ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.69.2019.1
sp. zn. 7 Td 69/2019-35182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl podle §31 odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání dne 9. 10. 2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, o námitce vyloučení soudců JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019, kterou podal obviněný D. R. , nar. XY, bytem XY, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019.
Odůvodnění:
1. Dne 26. 8. 2019 předložil Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu celkem pět podání, a to dovolání E. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34705, stížnost obviněného D. R. (dále též jen „obviněný“) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34816, stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34583, a návrhy obviněného (č. l. 34733-34741 tr. spisu) a E. R. (č. l. 34678-34686 tr. spisu) na odnětí a přikázání věci.
2. Dovolání E. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34705, je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019, stížnost obviněného D. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č.j. 6 To 64/2018-34816, je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 11 Tvo 17/2019 a jeho další stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34583, je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 11 Tvo 18/2019. Návrhy na odnětí a přikázání věci obviněného (č. l. 34733-34741 tr. spisu) a E. R. (č. l. 34678-34686 tr. spisu) jsou u Nejvyššího soudu vedeny pod sp. zn. 7 Td 66/2019.
3. Dne 30. 8. 2019 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání JUDr. Adama Černého, obhájce obviněného D. R., označené jako „námitka vyloučení soudců JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019“. V odůvodnění návrhu na vyloučení uvedených soudců obviněný uvedl, že dne 18. 6. 2019 vznesl námitku podjatosti soudců (pozn. Vrchního soudu v Praze) JUDr. P. Zelenky, JUDr. K. Korečkové, Ph.D. a JUDr. K. Jonákové, Ph.D., kterou odůvodnil mimo jiné tím, že jmenovaní soudci vydali usnesení ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 6 To 106/2015, které vzbudilo takovou nevoli představitelů výkonné moci, že přimělo prezidenta republiky a ministra spravedlnosti ke zcela bezprecedentnímu osobnímu nátlaku na předsedu senátu JUDr. P. Zelenku, s potenciálem hrozby pro další soudce. Zmíněni soudci, že jsou proto z objektivního hlediska vyloučeni z projednávání jeho trestní věci a nelze je považovat za nezávislé a nestranné soudce ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a příslušné judikatury.
4. O této námitce, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34816, rozhodl tak, že uvedení soudci nejsou podle §31 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 64/2018. Proti tomuto usnesení podal obviněný D. R. stížnost, kterou ale senát 6 To Vrchního soudu v Praze postoupil Nejvyššímu soudu až po vyhlášení rozsudku (26. 6. 2019) ve věci, čímž podle obviněného znemožnil Nejvyššímu soudu o podané stížnosti nestranně a nezávisle rozhodnout a takový postup Vrchního soudu v Praze je podle obviněného stěží pochopitelný, pokud by zde nebyla domluva nebo alespoň shoda mezi senátem 6 To Vrchního soudu v Praze, se senátem 6 Tz Nejvyššího soudu, že nepostoupení stížnosti proti usnesení o nevyloučení soudců Vrchního soudu bude ze strany senátu Nejvyššího soudu aprobováno. Dále obviněný uvedl, že dne 30. 8. 2019 se z veřejně přístupných zdrojů dozvěděl, že předmětná stížnost byla dne 26. 8. 2019 postoupena Nejvyššímu soudu, a to senátu 6 Tdo. Rozhodnout o ní by tak měl senát ve složení JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann, JUDr. Ivo Kouřil a JUDr. Aleš Kolář. Protože soudci JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil již byli ve věci obviněného činní, podává námitku jejich vyloučení, protože přijali a projednali stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti, byť věděli, že se jedná o institut socialistické (třídní) zákonnosti z 50. let minulého století, ignorující základní principy demokratické společnosti, uplatňující moc vlády v probíhajícím soudním řízení, a to v neprospěch obviněného, který nedisponuje žádnými obdobnými (mimořádnými) prostředky obrany proti ingerenci výkonné moci, a vydali dne 7. 6. 2017 rozsudek č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693. V jeho odůvodnění i v souvisejících mediálních výstupech dali jednoznačně najevo, svůj pozitivní vztah k institutu stížnosti pro porušení zákona a negativní vztah k Vrchnímu soudu v Praze a také k němu jako obviněnému, když zejména po vyhlášení rozsudku v bezprostředně navazujících mediálních výstupech prosazovali, že pořízené odposlechy je možné v řízení použít a rozhodovali pod nátlakem prezidenta republiky.
5. Proto obviněný v souladu s §30 odst. 1 tr. ř. podal námitku vyloučení JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019.
6. Obviněný uvedl v závěru námitky vyloučení uvedených soudců, že další argumentaci svědčící o předpojatém poměru orgánů činných v trestním řízení vůči němu v projednávané věci rozvede ve lhůtě 5 dnů. Do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o této námitce se tak ale nestalo.
7. Je zřejmé, že námitka vyloučení se podle úvodní argumentace i závěrečného návrhu vztahuje na vyloučení JUDr. Vladimíra Veselého, JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019. Pokud se v odůvodnění námitky uvádí, že dne 30. 8. 2019 se z veřejně přístupných zdrojů obviněný dozvěděl, že předmětná stížnost (proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j 6 To 64/2018-34816, jímž bylo rozhodnuto, že konkrétní soudci nejsou podle §31odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 64/2018) byla dne 26. 8. 2019 postoupena Nejvyššímu soudu, a to senátu 6 Tdo, námitka vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení se této stížnosti netýká a jedná se zřejmě o mylný předpoklad obviněného, že stížnost proti uvedenému usnesení bude projednávat senát 6 Tdo Nejvyššího soudu. Stížnost obviněného D. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34816, je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 11 Tvo 17/2019 a bude tedy projednána zcela jiným senátem Nejvyššího soudu.
8. Námitka vyloučení uvedených soudců z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019 se tak týká rozhodování ve věci dovolání E. R. (pozn. jako zúčastněné osoby) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2019, č. j. 6 To 64/2018-34705, kterým bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto (pozn. jako podané osobou neoprávněnou) její odvolání i odvolání J. V. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 4 T 21/2013-33778, jímž bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného D. R. a dalších obviněných. Právě toto dovolání E. R. je totiž vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019 a pouze toto dovolání ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013 bylo jako jediné zatím v trestní věci D. R. a a spol. předloženo Nejvyššímu soudu.
9. Podle §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
10. Vyloučení daných soudců pro jejich poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, je dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském.
11. Z výše citované argumentace obviněného (soudci již byli ve věci činní, projednali stížnost pro porušení zákona podanou v neprospěch obviněného a v rozsudku sp. zn. 6 Tz 3/2017 dali najevo svůj negativní vztah k Vrchnímu soudu v Praze i k obviněnému, když v odůvodnění i následných mediálních výstupech prosazovali, aby soudy nižších stupňů rozhodující ve věci zohlednily závěr, že pořízené odposlechy je možné v řízení použít …) vyplývá, že namítá u jmenovaných soudců jejich poměr k jeho osobě, který považuje za negativní. Negativní, resp. nepřátelský poměr k osobě obviněného ale musí mít konkrétní povahu a nelze ho dovozovat pouze ze způsobů předchozího rozhodnutí soudců ve věci, s kterým obviněný nesouhlasí.
12. Námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit ani tzv. poměr k věci, který musí mít rovněž konkrétní podobu a osobní charakter podmiňující vznik pochybností o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům v ní objektivně. Nemůže proto postačovat pouze poměr, který se promítá v hodnocení důkazů a z toho vyplývajícího rozhodnutí ve věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale pouze o odlišný názor týkající se hodnocení důkazů.
13. Pokud jde o námitku obviněného, že soudci rozhodovali pod nátlakem prezidenta republiky, jedná se o nepodloženou spekulaci obviněného, vyjadřující jeho obavu z možného ovlivnění rozhodnutí soudu ze strany prezidenta republiky a zpochybňující tak způsobilost soudců ve věci nezávisle a spravedlivě rozhodnout v případě, že je např. v médiích prezentován názor (v této věci) vrcholného představitele státu na věc. S touto námitkou, která se netýká pouze uvedených soudců, ale v podstatě všech soudců České republiky, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Obecně by totiž uplatnění tohoto názoru obviněného znamenalo popření ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy České republiky - dále jen Ústava), popření zásady rovnosti práv všech účastníků řízení před soudem (čl. 96 odst. 1 Ústavy), a v konečném důsledku by vedlo k absurdnímu důsledku, kdy by v podstatě neexistoval soud, který by byl způsobilý v takovém případě trestní věc projednat. Soudy České republiky jsou soudy nezávislými na jakýchkoliv vnějších vlivech, ať již politických nebo jiných. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní a zároveň je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Ústava ve vztahu k moci soudní stanoví v čl. 81, že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Podle čl. 82 odst. 1 Ústavy jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Významným garantem nezávislosti moci soudní jsou také ustanovení čl. 82 odst. 2 a 3 Ústavy, podle kterých soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu (výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon), a ustanovení o inkompatibilitě, že funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (zákon stanoví, s kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný). Nezávislost rozhodování obecných soudů je tedy garantována v ústavním rámci, ale také v zákonném procesněprávním rámci, který představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 90 Ústavy a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ani tento argument obviněného tedy nemůže zakládat pochybnosti o schopnosti soudce (soudců) přistupovat k věci a k úkonům v ní objektivně.
14. V neposlední řadě Nejvyšší soud odmítá ničím konkrétním nepodloženou námitku obviněného o existenci jakési dohody mezi senáty (soudci) Vrchního soudu v Praze a senáty (resp. soudci) Nejvyššího soudu o způsobu rozhodování ve věci, jak uvádí obviněný. Ani argument obviněného, že „JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil již byli ve věci obviněného činní, přijali a projednali stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti, byť věděli, že se jedná o institut socialistické (třídní) zákonnosti z 50. let minulého století, ignorující základní principy demokratické společnosti, atd.“ , nemůže zakládat pochybnosti o schopnosti uvedených soudců přistupovat k věci a k úkonům v ní objektivně, když rozhodovali o podané stížnosti pro porušení zákona, neboť jde o legální mimořádný opravný prostředek a obviněný evidentně vyjadřuje toliko svůj nesouhlas se způsobem, jakým bylo v jeho věci rozhodnuto. V této souvislosti lze rovněž poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 2285/17 (viz č. l. 34917/sv. č. 132 tr. spisu), kterým byly ústavní stížnosti D. R. a dalších obviněných proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 Tz 3/2017-I.-693, odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.
15. Nejvyšší soud ve věci neshledal skutečnosti, které by podle §30 odst. 1 tr. ř. ve výroku tohoto usnesení uvedené soudce vylučovaly z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 1079/2019 a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu