ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.60.2019.1
sp. zn. 7 Td 60/2019-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 9. 2019 v neveřejném zasedání, ve věci M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 159/2003, o místní příslušnosti soudu k rozhodnutí ambulantním ochranném léčení takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Přerově.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 1 T 159/2003, byl M. K. uznán vinným trestným činem opilství podle §201a odst. 1 tr. zákona a bylo mu uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 1 Nt 55/2008, bylo rozhodnuto o změně uloženého ochranného léčení z ústavní na ambulantní formu. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 4 Nt 53/2012, bylo ochranného léčení ambulantní prodlouženo do 11. 4. 2018. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 1 T 159/2003, pak bylo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě prodlouženo do 10. 4. 2020. Toto usnesení ale nenabylo právní moci, protože bylo z podnětu stížnosti státního zástupce i odsouzeného M. K. podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 2 To 94/2018, a Okresnímu soudu v Přerově bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl (č. l. 289 tr. spisu).
2. Okresní soud v Přerově rozhodl usnesením ze dne 6. 6. 2019, sp. zn. 1 T 159/2003, podle §353 odst. 2 tr. ř. a §24 odst. 1 tr. ř. o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že není příslušný k rozhodnutí ve věci a v úvahu přichází příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové. V důvodech usnesení uvedl, že ze zprávy R. M., která byla doručena okresnímu soudu dne 20. 12. 2018 vyplývá, že odsouzený dne 5. 12. 2018 zahájil výkon ochranné ambulantní sexuologické léčby u tohoto lékaře, který pracuje v sexuologické ordinaci, Poliklinika IV, Hradec Králové (viz. též č. l. 311 tr. spisu). Od tohoto data, že tak Okresní soud v Přerově již není nadále příslušný k jednání a rozhodnutí ve věci (k rozhodování o dalším trvání ochranného léčení), když v mezidobí došlo k podstatné změně okolností v tom, že odsouzený zahájil výkon ochranného léčení u zdravotnického zařízení v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové. Okresní soud také uvedl, že podle §353 odst. 2 tr. ř. o propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení, rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává.
3. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a zjistil, že soudem příslušným k projednání věci je Okresní soud v Přerově.
4. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že odsouzený vykonával ochranné léčení sexuologické ambulantní formou, a to na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 1 Nt 55/2008 (č. l. 165 tr. spisu), jímž bylo rozhodnuto o změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní formu a následně bylo opakovaně prodlužováno. Naposledy bylo odsouzenému ambulantní ochranné sexuologické léčení prodlouženo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 4 Nt 53/2012, a to do 11. 4. 2018 (v právní moci od 19. 4. 2016; č. l. 186 tr. spisu).
5. Pokud Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 1 T 159/2003, rozhodl o prodloužení (dalším trvání) ochranného sexuologického léčení v ambulantní formě do 10. 4. 2020, rozhodoval jako soud ve věci místně příslušný podle §353 odst. 2 tr. ř., protože v době jeho rozhodování odsouzený vykonával toto ochranné léčení v Přerově (P. B., Psychosociální centrum Přerov; viz. nařízení na č. l. 210 a oznámení na č. l. 242 tr. spisu). Ustanovení §353 tr. ř., upravuje příslušnost soudu odchylně od obecného ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. Vzájemný vztah mezi oběma uvedenými ustanoveními je takový, že ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. obecně stanoví příslušnost soudu ve vykonávacím řízení založenou na zásadě příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a ustanovení §353 tr. ř. je jedním z ustanovení, která upravují výjimky z uvedené zásady.
6. Pokud jde o rozhodování o ochranném léčení podle §353 odst. 2 tr. ř., musí být splněna podmínka pro příslušnost jiného soudu, než je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, že v obvodu tohoto jiného soudu se ochranné léčení skutečně vykonává. Pokud ochranné léčení není v obvodu jiného soudu skutečně vykonáváno, neřídí se příslušnost soudu k rozhodnutí ustanovením §353 tr. ř., ale ustanovením §315 odst. 2 tr. ř. Přitom je nerozhodné, z jakých důvodů není ochranné léčení vykonáváno (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1994, sp. zn. Ntd 92/94, vydané ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 52/1995, přiměřeně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 11 Td 9/2009, ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 7 Td 64/2015).
7. Pro posuzování místní příslušnosti okresního soudu k rozhodnutí podle §353 odst. 2 tr. ř. je rozhodující stav (resp. místo kde se ochranné léčení vykonává) v době doručení návrhu soudu a není-li takový návrh, tak stav v době zahájení řízení soudem. Takto založená místní příslušnost soudu trvá až do skončení řízení.
8. Řízení, které bylo zahájeno usnesením místně příslušného Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 1 T 159/2003, nebylo doposud pravomocně skončeno, protože toto usnesení bylo z podnětu podaných stížností zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 2 To 94/2018, a Okresnímu soudu v Přerově bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Okolnost, že následně po zahájení řízení došlo ke změně místa výkonu ambulantního ochranného léčení, kdy odsouzený od 5. 12. 2018 již vykonává ambulantní ochranné léčení v sexuologické ordinaci, Poliklinika IV, Hradec Králové, kde také již byl výkon tohoto léčení nařízen Okresním soudem v Přerově jako soudem, který ve věci rozhodl v prvním stupni (viz. č. l. 294 tr. spisu) proto nemá na místní příslušnost soudu k rozhodnutí ve věci vliv a příslušným k projednání a rozhodnutí věci je nadále Okresní soud v Přerově, který řízení ve věci jako soud místně příslušný zahájil, když v době zahájení řízení odsouzený vykonával ambulantní ochranné léčení v Psychosociálním Centru v Přerově.
9. Obdobně rozhodl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 7 Td 43/2017, ve věci místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, kdy podle §331 odst. 1 tr. ř. o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání a rozhodnutí činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává (§333 odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud uvedl v této jiné věci, kde v průběhu řízení o podmíněném propuštění byl odsouzený přemístěn do jiné věznice mimo obvod rozhodujícího soudu, že „pro určení příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení (srov. DRAŠTÍK A., a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. S. 848-900). Řízení o původním návrhu obviněného na podmíněné propuštění dosud není skončeno a příslušnost okresního soudu je dána skutečnostmi, kterými bylo nutno se řídit při zahájení řízení tedy, že obviněný vykonával trest odnětí svobody, u něhož o podmíněné propuštění žádal, ve Věznici Plzeň, tedy v obvodu Okresního soudu Plzeň-město“.
10. Ustanovení §331 odst. 1 tr. ř., o místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody, v podstatě odpovídá obdobné znění ustanovení §353 odst. 2 tr. ř., podle kterého o propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení, rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. Také v tomto případě je třeba pro určení místní příslušnosti soudu až do skončení řízení považovat za rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení, bez ohledu na to, že v průběhu řízení došlo ke změně místa výkonu ochranného léčení mimo obvod soudu, jenž řízení jako místně příslušný soud zahájil.
11. Podle §24 odst. 2 tr. ř. může soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř. Podle tohoto ustanovení zákona může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
12. Nejvyšší soud ve věci neshledal důležitý důvod ve smyslu §25 tr. ř., aby dosud nepravomocně skončenou věc, zahájenou a nadále projednávanou místně příslušným Okresním soudem v Přerově, odňal tomuto soudu a přikázal ji k rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové. Okresní soud v Přerově poté, co bylo jeho usnesení ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 1 T 159/2003, jímž bylo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě prodlouženo do 10. 4. 2020 zrušeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 2 To 94/2018, a Okresnímu soudu v Přerově bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, již podle pokynů krajského soudu věc znovu projednal ve veřejném zasedání dne 19. 3. 2019 (viz. č. l. 325 a násl. tr. spisu), ve kterém provedl m. j. výslech P. B. a znalce MUDr. T. Kiliána (odvětví sexuologie), přičemž následně veřejné zasedání odročil na neurčito z důvodu, že s ohledem na zahájení výkonu ambulantního léčení v sexuologické ordinaci v Hradci Králové není nadále podle §353 tr. ř. dána příslušnost Okresního soudu v Přerově. Tento názor o místní nepříslušnosti ale Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů správným.
13. Proto bylo o příslušnosti soudu rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
14. Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto usnesení, v souvislosti s argumentací Okresního soudu v Hradci Králové (viz č. l. 332 tr. spisu), že nemá o čem rozhodovat, když v současné době se o prodloužení ochranného léčení v ambulantní formě nerozhoduje, poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 2843/18, kde Ústavní soud uvedl, že „ochranné léčení vykonávané formou ambulantní péče je zásahem do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto jeho zákonná úprava musí být vykládána restriktivně způsobem šetřícím podstatu a smysl tohoto základního práva. Nabytím účinnosti zákona č. 150/2016 Sb. dne 1. 7. 2016 nedošlo u osoby, které bylo ambulantní ochranné léčení uloženo před a které zároveň trvalo i po nabytí účinnosti tohoto zákona, ex lege k jeho automatickému prodloužení nad rámec lhůty, výslovně stanovené v soudním rozhodnutí, a to i s přihlédnutím k tomu, že takovéto stanovení lhůty vytvořilo dotčené osobě legitimní očekávání, jak bude veřejná moc dále postupovat“.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu