ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.563.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 563/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. N. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 3 To 8/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 131/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 T 131/2015, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 1 T 85/2013, jakož i všechna další rozhodnutí, která měla ve výroku o vině svůj podklad, přičemž bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný L. N. se uznává vinným pod bodem ad 1. - 4. výroku o vině pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a pod bodem ad 1. a 4. výroku o vině pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
ad 1 . „ dne 1.5.2013 ve večerních hodinách u obce D. R., okr. J. H., nalezeným páčidlem nejprve vypáčil dveře od kůlny u rekreační chaty, majitelů manželů P., dalším páčidlem, které vzal v kůlně, pak vypáčil vchodové dveře do této chaty užívané nájemcem M. Č. a k jeho škodě odcizil 2 ks kovových páčidel za 200,- Kč, visací zámek za 150,- Kč, 5 láhví alkoholu různých značek za 487,- Kč, spací pytel za 700,- Kč, 5 konzerv za 90,- Kč, 2 čokolády za 10,- Kč, oplatky za 10,- Kč, sýrové tyčinky za 10,- Kč, knihu za 150,- Kč, kapesní nůž za 150,- Kč a deodorant za 99,- Kč, vše uložil do nalezeného batohu v ceně 300,- Kč, avšak následně byl na místě vyrušen náhodnými svědky, z chaty uprchl, při útěku batoh odhodil a veškeré věci byly vráceny poškozenému, při tom majitelům objektu jeho poškozením způsobil škodu ve výši 710,- Kč“,
ad 2 . „ dne 3.5.2013 u obce D. R., okr. J. H., přineseným páčidlem vylomil dveře do rekreační chaty patřící Sportovnímu klubu Vlčí jámy, IČ 64936040, a z objektu odcizil motorovou pilu za 3.000,- Kč, ruční okružní pilu za 1.360,- Kč, spací pytel za 500,- Kč, knihu za 39,- Kč, batoh za 400,- Kč a různé potraviny za 552,- Kč, odcizené potraviny v převážné míře zkonzumoval a další věci u něho byly zajištěny při zadržení a vráceny poškozenému, přitom na objektu způsobil další škodu ve výši 1.080,- Kč,“
ad 3. „ dne 6.5.2013 u obce M., okr. J. H., po vypáčení dveří vnikl do budovy kuchyně v areálu dětského skautského tábora Spolku Junák - svaz skautů a skautek, středisko M. G. v B., kde několik dnů přebýval a při vaření spotřeboval část obsahu plynové bomby,“
ad 4. „v době od 18:00 hodin dne 28. května 2013 do 13:30 hodin dne 23. června 2013, v katastru obce P., se zištným záměrem vnikl po rozbití skleněné výplně okna do rekreační chaty, z majetku Z. V., odkud odcizil 1 ks vrtačky značky Ferm Economy v hodnotě 1.000,- Kč, 1 ks brusky značky FERM FAG 115 v hodnotě 1.000,- Kč, 2 ks přilby na motocykl značky LS-2 a Worker v celkové hodnotě 5.000,- Kč, sadu šroubovacích bitů v hodnotě 120,- Kč, 1 ks dětského motocyklu značky Orion v hodnotě 8.000,- Kč, 3 kusy motorových pil v celkové hodnotě 5.000,- Kč, 3 kusy prodlužovacího kabelu po 20 m v hodnotě 2.000,- Kč, 100 m měděného elektrického kabelu o průřezu 5 x 2.5 mm v hodnotě 12.000,- Kč, 1 ks vzduchové krátké pistole značky Slávia v hodnotě 800,- Kč, 1 ks vzduchové krátké pistole americké výroby nezjištěné značky v hodnotě 500,- Kč, následně vnikl po násilném překonání visacího zámku do dřevěné kůlny u chaty, odkud odcizil motocykl tov. zn. PIAGGlO TYPHOON v hodnotě 12.000,- Kč a pánské jízdní kolo značky Šumava v hodnotě 700,- Kč, přičemž takovým jednáním způsobil pozůstalým po Z. V. st., a to B. V., Ing. J. V., Z. V. ml., J. V., nezl. „X. X.“*) a nezl. „Y. Y.“*) škodu na odcizených věcech ve výši 48.120,- Kč a násilným vniknutím do objektu další škodu ve výši 80,- Kč,“
a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 1. 2011, čj. 38 T 191/2010-237, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2011, č. j. 55 To 67/2011-286, byl odsouzen i za trestné činy, resp. přečin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, resp. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců, který vykonal dne 27. 11. 2011.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku, ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvacetičtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks svítilny (která byla na místě činu zajištěna, a z níž byla izolována DNA patřící obžalovanému).
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby Sportovnímu klubu Vlčí jámy se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833, IČ: 64936040, zaplatil na náhradě škody 1.080,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. Č., bytem V. B., H., s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození B. V., J. V., Ing. J. V. a Z. V. ml. odkázání se svými uplatněnými nároky na náhradu škody způsobené trestným činem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 T 131/2015, podal obviněný dovolání směřující do výroku o vině i trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 3 To 8/2017, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 3 To 8/2017, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 246-252), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Obviněný namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. U skutku pod bodem 4) výroku o vině, nelze na základě provedených důkazů jednoznačně dojít k závěru, že předmětných trestných činů se skutečně dopustil obviněný. Odvolací soud přezkoumal jeho opravný prostředek pouze formalisticky, vůbec se nevěnoval námitkám obhajoby a nepodrobil revize skutková zjištění soudu prvního stupně. Stejně tak nezkoumal, zda skutková zjištění nalézacího soudu nejsou v rozporu s provedenými důkazy. Dále uvedl, že pokud jej usvědčuje pouze jeho nález DNA na tlačítku svítilny a na jedné z láhví nealkoholického piva nalezených na kuchyňském stole, přičemž není nikterak prokázáno, jakým způsobem se láhve piva dovnitř objektu dostaly, kdy obviněný se v prostorách objektu nikdy nepohyboval a jejich vnesení popírá. Pokud jeho vina nebyla přesvědčivě prokázána, měly obecné soudy dokazování buď doplnit, aby nepřímé důkazy svědčící dle soudu v jeho neprospěch tvořily ucelený obraz o jeho vině, a pokud by to již nebylo možné, měly postupovat v souladu se zásadou presumpce neviny a z ní plynoucího pravidla in dubio pro reo, kdy ve vztahu k uvedenému cituje judikaturu Ústavního soudu. Dále uvedl, že svědeckých výpovědí B. V. a P. J. vyplývá pouze skutečnost, že objekt byl předmětem útoku neznámého pachatele, avšak ani jeden z nich jej neviděl a nedokáže jej identifikovat. Ze svědeckých výpovědí je stejně tak zřejmé, že objekt mohl být vykraden třetími osobami a nelze tedy bez pochybností označit za pachatele právě obviněného. Soudy rovněž neřešily otázku, jak měl obviněný s odcizenými věcmi dále naložit, kdy na svoji obhajobu na tuto skutečnost upozorňoval, stejně jako na neznalost místního prostředí, jakož i na to, že se pohyboval na cyklistickém kole, přičemž soudy toto nikterak nereflektovaly. Má za to, že skutková zjištění soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, odůvodnění rozhodnutí soudů jsou nedostatečná, v rozporu s §125 odst. 1 tr. ř. Závěrem uvedl, že setrvává na svém tvrzení, že dovnitř objektu se nevloupal, žádné obžalobou tvrzené věci neodcizil. Jediný důkaz, který jej spojuje s místem činu, je již zmiňovaný nález jeho DNA.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 3 To 8/2017, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, a dále i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 T 131/2015 a řízení tomuto rozsudku předcházející a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, popř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 13. 4. 2017 (č. l. 253). Dne 24. 4. 2017 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 431/2017, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného L. N. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 3 To 8/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. N. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména DNA obviněného nalezené na místě činu, resp. na tlačítku svítilny a pivní láhvi, a dále svědecké výpovědi svědků B. V. a P. J.) a vadná skutková zjištění (námitky stran výskytu třetích osob na místě činu, stejně jako námitky ve vztahu k pohybu obviněného v dané lokalitě a jeho neznalosti místního prostředí, a dále námitky ve vztahu k odcizeným věcem) když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že na základě provedeného dokazování nelze jednoznačně dospět k závěru o jeho vině) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že se dovnitř objektu nevloupal a žádné obžalobou tvrzené věci neodcizil).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Za relevantní proto nelze shledat námitku, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V projednávané věci však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Skutková zjištění soudu mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. V této souvislosti je třeba konstatovat, že po obsahové stránce byly důkazy nalézacím soudem hodnoceny pečlivě a v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém souhrnu, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Nalézací soud se v procesu hodnocení důkazů nedopustil žádného vybočení z mezí volného hodnocení důkazu podle §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí v plném rozsahu odkázal na skutkový stav věci zjištěný nalézacím soudem a konstatoval, že o skutkovém stavu věci nejsou žádné důvodné pochybnosti. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podal nalézací soud, resp. soud odvolací, kdy se obviněný neztotožňuje se soudem zjištěným skutkovým stavem věci a předkládá vlastní verzi skutkových událostí.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 5. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.