ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.227.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 227/2019-403
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. M., nar. XY v XY, bytem XY , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. 28 To 38/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 9/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2018, č. j. 7 T 9/2018-321, byl obviněný P. M. uznán vinným zločiny znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Za tyto zločiny, jakož i za sbíhající se pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 10. 2017, č. j. 28 T 123/2016-304, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 3. 2018, č. j. 55 To 25/2018-325, byl odsouzen podle §145 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z uvedené sbíhající se trestní věci. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že dne 13. 10. 2017 v XY v ulici XY v prvním patře ubytovny XY v pokoji č. 29 v blíže nezjištěné době od 0:00 hod. do 3:30 hod. poté, co se pod pohrůžkou rozbití dveří dožadoval vstupu do pokoje poškozené J. Š. a ta ho pustila dovnitř, zamkl za sebou pokojové dveře, vyzval ji, aby mu ho „vykouřila“ a řekl jí, že chce „mrdat“, načež ji strčil na postel, kde ji svlékl, a jelikož se snažila jeho jednání bránit, řekl jí, že jestli to někomu řekne, tak ji zabije, udeřil ji rukou sevřenou v pěst do pravého oka, poté vyňal z její pochvy menstruační tampon, který odhodil, zalehl ji a přes její stálý odpor, kdy obviněného bouchala rukama a snažila se křičet o pomoc, na ní vykonal vaginální soulož. Poté odešel z pokoje. Tímto jednáním způsobil poškozené zhmoždění hlavy, hematomy na obou předloktích a hematom v oblasti pravého oka.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 14. 9. 2018, č. j. 28 To 382018-348, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Jednání, které je mu kladeno za vinu se nedopustil, nikdy nebyl v pokoji poškozené a jeho vina nebyla bez pochybností prokázána. Z provedených důkazů podle něj vyplývá jiný skutkový děj. Nesouhlasí s hodnocením výpovědi poškozené, která je podle něj nevěrohodná, s hodnocením znaleckého posudku znalkyně PhDr. Jitky Skramuské a s uložením povinnosti nahradit poškozené nemajetkovou újmu, a to s ohledem na její minulost, zneužívání drog i fakt, že za ním sama docházela a poskytovala mu sex za úplatu. S nárokem na náhradu nemajetkové újmy měla být poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, se závazným právním názorem, aby byl zproštěn obžaloby, případně aby sám v tomto smyslu rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, který by svědčil v jeho prospěch, nastínit vlastní verzi skutkového děje a zároveň zpochybnit skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Obviněný tedy v dovolání neuvedl žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudem zjištěného skutkového stavu. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpovědí poškozené J. Š., znaleckým posudkem v odvětví klinické psychologie PhDr. Jitky Skramuské, jakož i výpovědí svědků S. S. a I. D. a listinnými důkazy. Soud prvního stupně se vypořádal též s otázkou věrohodnosti poškozené, jakož i s dílčími rozpory ve výpovědích svědků a také vysvětlil, proč nebylo možné vycházet z některých výpovědí. Nad rámec uvedeného je pak namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v odvolání a odvolací soud se s nimi spolehlivě vypořádal.
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu