ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1099.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1099/2019-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 9. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. T. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 59/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 8/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 T 8/2019-30, byla obviněná uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což byla podle téhož ustanovení odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu tím, že dne 16. 1. 2019 v době kolem 10:45 hodin v prodejně Albert na ulici XY v XY, odcizila 20 ks čokolád MILKA, které si na prodejní ploše uložila do prodejního košíku, a takto bez zaplacení vyšla z prodejny mimo pokladní zónu, kde byla zadržena pracovníkem ostrahy, čímž způsobila provozovateli prodejny společnosti Albert ČR, s.r.o., IČ: 44012373, škodu ve výši 1 998 Kč, a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 90 T 101/2018, který nabyl právní moci téhož dne, uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním zaměřeným pouze proti výroku o trestu, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 9 To 59/2019-44, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Upřesnila, že dovolání směřuje jen do výroku o trestu, a to z důvodu nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení spočívajícím v tom, že jí byl uložen nevhodný a zbytečně přísný trest a byl tak podle ní porušen §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále porušena zásada rovnosti občanů garantovaná čl. 1 Listiny. Poukázala na svou rodinnou situaci a uvedla, že z napadeného rozhodnutí nikterak nevyplývá, proč nebylo možno uložit mírnější trest domácího vězení, ani jakými úvahami se soud řídil při posuzování ochrany rodiny zakotvené v Ústavě, práv nezletilých dětí na straně jedné a ochrany společnosti před drobnou kriminalitou na straně druhé. Byla porušena zásada individualizace trestu. Dále rozvedla polemiku a nesouhlas s aktuální právní úpravou týkající se hranic jednotlivých výší škod, rozvojem ekonomiky, s otázkou výše trestních sazeb za různé majetkové trestné činy a tyto mezi sebou srovnávala.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jedinou konkrétní námitkou, kterou obviněná ve svém dovolání uvedla, bylo, že jí byl uložen nevhodný a zbytečně přísný trest a byl tak porušen §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podřadit.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016).
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněné není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody podle §205 odst. 2 tr. zákoníku od šesti měsíců do tří let, Nejvyšší soud shledal, že námitku obviněné nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 28. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 28. 8. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu