ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.735.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 735/2019-2905
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovoláních obviněných L. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 7 To 69/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 4/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných L. B. a P. K. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2018, č. j. 5 T 4/2017-2728, byli obvinění L. B. a P. K. shledáni vinnými zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a odsouzeni každý podle §331 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, se zařazením k jeho výkonu podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně bylo podle §102 trestního zákoníku rozhodnuto o zabrání náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků ve výši 6 073 498,70 Kč, uložených na bankovním účtu společnosti M. T. p.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedeného zločinu v podstatě tím, že po vzájemné domluvě s cílem dosáhnout neoprávněného obohacení společnosti M. T. p., v níž byla obviněná P. K. jediným společníkem, společně jako zaměstnanci oddělení Výrobní nákup společnosti D. Š. P., od přesně nezjištěného dne roku 2011 do dne 18. 9. 2013, kdy jim skončil pracovní poměr k tomuto zaměstnavateli, záměrně nepostupovali v souladu se svými pracovněprávními povinnostmi a interními postupy a bez souhlasu zaměstnavatele podmiňovali nákup zboží pro něj od vybraných dodavatelů zasíláním peněz ve prospěch společnosti M. T. p., kterou tak bez uskutečnění odpovídajícího protiplnění neoprávněně obohatili, a to o prostředky ve výši 6 073 468,70 Kč, když konkrétně (ad 1.) obviněná P. K. požadovala od roku 2011 do dne 3. 9. 2013 od společnosti WTE PowerBolt, s. r. o., za zajištění možnosti nadále působit jako dodavatel společnosti D. Š. P., případně navýšit dodávky, finanční prostředky, v důsledku tohoto požadavku společnost M. T. p., získala od společnosti WTE PowerBolt, s. r. o., celkem 5 602 261,70 Kč, dále (ad 2.) od roku 2011 do dne 10. 7. 2013 obviněný L. B. požadoval za obdobné situace jako ad 1. finanční prostředky od společnosti Chesterton ČR, s. r. o., v důsledku čehož od ní společnost M. T. p., získala celkem 409 677 Kč, a (ad 3.) od ledna 2012 do 20. 9. 2012 obviněný L. B., opět shodným způsobem, požadoval pro společnost M. T. p., finanční prostředky od M. Ž., který jí uhradil celkem 61 560 Kč.
Současně byli obvinění podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky, uvedené pod body 1. až 11., v nichž byly obžalobou spatřovány další dílčí útoky pokračujícího zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2019, č. j. 7 To 69/2018-2811, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu u obou obviněných a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. následně rozhodl tak, že je odsoudil každého podle §331 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, se zařazením k jeho výkonu podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou a zároveň jim podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil každému peněžitý trest v celkové výměře 1 000 000 Kč, tj. 250 denních sazeb po 4 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku jim pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil každému náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Odvolání obviněných potom byla podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění nesouhlasí s naplněním znaků spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a úplatku podle §331 tr. zákoníku. Tvrdí, že společnost M. T. p., pro poškozené určitou činnost vykonala, přičemž není rozhodné, jak ji následně poškození hodnotili. Byli současně stíháni pro dalších 11 skutků, pro které byli zproštěni obžaloby, ačkoli jediný rozdíl spočíval právě v hodnocení služeb poskytnutých společností M. T. p. Soudy obou stupňů se tak podle názoru obviněných spokojily s vyjádřením poškozených, kteří však objednanou práci dříve převzali. Podstatou jejich jednání nebylo zvýhodnění společnosti M. T. p., ale snaha získat pro ni obchodní partnery. Při vyčíslení úplatku potom nemělo být vycházeno z hrubého zisku, ale měla být odečtena hodnota výstupů společnosti M. T. p. Pokud jde o posouzení jejich jednání jako spolupachatelství, obvinění namítají, že soudy činné ve věci vycházely ze vzájemné domluvy, která však nebyla prokázána. Jediné, co měli obvinění společného, bylo pracovní zařazení u zaměstnavatele D. Š. P., na stejném oddělení, měli zde však vymezeny své vlastní komodity a své vlastní dodavatele, které měli na starosti. Ve vztahu ke společnosti M. T. p., potom byla obviněná P. K. zaměstnankyní a obviněný L. B. pro ni pracoval na základě dohody o provedení práce, přičemž taková nepřímá souvislost spolupachatelství zakládat nemůže. Obvinění dovozují, že se tak z jejich strany nejednalo o žádný shodný úmysl či záměr, když každý jednal samostatně.
S ohledem na popsané skutečnosti obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. i s předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k první části dovolacích námitek uvedl, že pokud obvinění považují za překvapující odsouzení stran tří útoků, když pro dalších jedenáct byli zproštěni obžaloby, nejedná se o námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod. Jejich podstatou je totiž tvrzení nedostatečných či pochybných skutkových zjištění. Navíc v případě tří útoků, kde byla vina obviněných zjištěna, se tak stalo na základě dostatku důkazů a bez důvodných pochybností. Jestliže obvinění dále zpochybňovali výši úplatku, ze skutkových zjištění vyplývá, že společnost M. T. p., reálně neposkytla za přijaté plnění žádné protiplnění, tudíž celé přijaté platby představují úplatek ve smyslu §334 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu k poslední námitce obviněných, kterou napadli závěr o jejich spolupachatelství, státní zástupce uvádí, že z provedeného dokazování je jednoznačné jejich minimálně vzájemné srozumění. Jednali totiž způsobem úzce provázaným, na sebe navazujícím a vzájemně se podmiňujícím, přičemž byl sledován společný cíl, a to vylákání plnění ve prospěch společnosti M. T. p. Bez dohody by přitom k takové koordinaci a kooperaci dojít nemohlo, tudíž společný úmysl vyplývá z povahy věci.
Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. Nejvyšší soud připomíná, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
Obvinění v první části svého dovolání namítají, že v provedeném řízení bylo prokázáno poskytnutí určitých služeb (resp. nebylo to vyvráceno) společností M. T. p., dalším subjektům, přičemž takové hodnocení mělo být uplatněno ve všech projednávaných případech, tedy nejenom v těch, stran kterých byli zproštěni obžaloby, ale i ve zbývajících, bez ohledu na postoj zástupců společností WTE PowerBolt, s. r. o. a Chesterton ČR, s. r. o. a M. Ž.
Zmíněné tvrzení ovšem nezpochybňuje soudy dovozené hmotněprávní posouzení, ale primárně správnost hodnocení důkazů a zjištěného skutkového stavu, což, jak bylo řečeno, se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
Současně Nejvyšší soud dodává, že tato námitka ve své podstatě směřuje proti zásadě volného hodnocení důkazů, uvedené v §2 odst. 6 tr. ř., neboť z ní vyplývá, že pokud soud v případě některých žalovaných dílčích útoků určitým způsobem hodnotí důkazy a dovodí tak určitý průběh skutkového děje, měl by být tímto postupem vázán i pro dílčí útoky další. Vrchní soud v Praze a před ním Krajský soud v Plzni však ve věci postupovaly řádně, v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., když každý žalovaný útok posuzovaly samostatně, přičemž stran některých byl zjištěn průběh, podkládající závěr o spáchání trestného činu, a stran některých, z důvodu přetrvávajících pochybností, nikoli. Jejich závěrům tak v daném ohledu nelze ničeho vytknout.
Pouze na okraj Nejvyšší soud k této části dovolací argumentace doplňuje, že není ani podstatné, jak údajná plnění hodnotili svědci, tedy zástupci společností WTE PowerBolt, s. r. o., a Chesterton ČR, s. r. o., či M. Ž., ale pro trestněprávní posouzení věci je podstatné hodnocení vyslovené trestními soudy, které jsou jako jediné oprávněny rozhodnout o vině obviněných (viz čl. 90 Ústavy). Jejich závěry přitom odpovídají skutkovým zjištěním, která logicky navazují na provedené důkazy.
V další části svých námitek obvinění tvrdí, že při vyčíslení výše úplatku nemělo být vycházeno z celkových částek, uhrazených společnostmi WTE PowerBolt, s. r. o., a Chesterton ČR, s. r. o., a M. Ž. společnosti M. T. p., ale měla být odečtena hodnota výstupů (práce) společnosti M. T. p. I tato námitka se ovšem primárně opírá o jiná skutková zjištění, než jaká učinily soudy činné dříve ve věci, totiž o tvrzení, že společnost M. T. p., skutečně nějaké relevantní práce pro jmenované údajné odběratele provedla. Jak přitom bylo zjištěno, finanční částky placené společnostmi WTE PowerBolt, s. r. o., a Chesterton ČR, s. r. o., a M. Ž. společnosti M. T. p., byly hrazeny pouze za to, že budou i nadále dodavateli společnosti D. Š. P. Dokumenty, které jim v konečném důsledku obvinění v zastoupení společnosti M. T. p., předali, potom byly fiktivní, vytvořené pouze za účelem legalizace faktur, účetně podkládající zmíněné platby, aniž by se jednalo o skutečně požadovaný a také objednaný a využitelný listinný materiál. Ani tyto námitky tak nelze v dovolacím řízení pro jejich skutkovou povahu zohlednit.
V poslední části svého mimořádného opravného prostředku potom obvinění namítají pochybení v posouzení jejich trestného jednání jako spolupachatelství. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Posouzení jednání dvou či více osob jako spolupachatelství tedy požaduje splnění dvou podmínek, a to spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo také tehdy, jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). Vedle společného jednání se vyžaduje, jak bylo řečeno, i společný úmysl spolupachatelů, zahrnující společné jednání a společný cíl. Společný úmysl přitom nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou, ale postačí i dohoda konkludentní.
Z učiněných skutkových zjištění vyplynulo, že obviněná P. K. byla jediným společníkem společnosti M. T. p., obviněný L. B. potom vystupoval jako zástupce této korporace. Oba současně pracovali pro D. Š. P., ve stejném oddělení. V této situaci uplatnili vůči společnostem WTE PowerBolt, s. r. o., a Chesterton ČR, s. r. o., a vůči M. Ž. v podstatě shodné požadavky na úhradu částek za zajištění možnosti zejména nadále působit jako dodavatelé společnosti D. Š. P. Vůči společnosti WTE PowerBolt, s. r. o., která uhradila největší sumu, takto vystupovali postupně oba, vůči dalším dvěma subjektům již jen obviněný L. B., nicméně, jak bylo řečeno, jako zástupce společnosti M. T. p., jíž byly požadované částky následně placeny a která také vystavila faktury a poskytla fiktivní objednaný písemný materiál.
Z uvedeného je zřejmé, že obvinění postupovali ve věci nutně koordinovaně, každý různými dílčími úkony ve vztahu k výše uvedeným třem podnikatelským subjektům, směřujíce ke zjevnému shodnému cíli, totiž zajistit společnosti M. T. p., neoprávněný prospěch formou úplatků od třetích subjektů a následně tyto své kroky alespoň částečně zakrýt. Jednalo se přitom o poměrně sofistikovaný proces, zahrnující nejen opatření úplatku, ale i zastírací úkony a koncentraci prospěchu u jednoho subjektu – obchodní korporaci, ovládané jako jediným společníkem obviněnou P. K., jež tak nejméně zabezpečila přijetí úplatku jiným i v případech (body 2. a 3. výroku o vině), v nichž jinak s dodavateli konkrétně jednal obviněný L. B.
Jinak řečeno, obvinění zjevně jednali jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku, jak správně konstatovaly soudy činné dříve ve věci.
Právní posouzení jednání obviněných, v této poslední námitce napadené způsobem již podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tudíž bylo soudy činnými dříve ve věci provedeno správně a bez vad, proto nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky předložené obviněnými v dovolání se v části míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel