ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1134.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1134/2019-849
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněného L. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 85/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 6/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, č. j. 10 T 6/2016-657, byl obviněný L. H. shledán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Zmíněný rozsudek následně napadli obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně odvoláními. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 3. 2019, č. j. 5 To 85/2018-742, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněný shledán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku (bod 1.), zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku (bod 2.) a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 1. a 2.). Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Odvolání obviněného pak bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu druhého stupně dopustil obviněný tím, že
1. v období od roku 2005 do října 2008 v bytě v XY, na ulici XY, psychicky a fyzicky napadal tehdy nezletilého poškozeného AAAAA (pseudonym), nar. XY, se kterým v té době žil ve společné domácnosti po sňatku s matkou nezletilého J. H., přitom obviněný opakovaně nutil poškozeného, aby psychicky a fyzicky deptal sestru BBBBB (pseudonym), aby jí dělal tzv. „drezůru“, to znamená, aby poškozený sestře nadával, strkal do ní, kroutil jí ruku, stáčel jí kůži na prsou, bil ji do těla, způsoboval jí modřiny, dával jí do školní tašky zátěž, čehož si BBBBB nevšimla a se zátěží odešla do školy, musel sestře polévat postel vodou, aby na ní nemohla spát a musela ležet na zemi, rozbil jí syrové vejce do vlasů, když pospíchala na trénink tance, strčil jí do pusy syrová játra, střelil sestru do stehna airsoftovou zbraní, tím poškozený odvracel vlastní trest anebo byl za to odměňován, v případě, když poškozený nesplnil tyto příkazy nebo když AAAAA se sestrou BBBBB pouze předstírali, že ji poškozený bije, obviněný ho za to trestal; v době dospívání obviněný zesměšňoval poškozeného a vysmíval se mu za jeho vzhled, protože mu rostou chlupy, jedenkrát při koupání poškozeného fotil nebo nahrával skrytou kamerou a hrozil poškozenému, že získaný záznam zveřejní na internetu, aby jej zesměšnil; obviněný opakovaně poškozeného zavíral na několik minut do skříně a po vhození mincí dovnitř nutil poškozeného zpívat jako „tzv. jukebox“; v jednom případě obviněný svévolně a bezdůvodně nutil poškozeného na ulici XY vlézt do kontejneru, a když to poškozený nechtěl udělat a utíkal před obviněným, dohonil poškozeného se slovy: „kurva, když ti řeknu, tak to uděláš“, uchopil poškozeného a hodil ho dovnitř, kam za ním hodil plastovou láhev, kontejner uzavřel a odešel; v několika případech obviněný v bytě kopal poškozeného bosou nohou, až měl poškozený modřiny; vícekrát když matka poškozeného AAAAA J. H. měla noční službu a poškozený se zdržel při venčení psa, jej obviněný nepustil do bytu, když nechal zevnitř zasunutý klíč v zámku a poškozený musel zůstat se psem ve sklepě domu na zemi; nejméně jednou přinutil poškozeného venčit psa namísto školy, a to až do doby, kdy poškozený uvedené jednání obviněného zmínil v říjnu 2008 při návštěvě psycholožky; v důsledku jednání obviněného se u poškozeného AAAAA rozvinul syndrom týrané osoby a poškozený trpěl po dobu nejméně jednoho roku závažným stupněm posttraumatické stresové poruchy, projevující se v neodbytném znovuprožívání stresu v podobě rušivých vzpomínek, sklonech k sebeobviňování a výčitkám, vyhýbání se situacím navozujícím stres, problémy s usínáním, podrážděností, nesoustředěností, v přehnaných úzkostných reakcích, v epizodách opakovaného oživování traumatu a v dotírajících vzpomínkách a snech s projevy stálého pocitu emočního otupění, v problémech se začleňováním mezi lidi, v kolísání úzkosti a depresemi, v narušeném sebevědomí se suicidálními myšlenkami a sociálním selháváním;
v období roku 2007 do roku 2012 v bytě v XY, na ulici XY, tehdy nezletilou BBBBB, nar. XY, se kterou v uvedené době žil ve společné domácnosti po sňatku s matkou nezletilé J. H., opakovaně fyzicky a psychicky deptal tím, že nutil bratra nezletilé AAAAA, aby na poškozené za odměnu nebo pro odvrácení vlastního trestu dělal tzv. „drezůru“, to znamená, aby bratr poškozené nadával, strkal do ní, kroutil jí ruku, stáčel poškozené kůži na prsou, bil ji do těla, švihal ji utěrkou, shazoval ji na zem, způsoboval jí modřiny, nadával poškozené a znemožňoval ji, dával poškozené do školní tašky zátěž, čehož si poškozená nevšimla a se zátěží odešla do školy, poléval poškozené postel vodou, aby na ní nemohla spát a musela ležet na zemi, rozbil poškozené syrové vejce do vlasů, když pospíchala na trénink tance, strčil poškozené do pusy syrová játra, střelil poškozenou do stehna airsoftovou zbraní, když bratr nesplnil tyto příkazy nebo v jednom případě, když poškozená s bratrem pouze předstírali, že ji bratr bije a obviněný na to přišel, potrestal bratra; několikrát v letech 2010 až 2011 obviněný fyzicky napadl BBBBB, kterou chytal za vlasy a táhl ji, aby poškozenou přiměl něco konat; několikrát ji udeřil otevřenou dlaní do obličeje, až jí tekla krev, chytal ji za paže a házel s ní a způsobil jí tak modřiny na rukou, sprostě poškozené nadával a ponižoval ji; poškozené dělal schválnosti, vypínal elektřinu a teplou vodu, když je potřebovala; v roce 2011 zlostným a výhružným chováním přiměl poškozenou a její matku odejít na čas z bytu na chatu, kde se poškozená s matkou zdržovaly, než se vrátily zpátky do bytu; v důsledku tohoto jednání obviněného se BBBBB sebepoškozovala řezáním a pálením, dne 4. 5. 2011 požila větší množství léků, přičemž u poškozené BBBBB se rozvinul syndrom týrané osoby a projevila se posttraumatická stresová porucha, projevující se neurotickým chováním při opakovaném dotíravém vybavení si traumatizujících vzpomínek, problémy s usínáním, podrážděností a nesoustředěností, přehnaně úzkostnými reakcemi, emočním otupěním, narušeným sebevědomím, sklonem k sebeobviňování a psychosomatickými a vegetativními obtížemi a záněty střev (ulcerozní colitis), která ve formě lehkého stupně u poškozené přetrvávala ještě v době jejího zdravotního vyšetření znalci dne 3. 7. 2015;
v období od roku 2012 do 14. 9. 2014 v bytě v XY, na ulici XY a na chatě stojící na pozemku st. XY ve společném jmění manželů L. a J. H. v chatové oblasti XY, v k. ú. XY, psychicky a fyzicky napadal nezletilou vlastní dceru CCCCC (pseudonym), nar. XY, kterou v blíže neurčené době roku 2012 v bytě udeřil otevřenou dlaní do obličeje a urazil jí část zubu; v roce 2013 zlostným a výhružným chováním dvakrát přiměl poškozenou a její matku J. H. odejít načas z bytu na chatu, kde se poškozená s matkou zdržovaly, než se vrátily zpátky do bytu; v srpnu 2013 obviněný na chatě kvůli poškrábání kocourem stáhl poškozenou ze sedačky, chytil ji pod krkem a udeřil ji dlaní do tváře, a naposledy dne 14. 9. 2014, během konfliktu mezi obviněným a matkou poškozené J. H., když se obviněný dozvěděl, že si matka poškozené pořídila SIM kartu prostřednictvím zaměstnavatele, nejprve hrozil podpálením chaty a zničením věcí na chatě, později obviněný odpojil přívod vody do chaty, rozbil květináče na terase, po další slovní rozepři napadl nejprve matku poškozené a následně prudce strčil do poškozené dcery, až upadla na zem a udeřila se hlavou o kameny, čímž jí způsobil otřes mozku, zhmoždění hlavy a krční páteře, přechodnou poruchu vidění, psychický šok a třes, se kterými byla od 14. 9. 2014 do 17. 9. 2014 hospitalizována v nemocnici a trpěla bolestmi hlavy a krční páteře;
2. v době od roku 2008 do 14. 9. 2014 v bytě v XY, na ulici XY a na chatě stojící na pozemku st. XY ve společném jmění manželů L. a J. H. v chatové oblasti XY, v k. ú. XY, dlouhodobě psychicky a fyzicky napadal svoji manželku poškozenou J. H., nar. XY, i v přítomnosti nezletilých dětí, v blíže neurčené době v roce 2008 v bytě tehdy těhotnou J. H. chytil za ruce a shodil jí na postel, podruhé ji napadl stejným způsobem a později ji uchopil za oděv a při snaze vyhodit ji z bytu, shodil poškozenou na zem, přičemž se poškozená udeřila o sušák na prádlo, přitom poškozenou udeřil do obličeje, kopal do těla a způsobil jí podlitiny po těle; v dalších letech tamtéž poškozenou opakovaně fyzicky napadal, chytal za ruce, shazoval na pohovku, strkal do poškozené, psychicky poškozenou deptal opakovanými poznámkami, že je poškozená neschopná, nic neumí, nezvládá vychovávat děti, konstatováním, že obviněný umožňuje poškozené realizovat se v zaměstnání, že mu poškozená nevyjadřuje dostatek vděku; v roce 2011 před kvalifikačními zkouškami poškozené schválnostmi a ústrky bránil v přípravě na zkoušky, trhal jí učebnice, slovně snižoval schopnost poškozené absolvovat zkoušku; v průběhu let 2011–2014 zlostným a výhrůžným chováním několikrát přiměl poškozenou odejít načas z bytu samotnou nebo s dcerami BBBBB a CCCCC na chatu, kde se poškozená s dcerami delší dobu zdržovaly, než se vrátily zpátky do bytu; opakovaně hrozil poškozené zničením věcí na chatě a vyhrožoval jí zbitím; v srpnu 2013, když se poškozená zastala dcery při incidentu s kocourem, chytl poškozenou pod krkem, hrozil jí, že už má poškozené plné zuby a hodil ji na sedačku; dne 14. 9. 2014, když se obviněný dozvěděl, že si poškozená pořídila SIM kartu prostřednictvím zaměstnavatele, nejprve hrozil podpálením chaty, později obviněný odpojil přívod vody do chaty, rozbil květináče na terase, po další slovní rozepři napadl poškozenou, které hodil do obličeje trávu, chytil ji pod krkem a prudce do ní strčil, až upadla na zem, následně v její přítomnosti prudce strčil do poškozené dcery CCCCC, až upadla na zem a udeřila se hlavou o kameny, čímž jí způsobil otřes mozku, zhmoždění hlavy a krční páteře, přechodnou poruchu vidění, psychický šok a třes, se kterými byla od 14. 9. 2014 do 17. 9. 2014 hospitalizována v nemocnici a trpěla bolestmi hlavy a krční páteře; přičemž v důsledku popsaného jednání obviněného se u poškozené J. H. rozvinul syndrom týrané osoby a stockholmský syndrom a minimálně po dobu jednoho roku poškozená trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, projevující se neurotickými příznaky – neodbytným znovuprožíváním stresu v podobě rušivých vzpomínek, vyhýbání se situacím navozujícím stres, problémy s usínáním, podrážděností a nesoustředěností, přehnanými úzkostnými reakcemi, epizodami opakovaného oživování traumatu v dotírajících vzpomínkách a ve snech, které se objevují na pozadí stálého pocitu „necitlivosti“ a emočního otupění, straněním se lidí, nereagováním na okolí, sníženým sebevědomím, neschopností se radovat, úzkostí, depresemi, pochybnostmi o sobě, sebeobviňováním se suicidálními myšlenkami, a vyhýbáním se činnostem a situacím, které připomínají prožité trauma.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl v celém jeho rozsahu obviněný dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že podle odvolacího soudu svým jednáním vyvolal protiprávní stav, který trval po celé období od roku 2005 do roku 2014, z hlediska časové působnosti byl tedy aplikován §2 odst. 2 tr. zákoníku a předmětné trestně činy měly být spáchány v jednočinném souběhu. Na základě provedeného dokazování, zejména s ohledem na výpovědi poškozených, je však zřejmé, že jeho jednání lze rozdělit do dvou časových úseků. První část probíhala v době od roku 2005 do roku 2008, kdy směřovalo vůči AAAAA a BBBBB, poté jeho jednání ustalo vůči všem poškozeným, až na ojedinělý incident s J. H., k dalším dílčím útokům pak docházelo po jednom a půl až dvou letech. Mezi jednáním, které mělo zapříčinit těžkou újmu na zdraví u AAAAA a následně u J. H., pak uběhlo dokonce čtyři až pět let dlouhé období, kdy se ničeho nedopouštěl. Vzhledem k tomu, že není možné přesně určit dobu vzniku posttraumatické stresové poruchy, není zřejmé, zda u J. H. došlo k jejímu vzniku za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“), či aktuálně platného a účinného tr. zákoníku, a mělo by být rozhodováno dle zásady in dubio pro reo. Obviněný uzavřel, že nelze dovodit, že byl spáchán zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestnými činy týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí, neboť zde není dán jeden ze zákonných znaků pokračování v trestném činu, a to blízká časová souvislost. Pokud soud druhého stupně dovodil, že na daný případ dopadá §2 odst. 2 tr. zákoníku, jedná se o nesprávné právní posouzení skutku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci i přecházející rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a následně přikázal věc k novému projednání Krajskému soudu v Brně nebo ve věci sám rozhodl a obviněnému uložil přiměřený trest, kde bude zohledněna i délka trestního řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, jenž předmětný skutek kvalifikoval též jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu s dalšími dvěma trestnými činy, jelikož judikatura (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1124/2015) umožňuje, aby bylo ke stejné okolnosti, zde těžké újmě na zdraví, přihlédnuto u dvou různých skutkových podstat trestných činů spáchaných v souběhu. V popisu skutkového děje pak bylo vyjádřeno dlouhodobé týrání, při němž se prolínaly závažnější konflikty s drobnějšími ústrky, které se však děly často a opakovaně, všechny tyto dílčí útoky lze pak spojit do jednoho celku, trvajícího a prolínajícího se přes vymezené období, čímž je odůvodněno pokračování v trestné činnosti obviněného.
Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný založil své dovolání primárně na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, resp. proti rozsahu a hodnocení provedeného dokazování. Uvedl, že jeho jednání, resp. jednotlivé dílčí útoky, byly v případě skutkových podstat trestných činů týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí přerušeny v letech 2008 až 2010, tedy na jeden a půl až dva roky a jeho jednání naplňující skutkovou podstatu těžkého ublížení na zdraví bylo přerušeno po dobu čtyři až pět let. Až z tohoto odlišného skutkového tvrzení pak dovodil nedodržení časové souvislosti při pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku a nutnost posuzovat část jeho trestné činnosti podle dřívější právní úpravy, tedy podle trestního zákona, a nikoliv v souladu s §2 odst. 2 tr. zákoníku podle právní úpravy aktuální [což by znamenalo sice závěr o spáchání více trestných činů obviněným, avšak současně nemožnost aplikace kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §145 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a tedy i ukládání úhrnného trestu podle ustanovení pro obviněného příznivějšího].
Nejvyšší soud jako soud dovolací ovšem zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a čl. 90 Ústavy).
V daném případě taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu však zjevně nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel a částečně je doplnil Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů obou stupňů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soudy obou stupňů odpovídajícím způsobem zhodnotily a svůj postup vysvětlily v odůvodnění rozsudků.
Obviněný argumentoval primárně tím, že svým jednáním nemohl vyvolat protiprávní stav, který trval nepřetržitě od roku 2005 do roku 2014, jelikož došlo k jeho přerušení v případě týrání všech poškozených na jeden a půl až dva roky, v případě jednání naplňující skutkovou podstatu těžkého ublížení na zdraví pak na čtyři až pět let. Svá tvrzení ovšem dokládal izolovanými částmi výpovědí poškozených, bez zohlednění celkového kontextu. Byť se některá taková vyjádření mohou jevit jako působící ve prospěch obviněného v tom smyslu, že omezují rozsah a hloubku jeho útoků, je zřejmé, že pro komplexní posouzení je nutné hodnotit výpovědi poškozených jako celek, z něhož pak vyplývá plný obraz o jednání obviněného. V jeho rámci se střídaly závažnější útoky s drobnějšími, ať už fyzického či psychického charakteru, přičemž agrese sice neměla po celou dobu páchání předmětných trestných činů totožnou intenzitu vůči všem poškozeným, což však k naplnění předmětných skutkových podstat není ani třeba. Podstatné je, že jednání posouditelné jako týrání bylo realizováno zjevně průběžně, po celé vymezené období a postupně postihovalo jednotlivé poškozené. Pokud tedy útoky obviněného vůči AAAAA skončily na konci roku 2008, tak vůči BBBBB pokračovaly bez pochyb i v roce 2009 a dále, až do roku 2012, proti CCCCC pak byly realizovány od roku 2012 do roku 2014. Vůči J. H. předmětné jednání obviněného trvalo nejdelší dobu, kdy lze jednotlivé útoky ze strany obviněného konstantně pozorovat již od roku 2008 až do roku 2014. Konstantní, cílené a vůči více poškozeným směřující jednání v podobě týrání potom bylo ve vztahu ke dvěma z nich (AAAAA a J. H.) příčinou vzniku těžké újmy na zdraví.
Žádný časový odstup (mezera), jak namítl obviněný, zde tedy v průběhu skutkového děje nenastal, ale naopak útoky se vzájemně překrývaly a navazovaly na sebe.
Lze doplnit, že soudy obou stupňů vzaly v úvahu krom ucelených výpovědí jednotlivých poškozených i znalecké posudky a výpovědi dalších svědků, které tuto časovou osu dokreslují. Jestliže pak hodnotily důkazy v jejich souhrnu, nemohly rozumně dojít k jiným skutkovým závěrům, než ke kterým dospěly. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění zejména rozsudku odvolacího soudu. Není předmětem dovolacího řízení jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné jejich deformace a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Souhrnně řečeno, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, resp. jeho neztotožnění se se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, pak není dovolacím důvodem. V návaznosti na to je třeba akceptovat i právní kvalifikaci, kterou ovšem obviněný nijak konkrétně nenapadl, a proto ani nebylo možné se jí blíže zaobírat (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel