ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1067.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1067/2019-708
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněného R. Ž. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 8 To 404/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 27/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 9. 2018, č. j. 3 T 27/2018-641, byl obviněný R. Ž. shledán vinným pomocí k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a pomocí k přečinu porušování domovní svobody podle §24 odst. 1 písm. c), §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozeného V. M., na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době od září 2015 do 9. 10. 2015 v okrese Prostějov dal tip na vloupání do rodinného domu č. XY v XY na ul. XY J. M., který po předchozí vzájemné domluvě přijel se S. B. a M. C. dne 9. 10. 2015 v době mezi 10:00 až 11:00 hodin vozidlem, které zajistil a řídil S. B., do XY, po předchozím zamaskování obličejů kuklami vnikli neuzamčenými vstupními dveřmi do rodinného domu poškozeného V. M., kde jednak odcizili peníze a další věci v hodnotě nejméně 49 540 Kč a jednak fyzicky napadli poškozeného, přičemž obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2013, sp. zn. 50 T 4/2011, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. 6 To 98/2013, mimo jiné pro zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, z jehož výkonu byl dne 16. 4. 2014 podmíněně propuštěn.
3. Rozsudek Okresního soudu v Prostějově napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 11. 2018, č. j. 8 To 404/2018-665, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém jeho rozsahu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. et Bc. Lucie Janovské Nejedlé, DiS., dovolání, doplněné následně zmocněnou obhájkyní Mgr. Magdou Babákovou Kolečkovou, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění měl jednak za to, že soudy činné ve věci rozhodly na základě vadného vyhodnocení provedených důkazů a nevzaly v úvahu základní zásadu trestního řízení, a to zásadu in dubio pro reo. Některé důkazy totiž nasvědčují o jeho nevině a nelze tak mít za splněný požadavek podle §2 odst. 5 tr. ř. Dokazování navíc nebylo provedeno dostatečně, když soudy převzaly do svých rukou odbornost z jiných odvětví, aniž by se opřely o znalecké dokazování, zejména pokud jde o kognitivní funkce svědků J. M. a P. R. v době napsání dopisu, resp. v době výpovědi. Dále obviněný namítl, že skutečnosti vytěžené z trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2016 bylo proti němu možné použít toliko jako podklad, nikoli jako důkaz, byť nepřímý. Přitom v nyní vedené věci J. M., M. C. a S. B. uvedli jako svědci zcela odlišný popis událostí, než jako obvinění ve věci sp. zn. 39 T 1/2016. Vzniklé rozpory byly vyhodnoceny v jeho neprospěch. Obviněný měl současně za to, že logicky vysvětlil všechny skutečnosti, na které byl soudem dotazován, a navíc v souladu s výpovědí svědka J. M., jenž rovněž logicky a věrohodně popřel jakoukoli vypovídací hodnotu dopisu adresovaného obviněnému. Obviněný dodal, že J. M. se spíše než v rozporuplném psychickém stavu nacházel ve stavu cíleného vydírání donutit jej k protislužbě v podobě balíků, návštěv apod. Skutková zjištění soudů tak jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a jsou spekulativní a tendenční v jeho neprospěch. Rovněž uvedl, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo úmyslně umožní nebo usnadní jinému spáchání deliktu. Jeho úmysl však nebyl po celou dobu řízení tvrzen, prokazován ani dokázán. Přitom bylo nutné s ohledem na vyslovenou kvalifikaci zjistit, že věděl o úmyslu hlavního pachatele přisvojit si cizí věc, způsobit škodu a učinit tak vloupáním. Zmíněný závěr z dovozených zjištění nevyplynul, stejně jako že by nabádal hlavního pachatele k trestnému jednání, radou podněcoval k násilnému postupu, ani nebylo zjišťováno, že by měl vědět, že hlavní pachatel přikročí k realizaci tvrzeného návodu, a se součinností dalších dvou osob, což vedlo k jiné intenzitě v následku.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud podle §265k tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně a stejně tak i rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušil a nepřikáže-li věc k novému projednání a rozhodnutí, aby rozhodl v souladu §265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že pod uplatněný ani pod žádný jiný dovolací důvod nespadají námitky obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybnil zjištění soudů, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu, tedy že dal tip J. M. na odcizení věcí u poškozeného V. M. Taková výhrada je totiž založena výlučně na hodnocení důkazů, které je odlišné od hodnocení provedeného nalézacím soudem. Zmíněnou námitku navíc obviněný opakuje od počátku řízení a oba soudy činné ve věci se s ní vypořádaly. Druhou část dovolací argumentace obviněného, v jejímž rámci obviněný zpochybnil naplnění znaků účastenství na trestném činu, zejména subjektivní stránku, již pod vytýkaný důvod podřadit lze, je však zjevně neopodstatněná. Na podstatě a správnosti právního posouzení ničeho nemění, že obviněný nenabádal hlavního pachatele k trestnému činu či ho k tomu nebo k násilí vůči poškozenému nepodněcoval. Obviněnému ani nebylo kladeno za vinu, že se hlavní pachatelé dopustili závažnějšího deliktu. Bez významu je pak i skutečnost, že obviněný nevěděl, kolik hlavních pachatelů se nakonec páchání trestného činu zúčastní. Podstata jeho jednání totiž byla vcelku prostá, když dal tip jednomu z hlavních pachatelů na krádež cenností v domě poškozeného a ten útok realizoval. S přihlédnutím zejména k trestní minulosti obviněného i J. M. a předanému tipu je závěr o úmyslném zavinění obviněného přinejmenším ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku nezpochybnitelný.
7. S ohledem na popsané závěry státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. zde s ohledem na procesní situaci podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Výjimečně tak může učinit tehdy, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
11. Důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky, kterými obviněný rozporuje skutková zjištění soudů, resp. proces dokazování, jenž k jejich ustálení vedl. K tomuto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soudy provedly dostatečné dokazování, umožňující rozhodnout ve věci. Přitom si nečinily samostatné závěry v odborných otázkách, konkrétně stran kognitivních funkcí svědků J. M. a P. R., ale opřely je o vyjádření věznic, které měly k dispozici příslušné zdravotnické materiály, k jejichž vyžádání dali jmenovaní souhlas. Při zjišťování skutkového stavu potom soudy činné ve věci vycházely zejména z listinných důkazů, tedy především z dopisu J. M. ze dne 18. 10. 2016, ke kterému bylo konstatováno, že po obsahové stránce svojí přehledností, užitými formulacemi a sdělovanými daty souladnými se skutečností nevzbuzuje žádné pochybnosti v tom smyslu, že by snad měly být omezeny rozpoznávací schopnosti autora či by nebylo zřejmé, co tímto písemným projevem míní. Zohledněny byly podpůrně i výpovědi svědků, učiněné ve vedeném řízení, a nikoli primárně jejich výpovědi učiněné ve věci jiné, byť byli na jejich pravdivost dotazováni. Zmíněné důkazy pak poskytly dostatečný podklad, že se obviněný dopustil svého jednání tak, jak bylo uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a tedy zmíněný závěr není zatížen žádným, natož extrémním nesouladem.
12. Nejvyšší soud se současně nemohl ztotožnit s dovolacím tvrzením obviněného, podle něhož logicky vysvětlil všechny související skutečnosti, což mělo být v souladu s rovněž logickým a věrohodným vyjádřením svědka J. M. Obviněný totiž zejména k dopisu ze dne 18. 10. 2016 v řízení u hlavního líčení uvedl, že si jeho obsah nedokáže vysvětlit (č. l. 598), v dovolání měl za to, že se jednalo o vydírání, resp. nucení k tomu, aby svědkovi do vazby nosil balíčky a navštěvoval jej. Svědek J. M. potom k dopisu sdělil, že jej psal, nicméně si to nepamatuje, neboť byl v danou dobu pod vlivem léků (č. l. 599). Je nutné konstatovat, že naznačená vysvětlení nejsou vzhledem k obsahu dopisu (jenž je, jak již bylo zmíněno, srozumitelný, přehledný a opírající se o fakta) ani logická, ani věrohodná a již vůbec nikoli ve vzájemném souladu.
13. Souhrnně řečeno, pokud soudy činné dříve ve věci vzaly za prokázané, že obviněný se dopustil svého jednání takovým způsobem, jaký je uveden ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí, nelze dovodit existenci žádného, natož extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením.
14. Obviněný v dovolání namítl i porušení zásady in dubio pro reo. Zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a tato námitka proto není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
15. Obviněný nicméně napadl i právní kvalifikaci posuzovaného skutku. K jeho argumentaci je namístě především uvést, že byl shledán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to jednak k přečinu krádeže §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a jednak k přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nemá tudíž jakýkoli význam tvrzení, že nenabádal hlavního pachatele k trestnému jednání ani že radou nepodněcoval k násilnému postupu, jaký pak byl realizován, neboť taková jednání, která by bylo namístě hodnotit jako návod ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, popřípadě jako účastenství na trestném činu proti životu či zdraví, obviněnému za vinu kladena nebyla.
16. Jako relevantně uplatněné bylo nicméně nutné označit námitky obviněného, kterými zpochybňoval naplnění subjektivní stránky svého jednání. Nejvyšší soud je ovšem neshledal důvodnými. Jak vyplynulo z učiněných skutkových zjištění, obviněný dal zjednodušeně řečeno J. M. tip na vloupání do konkrétního rodinného domu, které také J. M. (recidivista, opakovaně trestaný pro majetkové delikty), spolu s dalšími dvěma osobami, podle učiněného tipu provedl.
17. Za takových okolností je zcela zřejmé, že obviněný své jednání cíleně směřoval právě k tomu, aby jinému umožnil spáchání trestné činnosti, a to radou, kam protiprávní aktivitu směřovat. Obviněný tudíž jednal zjevně v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když s ohledem na obsah tipu bylo zřejmé, že má být realizováno vniknutí do označeného domu obývaného jinou osobu (poškozeným), má tak být učiněno vloupáním a za užití určitého násilí k překonání odporu a k dosažení cíle vůči věci, a bude způsobena alespoň škoda nikoli nepatrná ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tip směřoval k odcizení cenností). Zavinění obviněného tedy zahrnuje i část následně spáchaného deliktu, vyjma excesu pachatelů zejména stran fyzické agrese vůči poškozenému.
18. Současně je třeba uvést, že soudy se právní kvalifikací jednání obviněného, a to včetně subjektivní stránky, dostatečně zaobíraly a zejména soud prvního stupně výslovně dovodil zavinění ve smyslu citovaného ustanovení. Rovněž nelze přehlédnout, že bylo důsledně zvažováno, k jakému trestnému činu (trestným činům) obviněný své jednání směřoval a ač se hlavní pachatel J. M. v konečném důsledku dopustil závažnějšího útoku, a to ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami, obviněnému byla přisouzena účast pouze ve shora naznačeném rozsahu, tj. k přečinu krádeže §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a k přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
19. Pokud jde potom o aplikaci §205 odst. 2 tr. zákoníku, obviněný v dovolání žádnou argumentaci nepředložil, tudíž Nejvyšší soud jenom ve stručnosti odkazuje na rozhodnutí, publikované pod č. 43/2018 Sb. rozh. tr., dovozující, že podle konkrétních okolností případu nemusí být v kolizi se zásadou akcesority účastenství, byl-li účastník na zločinu (či jeho pokusu) uznán vinným naplněním kvalifikované skutkové podstaty zločinu, aniž by znaky takové kvalifikované skutkové podstaty svým činem naplnil hlavní pachatel zločinu. U účastníka se mohou vyskytovat okolnosti zcela osobního významu, mající znaky zvlášť přitěžující okolnosti, které současně nejsou dány i u osoby hlavního pachatele. Takovou okolností může být i zpětnost, resp. opětovnost. Jestliže je splněn nezbytný předpoklad potřebné formy zavinění, pro právní posouzení účastenství jsou z hlediska okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby v takovém případě rozhodné nejen znaky zakládající tuto okolnost u hlavního pachatele, nýbrž i u účastníka, bez ohledu na to, jsou-li dány i u hlavního pachatele.
20. Hmotně právní závěry, dovozené soudy činnými dříve ve věci, je tedy nutné shledat správnými.
21. S ohledem na shora popsané skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že námitky uplatněné obviněným v dovolání se v části míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit.
22. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
23. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 22. 11. 2018, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 22. 8. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel