ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1034.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1034/2019-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. B. , nar. XY v XY, st. příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, Slovenská republika, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 2 To 12/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 48/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2018, č. j. 6 T 48/2018-191, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a podle §173 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil tím, že dne 4. 3. 2018 v přesně nezjištěné době od 01:23 hod. do 03:29 hod. v XY na chodníku u křižovatky ul. XY a XY poté, co společně od přibližně 15:00 hod. dne 3. 3. 2018 požívali alkoholické nápoje v „X-b.“ v XY ul. v XY, v úmyslu zmocnit se finančních prostředků a věcí poškozeného I. Y. M., po odchodu z „X-b.“ opakovaně poškozenému říkal „dej mi stovku“, na což nereagoval, a tak poškozeného úderem pěstí do hlavy srazil na zem, kde ho opakovaně kopl směrem na hlavu, poškozený se kopům bránil tak, že si hlavu kryl rukama, v čemž přestal poté, co cítil, že má zlomenou pravou ruku, načež obviněný jej přestal napadat, sebral mu tašku ležící vedle něj na zemi, kterou měl poškozený před napadením křížem přes rameno, a z místa rychle odešel, přičemž v důsledku popsaného jednání utrpěl poškozený zranění s následnou dobou léčby s podstatným omezením v běžném způsobu života nejméně 10 až 12 týdnů a škodu na odcizených věcech ve výši 3 818 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2019, č. j. 2 To 12/2019-231, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Pod dovolacím důvodem podle písm. l) odvolacímu soudu vytkl, že nepředvolal a nevyslechl znalce, který vyhotovil znalecký posudek na zranění poškozeného v přípravném řízení a vyslechl pouze znalce, který vyhotovil revizní znalecký posudek (k tomuto Nejvyšší soud pokládá za důležité doplnit, že obviněný ve svém dovolání označuje znalecký posudek znalce MUDr. Tomáše Adámka jako revizní znalecký posudek, ale fakticky se o revizní znalecký posudek nejedná, nýbrž jde o znalecký posudek předložený obhajobou v odvolacím řízení). K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odkazem na judikaturu namítl, že při těžké újmě na zdraví je třeba přihlédnout i k okolnostem, za jakých k útoku došlo, a zdůraznil, že svým jednáním poškozenému přímo nezpůsobil těžkou újmu na zdraví. Připomněl, že soud prvního stupně uzavřel, že těžká újma na zdraví byla poškozenému způsobena kopy, avšak to vyloučil revizní znalecký posudek a odvolací soud se s tím vypořádal tak, že poškozený si zlomil ruku při pádu na zem. V tomto postupu soudů spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Zásadním důkazem ve věci je výpověď poškozeného, která se však rozchází s provedenou rekonstrukcí. Poškozený si v opilosti mohl zlomeninu ruky způsobit sám v době jedné hodiny a čtyřiceti čtyř minut mezi útokem a přivoláním policejní hlídky. Existuje vážný nesoulad mezi zjištěnými skutečnostmi a závěry soudů obou stupňů a příčinná souvislost mezi jeho jednáním a těžkou újmou na zdraví poškozeného je pouze nepodloženou spekulací. Je bezúhonnou osobou, se stabilním pracovním zařazením, výborným pracovním hodnocením, a uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody bylo citelně zasaženo do jeho práv. Celá trestní věc přitom vznikla mezi známými, kteří se i nadále stýkají.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a nejprve konstatoval, že obviněný nesprávně interpretoval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Zdůraznil, že obviněný v dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v předchozích fázích řízení, a to především tvrzení, že si poškozený způsobil zranění pádem v době mezi útokem a přivoláním policejní hlídky, namítá nevěrohodnost poškozeného a poukazuje na svou dosavadní trestní zachovalost. S těmito námitkami se již dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. Obviněný nenapadá právní posouzení skutku, ani nenamítá extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy hodnotily provedené důkazy řádně, bez jakékoliv svévole, přičemž odvolací soud považoval za nerozhodné, zda došlo ke zlomení ruky pádem na zem po úderu pěstí, nebo kopem, když oba tyto útoky provedl obviněný. K námitce obviněného, že nebyli vyslechnuti oba znalci, uvedl, že odvolací soud zvolil procesní postup, který sám o sobě žádný dovolací důvod nezakládá. Nemůže se jednat ani o porušení práva na spravedlivý proces, neboť odvolací soud zjevně uvěřil znalci, který podal posudek odpovídající tvrzení obviněného, tedy že poškozený utrpěl zlomeninu ruky pádem na zem. V rozhodné otázce, že některým z mechanismů útoků vedených obviněným, mohl poškozený utrpět zlomeninu ruky, se tyto posudky shodovaly. Pro právní posouzení skutku není rozhodné, zda ke zranění došlo kopem či pádem, a proto nebyl žádný rozumný důvod slyšet znalce, s nímž obviněný nesouhlasil a o jehož závěry se neopřel ani odvolací soud. Shrnul, že námitky obviněného zjevně neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými směřuje do provedeného dokazování, především pak námitky proti věrohodnosti poškozeného a skutkovým zjištěním soudů jsou námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že jeho jednáním nebyla způsobena těžká újma na zdraví poškozenému a chybí zde příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. Odvolací soud se navíc touto otázkou dostatečně zabýval, Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožnil a pro stručnost lze na ně dále odkázat (str. 3 a 4 odst. 6 a 7 usnesení odvolacího soudu). Nad rámec uvedeného je namístě rovněž zdůraznit, že není podstatné, zda k těžké újmě na zdraví poškozeného (zlomení ruky) došlo v důsledku kopů, nebo pádu poškozeného na zem po úderu pěstí do hlavy. Jak správně uzavřel odvolací soud, pro posouzení věci je důležité, že oba tyto potencionální mechanismy zranění byly přímým důsledkem násilí obviněného vůči poškozenému a tedy v příčinné souvislosti s jednáním obviněného.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpovědí poškozeného, přičemž Nejvyšší soud nemá, stejně jako soudy obou stupňů, pochybnosti o věrohodnosti jeho výpovědi, přičemž soud prvního stupně se s touto otázkou zevrubně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku a Nejvyšší soud na něj pro stručnost odkazuje (str. 13 odst. 22 a 23 rozsudku soudu prvního stupně). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy obou stupňů.
K námitce obviněného stran nevyslechnutí znalců odvolacím soudem je pak namístě doplnit, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalce MUDr. Tomáše Adámka nebyl posudkem revizním, jednalo se o znalecký posudek předložený obhajobou v odvolacím řízení. Tento posudek přitom není v přímém rozporu se závěry znaleckého posudku MUDr. Petra Baláže v tom, že zranění mohla být způsobena násilným jednáním obviněného vůči poškozenému. Jak správně uvedl odvolací soud, zranění mohlo vzniknout pádem poškozeného na zem po útoku obviněného. Podstatné však je, že ke vzniku těžké újmy na zdraví došlo v příčinné souvislosti s útokem obviněného na poškozeného, přičemž podle skutkových zjištění je vyloučeno, že by si toto zranění způsobil poškozený sám. V postupu odvolacího soudu přitom nelze shledat obviněným namítané porušení práva na spravedlivý proces, neboť odvolací soud předvolal a vyslechl znalce MUDr. Tomáše Adámka, tedy znalce navrženého obhajobou a autora posudku, který předložila obhajoba, a odvolací soud se se závěry tohoto znalce v podstatě ztotožnil. Odvolací soud přitom zdůvodnil, proč nepokládal za potřebné ve věci nechat vypracovat revizní znalecký posudek (str. 4 odst. 7 usnesení odvolacího soudu) a nebyl zde důvod ani předvolávat znalce MUDr. Petra Baláže, neboť v předmětné otázce, a to zda vznikla těžká újma na zdraví poškozeného v přímé souvislosti s jednáním obviněného, nejsou znalecké posudky ve vzájemném rozporu, a jak již bylo shora zmiňováno, pro právní posouzení jednání obviněného není rozhodné, zda k těžké újmě na zdraví došlo v důsledku kopů obviněného nebo kvůli pádu poškozeného na zem po úderu pěstí obviněným do hlavy. Zde je namístě zdůraznit, že jak správně konstatoval i odvolací soud ve svém usnesení (str. 4 odst. 7 usnesení odvolacího soudu), k zavinění u zvlášť přitěžujících okolností, tedy i ke způsobení následku ve formě těžké újmy na zdraví tak, jak jej předpokládá §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, postačí i zavinění z nedbalosti (viz §17 tr. zákoníku).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný pod tímto dovolacím důvodem namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí, což spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud neprovedl výslech znalce MUDr. Petra Baláže. Tento dovolací důvod tedy uplatnil v jeho první alternativě, ač tak vzhledem k rozhodnutí odvolacího soudu, resp. zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř., by mohl učinit pouze v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v jeho druhé zákonné variantě. Jelikož však Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., přičemž námitku proti rozsahu dokazování ani nelze pod tento dovolací důvod podřadit.
Námitky obviněného se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že obviněný v dovolání převážně opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení a z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu