ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.29.2019.1
sp. zn. 7 Td 29/2019-7272
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných I. E. , nar. XY, trvale bytem XY a dalších obviněných, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 návrh soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze neodnímá .
Podle §25 tr. ř. se pro řízení o opravných prostředcích odnímá Vrchnímu soudu v Praze věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal dne 12. 3. 2019 (č. l. 7114 tr. spisu) u Městského soudu v Praze obžalobu na obviněného I. E. a další obviněné. U obviněného I. E. pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku, pro zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, pro zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku a pro přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku. U dalších obviněných pro trestné činy uvedené ve výroku o vině obžaloby.
Nejvyššímu soudu byl Městským soudem v Praze dne 3. 4. 2019 předložen trestní spis, sp. zn. 10 T 4/2019, s návrhem Městského soudu v Praze na delegaci. V návrhu se uvádí, že jedním z obviněných v uvedené trestní věci je I. E., který je soudcem Vrchního soudu v Praze, nyní dočasně zproštěn výkonu funkce soudce. U Vrchního soudu v Praze působil jako předseda senátu v trestních věcech u tohoto soudu, tedy věcně i místně přímo nadřízenému Městskému soudu v Praze, ke kterému byla podána obžaloba. Vedle obviněného I. E. jsou v rámci dokazování navrhovány mimo jiné výslechy svědků L. K., T. F. a B. K., kteří jsou rovněž aktivními soudci Vrchního soudu v Praze, tedy soudu nadřízenému Městskému soudu v Praze. Vrchní soudu v Praze je odvolacím soudem pro rozhodnutí Městského soudu v Praze učiněná v prvním stupni, tedy i vazební rozhodnutí, námitky podjatosti a podobně. Na základě těchto skutečností podle městského soudu existují důležité důvody předpokládané v §25 tr. ř., aby byla věc odňata Městskému soudu v Praze a přikázána soudu, který nepůsobí v obvodu Vrchního soudu v Praze. Podle soudu je takovým důležitým důvodem podle §25 tr. ř. také vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování. (srov. R 7/1984-I.). Soud poukázal na to, že nestrannost soudce má dva aspekty. Nestačí, aby se soudce subjektivně necítil být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo, musí být podle soudu vyloučeny objektivní pochybnosti o jeho nestrannosti. Právě objektivní pochybnosti o nestrannosti soudců, kteří budou věc rozhodovat, jsou podle Městského soudu v Praze důvodem návrhu na delegaci. Soud poukázal na to, že se jedná o relativně specifickou, složitou a závažnou trestní věc, kdy obviněný I. E. je jedním z hlavních pachatelů, v rámci trestního řízení vystupuje velice aktivně a plně využívá svá procesní práva, přičemž se jedná o věc, která má pro obviněného značný význam pro jeho další život, a to nejen profesní. Městský soud v Praze proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc odňal Městskému soudu v Praze a přikázal jí soudu, který působí mimo obvod Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněných na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc v obžalobě uvedených obviněných v době rozhodování Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně. Není sporu o tom, že Městský soud v Praze je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněných, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu soudu na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Praze a některému ze soudů mimo obvod Vrchního soudu v Praze (když v úvahu přicházejí Krajský soud v Brně a Krajský soud v Ostravě).
Podle návrhu soudu je důvodem pro delegaci skutečnost, že obviněný I. E. je (v současné době je výkon jeho funkce pozastaven) soudcem trestního úseku Vrchního soudu v Praze, soudci Vrchního soudu v Praze jsou i někteří ze svědků navržených obžalobou ke slyšení, tedy soudci soudu věcně i místně nadřízeného Městskému soudu v Praze. V uvedeném spatřuje městský soud důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Domnívá se de facto, že z uvedeného důvodu není Městský soud v Praze jako celek, resp. žádný ze soudců tohoto soudu, ale také žádný ze soudců jakéhokoli krajského soudu v obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze, schopen ve věci nestranně a objektivně rozhodnout.
V takových argumentech však Nejvyšší soud ve vztahu k Městskému soudu v Praze neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle §25 tr. ř. Je především zřejmé, že I. E. není soudcem Městského soudu v Praze a argument, že soudci tohoto soudu nemohou v jeho věci, z důvodu věcné a místní nadřízenosti Vrchního soudu v Praze, objektivně a nestranně rozhodnout, nelze akceptovat, jakož i nelze akceptovat, že by ve věci uvedeného obviněného nemohli rozhodnout žádní soudci soudu, který náleží do obvodu působnosti Vrchního soudu v Praze.
Nelze tyto zcela nekonkrétní argumenty akceptovat a na jejich základě věc odejmout zákonnému soudci. Nejvyšší soud v námitkách neshledal nic, přičemž takové poznatky neučinil ani z dostupného spisového materiálu, co by nasvědčovalo v současné fázi probíhajícího trestního řízení pochybnostem o objektivnosti a nestrannosti soudců, členů senátu Městského soudu v Praze, příslušných k projednání věci.
V obecné rovině je pravdou, že vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování je třeba považovat za jeden z důležitých důvodů delegace. Předpokladem k tomu ovšem je, aby skutečně došlo k vyloučení soudců příslušného soudu, a to ze zákonných důvodů (§30 tr. ř.), rozhodnutím příslušného orgánu a odpovídajícím zákonným postupem (§31 tr. ř.). Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz rozhodnutí publikované pod č. 34/1997 Sb. rozh. tr.). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců (členů) senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného pro poměr k osobě, by muselo mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jeho se týkajícím objektivně.
Ani skutečnost, že jeden obviněný je činný jako soudce Vrchního soudu v Praze, ačkoli jde o soud nadřízený Městskému soudu v Praze, který rozhoduje věc v prvním stupni, nemůže automaticky znamenat, že celý Městský soud v Praze, není schopen v jejich věci spravedlivě a nestranně rozhodnout. Je nutno akceptovat skutečnost, že mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům. Pokud jde o návrh Městského soudu v Praze na odnětí věci tomuto soudu, Nejvyšší soud neshledal k takovému postupu důvody.
Pokud však jde o nadřízený Vrchní soud v Praze, je situace odlišná.
Obviněný I. E. je soudcem právě tohoto Vrchního soudu v Praze, žalovaná trestná činnost se měla stát na jeho půdě a také svědci ve věci jsou činní u tohoto soudu. Nepůsobilo by věrohodně, aby soud, jehož je obviněný soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval.
V obdobné situaci Nejvyšší soud uvedl (viz např. usnesení ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 11 Td 3/2006, usnesení ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 7 Td 27/2018), že pokud jeden z obviněných je soudcem soudu, kterému věc jinak místně přísluší, není vhodné, aby tento soud věc projednával a rozhodl. Tento závěr nemůže v tomto konkrétním případě zpochybnit úvaha o profesionalitě a z ní plynoucí nestrannosti soudců, kteří by věc projednávali, ale je nutno přihlédnout i tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého blízkého kolegy, byla přijímána navenek. Zde je potřeba přisvědčit potřebě vyloučení, objektivně nahlíženo, oprávněných pochybností o nestrannosti soudců Vrchního soudu v Praze v trestní věci jejich přímého kolegy na trestním úseku.
Nejvyšší soud proto v této konkrétní věci, s ohledem na možnou podjatost soudců Vrchního soudu v Praze, shledává v uvedených skutečnostech důležité důvody pro odejmutí věci tomuto soudu ve smyslu §25 tr. ř., a to pro každé rozhodnutí, kdy by měl v této věci tento vrchní soud rozhodovat jako soud druhého stupně.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 5. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu