ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.575.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 575/2019-528
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2019 o dovolání obviněného M. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 31 To 333/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 T 10/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 5. 2018, č. j. 8 T 10/2018-468, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na 9 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle 229 odst. 1 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že v XY, sportovním areálu Je., na sjezdové trati XY šířky zhruba 6 m, bezprostředně před křížením s komunikací Televizní cesta, kolem 9:50 hod. dne 29. 1. 2017, při výkonu činnosti pro zdravotní záchrannou službu řídil motocykl – čtyřkolku zn. Bombardier Outlander, během stoupání v rozporu s čl. 6.1.2 z technické normy ČSN 01 8027 nepoužil akustické varovné zařízení, v důsledku čehož zhruba 10 m pod terénním zlomem došlo ke srážce se shora přijíždějícím lyžařem J. T., jedoucím rychlostí nepřiměřenou podmínkám terénu, který vlivem utrpěných zranění zemřel.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 To 333/2018-504, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům obou stupňů vytkl, že zaměřily dokazování výhradně na prokázání viny, aniž by vzaly v úvahu, zda nejsou o zjištěném skutkovém stavu důvodné pochybnosti. Již policejní orgán údajně nezajistil veškeré důkazy svědčící ve prospěch obhajoby, nebylo řádně zadokumentováno místo nehody a jeho ohledání bylo provedeno až s odstupem času. Nebylo řádně zahájeno trestní stíhání a ani obžaloba nemá zákonné náležitosti. Soudy přihlížely k závěrům policejního experimentu a rekonstrukci události provedených bez jeho přítomnosti. Navíc byla sjezdovka v mezidobí upravena a již nešlo simulovat skutkový děj, jak se skutečně stal. Nebyla respektována relevantní judikatura, podle níž je lyžař povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem a celkové situaci na místě, jímž projíždí. Ve věci je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich dovozenými, zejména v otázce, zda měl před střetem zapnutou zvukovou signalizaci. Soudy měly pracovat i s verzí, že ji měl zapnutou a zabývat se tím, jak by v tom případě skutkový děj probíhal, aby se zjistila příčinná souvislost.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil státnímu zástupci k došetření.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání obviněného vyjadřovat nebude.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný namítá především porušení procesních pravidel, náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby, způsobu dokazování a hodnocení důkazů, což se míjí s uplatněným, ale i ostatními dovolacími důvody uvedenými v 265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na ústavně právní rovinu této námitky je ovšem třeba uvést, že dokazování bylo provedeno v souladu se zákonem, v dostatečném rozsahu se zaměřením i na zpochybňovanou zvukovou signalizaci. Vyšetřovacímu pokusu provedenému dne 10. 2. 2017 nebránily v mezidobí pozměněné podmínky na místě samém, neboť přesto bylo možné zjistit výhledové poměry, úrovně hladiny zvuku za různých podmínek a ověřit přibližnou rychlost poškozeného. V tu dobu ještě nebylo zahájeno trestní stíhání proti obviněnému, a proto mu nebylo třeba umožnit se účastnit tohoto úkonu. Následně ke všem provedeným důkazům měl obviněný možnost se vyjádřit, tedy jeho právo na obhajobu nebylo zkráceno.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená především výpověďmi svědků M. H., V. Ž., J. V., J. D. a M. S. Nad rámec uvedeného je třeba zmínit, že námitky obviněného jsou v podstatě opakováním jeho dosavadní obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se soudy obou stupňů spolehlivě vypořádaly. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně.
Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku jiného hmotně právního posouzení, pokud obviněný namítá, že soudy nezohlednily současnou soudní praxi, podle níž je lyžař povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem a celkové situaci na místě, jímž projíždí, resp. nebyla správně a dostatečně vyhodnocena příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vzniklým následkem. Této námitce však nelze přisvědčit.
Soudy obou stupňů neopomněly s odkazem na judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 68/2010, publikované pod č. 55/2010 Sb. rozh. tr.) řádně vyhodnotit jízdu poškozeného, kterou shledaly nevhodnou s ohledem na místo, kde se nacházel, ale přitom jako jízdu, kterou poškozený zvládal a měl pod kontrolou.
Současně ze skutkových zjištění vyplynulo, že primární příčinou kolize čtyřkolky řízené obviněným s poškozeným byla skutečnost, že k vizuálnímu kontaktu (který byl také kontaktem prvním) lyžaře s vozidlem došlo až na vzdálenost 25 m, když již poškozený nemohl střetu zabránit (tím méně s vozidlem obviněný). Aby zmíněný kontakt nastal dříve, byla obviněnému s ohledem na výkon jeho zaměstnání terénního pracovníka/záchranáře a řidiče vozidla, které se pohybuje po sjezdovce, uložena povinnost mimo jiné na úzkých a nepřehledných místech užít akustické varovné zařízení (viz čl. 6.1.2 ČSN 01 8027 o značení a zabezpečení v zimním středisku). Kdyby přitom byl takový akustický signál užit, poškozenému by byla poskytnuta i při zvážení nejvyšší odhadnuté rychlosti doba 5 s, postačující k odvrácení střetu. Jinak řečeno, rozhodujícím momentem (příčinou) pro vznik následku v podobě smrti poškozeného bylo pochybení obviněného spočívající v neužití zvukové signalizace. Pokud by tato signalizace byla aktivována, nenastal by shodný následek, ale poškozený by se ještě stihl obviněnému vyhnout a předejít tím střetu. Zároveň soudy obou stupňů dovodily, že na vzniku následku se podílel svým způsobem jízdy i poškozený. Tato skutečnost sice nemohla vyloučit trestní odpovědnost obviněného, ovšem omezila ji ve vztahu ke znaku „porušení důležité povinnosti“ kvalifikované skutkové podstaty (srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr.). Správně pak soudy posoudily jednání obviněného jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný značnou část námitek obsažených v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky uplatněné obviněným v dovolání se v části míjí s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., ve zbylé části jsou zjevně neopodstatněné, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel