ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.352.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 352/2019-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný N. T. N. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 4 To 193/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 165/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný N. T. N., odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 3. 2017, č. j. 1 T 165/2016-326, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví (správně přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti) podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a), odst. 3, §68 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výši 30 000 Kč, a pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že dne 1. 12. 2015 v přesně nezjištěné době kolem 16:00 hod., v prodejně objektu č. p. XY na XY v XY, okr. Žďár nad Sázavou, jako osoba provozující zde živnost, si neověřil v rozporu s §24 odst. 1 písm. d), §5 odst. 1 písm. c) zák. č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, věk kupujícího nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, kterému prodal 8 ks zábavné pyrotechniky zn. BOMB, která je zařazena do kategorie F3, a která se nesmí poskytovat osobám, které nedosáhly věku 21 let, přičemž tato pyrotechnika téhož dne v době kolem 17:00 hod. na dětském hřišti na ul. XY v XY nezl. poškozenému při manipulaci explodovala v ruce a tím mu způsobila ztrátové poranění 3. a 4. prstu a kůže dlaně levé ruky, tříštivou zlomeninu základního článku 3. prstu, zlomeniny záprstních kostí 2. – 5. prstu levé ruky a poranění svalů a cév dlaně levé ruky.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 6. 2018, č. j. 4 To 193/2018-355, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V řízení předcházejícím vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nebyly respektovány procesní předpisy, což mělo za následek deformaci skutkových zjištění a porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Namítl, že rekognice byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon a tudíž se jí nemohl účastnit obhájce. Policejní orgán si rekognicí pomocí fotografií usnadňoval práci, a ani neodůvodnil, proč se prováděla jako neodkladný a neopakovatelný úkon, když k ní došlo po šesti měsících po projednávaném skutku. Touto otázkou se řádně nevypořádaly ani soudy obou stupňů. Protokol o rekognici je klíčovým důkazem, neboť svědci nepotvrdili, že by to byl on, kdo poškozenému předmětnou pyrotechniku prodal. Nelze vyloučit, že si jej poškozený při rekognici mohl ztotožnit na základě zcela jiných zkušeností, než v souvislosti s nákupem zábavné pyrotechniky, neboť oba žijí ve stejném městě. Nebylo objasněno, jak mohlo dojít k prodeji pouze osmi kusů zábavné pyrotechniky, když ji prodával pouze po celých baleních po 10 nebo 20 ks, což vnáší do skutkových zjištění významnou pochybnost. Nebylo prokázáno ani výpovědí poškozeného, že zábavnou pyrotechniku, která explodovala v ruce, koupil právě u něj. Poukázal na předchozí zprošťující rozsudek, který byl zrušen odvolacím soudem, a poté již soud prvního stupně rezignoval na vlastní hodnocení důkazů a podřídil se hodnocení důkazů soudem odvolacím. Tímto způsobem soud druhého stupně nezákonným způsobem zasáhl do hodnocení důkazů soudu prvního stupně, který se přitom řádně vypořádal se všemi důkazy, a přesto musel pod tíhou odvolacího soudu vlastní úvahy nahradit úvahami soudu nadřízeného, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces i na zákonného soudce.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a zdůraznil, že obviněný uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby. Rekognice zcela jednoznačně usvědčila obviněného jako osobu, která prodala poškozenému zábavnou pyrotechniku. Byla provedena v souladu s trestním řádem, je procesně použitelným důkazem a soud prvního stupně nepochybil, když k ní jako k důkazu přihlížel. Dovolací řízení neumožňuje přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku, přičemž obdobnými skutkovými námitkami obviněného se již dostatečně zabýval soud druhého stupně. Obviněný pouze komentuje provedené dokazování a soudům vytýká nesprávný způsob hodnocení důkazů, ale přitom soud učinil na základě provedených důkazů správné skutkové závěry. Výhrady obviněného nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Rozhodnutí soudů nejsou zatížena vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit jiný průběh skutkového děje, který by svědčil v jeho prospěch a naopak zpochybňuje skutková zjištění tak, jak je uzavřely soudy obou stupňů. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především provedenou rekognicí, ale i výpovědí poškozeného nezl. AAAAA a svědků M. N. a A. Z. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními soudů, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není důvod k zásahu Nejvyššího soudu do zjištěného skutkového stavu.
Ani procesní námitky obviněného, kterými brojí proti provedené rekognici, nelze pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. podřadit. S ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky je však namístě uvést, že rekognice byla správně provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon v souladu s §104b odst. 4 tr. ř. před zahájením trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud se přitom touto otázkou zevrubně a řádně zabýval a své závěry o zákonnosti provedeného důkazu správně odůvodnil a na odůvodnění jeho usnesení lze pro stručnost odkázat (str. 3-4 usnesení odvolacího soudu). Protože Nejvyšší soud neshledal porušení práva na zákonného soudce ani na spravedlivý proces, nemohou tyto námitky naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve svém dovolání převážně opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z podaného odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 26. 6. 2018 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 18. 3. 2019. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu