ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1203.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1203/2019-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání obviněného V. E. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Trutnov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 11 To 57/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 64/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. E. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 12. 2018, č. j. 17 T 64/2018-228, byl obviněný V. E. shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a byl za to odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku pak byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků a 6 měsíců a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle učiněných skutkových závěrů se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že dne 17. 8. 2017 ve 13:15 hodin na křižovatce silnice č. II/299 v km 30,6 a silnice č. III/32544, mezi obcemi XY a XY, okres Trutnov, jako řidič osobního motorového vozidla značky Škoda Fabia, r. z. XY, přijížděl po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“, kde odbočoval vlevo na hlavní pozemní komunikaci, nedal přednost v jízdě motocyklu značky Suzuki, r. z. XY, jehož řidič L. L. přijížděl po hlavní silnici zleva, čímž došlo ke střetu, pádu motocyklu a jeho řidiče na povrch vozovky, v důsledku čehož poškozený L. L. utrpěl krvácení pod plenu mozkovou s přechodnou poruchou vědomí, zlomeninu levé čelistní kosti, oboustrannou zlomeninu dolní čelisti s operační osteosyntézou, vícečetnou zlomeninu levé stehenní kosti a zlomeniny zánártních kostí levé nohy, uvedená zranění byla spojena s hospitalizací poškozeného ve FN H. K. od 17. 8. do 6. 9. 2017, kde musel být napojen na umělou plicní ventilaci a operován s předpokladem další operace v červnu 2018, spočívající ve vyjmutí osteosyntetických materiálů, dále od 7. 11. do 19. 12. 2017 v R. ú. v XY, kde poté od 6. 2. do 8. 3. 2018 probíhaly ambulantní rehabilitace, nejméně do prosince 2017 se musel pohybovat o berlích, trpěl bolestmi zraněných míst, musely mu být aplikovány injekce na ředění krve a byl omezen v příjmu potravy v souvislosti s poraněním čelisti.
3. Tento rozsudek následně obviněný napadl odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 11 To 57/2019-262, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění především namítl, že skutková zjištění jsou opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Zmíněné rozpory dokládají na straně jedné závěry znaleckého posudku Ing. Josefa Jírovce (znalce z oboru doprava silniční a městská, ceny a odhady motorových vozidel, posuzování dopravních nehod, posuzování technického stavu vozidel, autoopravárenství) a tvrzení poškozeného, podle nichž jel poškozený u krajnice rychlostí do 90 km/hod a asi 10 m před střetem mu vjel obviněný do cesty, což soudy činné ve věci vzaly za prokázané, na straně druhé byla pak výpověď obviněného, podle níž při vjíždění do křižovatky spatřil ve vzdálenosti zhruba 150 m motocyklistu, domníval se, že svůj manévr dokončí, což se však nestalo, protože motocyklista jel vyšší než povolenou rychlostí. Jeho výpověď potvrdila i svědkyně J. E. a znalec Ing. Luboš Přibyl (činný v oborech doprava – doprava silniční a městská, dopravní nehody, a ekonomika – ceny a odhady vozidel, strojů, movitých věcí), podle kterého jel poškozený v danou dobu rychlostí přes 100 km/hod. Rozpory mezi zmíněnými skupinami důkazů doplňuje svědecká výpověď svědka J. K. Dále obviněný namítl, že znalec Ing. Josef Jírovec nebyl schopen vysvětlit, na základě jaké skutečnosti dovodil rychlost poškozeného 72 až 87 km/hod. V jeho znaleckém posudku přitom chybí údaj o konečném postavení motocyklisty, když vycházel z pouhého odhadu, a to u grafu č. 17 do 15 m a u grafu č. 18 uvádí 8 až 24 m od místa střetu. Přitom bylo prokázáno, že motocyklista se částečně zbrzdil o vozidlo, a přesto jeho tělo bylo nalezeno cca 25 m od místa střetu. Poškozený současně neměl řidičské oprávnění pro daný typ motorky, tedy opakovaně porušoval dopravní předpisy. Jeho výpověď byla navíc vyvrácena znalcem Ing. Lubošem Přibylem, podle kterého nemohl poškozený spatřit vjíždějící vozidlo obviněného do křižovatky 10 m před střetem, protože by se nestihl přemístit do středu vozovky. Z téhož znaleckého posudku bylo potom zřejmé, že pokud obviněný spatřil poškozeného ve vzdálenosti 150 m, při rychlosti poškozeného 90 km/hod by stihnul provést odbočení, přičemž pokud se tak nestalo, musel tuto rychlost motocyklista zásadně překročit. Opačné závěry než dovodily soudy vyplynuly i z výpovědi svědka J. K., který uvedl, že motorkář ho předjel, pak následovala mírná zatáčka, a to ve vzdálenosti asi 400 m od místa střetu, na které je vidět na vzdálenost asi 200 m. Vzhledem k rychlosti svědka nejprve 50 km/hod. a poté 70 km/hod. obviněný za využití fyzikální rovnice v=d/t dovodil, že svědek ujel 400 m rychlostí 70 km/hod. za 20,6 a neviděl-li již nehodový děj, ale až následek, musel poškozený jet rychlostí asi 140 km/hod.
5. Dále obviněný namítl, že rychlost poškozeného má zásadní význam pro posouzení jeho spoluzavinění, resp. dokonce jeho výlučné odpovědnosti za následek. Bylo přitom zjištěno, že motocyklista si počínal riskantně, opakovaně porušoval pravidla silničního provozu a jel vyšší než povolenou rychlostí. Poukázal k tomu na §16 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a dodal, že soudy se těmito ustanoveními neřídily. V poslední části dovolání potom obviněný uvedl, že byl nesprávně hodnocen důkaz znaleckým posudkem Ing. Josefa Jírovce. Byl opatřen před zahájením trestního stíhání, na základě procesně nepoužitelných podkladů a za situace, kdy nesplňoval požadavky na neodkladný nebo neopakovatelný úkon. S ohledem na pochybnosti proto měl být přibrán státní orgán, vědecký ústav, vysoká škola nebo instituce specializovaná na znaleckou činnost k přezkoumání rozporů mezi tvrzeními obou znalců.
6. S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se s argumentací soudů ztotožňuje, v podrobnostech na ni odkazuje a dodal, že závěry o rychlosti jízdy poškozeného jsou v souladu s výpovědí svědka J. K. a v podstatě i svědkyně J. E., navíc s ohledem na soudní praxi Nejvyššího soudu by obviněného mohlo vyvinit jen zásadní překročení povolené rychlosti poškozeným (viz rozhodnutí publikované pod č. 45/2005 Sb. rozh. tr.). K aplikaci shora citované fyzikální rovnice sdělil, že výpočet obviněného je zavádějící. Především svědek J. K. svoji rychlost plynule zvyšoval, tedy nejel celý úsek rychlostí 70 km/hod. Místo střetu potom mohl vidět podle učiněných zjištění na vzdálenost 160 až 180 m, přičemž stav po nehodě spatřil, až když se na toto místo zaměřil, což neznačí, že se tak stalo v první možný moment, a tedy jeho výpověď je logická a v souladu s dalšími důkazy. Všechny popsané námitky jsou navíc procesními, které nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jejich podstatou není ani tvrzení extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním.
8. Státní zástupce proto navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
9. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
12. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
13. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
14. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Jeho námitky tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
16. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení ve věci obviněného V. E. shledat nelze. Obviněný totiž, jak již bylo řečeno, primárně napadl učiněná skutková zjištění stran způsobu jízdy poškozeného, resp. i jízdy své. Tvrdil totiž, že se v daný moment přiblížil ke křižovatce, zde spatřil motocyklistu, nicméně ve vzdálenosti asi 150 m, a proto bez zastavení pokračoval, protože měl na průjezd dostatek času. Poškozený ovšem jel vyšší než povolenou rychlostí a navíc při středu vozovky, což vedlo ke způsobení nehody. Zmíněný, obviněným tvrzený popis skutkového děje, byl ovšem vyloučen provedeným dokazováním. Zejména se tak stalo na podkladě znaleckého posudku Ing. Josefa Jírovce, z něhož je zřejmé, že se poškozený musel pohybovat nižší rychlostí (tedy povolenou) v rozmezí 72 až 87 km/hod., přičemž ke střetu došlo proto, že obviněný vjel do dráhy jízdy poškozeného. Tvrzení znalce potom byla v souladu s výpovědí svědka J. K.
17. K dovolací argumentaci obviněného je namístě rovněž konstatovat následující. Především znalec Ing. Josef Jírovec podal znalecký posudek opírající se o fakta a jeho závěry logicky odůvodnil. Vycházel přitom mimo jiné z konečné polohy motocyklu, z níž bylo možné odvodit předchozí rychlost (č. l. 68 a 72), přičemž tyto závěry podporovala i absence většího poškození v důsledku střetu (nepoškozené přední kolo motocyklu, nijak výrazně zdeformovaná vidlice). Přesná poloha místa, v níž se po nehodě nalézal poškozený, zjištěna nebyla a znalec prováděl jenom podpůrné výpočty (grafy na č. l. 72 a 73). Je třeba však doplnit, že nebyla prokázána poloha poškozeného 25 m od místa střetu (tedy v podstatě až za křižovatkou), jak tvrdil obviněný v dovolání, naopak z jinak věrohodné výpovědi svědka J. K. vyplynula jeho poloha v křižovatce, jen několik metrů od místa střetu.
18. Nejvyšší soud dále uvádí, že s ohledem na závěry znalce obviněný se svým vozidlem vjel do dráhy poškozenému skutečně nikoli v okamžiku, kdy byl poškozený vzdálen 10 m, ale 65 až 80 m, tedy 3,3 až 3,5 s před střetem. To ale ničeho nemění na zásadním závěru, že se jednalo o vzdálenost, na kterou již poškozený neměl možnost nehodě zabránit a pouze instinktivně překážce uhýbal přejetím ke středu vozovky, když podle zjištěných stop ani nesnížil rychlost zásadnějším bržděním (č. l. 71). Uvedeným zjištěním bylo současně vyloučeno tvrzení obviněného, podle něhož (byť by to bylo poměrně riskantní) údajně najel do křižovatky, přičemž v rychlosti až 30 km/hod. na druhý převodový stupeň a bez zastavení spatřil poškozeného ve vzdálenosti 150 m, vyhodnotil, že je průjezd možný a pokračoval tedy v jízdě.
19. Obviněným tvrzenou relevanci pak nemá ani jeho výpočet rychlosti poškozeného za užití fyzikální rovnice v=d/t. Byť samozřejmě Nejvyšší soud tento vztah mezi rychlostí tělesa, délkou jeho dráhy a času, za který tuto dráhu urazilo, nijak nerozporuje, pro dosažení reálných výsledků je nutné zadat odpovídající známé a relevantní údaje. Svědek J. K. přitom uvedl, že ho obviněný předjel, potom byla na trase malá zatáčka, od níž je to asi 400 m k místu střetu, tzn. nikoli, že již od místa předjetí byla vzdálenost do místa střetu 400 m. Rovněž vypověděl, že v okamžiku předjetí jel rychlostí 50 km/hod., poté s dodávkou naloženou dřívím zrychloval na 70 km/hod., nikoli že po předjetí jel rychlostí 70 km/hod. Z naznačeného vyplývá, že zjednodušený a z kontextu vytržený výpočet, předložený obviněným v dovolání, nemá oporu v učiněných zjištěních, a tudíž jeho výsledek nemá bližší vztah ke skutkovému ději.
20. Lze doplnit, že na průběh zmíněného děje neměla žádný vliv skutečnost, že poškozený nebyl držitelem potřebného řidičského oprávnění, byť je jinak takový postup nepochybně v rozporu s právem a může být předmětem postihu ze strany přestupkových orgánů. Současně z ničeho nevyplývá, že by si poškozený počínal velmi riskantně. Na straně poškozeného proto nebyl zjištěn žádný skutkový podklad pro konstatování jeho spoluzavinění následku.
21. Pokud pak jde o zákonnost důkazu v podobě znaleckého vyjádření Ing. Josefa Jírovce, je možné zmínit, že před zahájením trestního stíhání, tedy ve fázi prověřování, opatřuje policejní orgán ve smyslu §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. potřebné podklady k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, mimo jiné i odborná vyjádření a je-li to pro posouzení věci třeba, i znalecké posudky, a to nikoli pouze za situace, kdy se jedná o neodkladný či neopakovatelný úkon [srov. §158 odst. 3 písm. i) tr. ř.]. Přibrání znalce tedy nic nebránilo. Navíc byť byl posudek písemně vyhotoven ve fázi prověřování, jako důkaz byl proveden výslechem znalce u hlavního líčení (když nebyl užit postup podle §210 odst. 5 tr. ř.). Rozpory mezi ve věci podanými znaleckými posudky, které by vyžadovaly odstranění formou posudku revizního, potom zjištěny nebyly, neboť tvrzení znalce Ing. Luboše Přibyla byla shledána chybnými.
22. S ohledem na popsané skutečnosti je namístě konstatovat, že podstatou dovolací argumentace bylo tvrzení pochybení v procesu hodnocení důkazů a v dovození skutkových zjištění. Soudy činné ve věci ovšem v daném ohledu postupovaly důsledně v souladu se stanovenými pravidly, provedené důkazy byly dostatečně pečlivě hodnoceny a není zde v konečném důsledku mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními žádný, natož extrémní rozpor.
23. Učiněným zjištěním potom odpovídá i právní posouzení, což však obviněný konkrétní argumentací v podstatě nezpochybňoval.
24. V obecném smyslu je namístě i doplnit, že polemika dovolatele s důkazy a způsobem, jakým je soudy hodnotily a jaká skutková zjištění soudy na podkladě takovýchto provedených důkazů učinily, nenaplňuje hmotněprávní rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1219/2015). Na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
25. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel