ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.675.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 675/2019-486
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný Č. H. , nar. XY v XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 11. 2018, č. j. 68 To 223/2018-398, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 102/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 2 T 102/2017-333 , byl obviněný Č. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku (skutek č. 4), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
Společně s dnes již pravomocně odsouzeným D. B.
1) dne 18. 10. 2010, po předchozí vzájemné dohodě o přepadení čerpací stanice Slovnaft nacházející se v katastru obce XY, okr. Olomouc, Č. H. opatřil oblečení a plynovou pistoli, vše předal D. B., kterého dne 18. 10. 2010 v době kolem 21:05 hodin přivezl k čerpací stanici, zde mu dal instrukce, co má při přepadení požadovat a jak se má chovat, D. B. bezprostředně poté, v 21:08 hodin téhož dne, vstoupil maskován v obličeji do prostor čerpací stanice, kde po obsluze pod pohrůžkou použití střelné zbraně, kterou držel v ruce, s výkřikem „přepadení“ požadoval vydání peněz z pokladny, čemuž obsluha v důvodné obavě o svůj život a zdraví vyhověla, otevřel pokladnu, z níž následně odcizil finanční hotovost v různých bankovkách a mincích, přičemž nutil obsluhu čerpací stanice H. T., aby mu pomáhala tyto peníze ukládat do tašky, dále zde odcizil cigarety zn. Start, čímž způsobil provozovateli čerpací stanice P. H. škodu odcizením finanční hotovosti ve výši 13 496 Kč a škodu odcizením cigaret ve výši 707 Kč,
2) dne 11. 11. 2010, po předchozí vzájemné dohodě o přepadení benzínové čerpací stanice P. P. TEX nacházející se v objektu společnosti S., v XY, na XY, Č. H. opatřil oblečení a plynovou pistoli, vše předal D. B., kterého dne 11. 11. 2010 v době kolem 18:40 hodin přivezl na místo, kde mu dal instrukce, co má při přepadení požadovat a jak se má chovat a D. B. vstoupil maskován kapucí a šátkem přes nos a ústa do prodejních prostor čerpací stanice, kde pod pohrůžkou použití zbraně, kterou držel v ruce a mířil na obsluhu, se slovy „dej mi peníze a všechny“, donutil obsluhu M. Ř. k vydání číšnického „fleku“ s finanční hotovostí, kdy poškozená vzala číšnický „flek“, původně uložený na skříni PC pod stolem, načež se pachatel nahnul a číšnický „flek“ i s penězi jí z ruky vytrhl, a po té, kdy na jeho výzvu po vydání dalších peněz odpověděla, že již žádné další peníze na prodejně nejsou, odtud i s odcizenými penězi odešel, a svým jednáním tak způsobil provozovateli čerpací stanice M. P. škodu ve výši 23 722 Kč,
3) dne 9. 3. 2011, po předchozí vzájemné dohodě o přepadení benzínové čerpací stanice ReCap Trade, a. s., v XY, okres Olomouc, Č. H. opatřil oblečení a plynovou pistoli, vše předal D. B., kterého dne 9. 3. 2011 v době kolem 00:50 hodin přivezl k čerpací stanici, kde mu dal instrukce, co má při přepadení požadovat a jak se má chovat, poté D. B. maskován v obličeji černou pletenou kuklou s otvory na očích a ústech a s kapucí na hlavě vstoupil do prodejny, s výkřikem „přepadení“ přistoupil k pultu, kde pod pohrůžkou užití zbraně, kterou držel v ruce a mířil na obsluhu J. B., se slovy „dělej, všechny peníze“, ji donutil k vydání finanční hotovosti, kterou jí po vyjmutí z kasy vytrhl z ruky, vložil si ji sám do kapsy na hrudi, a když na jeho výzvu o vydání dalších peněz z trezoru odpověděla, že trezor ani žádné další peníze na prodejně nejsou, s odcizenými penězi z místa odešel a svým jednáním tak způsobil provozovateli čerpací stanice ReCap Trade, a. s., IČ: 47674466. škodu ve výši 7 960 Kč,
4) v přesně nezjištěnou dobu, v období od konce roku 2010 do počátku roku 2011, po předchozí vzájemné dohodě o přepadení benzínové čerpací stanice Benzina XY v XY, u silnice R 1/35, Č. H. opatřil oblečení a plynovou pistoli, vše předal D. B., kterého ve večerních hodinách přivezl k čerpací stanici, kde mu dal instrukce, co má při přepadení požadovat a jak se má chovat, D. B. si však během čekání na vhodnou dobu v lesním porostu za čerpací stanicí přepadení rozmyslel a vrátil se domů, aniž by plánované přepadení čerpací stanice uskutečnil.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2015, č. j. 5 T 57/2014-437, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2015 a z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2015, č. j. 5 T 145/2014-390, který nabyl právní moci dne 28. 8. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně s D. B. poškozeným M. P. částku 23 722 Kč, ReCap Trade, a. s., částku 7 960 Kč a Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group částku 12 496 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočky v Olomouci usnesením ze dne 21. 11. 2018, č. j. 68 To 223/2018-398 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Miroslava Doseděla dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání přitom podal do výroku o vině a trestu.
5. Obviněný vznesl námitku „extrémních nesrovnalostí“ ve výpovědích hlavního pachatele D. B. a nastínil jeho osobnostní rysy (stav jeho socializace ve věku 20 let, osobní vlastnosti, účast v hnutí Ultras a Skinheads). Důkazy, na nichž tento hlavní pachatel založil svoji obhajobu a jež svědčí proti obviněnému, jsou lživé, vymyšlené a jsou odplatou za to, že ho obviněný na policii udal. Poukázal na výsledky znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie, podle něhož D. B. netrpěl žádnou duševní chorobou či poruchou, měl trvalou strukturu osobnosti a bylo méně pravděpodobné, že by byl nadměrně fixován na obviněného. Za účelem ověření pravdivosti tvrzení D. B. stran pravých důvodů ukončení studia, navrhl provedení důkazu sdělením od předmětné školy; tento důkazní návrh okresní soud zamítl. Obdobně postupoval ohledně návrhu obviněného, „aby zajistil jako důkaz vlastníka nájemního bytu, který by poskytl soudu údaj o nájemci tohoto bytu, ve kterém přenocoval D. B.“ Soud měl dále zjistit pobyt hlavního pachatele na XY.
6. Obviněný opakovaně namítá, že mimo D. B. o loupežích nikdo nevěděl. Nikdo tak není schopen doložit, zda obviněný D. B. fyzicky či psychicky napadal, dával mu nějaké rady, návody či instrukce, nějakou černou tašku, oblečení a plynovou pistoli. Takové důkazy soud nemá. Pokud by loupež na čerpací stanici ve Skrbeni organizoval obviněný, dal by D. B. doporučení, aby odcizil cigarety drahé značky (nikoli značky Start). Za nelogické považuje, že by D. B. v zimním období po tmě bez mobilního telefonu a baterky byl schopen jít v nočních hodinách pěšky z místa činu volným terénem a po 25 km dojít do XY. Pokud by spolu měli něco společného a D. B. na čerpací stanici přivezl, rovněž by ho s lupem odvezl.
7. Dohoda mezi D. B. a obviněným neexistovala. Obviněný se na jednání hlavního pachatele nijak nepodílel. Namítl, že soud nemůže dostatečně spolehlivě prokázat jeho vinu, jelikož mohou existovat i jiné varianty průběhu událostí (např. ta, že D. B. jednal sám nebo s pomocí jiné osoby). Dovolatelem uvedené skutečnosti nasvědčují závěru o extrémním „rozporu“ mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Soudy měly vzít v potaz ucelený pohled na osobu D. B., jeho motiv seznámit se s používáním plynové pistole, jakož i jeho zájmu vést slušný, řádný a spořádaný život po ukončení přípravy na budoucí povolání. Soudu prvního stupně vytkl, že „se neshledal úmysl činit návodce“ . Nebyla tak prokázána subjektivní ani objektivní stránka zvlášť závažného zločinu loupeže a mezi jednáním účastníka a hlavního pachatele nebyl dostatečně prokázán příčinný vztah.
8. Obviněný vznesl rovněž námitky do uloženého trestu odnětí svobody. V jejich rámci namítl, že mu bylo uloženo několik souhrnných trestů (jež blíže specifikoval) a v důsledku toho se stalo, že v evidenci Rejstříku trestů je trest mu uložený ve svém součtu trestem vyšším než činí horní hranice údajně spáchaného trestného činu. Tato skutečnost je podle názoru obviněného v rozporu se zákonem a jeho účelem.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. a §265l tr. ř. napadený rozsudek zrušil a vrátil věc prvostupňovému soudu k dalšímu řízení a k novému projednání se závazným právním názorem.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že pod vytýkaný (ani jiný) dovolací důvod nelze podřadit žádnou z výhrad směřovaných vůči výroku o vině. Obviněný ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku (či jiného hmotně právního posouzení). V rámci podaného dovolání pouze s akcentem na údajné nedostatky v procesu dokazování a porušení zásad trestního řízení vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. zpochybňuje hodnocení provedených důkazů soudy. Pouze na podkladě takových námitek pak vytýká chybějící objektivní a subjektivní stránku a absenci podmínek účastenství. Dovolatel však v tomto směru zcela pomíjí zjištění Okresního soudu v Olomouci tak, jak vyplynula z řádně provedeného dokazování. Ze spáchání trestné činnosti je totiž usvědčován přesvědčivou výpovědí spoluobviněného D. B., která navíc nezůstala důkazem osamoceným. Závěr, že právě popis událostí prezentovaný tímto spoluobviněným odpovídá realitě, je podporován rovněž výpověďmi svědků J. a K. Č. (potvrdili mj., že B. byl pod tlakem dovolatele, bál se ho, a udělal vše, co dovolatel požadoval) a O. K. (zdůraznil mj., že dovolatel mu sám cca 3x nadhazoval, že by mohli přijít k penězům loupežným přepadením čerpacích stanic), jakož i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Z jeho závěrů se mj. podává, že D. B. je nezralý, se sklony k závislosti na okolí, přičemž u něj nebyly prokázány tendence k masivní a chorobné lhavosti. Znalci se současně vyjádřili v tom smyslu, že podle jejichž zjištění byl jeho vztah k obviněnému nevyrovnaný, neboť D. B. byl v pozici podřízené a závislé na dominantní osobě dovolatele.
11. Státní zástupce zastává názor, že soudy učinily správná skutková zjištění a jednání obviněného také odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly. Sama nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů, učiněnými skutkovými zjištěními, a ve vazbě na to také s odsuzujícím rozsudkem, potažmo faktickým zamítnutím jeho odvolání, ještě neznamená, že skutková zjištění jsou s provedenými důkazy nesouladná a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K výhradě dovolatele, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování, doplnil, že se všemi důkazními návrhy nalézací soud přesvědčivě vypořádal (viz bod 21. odsuzujícího rozsudku). V tomto směru mu tedy nelze ničeho vytknout a trestní řízení tak není zatíženo ani vadou tzv. opomenutých důkazů.
12. K námitce zaměřené proti výroku o uložení souhrnného trestu, které pod vytýkaný dovolací důvod podle názoru státního zástupce podřadit lze, podotkl, že ji považuje za zjevně neopodstatněnou. Stěžejní výtkou dovolatele je to, že souhrnný trest mu měl být ukládán ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 51/2016 a nikoli k výrokům o trestech z rozsudků téhož soudu sp. zn. 5 T 57/2014 a sp. zn. 5 T 145/2014, neboť ty byly podle jeho názoru rozsudkem sp. zn. 2 T 51/2016 zrušeny. Zastává názor, že dovolatel se v těchto úvahách mýlí. Citované dva výroky sice původně byly rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 2 T 51/2016 podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny, výrok o trestu z tohoto rozsudku však byl ohledně dovolatele z podnětu odvolání státního zástupce zrušen, což se stalo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 55 To 131/2017, přičemž tento soud také ve zrušeném rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Okresní soud v Olomouci pak ve věci sp. zn. 2 T 51/2016 rozhodl znovu, a to rozsudkem ze dne 21. 11. 2017 a obviněnému již uložil souhrnný trest k rozsudkům zcela jiným, konkrétně Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2015 sp. zn. 5 T 157/2015, Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 5 T 102/2015 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 81 T 36/2016. Právě jejich výroky o trestech (a nikoli výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 57/2014 a sp. zn. 5 T 145/2014) tedy byly rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 51/2016 zrušeny. Výrok o uložení souhrnného trestu proto shledává správným a námitku obviněného neopodstatněnou.
13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
b) vlastní posouzení dovolání
18. Obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznáší výhrady jednak proti výroku o vině, jednak proti uloženému souhrnnému trestu.
19. Výhrady obviněného proti výroku o vině jsou založeny prakticky výlučně na zpochybnění věrohodnosti klíčového důkazu, a to výpovědi spoluobviněného D. B. (dílem vypovídajícího také již v procesním postavení svědka), která je podle obviněného zatížena extrémními nesrovnalostmi a která není způsobilá jeho vinu spolehlivě prokázat, neboť není vyloučeno, že skutek spáchal spoluobviněný B. sám či za pomoci jiné osoby. Rozhodnutí soudů tak jsou zatížena extrémním rozporem skutkových zjištění a provedených důkazů, zejména pokud nebylo obviněnému vyhověno v jeho návrzích na doplnění dokazování. Na podkladě těchto výhrad pak dále namítl, že v jeho případě nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu loupeže a nebyl prokázán příčinný vztah mezi jednáním účastníka a hlavní trestnou činností.
20. Pokud jde o jeho výhrady směřované proti výroku o trestu, pak namítá (ne příliš srozumitelným způsobem), že souhrnný trest mu měl být ukládán ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 51/2016, kterým byly podle dovolatelova názoru zrušeny předešlé tresty z rozsudků sp. zn. 5 T 57/2014 a sp. zn. 5 T 145/2014 (rozsudek sp. zn. 5 T 57/2014 patrně nedopatřením označuje sp. zn. 5 T 54/57).
21. S ohledem na takto vymezené dovolání obviněného ve spojení s výše uvedenými obecnými východisky dovolacího přezkumu považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je založen na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci je tedy možno namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (z pohledu výroku o trestu jde např. o nesprávnou aplikaci §43 tr. zákoníku).
22. Již ze samotné dikce zákonného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy zřejmé, že toto ustanovení opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotně právních, nikoliv však otázek procesních. V jeho rámci tak v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je naopak dovolací soud povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku.
23. V obecné rovině je možné dále konstatovat, že Nejvyšší soud by se otázkou dokazování z pohledu dodržení citovaných ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. musel zabývat v případě zjištění naprosto svévolného hodnocení důkazů ze strany nižších soudů provedeného bez jakéhokoliv racionálního a logického základu a zároveň by obviněný jako dovolatel musel namítnout, že skutková zjištění učiněná soudem z těchto důvodů zcela postrádají jakýkoli logický základ, který má naopak jím tvrzená varianta skutkového stavu věci. Uplatnění této námitky tzv. „extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy“ (blíže viz. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS) je pak podmíněno tím, aby dovolatel tuto námitku uplatnil a obsahově podpořil v té podobě, že skutková zjištění učiněná soudem zcela postrádají jakýkoli logický základ, který má naopak jím tvrzená varianta skutkového stavu věci.
24. V této trestní věci sice dovolatel tuto námitku (formálně) uplatnil, zároveň však neuplatnil a zejména neodůvodnil žádnou takovou jinou jemu příznivější skutkovou variantu a stejně tak komplexně (v souladu s ust. §2 odst. 6 tr. ř.) nezpochybnil skutková zjištění učiněná nalézacím soudem. Obviněný totiž v zásadě pod námitku tohoto charakteru podřadil (výlučně) zpochybňování věrohodnosti spoluobviněného D. B., tedy zpochybňoval v zásadě jediný byť klíčový důkaz. To je však pro odůvodnění uvedené námitky nedostačující.
25. V každém případě je uvedená námitka zpochybňující věrohodnost spoluobviněného D. B. v rozporu se skutkovými zjištěními, které vyplynuly z provedeného dokazování. Skutkové závěry o participaci dovolatele na činu ve formě organizátorství totiž byly důvodně založeny na usvědčující výpovědi spoluobviněného D. B., přičemž je třeba důrazně odmítnout opakovaně uplatňovanou námitku obviněného, že výpověď spoluobviněného D. B. by byla v této trestní věci jediným usvědčujícím důkazem. Skutková verze prezentovaná jeho výpovědí, ať již v pozici spoluobviněného, či později svědka, je v mnoha ohledech podporována dalšími důkazy, které potvrzují jím uváděné skutečnosti nebo mají význam pro posouzení jeho obecné či specifické věrohodnosti. Svědci J. Č. a K. Č. takto mimo jiné potvrdili, že se D. B. bál obviněného, byl pod jeho tlakem a prakticky dělal vše, co na něm obviněný požadoval. Jejich svědectví je tedy významné potud, že prokazuje motivaci D. B. k jednání, kterého se na popud obviněného dopustil. Významná je i výpověď svědka O. K., který uvedl, že obviněný sám mu asi třikrát nabízel, že by mohli přijít k penězům loupežným přepadením čerpacích stanic. Toto svědectví tedy má významný vliv nejen na věrohodnost D. B., ale samozřejmě i samotného obviněného.
26. Soudy nižších stupňů se s věrohodností D. B. jako klíčového důkazu zabývaly i s ohledem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Z jeho závěrů je zjišťováno, že D. B. je nejen nezralý, a se sklony k závislosti na okolí (což potvrzuje sám zkoumaný a svědci Č.), ale zejména nebyly tímto zkoumáním u něho zjištěny tendence k masivní a chorobné lhavosti. Znalci se současně vyjádřili v tom smyslu, že podle jejichž zjištění byl jeho vztah k obviněnému nevyrovnaný, neboť D. B. byl v pozici podřízené a závislé na dominantní osobě obviněného.
27. Lze si tedy jen těžko představit, že při submisivním vztahu D. B. k obviněnému by se tento odvážil obviněného křivě či nepravdivě označit za organizátora takto závažné trestné činnosti. S ohledem na závěry znaleckého posudku, jakož i s ohledem na dominantní chování obviněného k D. B., lze jednoznačně vyloučit, že by si D. B. něco takového na obviněného vymyslel a vystavil se tak dalšímu nebezpečnému jednání z jeho strany.
28. Je tedy zřejmé, že dovolatel v rámci této své dovolací námitky skutečně jen polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a neuplatňuje námitky ve vztahu k hmotně právnímu posouzení věci. Proto nemohou tyto jeho námitky naplnit jím uplatněný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání a na základě těchto námitek proto v tomto směru nebylo možné v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
29. Lze tedy uzavřít, že soudy učinily úplná a správná skutková zjištění, jednání obviněného odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly, a své skutkové a právní závěry také odpovídajícím způsobem a v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnily. Nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů ze strany soudů a s učiněnými skutkovými zjištěními, které vyústily v jeho odsouzení, potažmo zamítnutím jeho odvolání, ještě neznamená, že skutková zjištění jsou s provedenými důkazy nesouladná a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
30. Obstát pak nemohou ani jeho výhrady ohledně nevyhovění jeho návrhům na doplnění dokazování. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je totiž zřejmé, že ze všemi důkazními návrhy se jednak vypořádal na základě pokynu odvolacího soudu již nalézací soud (viz bod 20. odsuzujícího rozsudku) a později při opakovaném uplatnění těchto důkazních návrhů také odvolací soud (viz bod 20-21. usnesení). Toto trestní řízení tak v tomto směru logicky nemůže být zatíženo vadou tzv. opomenutých důkazů.
31. Obviněný dále uplatnil námitky proti výroku o uloženém souhrnném trestu, tedy námitky, které pod vytýkaný dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podřadit lze, a to pro případ, že by nebyly v důsledku porušení §43 odst. 2 tr. zákoníku splněny podmínky pro jeho uložení. Jedná se však ze strany dovolatele o námitky zjevně neopodstatněné.
32. Lze přisvědčit názoru státního zástupce, že pokud se obviněný domnívá, že souhrnný trest mu měl být uložen ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 51/2016 (a nikoli k výrokům o trestech z rozsudků téhož soudu sp. zn. 5 T 57/2014 a sp. zn. 5 T 145/2014), pak se mýlí.
33. Stran jeho námitky, že nebyl prokázán příčinný vztah mezi jednáním účastníka a hlavní trestnou činností, lze uvést tolik, že podoba skutkových zjištění učiněných v této trestní věci svědčí o něčem zcela jiném, a to o zjevné provázanosti jednání obviněného jako organizátora trestné činnosti s následným protiprávním jednáním D. B.
34. Dovolatel předně nereflektoval, že oba výroky o trestech z citovaných rozhodnutí sice skutečně původně byly rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. 2 T 51/2016 podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny, následně však byl tento výrok o souhrnném trestu z tohoto rozsudku z podnětu odvolání státního zástupce zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 55 To 131/2017. Okresní soud v Olomouci, kterému byla věc vrácena k novému rozhodnutí, ve věci poté rozhodl znovu, a to rozsudkem ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 2 T 51/2016. Obviněnému sice znovu uložil souhrnný trest, to však k rozsudkům zcela jiným, konkrétně Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2015, sp. zn. 5 T 157/2015, Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 5 T 102/2015 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 81 T 36/2016.
35. Podstatné pro posouzení toho, zda byl či nebyl obviněnému dovoláním napadeným rozsudkem uložen zákonný či nezákonný (souhrnný) trest, je posouzení souběhu trestné činnosti z jednotlivých trestních věcí obviněného, tedy toho, kdy se obviněný trestné činnosti dopustil, a to ve vztahu k okamžikům, kdy byly vyhlašovány další odsuzující rozsudky (nebo mu byly doručeny trestní příkazy) za další jeho trestnou činnost.
36. V nyní projednávané trestní věci byla trestná činnost obviněným páchána v době od 18. 10. 2010 do 9. 3. 2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 51/2016 pak byla trestná činnost obviněným páchána v prosinci 2014 a lednu 2015. Pokud tedy byl dne 23. 6. 2014 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 57/2014 vyhlášen první odsuzující rozsudek (bez ohledu na to, že byl později zrušen a znovu bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem vyhlášeným dne 16. 9. 2015), pak vyhlášení rozsudku dne 23. 6. 2014 vytváří pro účely posouzení souběhu trestné činnosti zákonnou překážku mezi nyní posuzovanou trestnou činností a trestnou činností obviněného, za kterou byl odsouzen v trestní věci Okresního soudu v Olomouci vedené pod sp. zn. 2 T 51/2016, což vylučuje uložení souhrnného trestu ve vztahu k této trestní věci. Pokud pak nalézací soud v nyní projednávané trestní věci uložil obviněnému za nyní spáchanou trestnou činnost souhrnný trest ve vztahu k odsouzením ve věci Okresního soudu Olomouc pod sp. zn. 5 T 145/2014 (kde se trestné činnosti dopustil v době od 26. 12. 2012 do 27. 12. 2012) a 5 T 57/2014 (trestná činnosti ze dne 13. 5. 2013), pak byl obviněnému za splnění všech výše uvedených podmínek ukládán souhrnný trest v souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku.
37. Z hlediska výše (souhrnného) trestu, a ne příliš srozumitelné námitky dovolatele, že „v evidenci Rejstříku trestů je trest mu uložený ve svém součtu trestem vyšším než činí horní hranice údajně spáchaného trestného činu “, je pak nutno předně uvést, že obviněnému H. mohl být uložen trest v sazbě od 2 do 10 let. Pokud mu byl v rámci této sazby uložen trest odnětí svobody ve výměře 8 let (jedná se o souhrnný trest ukládaný k dalšímu souhrnnému trestu uloženému ve výměře 5 let), jde o trest z hlediska svého druhu a výměry zákonný.
38. Uložení dalších trestů uložených obviněnému ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2T 102/2017 (trest odnětí svobody ve výměře 2 roky a šest měsíců) či souhrnného trestu uloženého mu ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2T 51/2016 (trest odnětí svobody ve výměře 6 let a šest měsíců), které obviněný v současné době vykonává nebo bude vykonávat, jsou skutečnosti, které jsou z hlediska nyní ukládaného (souhrnného) trestu v zásadě bezvýznamné.
39. Přestože to dovolatel explicitně neuplatňuje, nebylo by uložení souhrnného trestu odnětí svobody ve výměře 8 let v této trestní věci v rozporu ani s ustanovením §55 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se nepodmíněný trest odnětí svobody ukládá nejvýše na dvacet let, jestliže nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody ( §59 ), ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny ( §108 ) nebo o výjimečný trest ( §54 ). Je tomu tak proto, že jednak obviněnému postupně ukládané tresty, případně souhrnné tresty, které nyní vykonává či bude vykonávat, ve svém součtu nepřevyšují uvedených 20 let, jednak uvedené omezení neznamená to, že by pachatel nemohl vykonávat bez přerušení více trestů odnětí svobody po sobě tak, že součet jejich celkové doby převýší 20 let, např. pokud vykonal jen část dříve uloženého trestu odnětí svobody a byl mu uložen další trest – nikoli jako souhrnný či společný za pokračování v trestném činu – odnětí svobody, jehož výměra v součtu přesáhne uvedenou maximální hranici, neboť se zde (již) neuplatní dřívější omezení podle §36 trestního zákona (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I.. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, komentář str. s. 647-648). Ze všech těchto důvodů proto musela být námitka obviněného shledána jako nedůvodná.
40. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
41. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 6. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Kolář