ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1230.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1230/2019-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 10. 2019 o dovolání obviněného Ľ. P. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 6 To 55/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 213/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2019, č. j. 34 T 213/2018-81, byl obviněný Ľ. P. shledán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon mu byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 52 měsíců, za současného vyslovení dohledu podle §49 až §51 tr. zákoníku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny na náhradu škody.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně, přičemž tento opravný prostředek směřoval výlučně proti výroku o trestu. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 6 To 55/2019-98, rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal jen stran tohoto výroku a poté je podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněnému uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně napadl v celém rozsahu obviněný dovoláním, opírajícím se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně nenapadl odvoláním, ačkoli již jím byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Popsal jednotlivé fáze průběhu skutkového děje a doplnil, že to byl poškozený, kdo zavdal příčinu k výtržnosti a kdo ho na počátku napadl. Každý normálně uvažující člověk by přitom po zjištění, že obviněný je opilý, odešel, nikoli ovšem poškozený, jenž dvakrát provokativně vyvolal vzájemné půtky. Pokud jde o zranění poškozeného a ošetření, byly dány značné rozpory mezi souvisejícím znaleckým posudkem a úhradou léčebných výloh. Dále obviněný namítl, že mu krajský soud navýšil trest odnětí svobody i z důvodu dřívějšího potrestání, ačkoli tato okolnost neměla s projednávanou věcí nic společného. Ve výroku napadeného rozsudku rovněž chybí výrok o náhradě škody poškozené zdravotní pojišťovně.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí (když návrh dalšího postupu po případné kasaci se již z dovolání nepodává).
Dovolání obviněného bylo doručeno k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které však této možnosti do dne konání neveřejného zasedání nevyužilo.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dále je nutné s ohledem na dosavadní a výše stručně reprodukovaný průběh řízení zmínit, že jestliže odvolání bylo podáno jen proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Dovolání obviněného směřující proti výroku o vině (resp. v této části) proto není přípustné, jestliže obviněný sám nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nepodala ho ani jiná osoba ve prospěch obviněného a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu bylo přezkumné oprávnění odvolacího soudu podle §254 odst. 1 tr. ř. omezeno pouze na přezkum oddělitelného výroku o trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1088/2015 nebo ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 7 Tdo 882/2005).
Pokud tedy nyní obviněný napadl i závěry soudů týkající se jeho viny s tím, že již rozsudek soudu prvního byl zatížen vadou naplňující některý dovolací důvod, avšak tuto údajnou vadu neučinil předmětem odvolacích námitek, neboť tento opravný prostředek vůbec nepodal, a současně výrok o vině nebyl přezkoumán ani z podnětu odvolání jiné oprávněné osoby, je nutné v této části dovolání obviněného shledat nepřípustným.
Další část své dovolací argumentace obviněný směřoval proti výroku o trestu. Výrok o trestu vyslovený Okresním soudem ve Zlíně sice rovněž nebyl obviněným napaden, avšak byl přezkoumán z podnětu odvolání státního zástupce a následně v odvolacím řízení změněn v neprospěch obviněného, tedy v tomto rozsahu je již dovolání obviněného zjevně přípustné.
Současně je ovšem třeba zmínit, že obviněný své dovolání v daném ohledu opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K tomu je třeba uvést, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak pouze pokud došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Zásah dovolacího soudu je v daném ohledu a s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výjimečně možný, jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, jeho závěry jsou tak v souladu s obviněným zmíněným nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17).
Takové pochybení ovšem ve věci obviněného dovodit nelze. Obviněný je opakovaně trestaným recidivistou, v jehož případě od vykonání posledního trestu odnětí svobody uplynulo do spáchání skutku cca 10 měsíců, nyní odsouzeným pro tři úmyslné trestné činy (resp. dva přečiny a pokus zločinu). S přihlédnutím i k okolnostem útoku (viz bod 5. rozsudku krajského soudu) je zcela namístě uložení trestu odnětí svobody při spodní hranici rozhodné trestní sazby (činící 3 až 10 let), a to jako nepodmíněného, aniž by se takový výrok jakkoli mohl ocitnout v rozporu s ústavními právy obviněného.
Nejvyšší soud k předložené dovolací argumentaci pouze na okraj dodává, že předchozí odsouzení obviněného jistě nemělo věcnou souvislost s nyní spáchanými delikty, nicméně je třeba je zohlednit v tom smyslu, že obviněný má zjevně sklony k porušování zákona, přičemž na něj již bylo působeno různými, a to i výchovnými tresty, které se prozatím minuly zásadním účinkem. Vyhodnocení recidivy jako přitěžující okolnosti bylo proto zcela správné.
Obviněný své dovolání rovněž opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jenž je dán, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Pochybení přitom shledal v tom, že krajský soud neučinil předmětem svého rozhodnutí nárok poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny na náhradu škody, resp. výrok o náhradě škody absentuje v jeho rozsudku.
Jak je ovšem zřejmé se shora naznačené reprodukce ve věci učiněných rozhodnutí, soud prvního stupně nárok poškozené nepřehlédl a postupem podle §228 odst. 1 tr. ř. jí ho přiznal. Krajský soud se potom zaměřil toliko na odvoláním napadený výrok o trestu, který také (a pouze jej) následně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil a učinil v daném rozsahu rozhodnutí nové, ovšem s tím, že v rozsahu zbylém (odvoláním nenapadeném) zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, a to včetně výroku o náhradě škody. Jinak řečeno, v rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně výrok o náhradě škody nechybí, neboť vůbec nebyl předmětem přezkumu a zůstal zachován tak, jak jej vyslovil soud prvního stupě. Námitce obviněného tudíž nelze přisvědčit.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolání obviněného je v části nepřípustné, v části jeho argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř., a v části zbylé, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je zjevně neopodstatněné. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel