ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1311.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1311/2019-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 10. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. G. , nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 8 To 188/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 83/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2019, č. j. 1 T 83/2018-205, byl obviněný uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen za tento a za sbíhající se zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, dva přečiny krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 6. 2018, č. j. 1 T 28/2015-518, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2018, č. j. 4 To 280/2018-544, podle §173 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyřicet dva měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení trestu ve sbíhající se trestní věci. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému zároveň uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že v lednu roku 2016 nabídl poškozenému J. O. zprostředkování koupě osobního motorového vozidla, které mělo být údajně zabaveno v exekučním řízení, a to za částku 480 000 Kč, načež poté, co poškozený projevil o koupi vozidla zájem, požádal jej o zaplacení akontace ve výši 30% kupní ceny, tedy 144 000 Kč, kdy dne 29. 2. 2016 předal poškozený nejprve osobně obviněnému částku ve výši 14 400 Kč jako zálohu na zajištění potřebných dokumentů a dne 10. 3. 2016 podle pokynu obviněného zbývající částku ve výši 129 600 Kč blíže neustanoveným dvěma mužům vystupujícím pod jmény N. a J., kdy při předání obou finančních částek byly poškozenému předány kopie pokladních dokladů, které byly opatřeny padělaným razítkem R. B., notáře v XY, který měl prodej exekučně zabaveného vozidla zajišťovat, což se však nezakládalo na pravdě, obviněný následně pro poškozeného prodej vozidla nezprostředkoval, zaplacenou zálohu na kupní cenu vozidla nevrátil, s poškozeným přestal komunikovat a uvedeným jednáním mu způsobil škodu 144 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 6. 2019, č. j. 8 To 188/2019-235, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zopakoval svoji obhajobu, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Vystupoval pouze jako zprostředkovatel obchodního případu, který realizovali F. D. a Z. N. Sice převzal zálohu 14 000 Kč, ale předal ji uvedeným osobám, které také zřejmě převzaly další zálohu 120 000 Kč. Nedisponoval žádnými razítky a domnívá se, že mu je do tašky podstrčila jeho bývalá družka K. Š. Sám obsah tašek nekontroloval a byl překvapen, když byla tato razítka během domovní prohlídky v nich nalezena. K. Š. se mu později omluvila za to, že mu tašky s razítky předala poté, co s taškami manipulovali cizí muži, kteří po něm měli vymáhat dluh. Toto tvrzení měly potvrdit i její dvě známé, a to G. T. a M. M., kterým to měla K. Š. sdělit. Osoby pod jmény F. D. a Z. N. poznal v souvislosti s tím, že pro ně zprostředkovával prodej různých věcí, především osobních automobilů. Vytkl soudům, že jej uznaly vinným, když nekriticky převzaly tvrzení obžaloby o předání další části zálohy, přičemž se ani nepokusily vyslechnout F. D. a Z. N. a soud druhého stupně neprovedl výslech K. Š., G. T. a M. M. Kromě toho vytkl soudům, že pominuly vysvětlení K. Š. a její dopis, ve kterém objasňovala původ razítek.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky přečinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když se snaží prosadit svoji vlastní verzi skutkového děje, která však byla provedenými důkazy vyvrácena. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutků či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně všechny důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování, přičemž odvolací soud jeho závěry potvrdil. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozeného J. O. a svědků T. S., A. U. i K. Š., přičemž Nejvyšší soud neměl, stejně jako soudy obou stupňů, pochybnosti o věrohodnosti výpovědi této svědkyně. K námitce obviněného, že nebyl proveden výslech osob pod jmény F. D. a Z. N., a že odvolací soud nepředvolal jako svědkyně K. Š., G. T. a M. M., je namístě doplnit, že se nejedná o tzv. opomenuté důkazy. Odvolací soud se s těmito důkazními návrhy dostatečně vypořádal (odst. 5 usnesení soudu druhého stupně) a odůvodnil, proč by výslechy uvedených svědkyň nemohly vypovědět nic podstatného, co by mohlo mít vliv na zjištěný skutkový stav, a rovněž dostatečně odůvodnil, proč nelze vyslechnout jako svědky F. D. a Z. N., neboť k jejich spolehlivé identifikaci a dohledání obviněný v průběhu řízení neuvedl dostatek údajů.
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nad rámec uvedeného je namístě doplnit, že obviněný v dovolání v podstatě opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu