ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.611.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 611/2019-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného L. L. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 8 To 5/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 78/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 12. 2018, č. j. 2 T 78/2018-161, byl obviněný L. L. shledán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 30. 10. 2017 v XY na ulici XY, z bytu, kde fakticky bydlel, telefonoval z pevné linky na mobilní telefon poškozené S. N., která v dané době zastupovala jako obhájkyně v jiné trestní věci jeho syna P. P. a které v rámci hovoru vyhrožoval společenskou, profesní i fyzickou likvidací, kdy jí mj. sdělil, že „teprve teď bude mít ze života peklo, chcípne, má se na co těšit, nerozchodí to, bude se chytat za hlavu“, označoval ji za děvčátko s tím, „že jí garantuje, že pozná, kdo je L. L.“, přičemž jí vyčítal, že pro jeho syna „nic nedělá, spolupracuje s Policií ČR“, zdůraznil při tom „že to nejsou žádné plané výhružky, ale že to vše myslí vážně“, takže poškozená s ohledem na obsah výhružek a agresivní tón v hlase pojala strach, že výhružky budou skutečně realizovány.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 8 To 5/2019-180, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Naplnění druhého z nich shledal v tom, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a okolnosti z nich vyplývající, zejména věrohodnost svědků. Nebylo prokázáno, že by uvedl výrazy a tvrzení popsané ve výroku o vině. Nikdy nezpochybňoval telefonát s poškozenou, avšak nebylo prokázáno, že by jí vyhrožoval, resp. že by jeho slovní projevy mohly vzbudit důvodnou obavu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítl, že byl shledán vinným trestným činem, ačkoli projednávaný skutek jím není.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat, nicméně navrhl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., jenž je dán, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Naplnění tohoto dovolacího důvodu nastává, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv ve věci existoval některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno (srovnej Šámal, P. a kol, Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3162). Obviněný ovšem v této souvislosti namítá, že byl shledán vinným trestným činem, ačkoli skutek, kterého se měl dopustit, jím není. Taková (údajná) vada se ovšem s důvody podle §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. zcela míjí. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (než jsou uvedeny v citovaných ustanoveních §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř.), přitom nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/2005 Sb. rozh. tr.), jehož naplnění proto nepřipadá v úvahu.
Nejvyšší soud ovšem nepřehlédl, že zmíněná argumentace, napadající závěr o naplnění znaků vyhrožování a vzbuzení důvodné obavy, o níž obviněný opíral naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., je s jistou mírou benevolence s ohledem na její skutkový základ podřaditelná pod obviněným rovněž uplatněný, byť s jinými námitkami, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přezkoumal proto opodstatněnost tvrzení obviněného i v tomto ohledu, avšak zjistil, že ani zde mu není možné přisvědčit.
Přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Důvodnou obavou se zde rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší stupeň úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým je na poškozeného působeno. Důvodná obava nemusí vzniknout, ovšem její vznik musí být reálný. Závěr, zda jde o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění, je nutné posuzovat na základě komplexního posouzení situace (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3286).
Obviněný podle učiněných skutkových zjištění v telefonním hovoru poškozené sdělil, že mj. „chcípne“, „nerozchodí to“, „udělá jí ze života peklo“ apod. Užil přitom agresivní tón, resp. křičel. Zmíněná sdělení uvedl v rozhovoru opakovaně (nikoli např. jednou izolovaně), následně je potvrzoval tím, že „to nejsou plané výhružky“ a že „vše myslí vážně“. Současně bylo zjevné, že jednání obviněného je motivováno – byť zcela neobjektivní, nespravedlivou a nepřijatelnou – odplatou za průběh trestního stíhání jeho syna, které obviněný vnímal úkorně. Poškozená po tomto útoku měla strach z naplnění agrese, což se projevovalo intenzivními úzkostnými reakcemi po dobu asi dvou týdnů, následně se intenzita snížila, avšak poškozená událost stále vnímá jako stresující.
Nejvyšší soud konstatuje, že naznačená skutková zjištění je nutné posoudit jednak jako užití výhružek ze strany obviněného, tedy hrozeb, jimiž tvrdil poškozené uskutečnění jejího fyzického napadení až likvidace, resp. uskutečnění dalších závažně na ni dopadajících útoků. Současně s ohledem na kontext užití výhružek a jejich podání (verbální agresivita, odplata za údajné pochybení poškozené při obhajobě syna, opakovanost hrozeb apod.) byly zjevně způsobilé vzbudit úzkost, resp. dokonce tato úzkost reálně se projevující v životě u poškozené skutečně nastala.
Je tak nepochybné, že právní posouzení jednání obviněného je správné, neboť učiněné skutkové závěry poskytují dostatečný podklad pro jeho kvalifikaci jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, za naplnění všech znaků jeho skutkové podstaty, tedy včetně objektivní stránky zahrnující znak vyhrožování jinému mj. usmrcením nebo jinou těžkou újmou a znak vzbuzení důvodné obavy.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky přečinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi poškozené S. N., která popsala verbální útok obviněného, a svědka J. N., jenž popsal jeho dopady na poškozenou, resp. listinnými důkazy, zejména v podobě průběhu obhajoby P. P. poškozenou. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky uplatněné obviněným v dovolání se v majoritní části míjí s věcným naplněním tvrzených dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel