje. Tato odlišnost muže plynout i z jiného způsobu zařazení jedince v organizační struktuře poškozené organizace a tím i s oprávněními (či povinnostmi), kterými disponoval. Proto i odkaz dovolatelky na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, nemusí předem vylučovat možnost právního posouzení skutku v podobě užité obžalobou, neboť podstatná budou konkrétní zjištění, která soud učiní.
48. Připomíná se, že ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. je uvedený soud vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém kasačním rozhodnutí a je povinen provést důkazy, jejichž provedení nařídil. Stran posledně uvedené povinnosti dovolací soud konstatuje, že soudu prvního stupně neukládá provedení konkrétního důkazu, neboť je na jeho uvážení, aby posoudil, zda pro své rozhodnutí, zejména z hlediska potřeby nové formulace skutkových zjištění při popisu skutku v případě jeho jiné právní kvalifikace, mu dostatečný podklad poskytuje již provedené dokazování. Dovolací soud současně vychází z toho, že řízení před soudem prvního stupně a tím případné doplnění dokazování je ohledně dovolatelky odůvodněno již potřebou splnění úkolů, které vyvstaly z části dovolacím soudem nezrušeného kasačního rozhodnutí odvolacího soudu. Stran právních závěrů vyslovených v tomto rozhodnutí se samozřejmě jeho vázanost jimi uplatňuje v plném rozsahu.
49. Nejvyšší soud rovněž připomíná, že v dalším řízení vedeném vůči dovolatelce se uplatňuje zákaz reformationis in peius upravený v ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., neboť ke zrušení odsuzující části obou rozhodnutí soudů nižších stupňů Nejvyšším soudem došlo výlučně na podkladě dovolání podaného v její prospěch. Je patrně nadbytečné uvádět, že tento zákaz se dotýká všech výroků, které byly v rozhodnutích soudů obsaženy a byly k jejímu dovolání zrušeny. Proto při formulaci jednotlivých výroků, dospěje-li soud prvního stupně k závěru o vině obviněné ve stejném rozsahu, je třeba jak výrok o vině, tak na něj navazující výroky formulovat tak, aby nedošlo k porušení uvedeného zákazu změny k tíži dovolatelky. Současně je třeba zmínit, že tento zákaz se neuplatňuje absolutně, neboť souvisí jen s rozsahem, který se stal předmětem dovolacího řízení. Vyjádřeno jinými slovy, neplyne z něj, že by nalézací soud nemohl o vině obviněné rozhodnout v širším rozsahu (zde míněno i ve vztahu k těm dílčím procesním skutkům, ohledně nichž rozhodl o zproštění obviněné obžaloby, neboť v uvedeném rozsahu mu věc k novému rozhodnutí na podkladě řádného opravného prostředku byla vrácena rozhodnutím odvolacího soudu, resp. jeho výrokem, který zůstal i po dovolacím řízení nedotčen) a v důsledku toho pak nemohl i o právním následku trestní odpovědnosti obviněné (tj. trestu), případně i ve výroku o povinnosti obviněné uhradit škodu poškozené společnosti rozhodnout způsobem, který by představoval zhoršení jejího právního postavení.
50. Zbývá dodat, že podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 10. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu