ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.991.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 991/2019-5550
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 8/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 7 T 8/2016, a to pouze v částech týkajících se obviněného R. J.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1. tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 7 T 8/2016, byl obviněný R. J. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Tohoto přečinu se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„42) dne 13. 11. 2015 v XY, po předchozí dohodě a v úmyslu vylákat peníze pro vlastní potřebu nabídli obžalovaní F. M. a R. J. A. S., nar. XY, které J. představil M. jako finančního poradce specializujícího se na oddlužení osob, který může vyřešit pohledávku poškozené za R. J. a pod touto záminkou přiměl A. S., aby uzavřela smlouvu č. 22014-4497 o úvěru se společností JET Money s. r. o. se sídlem v Olomouci, od které si zapůjčila částku 15.000,- Kč, kterou předala obžalovanému M. jako zálohu na úkony vedoucí k vymožení její pohledávky za obžalovaným J. a obžalovaní si tuto částku ponechali pro svou potřebu, nic co by vedlo k uhrazení dluhu J. vůči poškozené neučinili a způsobili tím A. S. škodu ve výši 15.000,- Kč (obžaloba 44).
43) v době od léta do podzimu 2014, v XY, XY, a na dalších místech Královéhradeckého kraje, v úmyslu získat pro sebe peníze, vylákal pod různými záminkami od poškozené A. S., nar. XY, finanční prostředky tak, že v měsíci srpnu 2014, přestože nehodlal tak učinit, vylákal od A. S., pod slibem, že zajistí opravu jejího vozidla Opel Agila, r.z. XY, finanční částku 25.000,- Kč a tyto peníze užil pro svou potřebu a vozidlo neopravil, poté, co poškozená A. S. shora uvedené vozidlo prodala, vylákal od ní jako půjčku částku 20.000,- Kč, kterou nevrátil, dne 26. 8. 2014 v úmyslu se obohatit, přesvědčil A. S., aby si vzala úvěr od společnosti ESSOX, s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích a zakoupila v autobazaru Trotina za částku 86.200,- Kč vozidlo Renaul Mégane, které si s tvrzením, že si sám úvěr vzít nemůže, ale bude splácet úvěr poškozené, ponechal pro svou potřebu, žádné splátky však neuhradil a poškozené peníze ani vozidlo nevrátil, dne 31. 8. 2014 v XY přesvědčil A. S., aby si vzala úvěr č. 440282222 od společnosti Home Credit a zakoupila na něj televizor Samsung 3D LED FULL HD LCD v hodnotě 19.601,- Kč s tím, že tento televizor bude užívat sám obžalovaný a poškozené bude předávat peníze na příslušné splátky, což učinil pouze ve dvou měsících a dále jí již žádné peníze neposkytl a televizor si ponechal, dne 5. 9. 2014 pak obžalovaný R. J. lživě uvedl A. S., že je zaměstnán a má plat ve výši 18.000,- Kč a může a bude splácet úvěr, který si poškozená vezme a tím ji přiměl, aby u pobočky České spořitelny v Náchodě uzavřela smlouvu o úvěru č. 57810834803/0800 na částku 70.000,- Kč, kterou od poškozené převzal, avšak úvěr nijak nesplácel, naopak dne 23. 9. 2014 poškozené A. S. lživě uvedl, že byl okraden o částku 60.000,- Kč a přiměl ji, aby svůj úvěr u České spořitelny navýšila o dalších 20.000,- Kč, které od ní převzal s tím, že nadále bude úvěr splácet sama a on jí pro tento účel bude pravidelně předávat peníze, což nikdy neučinil a takto jednal přestože věděl, že finanční situace poškozené nedovoluje, aby takovým závazkům dostála, dne 25. 9. 2014 v XY přiměl poškozenou A. S., aby si od společnosti Provident Financial Praha zapůjčila částku 10.000,- Kč, kterou mu předala a za tímto účelem uzavřela smlouvu č. 579349083, kterou se zavázala splatit uvedené společnosti celkem 18.361,-Kč, přičemž jí obžalovaný přislíbil peníze na splacení dluhu poskytnout, avšak předal jí pouze 8.000,- Kč, přestože věděl, že sama není schopna dluh splatit, dne 13. 10. 2014 přiměl poškozenou A. S., aby zástavní smlouvou č. 1316 zastavila u společnosti Zastavárna Melissa Investment Group s. r. o. svou garáž na parcele č. XY, LV XY v katastrálním území XY, a aby mu předala finanční částku 40.000,- Kč, kterou takto získala a tyto peníze užil pro svou potřebu a do současné doby dluh nesplatil, dne 18. 10. 2014, v prodejně společnosti Telefónica v Hradci Králové přiměl A. S., aby si vzala úvěr č. 4410164487 u společnosti Home Credit a. s. Brno, na zakoupení telefonu Samsung Galaxy Core IMEI XY v prodejní ceně 6.000,- Kč, který mu předala pod slibem, že obžalovaný bude úvěr splácet, což neučinil, téhož dne 18. 10. 2014 v prodejně společnosti T-Mobile v Hradci Králové přiměl poškozenou, aby mu na splátky zakoupila tablet Sony Xperia Z2 v prodejní ceně 15.899,- Kč a přislíbil jí, že splátky bude sám splácet, což neučinil, dne 24. 10. 2014 v XY přiměl poškozenou, aby v zastavárně Melissa Investment Group, s. r. o., prodala svou garáž na parcele č. XY, LV XY v katastrálním území XY a aby mu předala finanční částku 35.000,- Kč, kterou takto získala a slíbil, že finanční částku vrátí, což neučinil a v uvedeném období vylákal od poškozené další drobné finanční částky v celkové hodnotě 67.050,- Kč, které rovněž nevrátil a celým výše popsaným jednáním tak A. S. způsobil škodu v celkové výši nejméně 414.750,- Kč (obžaloba 45).“
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě způsobené škody poškozené A. S. částku 417.750,- Kč a společně a nerozdílně s obviněným F. M. téže poškozené ještě částku 15.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená A. S. odkázána se zbytkem svých uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných S. B., F. M., M. J., P. D., L. Č., M. I., R. M., O. V. a P. D., o zproštění obviněných Z. K., S. B., M. J. a F. M. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 2 KZV 41/2015, jakož i o nárocích na náhradu škody uplatněných v rozsudku uvedenými poškozenými.
4. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, bylo odvolání obviněného R. J. podle §256 tr. ř. zamítnuto. Dále jím bylo rozhodnuto o odvoláních obviněných S. B., F. M., P. D., M. I., R. M. a O. V.
II.
5. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný R. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
6. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává v extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Rozhodnutí jak nalézacího, tak odvolacího soudu podle jeho názoru spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž také bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž se soud náležitě vypořádal s námitkami obhajoby a řádně posoudil důkazní situaci a tuto aplikoval ve svém právním posouzení. Odvolací soud se totiž k námitkám obhajoby k jednotlivým důkazům nevyjádřil.
7. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 42) rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedl, že již v řízení před nalézacím soudem upozorňoval, že domnělá doba, kdy mělo ke skutku dojít, se vymyká veškerým důkazům založeným ve spise. Z nich totiž vyplývá, že ke skutku nemohlo dojít dne 13. 11. 2015, jak bylo uvedeno v obžalobě a následně i v rozsudcích soudů nižších stupňů. Obviněný spáchání skutku popřel, přičemž jeho výpověď stran zmíněného je v souladu s výpovědí obviněného F. M. Odsouzení za tento skutek však vedlo k rozhodnutí odvolacího soudu o nevyhovění jeho námitky ohledně uložení souhrnného trestu. Tento soud totiž dospěl k závěru, že jeho uložení brání spáchání pokračujícího přečinu podvodu v období od srpna 2014 do 13. 11. 2015 s tím, že sice naposledy byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2016, č. j. 3 T 99/2015-622, avšak naplnění podmínky souhrnnosti podle §43 odst. 2 tr. zákoníku bylo vyloučeno, neboť obviněný byl uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl let se zařazením do věznice s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 T 55/2015-304, takže pokračoval v páchání trestné činnosti i po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jinou trestnou činnost. Tento závěr obviněný označil za vadný s tím, že i kdyby uvedený skutek spáchal (což popírá), rozhodně se tak nemohlo stát dne 13. 11. 2015. Zdůraznil přitom, že při bližším prozkoumání všech důkazů je zřejmé, že k danému skutku nikdy nemohlo dojít uvedeného dne, neboť byl popsán již v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 6. 2015, č. j. KRPH-27668-101/TČ-2015-050571, pod číslem 3 bod e). Zmíněné pochybení z obžaloby převzal do svého rozsudku soud prvního stupně a soud druhého stupně je nenapravil a navíc na něm vystavěl svůj vadný právní názor o nemožnosti uložení souhrnného. V tomto směru tak obviněný dovodil, že skutková zjištění soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Dodal, že pokud bylo pro skutek pod bodem 42) zahájeno trestní stíhání dne 2. 6. 2015, je zřejmé, že k němu muselo dojít před tímto datem, resp. nejpozději tohoto data, přičemž byl-li odsouzen za jinou trestnou činnost až dne 26. 8. 2015 rozsudkem Okresního soudu v Náchodě, byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku. V souvislosti s tím soudům nižších stupňů vytkl, že se nezabývaly možností následné aplikace §44 tr. zákoníku pro upuštění od uložení souhrnného trestu, když mu byly výše uvedenými rozsudky Okresního soudu v Náchodě uloženy dostatečné tresty, a to s přihlédnutím k jejich celkové délce a polehčující okolnosti částečného doznání. Z toho pohledu tedy zásadní pochybení soudů spatřuje ve vadné predikci data spáchání skutku a s tím spojeného znemožnění uložení souhrnného trestu a potažmo upuštění od uložení souhrnného trestu. V tom shledal porušení svého práva na spravedlivý proces.
8. Vedle toho konstatoval, že již od počátku trestního stíhání spáchání skutku popsaného pod bodem 42) rozsudku soudu prvého stupně popírá. Nebylo totiž prokázáno, že by se na skutku jakkoliv podílel, když tato skutečnost vyplývá pouze z výpovědi poškozené A. S., která je však v rozporu s přiznáním F. M. i listinnými důkazy. Za této situace měl být pro tento skutek zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo dokázáno, že jej spáchal.
9. Následně se vyjádřil k jednání popsanému pod bodem 43) výroku rozsudku nalézacího soudu s tím, že je třeba rozlišovat část jednání, k němuž se doznal, tj. které skutečně spáchal a za něž mu měl být ukládán souhrnný trest, a část jednání, které mu nebylo prokázáno, stran něhož měl být zproštěn obžaloby. Uvedl, že se dopustil jen jednání, které sám popsal v rámci své výpovědi (vylákání movitých věcí – Led televize, mobilního telefonu Samsung, tabletu Sony a peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč, z nichž však 8.000,- Kč vrátil), jiných jednání se nedopustil a nejsou zde žádné důkazy, kromě výpovědi poškozené A. S. (jež je nevěrohodná), které by toto vyvracely a potvrzovaly tak její výpověď.
10. Soudům vytkl hodnocení výpovědi poškozené A. S., když tuto shledaly jako věrohodnou, přestože ji ostatní důkazy popírají (výpovědi svědků K. D. a P. V.), přičemž nebylo možné ani odhlédnout, že tomuto svědčí i skutečnost, že poškozená byla v dotčené době osobou nadmíru požívající alkoholické nápoje. Pokud tedy tvrdí, že po ní obviněný vylákal finanční částku ve výši 67.050,- Kč, tak tomuto nepřisvědčuje žádný důkaz ze spisu, kromě její výpovědi. Dovolatel nezastíral, že by se vůči poškozené dopustil trestného jednání, popřel však její rozsah. Dodal, že se soudy nezabývaly možností, že poškozená svoje dluhy, které si způsobila sama, dává za vinu jemu, a to za situace, kdy je obeznámena s tím, že on byl již opakovaně odsouzen za jiná jednání vůči ní.
11. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve vztahu k obviněnému rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. 6 To 26/2018-5103, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2017, č. j. 7 T 8/2016-4713 a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
12. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupce činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předně uvedla, že v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat revize skutkových zjištění učiněných soudy nižšího stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění je však možno připustit v případě existence tzv. extrémního nesouladu, který však musí dovolatel ve svém podání namítnout. Zmíněný nesoulad však v projednávané trestní věci neshledala, obviněného totiž usvědčují zejména výpovědi svědků (A. S. a L. H.), jakož i listinné důkazy vztahující se ke smlouvám uzavřeným mezi obviněným a poškozenou A. S. Jako neopodstatněnou pak státní zástupkyně považovala námitku vadného hodnocení věrohodnosti poškozené soudy nižších stupňů.
13. K argumentaci týkající se bodu 42) výroku o vině, že v něm k uvedenému jednání nemohlo dojít 13. 11. 2015, resp. že k němu nedošlo, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1620/2005, uvedla, že tuto nelze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vzhledem k uplatnění námitky neuložení souhrnného trestu však bylo výše zmíněné možno podřadit pod uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Bylo totiž poukázáno na to, že pro daný skutek bylo již dne 2. 6. 2015 zahájeno trestní stíhání, tj. 5 měsíců před tím, než k němu mělo dojít. V usnesení o zahájení trestního stíhání a výroku o vině pod bodem 42) se jedná o totožný skutek, přičemž však v obžalobě a následně v rozsudcích obou soudů došlo k písařské chybě, neboť k žalovanému jednání došlo již 13. 11. 2014. V důsledku této vady vyvodil odvolací soud nepatřičné závěry v části týkající se výroku o trestu. Z tohoto hlediska tak je třeba přisvědčit dovolateli, že mu měl být ukládán souhrnný trest za zmíněnou trestnou činnost a trestnou činnost, za níž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 3 T 99/2015. Uplatněný důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) alinea druhá tr. ř. byl rovněž naplněn, neboť výše zmíněnou vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. trpí již rozhodnutí soudu prvého stupně.
14. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, a to v bodu IV. týkajícím se zamítnutí odvolání obviněného R. J., dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je nutno v posuzované věci rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
16. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dána tehdy, jestliže v rozhodnutí sice byl určitý výrok učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
20. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
22. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
23. V posuzované věci dovolatel vyjádřil v prvé řadě výhrady vůči závěrům soudů nižších stupňů týkajícím se v konečném důsledku neuložení souhrnného trestu, což spojil i s tvrzením o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. K tomu je však třeba konstatovat, že pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit případ, kdy jeden z výroků napadeného rozhodnutí je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1620/2005, publikované pod č. T 869 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu svazek 23/2006). Z tohoto pohledu se námitky obviněného s daným důvodem dovolání míjí. Vzhledem však k tomu, že zmíněné výhrady byly ve spojení s námitkou extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (v důsledku vadného zjištění data spáchání skutku došlo k chybnému posouzení věci, neboť měl být ukládán souhrnný trest, případně upuštěno od jeho uložení) uplatněny i stran dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž charakter dovolací argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí o dovolání způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející podle §265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
24. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
25. Z uvedeného hlediska je třeba přisvědčit obviněnému, že rozhodnutí soudů obou stupňů vykazuje takovou vadu, která svědčí o existenci extrémního nesouladu, a to ve vztahu k dílčímu skutku popsanému v bodě č. 42) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, konkrétně v uvedení doby jeho spáchání dne 13. 11. 2015. Z usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Královohradeckého kraje, územní odbor Náchod, oddělení obecné kriminality ze dne 2. 6. 2015, č. j. KRPH-27668-101/TČ-2015-050571 plyne, že pro uvedený skutek bylo zahájeno trestní stíhání již dne 2. 6. 2015, tj. 5 měsíců před tím, než ke skutku podle výroku uvedeného rozsudku mělo dojít. Lze konstatovat, že totožnost skutku byla v tomto případě zachována, popis jednání v usnesení o zahájení trestního stíhání z části (v podstatných okolnostech) odpovídá rozsudku soudu prvého stupně, absentuje pouze bližší údaj o datu spáchání činu, přičemž popis následku pak odpovídá zcela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94, publikovaný pod č. 1/1996 – I. Sb. rozh. tr.). V souladu s obžalovací zásadou je soud vázán pouze skutkem, nikoli popisem skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Z provedených důkazů (zejména výpovědi poškozené A. S., smlouvy o úvěru č. 22014-4497 se společností JET Money s. r. o.) se přitom podává datum spáchání předmětného dílčího skutku dne 13. 11. 2014. Žádným z logických způsobů jejich hodnocení pak není možné dojít k závěru, že by skutek byl spáchán dne 13. 11. 2015.
26. V daných souvislostech je pak namístě připomenout, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
27. Pokud soudy na základě nesprávného data spáchání dílčího skutku (útoku) popsaného v bodě 42) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu dospěly k tomu, že není namístě uložení souhrnného trestu (explicitně tuto skutečnost vyjádřil odvolací soud ve svém rozsudku v bodě 38., podle něhož „Uložení souhrnného trestu odnětí svobody totiž bránilo zjištění, že obžalovaný se podle výroku o vině napadeného rozsudku dopouštěl pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku v období od srpna 2014 do 13. 11. 2015 s tím, že sice naposledy byl obžalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z 3. 8. 2016, č. j. 3 T 99/2015-622, avšak naplnění podmínky souhrnnosti ve smyslu §43 odst. 2 trestního zákoníku spočívající v tom, že pachatel je odsuzován za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný trestný čin, vylučuje, že obžalovaný byl posledně uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl let se zařazením do věznice s dozorem za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě z 26. 8. 2015, č. j. 3 T 55/2015-304, takže pokračoval v páchání trestného činu i po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jinou trestnou činnost.“ ) , pak tento jejich závěr z výše uvedených důvodů nemůže obstát. Z tohoto hlediska byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož odvolací soud svým rozhodnutím, jímž odvolání obviněného zamítl, uvedenou vadu nenapravil, byl naplněn též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Je třeba konstatovat, že za této situace byl dán důvod ke kasaci rozsudku soudů obou stupňů v části týkající se obviněného. Nad tento rámec, k jeho dalším uplatněným námitkám stran nesprávnosti dílčích skutkových zjištění, je třeba poznamenat, že z pohledu zákonného ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. nelze považovat odůvodnění rozhodnutí za bezvadná. Neobsahují totiž náležité (úplné) hodnotící úvahy (vztahující se zejména k věrohodnosti poškozené a její výpovědi), jejichž úkolem je přinést jasnou a konkrétní argumentaci, která je pro výsledek řízení zásadní.
28. Z podnětu dovolání obviněného proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 26/2018 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. 7 T 8/2016, to pouze v částech týkajících se obviněného, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
29. V dalším řízení bude Krajský soud v Hradci Králové povinen znovu posoudit jednání obviněného R. J. v intencích výše uvedeného, zejména se zřetelem ke shora rozvedeným obecným východiskům důkladně zhodnotit provedené důkazy a řádně z nich vyvodit odůvodněné právní závěry jak v rovině viny, tak v rovině trestu. Pouze pro úplnost se připomíná, že při novém projednání a rozhodnutí věci je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. ř.).
30. Jelikož zjištěné vady napadených rozhodnutí nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl o dovolání nejvyššího státního zástupce v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
31. Nejvyšší soud neučinil rozhodnutí ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. ( „vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě“ ), neboť zjistil, že obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 3 T 99/2015. O jeho vazbě tak nebylo třeba rozhodnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu