ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1056.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1056/2019-1214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. V. , nar. XY v XY, bytem XY, okres Brno-venkov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 2 To 23/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, č. j. 43 T 3/2018-1075, byl obviněný uznán vinným v bodech 1. – 3. přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea 1, alinea 2 tr. zákoníku, v bodech 4., 7., 8. a 11. zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a v bodech 5., 6., 9. a 10. ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 4. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku, v bodech 7. a 10. přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §168 odst. 3, §43 odst. 1, §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let s dohledem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných v rozsudku.
Obviněný se uvedených trestných činů dopustil jednáním popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Protože odvolání státního zástupce směřovalo pouze do výroku o trestu a rovněž tak i dovolání obviněného, jak vyplývá z jeho obsahu, směřuje pouze do výroku o trestu, je nadbytečné v tomto rozhodnutí rekapitulovat poměrně rozsáhlý popis skutků, neboť výrok o vině není předmětem dovolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním státní zástupce, a to do výroku o trestu v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze z jeho podnětu rozsudkem ze dne 18. 4. 2019, č. j. 2 To 23/2019-1143, zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu a nově obviněného odsoudil podle §168 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí se soudem druhého stupně, že nebyly naplněny podmínky pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. S odkazem na judikaturu rozvedl svůj závěr o splnění těchto podmínek. V této souvislosti zdůraznil své osobní a rodinné poměry i zdravotní stav. Soud druhého stupně nepřihlédl ke všem okolnostem činu, kdy měl vzít v úvahu i souhlas poškozených. Použití zákonné sazby trestu odnětí svobody je pro něj nepřiměřeně přísné a s ohledem na dřívější nemoc pro něj představuje výkon trestu odnětí svobody větší psychickou zátěž a bezprostřední strach o život, přičemž jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky vůči druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za předmětný trestný čin. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu a odkázal k tomu na judikaturu. Argumentace obviněného směřuje mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítá zejména nepřiměřenost trestu v důsledku nepoužití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Neodpovídá tak ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na judikaturu a soudní praxi zásadně platí, že v řízení o dovolání se nelze na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. s úspěchem domáhat uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jedinou námitkou obviněného je, že byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž použití běžné zákonné trestní sazby je pro něj nepřiměřeně přísné. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, stejně tak ji nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Sice v úvodu dovolání obviněný proklamoval, že jej podává do všech výroků rozsudku soudu druhého stupně, ale z obsahu dovolání jednoznačně vyplývá, že veškeré námitky směřují pouze proti výroku o trestu. Výrok o vině tedy nepodléhal přezkumu v rámci dovolacího řízení, když navíc nebyl předmětem přezkumu ani v odvolacím řízení.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016).
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Rovněž tak se nelze prostřednictvím žádného dovolacího důvodu domáhat aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody podle §168 odst. 3 tr. zákoníku od pěti do dvanácti let, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu