ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1265.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1265/2019-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2019 dovolání obviněného D. O. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 50 To 144/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 100/2018, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 50 To 144/2019, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 1 T 100/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 7 T 120/2018, ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 31 To 373/2019, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o souhrnném trestu odnětí svobody v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 7 T 120/2018.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-jih přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 1 T 100/2018, byl obviněný D. O. uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §325 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 50 To 144/2019, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označených trestných činů tím, že dne 10. 11. 2017 v 18:03 hodin na návsi v Žinkovech, okr. Plzeň-jih, jako řidič motorového vozidla značky Alfa Romeo 145, RZ XY, ignoroval výstražné znamení STOP a pokyny k zastavení signalizované hlídkou Policie České republiky, OOP Nepomuk, ve složení M. F. a L. B., jež za ním jela ve služebním motorovém vozidle značky Škoda Octavia RZ XY, které bylo řádně označeno znaky a nápisy Policie České republiky, přičemž obviněný dále ujížděl ve směru z obce Žinkovy na obec Nepomuk, svým způsobem jízdy znemožňoval hlídce předjetí vozidla tak, že jel středem vozovky, opakovaně najížděl až do protisměru jízdy, měnil bezdůvodně výrazným způsobem rychlost jízdy, přičemž na křižovatce pozemní komunikace č. II/191 s účelovou komunikací směrem k hrázi Nového Rybníka v katastrálním území obce Nepomuk, když se nacházel v protisměru, zpomalil vozidlo, které bylo v tu chvíli objížděno z pravé strany policejní hlídkou, načež obviněný náhle bez světelného ukazatele změnil směr jízdy vpravo a narazil do levé boční části policejního vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu, které tímto vytlačil vpravo na místní komunikaci vedoucí k hrázi Nového Rybníka, když jen díky pohotové reakci řidiče policisty spočívající ve stočení volantu vpravo bylo zabráněno razantnějšímu přímému nárazu obou vozidel, načež obviněný dále pokračoval v jízdě až kolem domu č. p. XY v Nepomuku vlevo na louku, kde vozidlo zastavil a utekl, čímž obviněný způsobil poškozenému Krajskému ředitelství Plzeňského kraje Policie České republiky na služebním vozidle značky Škoda Octavia RZ XY celkovou škodu ve výši nejméně 22 985 Kč,
a vozidlo značky Alfa Romeo 145, RZ XY, řídil, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 1 T 44/2010, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2011, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 roků, který počal vykonávat dne 18. 3. 2017.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 50 To 144/2019, podal obviněný D. O. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že jeho jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a že jím podaný řádný opravný prostředek byl soudem druhého stupně zamítnut, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky pro takovéto rozhodnutí.
5. Konkrétně uvedl, že k naplnění skutkové podstaty zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je potřeba úmyslného jednání. V rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že jednal v úmyslu přímém, přestože soud připustil, že obviněný, i když chtěl za každou cenu zabránit výkonu pravomoci policistů, nechtěl způsobit dopravní nehodu. Odvolací soud tento závěr soudu prvního stupně neakceptoval a dovodil, že důvodem směru jízdy vozidla byla snaha odbočit. V té době ovšem vozidlo zprava předjíždělo vozidlo policie a obviněný, který činil odbočovací manévr, byl nejméně srozuměn s tím, že dojde ke srážce obou vozidel. V jednání obviněného tak odvolací soud spatřoval úmysl nepřímý, čímž úmyslná forma zavinění zůstává zachována. Blíže však neuvedl, jaké skutečnosti ho k takovému závěru vedly. Stran nepřímého úmyslu dovolatel připomněl judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, ale je potřeba jej také dokázat. Uvedl, že soud bez dalšího předpokládal, že řidič o skutečnosti, že ho v momentě odbočování na polní cestu zprava předjíždí policejní vůz, nutně věděl. Zcela však pominul rychlost, v jaké se střet odehrál (jednalo o jednotky vteřin), a také skutečnost, že řidičovu pozornost v momentu odbočování upoutala přes cestu přebíhající srna. Podle obviněného není rozhodné, kterým směrem srna běžela, rozhodující je, že ji sledoval a nemohl současně monitorovat pohyb policejního auta. Subjektivní stránka tak nebyla bez pochybností prokázána, proto je třeba uplatnit pravidlo in dubio pro reo .
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že obviněný pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů se již s těmito skutečnostmi vypořádaly a označily je za nedůvodné. Státní zástupce v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu již z této skutečnosti dovozuje neopodstatněnost podaného dovolání. Státní zástupce pak vyjádřil souhlas se soudy nižších stupňů stran závěru, že obviněný se jednání dopustil úmyslně. Nad rámec správného a řádně odůvodněného názoru soudů pro úplnost doplnil, že s ohledem na naprosto bezohledný způsob jízdy obviněného a účel jeho úprku musel být přinejmenším smířen s tím, že při v zásadě živelné a bezohledné jízdě nerespektující jakákoliv pravidla bezpečného provozu dojde k fyzickému střetu, potažmo k přímému působení síly na vozidlo příslušníků Policie České republiky vykonávajících svou pravomoc. Takové smíření se s následkem potom indikuje nepřímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle státního zástupce nelze z dotčených rozhodnutí dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
8. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
10. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. V této souvislosti je vhodné předeslat, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
11. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání, a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil alternativu prvou, neboť uvedl, že odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Z usnesení odvolacího soudu se však podává, že odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný, ačkoliv to nevyjádřil přesně, zjevně mínil uplatnit alternativu druhou, tedy že v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů, v konkrétním případě odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve formě úmyslného zavinění.
15. Zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, a spáchá tento čin se zbraní.
16. Objektivní stránka spočívá v užití násilí. Násilím se rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený nebo očekávaný odpor anebo mu zamezit. Násilí může směřovat přímo proti úřední osobě, která je k něčemu nucena, ale může být užito i proti jiné osobě, než je sama úřední osoba, nebo i proti věci, pokud je zde násilí prostředkem působení na vůli úřední osoby.
17. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Nikoliv zanedbatelná část doktrinální literatury (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 3128 a 3129, JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2017, str. 832, 833) hovoří dokonce o úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a také v praxi soudů lze nalézt rozhodnutí odpovídající tomuto názoru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 148/2017, ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1250/2016). Pachatel musí užít násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, jedná s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby tak, aby napadená úřední osoba buď svou pravomoc vůbec nevykonala, nebo ji vykonala jinak, než ji zamýšlela vykonat předtím, než došlo k použití násilí. Jde tak o úmysl přesahující objektivní stránku (který má působit na současně prováděný nebo budoucí výkon pravomoci). Pokud jde o spáchání předmětného jednání se zbraní podle §325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pak se ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyžaduje ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku úmysl v kterékoliv jeho formě, neboť pachatel pomocí zbraně ovlivňuje chování poškozeného nebo ji má za tím účelem u sebe.
18. Pro naplnění kterékoliv skutkové podstaty trestného činu je nezbytná zákonem vyžadovaná forma zavinění. Zavinění představuje jediný obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu a má formu úmyslu nebo nedbalosti. Trestný čin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak již bylo uvedeno, je trestným činem úmyslným. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 221, 222). Závěr o úmyslu, popírá-li jej obviněný, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu a způsobu jeho provedení, avšak musí se tak stát po detailním dokazování a všestranné analýze jednání (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08, aj.).
19. Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný ignoroval výstražné znamení „STOP“ a pokyny k zastavení signalizované hlídkou Policie České republiky, jež za ním jela ve služebním motorovém vozidle, které bylo řádně označeno znaky a nápisy Policie České republiky, přičemž obviněný policistům ujížděl, svým způsobem jízdy znemožňoval hlídce předjetí vozidla tak, že jel středem vozovky, opakovaně najížděl až do protisměru jízdy, měnil bezdůvodně výrazným způsobem rychlost jízdy, přičemž na křižovatce pozemní komunikace č. II/191 s účelovou komunikací směrem k hrázi Nového Rybníka v katastrálním území obce Nepomuk, když se nacházel v protisměru, zpomalil vozidlo, které bylo v tu chvíli objížděno z pravé strany policejní hlídkou, načež obviněný náhle bez světelného ukazatele změnil směr jízdy vpravo a narazil do levé boční části policejního vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu, které tímto vytlačil vpravo na místní komunikaci vedoucí k hrázi Nového Rybníka, když jen díky pohotové reakci řidiče policisty spočívající ve stočení volantu vpravo bylo zabráněno razantnějšímu přímému nárazu obou vozidel, načež obviněný dále pokračoval v jízdě až kolem domu č. p. XY v Nepomuku vlevo na louku, kde vozidlo zastavil a utekl. Obviněný vozidlo řídil, ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 1 T 44/2010, který nabyl právní moci dne 3. 3. 2011, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 roků, který počal vykonávat dne 18. 3. 2017.
20. Podle tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný jednak mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, čímž naplnil znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §33 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a spáchal takový čin se zbraní, čímž naplnil znaky též zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Proti právnímu posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný žádnou výhradu neuplatnil a v této části shledává rozhodnutí soudů správným i dovolací soud.
21. Dovolací námitky obviněného byly soustředěny k závěrům soudů o naplnění subjektivní stránky zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný tvrdil, že jej nemohl spáchat, a to pro absenci úmyslného zavinění.
22. Podle závěrů soudu prvního stupně obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednal s cílem působit na výkon pravomoci policistů tak, aby vozidlo nezastavili, tedy aby svou pravomoc vůbec nevykonali. Ve vztahu k subjektivní stránce je podle něj třeba posoudit kompletní jednání obviněného, který policejní hlídce ujížděl, měnil rychlosti, předjížděl v protisměru, veden jasným úmyslem, a to bez ohledu na to, že při svém náhlém odbočení vpravo chtěl pouze přejet na odbočku místní komunikace a ne narazit na policisty. I v této chvíli však podle nalézacího soudu chtěl za každou cenu zabránit výkonu pravomoci policistů, i když nechtěl způsobit dopravní nehodu (str. 5 rozsudku soudu prvního stupně).
23. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně připustil, že skutečně velmi krátce předtím, než došlo ke srážce obou vozidel, přeběhla před vozidlem řízeným obviněným srna. Přisvědčil však i jeho názoru, že v době, kdy obviněný změnil směr jízdy, již byla srna mimo vozovku a navíc obviněný měnil směr jízdy ve směru běhu srny. Důvodem změny směru jízdy byla i podle odvolacího soudu snaha odbočit. V té době ovšem vozidlo řízené obviněným zprava předjíždělo vozidlo policie a obviněný, pokud učinil odbočovací manévr, byl podle odvolacího soudu nejméně srozuměn s tím, že dojde ke srážce obou vozidel. Obviněný tak jednal v úmyslu nepřímém, což ale podle odvolacího soudu nemá vliv na právní kvalifikaci jeho jednání též jako zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 6., str. 3 usnesení odvolacího soudu).
24. Spočívá-li výkon pravomoci úřední osoby v silniční kontrole prováděné Policií České republiky, je trestný čin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchán typicky takovým jednáním, při kterém řidič v úmyslu vyhnout se kontrole najíždí vozidlem na policisty nebo na policejní vozidlo proto, aby si vynutil volný průjezd místem a aby mohl pokračovat v jízdě, aniž by se podrobil silniční kontrole.
25. V posuzované věci soudy zjistily, že úmysl obviněného směřoval k tomu, aby se mu podařilo uprchnout před silniční kontrolou a aby se tak vyhnul potrestání za své protiprávní jednání. Tento úmysl vyplýval z objektivně zjištěných okolností týkajících se toho, že obviněný řídil řádně neregistrované, technicky nevyhovující vozidlo, ačkoliv mu byl označeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 roků, který počal vykonávat dne 18. 3. 2017. K tomu přistupoval také způsob jízdy obviněného, který neuposlechl výzvy policejní hlídky k zastavení, pokračoval v jízdě a během jízdy, kdy byl pronásledován policií, vícekrát popisovaným způsobem porušil pravidla silničního provozu. Tento úmysl obviněný jasně vyjádřil i ve své výpovědi ze dne 13. 6. 2018 učiněné v přítomnosti obhájce (protokol o výpovědi obviněného na č. l. 22 až 26 byl v hlavním líčení přečten za splnění podmínek §207 odst. 2 tr. ř.), když uvedl, že si všiml policejního vozidla, ale protože má zákaz řízení, tak zpanikařil a rozhodl se ujet a jízdou jen realizoval své rozhodnutí nenechat se zastavit.
26. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný chtěl svým jednáním zabránit výkonu pravomoci policistů vůči němu. Policisté jeli v označeném policejním vozidle za vozidlem obviněného, měli rozsvícené výstražné znamení „STOP“, načež obviněný reagoval tak, jak vyplývá z kamerového záznamu pořízeného ze služebního motorového vozidla značky Škoda Octavia RZ XY (č. l. 73), že svým způsobem jízdy znemožňoval policejní hlídce předjetí vozidla tak, že jel středem vozovky, opakovaně najížděl až do protisměru jízdy, měnil bezdůvodně výrazným způsobem rychlost jízdy. Rozhodující fáze jeho jednání je pak v rozsudku soudu prvního stupně popsána tak, že „na křižovatce pozemní komunikace č. II/191 s účelovou komunikací směrem k hrázi Nového Rybníka v katastrálním území obce Nepomuk, když se nacházel v protisměru, zpomalil vozidlo, které bylo v tu chvíli objížděno z pravé strany policejní hlídkou, načež obviněný náhle bez světelného ukazatele změnil směr jízdy vpravo a narazil do levé boční části policejního vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu, které tímto vytlačil vpravo na místní komunikaci vedoucí k hrázi Nového Rybníka, když jen díky pohotové reakci řidiče policisty spočívající ve stočení volantu vpravo bylo zabráněno razantnějšímu přímému nárazu obou vozidel, načež obviněný dále pokračoval v jízdě až kolem domu č. p. XY v Nepomuku vlevo na louku, kde vozidlo zastavil a utekl…“. Popsané jednání však samo o sobě nelze kvalifikovat jako užití násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Ze skutkové věty a popisu okolností, za nichž ke střetu vozidel došlo, totiž nevyplývá, že by obviněný vozidlem, které řídil, narazil do služebního vozidla Policie České republiky s úmyslem násilně jim zabránit ve výkonu jejich pravomocí vůči němu. Ve skutkové větě je uvedeno, že obviněný náhle bez světelného ukazatele změnil směr jízdy vpravo a narazil do levé boční části policejního vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu, které tímto vytlačil vpravo na místní komunikaci. Skutková věta rozsudku nalézacího soudu ani ve spojení s odpovídajícími částmi odůvodnění rozhodnutí soudů však neobsahuje žádná relevantní zjištění, z nichž by úmyslná forma zavinění ve vztahu k nárazu vozidla obviněného do vozidla policistů vyplývala. Ani z provedeného dokazování není zjevné, co bylo příčinou nárazu obviněného do vozidla policistů. Není jasné, zda se jednalo o úmyslný náraz do policejního vozidla s cílem zabránit policistům v následném pronásledování vozidla obviněného či jejich zpomalení (což by muselo mít také adekvátní odraz v popisu skutku), nebo zda byl náraz způsoben např. nepozorností obviněného coby řidiče, způsobenou přeběhnutím srny právě v době, kdy se rozhodl odbočit vpravo, což upoutalo jeho pozornost, v důsledku čehož si včas nevšiml a adekvátně nezareagoval na policejní vozidlo, které jej zprava objíždělo a dojelo na jeho úroveň, a při odbočení vpravo do vozidla policistů narazil. Sám obviněný ve výpovědi učiněné dne 13. 6. 2018 uvedl, že se k odbočení vpravo rozhodl ve chvíli, kdy dojížděl k odbočce na účelovou komunikaci, a to s cílem ztratit se v lese. Podle jeho výpovědi odbočil v okamžiku, kdy jej dojelo policejní vozidlo, a proto došlo ke střetu, současně ale dodal, že policejní vozidlo nechtěl nijak vytlačit, snažil se jen odbočit na lesní cestu a neodhadl vzdálenost mezi vozidly. Tato výpověď obviněného v podstatě koresponduje i s kamerovým záznamem pořízeným ze služebního motorového vozidla Policie České republiky, z něhož vyplývá, že krátce před odbočením vpravo obviněný vozidlem najel výrazně přes střed vozovky do protisměru a těsně před odbočením zpomalil již tak relativně nízkou rychlost jízdy (do 50 km/hod.) na cca 26 km/hod. Ostatně i nalézací soud učinil závěr, že obviněný chtěl pouze odbočit vpravo, nikoliv způsobit dopravní nehodu. Odvolací soud pak rovněž uvedl, že obviněný svým jednáním náraz do policejního vozidla přímo nechtěl, avšak doplnil, že při takovém odbočovacím manévru musel být nejméně srozuměn s tím, že ke srážce vozidel dojde, z čehož dovodil zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu k užití násilí vůči policistům, aniž by tento svůj závěr řádně odůvodnil. Zjištění, zda ke střetu obou vozidel došlo úmyslným jednáním obviněného či pouze jednáním nedbalostním spočívajícím v tom, že obviněný špatně vyhodnotil situaci na vozovce a nezvládl řízení svého vozidla, je pro vyvození jeho trestní odpovědnosti i za zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku stěžejní. Na soudu prvního stupně, jemuž bude po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, proto bude, aby pozornost soustředil právě k této okolnosti. K jejímu řádnému objasnění se nabízí doplnění dokazování nejméně o výpověď obviněného zaměřenou právě ke sporné otázce; zcela vyloučit, byť se nabízí jako krajní řešení, nelze ani doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru dopravy k vyhodnocení kamerového záznamu pořízeného ze služebního motorového vozidla značky Škoda Octavia RZ XY v době střetu vozidel.
27. Za současného stavu však není akceptovatelný závěr soudů, že v konečném stadiu celého incidentu, jehož škodlivost a závažnost nemíní dovolací soud nikterak zpochybňovat, obviněný „narazil“ do policejního vozidla úmyslně. Pokud se obviněný na jedné straně snažil doslova za každou cenu vyhnout silniční kontrole a dopadení za předcházející protiprávní jednání, je s tím na druhé straně sotva slučitelná úvaha, že chtěl narazit do policejního vozidla ve smyslu tzv. přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak původně vyvozoval soud prvního stupně, nebo že s nárazem do policejního vozidla byl srozuměn ve smyslu tzv. nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak ve výsledku uzavřel odvolací soud. Závěr odvolacího soudu, že obviněný byl nejméně srozuměn s tím, že dojde ke srážce obou vozidel, není argumentačně přesvědčivý (k tomu srov. podobnou skutkovou situaci řešenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 7 Tdo 190/2012).
28. Výkladem nepřímého úmyslu a vztahem lhostejnosti pravé a nepravé (které rozlišuje jak právní nauka, tak zejména soudní judikatura) k nepřímému úmyslu se velmi podrobně zabýval Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015, v němž mimo jiné uvedl: „Trestní zákoník v §15 odst. 2 stanovil, že srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně (trestním zákoníku – srov. §110 tr. zákoníku) může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Toto ustanovení není ,kompletní‘ definicí srozumění, ale má podstatný význam pro řešení otázky, zda lhostejný vztah k následku lze považovat již za srozumění s následkem. V právní literatuře se názory na tuto otázku různí, avšak převládají názory, že skutečný vztah lhostejnosti k následku (tzv. pravá lhostejnost) nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu.“ Jak je tedy z uvedeného patrné, pro dovození nepřímého úmyslu pachatele může jít nanejvýš o lhostejnost nepravou, přičemž lhostejnost pravá není způsobilá odůvodnit nepřímý úmysl. Za nepravou lhostejnost se považuje taková situace, kdy lhostejnost pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem; jde tedy sice o méně intenzivní, ale stále ještě aktivní volní vztah pachatele k relevantnímu trestněprávnímu následku. Naproti tomu u pravé lhostejnosti není ani nejslabší (kladný) volní vztah pachatele ke způsobení takového následku, takže pachatel není srozuměn s následkem daného trestného činu, ale naopak spoléhá, byť bez přiměřených důvodů, že nedojde k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Proto tzv. pravá lhostejnost z hlediska zavinění spíše odpovídá vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, i když zcela neodpovídá záporné vůli pachatele, tj. jeho nechtění při této formě nedbalosti (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až §139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 223 a 224, shodně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1101/2018). Na soudu prvního stupně proto bude, aby otázku zavinění obviněného posuzoval i ve světle těchto kritérií.
29. Právní posouzení skutku jako zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nemůže obstát a napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, jak to předvídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nedojde-li v dalším řízení ke změně skutkových zjištění, soud prvního stupně nebude moci kvalifikovat skutek jako zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku; správnost právního posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku těmito závěry dovolacího soudu ale není jakkoliv dotčena.
30. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání na základě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledáno důvodným, platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
31. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. v celém rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2019, sp. zn. 50 To 144/2019, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 1 T 100/2018, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí zrušené na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. je třeba považovat vedle obsahově navazujících rozhodnutí vydaných v téže trestní věci, v níž bylo podáno dovolání (např. rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, rozhodnutí o nákladech trestního řízení, rozhodnutí o zápočtu vazby), rovněž obsahově navazující rozhodnutí, jež byla vydána v jiných trestních věcech vedených proti témuž obviněnému, ohledně něhož došlo ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání. Za takové obsahově navazující rozhodnutí lze označit i rozhodnutí vydané v jiné trestní věci, jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené dovoláním ve výroku o trestu, ve vztahu k němuž byl navazujícím rozhodnutím v jiné trestní věci uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018-I., uveřejněné pod č. 12/2019 Sb. rozh. tr.). Takovými rozhodnutími jsou v předmětné věci rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 7 T 120/2018, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 31 To 373/2019, přičemž rozsudku okresního soudu byl zrušen ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody, usnesení odvolacího soudu v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o souhrnném trestu odnětí svobody. Okresnímu soudu Plzeň-jih dovolací soud přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
32. Ač je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě, poněvadž obviněný vykonává trest odnětí svobody uložený mu v jiné trestní věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu