ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1496.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1496/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání obviněného F. Z. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 7 To 66/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 2/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. Z. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského v Plzni ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 4 T 2/2018, byl obviněný F. Z. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 20. 10. 2017 kolem 22.20 hodin v XY, v baru XY v ulici XY, po předchozím požití alkoholu a užití marihuany, před zraky M. F., nar. XY, A. K., nar. XY, a M. Š., nar. XY, z přesně nezjištěného důvodu vzešlého z předchozí slovní neshody, fyzicky napadl podnapilého poškozeného M. B., nar. XY, tak že jej nejprve natlačil na stůl, načež poškozený upadl zády na zem, poté, co poškozený vstal, hodil po něm dřevěnou židli, kterou jej však nezasáhl, načež jej uchopil za oděv, shodil na zem a zde jej zaklekl a bil pěstmi do hlavy a kdy mu bylo M. F. zabráněno, aby v bití pokračoval, a posléze, když se poškozený zvedal ze země, kopl poškozeného nohou obutou v pracovní obuvi do spánkové krajiny vlevo, v důsledku čehož narazil poškozený zadní částí hlavy na podlahu,
poškozenému tak kromě oděrek na čele a temeni a vícečetných pruhovitých krevních výronů v obličeji způsobil zlomeninu klenby lební v týlní krajině vpravo a zlomeninu v temeně spánkové krajině vpravo bez posunu kostí s krvácením nad tvrdou plenou mozkovou (epidurálně), krevní výron 25x73x69 cm v temenně týlní krajině vpravo lehce utiskující pravou mozkovou polokouli s mírným přetlakem struktur na opačnou stranu a drobné krvácení nad tvrdou plenu mozkovou v pravé spánkové krajině, kdy se jednalo o vážný zdravotní stav, který by poškozeného bez neodkladně provedené neurochirurgické operace ohrozil na životě, a v důsledku kterého byl poškozený hospitalizován od 20. 10. 2017 do 27. 10. 2017 s následnou nutností dodržovat klidový režim,
když především s ohledem na četnost úderů a razanci kopu pracovní obuví směřovaných na hlavu poškozeného a též na svoji tělesnou konstituci a tělesnou konstituci poškozeného, musel obžalovaný předpokládat, že takovým útokem může poškozenému způsobit vážná zranění hlavy s nutností lékařského ošetření,
přičemž uvedeného jednání se obžalovaný dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 4 T 183/2014 ze dne 15. 10. 2015 s nabytím právní moci dne 25. 1. 2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 50 To 431/2015 ze dne 25. 1. 2016, odsouzen pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem ve výměře 3 roků se zkušební dobou na 4 roky, tedy do 25. 1. 2020.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti (6) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Plzeň, Sady 5. května 59, 306 30 Plzeň škodu ve výši 57 547 Kč včetně úroku z prodlení jdoucího ode dne právní moci rozsudku a ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 7 To 66/2018 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Květuše Blaškovičové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel nejprve ze svého pohledu popsal předmětný skutek, kdy napadl silně podnapilého poškozeného M. B. (dále jen „poškozený“) tak, že jej natlačil na stůl, který se pod tíhou dvou osob posunul a poškozený spadl na zem. Obviněný zdůraznil, že na zemi poškozeného nebil. Podle soudu měl po něm hodit židli, což ale není pravda, ve skutečnosti tímto kusem nábytku (ze vzteku na poškozeného) hodil mimo něho do prostoru, a tudíž jej nezasáhl. Ještě pamatoval, že uchopil poškozeného za oděv, načež měl ze vzteku v hlavě úplné prázdno, vůbec nevěděl, co dělá, až později se dozvěděl, že měl poškozeného shodit na zem bít pěstmi do hlavy, v čemž mu zabránil svědek M. F. On však netušil, kdo jej zezadu drží, a když se poškozený zvedal ze země, měl jej údajně kopnout nohou v pracovní obuvi a způsobit mu těžké zranění hlavy, podrobně popsané v rozsudku, který vycházel z posudku soudní znalkyně z oboru zdravotnictví MUDr. Jany Vítové. Tento posudek nezpochybňoval, jen jej zaráží, že po kopu z jeho strany došlo až k tak vážnému zranění, když jeho pracovní obuví byly od pohledu již starší „křusky“, zničené ještě k tomu na houbách den předtím.
6. Obviněný dále ve svém podání popřel, že by se posuzovaného skutku dopustil v úmyslu přímém. V této souvislosti zpochybnil závěry znaleckého posudku z odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Evy Navrátilové, která podle jeho názoru nepostupovala svědomitě, jelikož nevzala ohled na důvody, které jej vedly k napadení poškozeného. Tyto důvody přitom byly závažné, neboť měl delší dobu starosti, jeho družka se nervově zhroutila po úmrtích v rodině, musel se sám starat o domácnost, pracovat ve své práci a poté dělat zednické práce na domě, kde měli pronajatý byt. Byl fyzicky i psychicky vyčerpán. Poškozený vysedával každý den v baru, měl radost, z toho, že obviněný chodil na pivo „utahaný“, neustále mu dával rady do života a míchal se do jeho soukromí. Dovolatel měl už jeho hloupých narážek dost a jednoho dne se neudržel. Byl již vyhořelý a vše mu bylo jedno. Navíc i přibraný psycholog ve svém znaleckém posudku uvedl, že motivem činu byl delší dobu potlačovaný vztek na poškozeného. Namítl rovněž, že není pravdou, že by sám vyvolával konflikty. Se svou družkou se pohádal, neboť přespala u kamarádky a nedala mu vědět, proto i vynadal svědkyni M. D. P. Předmětný konflikt poškozený sám vyprovokoval, jeho provokace se stupňovaly a nikdo z přítomných proti tomu nic nenamítal. Vyjádřil přesvědčení, že rovněž poškozený měl být vyšetřen znalci z oboru psychologie a psychiatrie.
7. Dovolatel poté shrnul, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť čin nespáchal úmyslně, ale pouze podle §16 tr. zákoníku nedbalostí vědomou, když se sice uvedl do stavu snížené příčetnosti požitím alkoholu a menšího množství marihuany, předpokládal však, že nikomu fyzicky neublíží. Navrhl proto (aniž by odkázal na příslušná zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil těmto soudům k novému projednání a rozhodnutí.
8. Na základě §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Povšiml si, že argumentace obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy bezezbytku vypořádaly, především ale naprostou většinu jeho námitek pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Ve stručnosti pak připomněl rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci nelze uplatňovat námitky proti skutkovým zjištěním nižších soudů. Právě to však obviněný z valné části činil a prováděl své vlastní hodnocení důkazů. Zcela ovšem pominul, že útok byl poměrně razantní, a – vyjma kopu do hlavy – bil poškozeného na zemi i pěstí do hlavy. Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu stojí rovněž jeho výhrady vůči znaleckému posudku znalkyně z odvětví psychiatrie, stejně jako požadavek, aby i poškozený byl podroben znaleckému zkoumání. Státní zástupce doplnil, že soud prvního stupně věnoval dokazování náležitou pozornost, jeho skutkovým závěrům předcházelo řádné a s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. souladné hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí poškozeného, svědků a znalců, jakož i lékařských zpráv dokumentujících zranění poškozeného, a také kamerového záznamu z baru XY, na němž je inkriminovaný konflikt zaznamenán. Rovněž soud druhého stupně odvolání řádně přezkoumal, dostatečným způsobem se vyjádřil ke všem uplatněným námitkám a své rozhodnutí také odpovídajícím způsobem zdůvodnil.
9. Za relevantně uplatněnou považoval státní zástupce stručně prezentovanou výhradu obviněného k subjektivní stránce jeho jednání, kterou ovšem hodnotil jako zjevně neopodstatněnou. Zdůraznil, že (obviněný) v době činu netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou v pravém slova smyslu. Podle závěrů znaleckých posudků byl v době spáchání skutku příčetný, přičemž jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly sníženy jen nepodstatně v důsledku středně těžké prosté opilosti v kombinaci s intoxikací marihuanou. Do tohoto stavu se však přivedl sám, dobrovolně, a to s plným vědomím účinku požitých škodlivých látek. Skutková zjištění pak jednoznačně nasvědčují tomu, že iniciátorem konfliktu byl právě on. Při svém intelektu si pak musel být nepochybně vědom toho, že opakované údery pěstí na hlavu ležícího poškozeného, jakož i následný kop do jeho hlavy mohou způsobit vážné, až život ohrožující zranění. A to tím spíše, pokud se násilného jednání obdobné povahy dopustil již v minulosti. Nebylo sice zjištěno, že by nastalý následek na zdraví poškozeného přímo způsobit chtěl, s reálnou možností jeho vzniku však bezesporu srozuměn byl. Nešlo tedy o nedbalost, ale o cílený, vědomý útok na poškozeného, byť vedený vlivem nahromaděné zloby, alkoholu a drog. Závěr soudů o zavinění zločinu těžkého ublížení na zdraví ve formě eventuálního úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku proto shledal odůvodněným.
10. S přihlédnutím ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 18. 12. 2018). Případnou repliku již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v dané věci je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
15. Dovolatel ve svém podání v zásadě nezpochybňoval skutkové závěry přijaté soudy nižších stupňů, snad jen s výjimkou jeho tvrzení, že to byl poškozený, kdo předmětný konflikt (údajně nevhodnými poznámkami) vyprovokoval. S ohledem na shora popsané zákonné vymezení uplatněného dovolacího důvodu ovšem platí, že Nejvyšší soud není v řízení o dovolání oprávněn se takovým argumentem jakkoliv po věcné stránce zabývat. Nadto je vhodné doplnit, že důkazní situace v posuzovaném případě je zcela jednoznačná, když z výpovědí všech slyšených svědků i z objektivního důkazu kamerovým záznamem vyplývá jako jediný možný závěr to, že iniciátorem dané potyčky (stejně jako slovních rozepří, které jí předcházely) byl výhradně obviněný. Právě z takto zjištěného skutkového děje Nejvyšší soud při svém rozhodování vycházel.
16. Hlavním tématem podaného dovolání byl nesouhlas obviněného s naplněním znaků skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku po stránce subjektivní. Tato námitka se přímo vztahuje k právnímu posouzení skutku, proto byla v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesena bezpochyby relevantně. Konkrétní výhrady obviněného, jimiž rozporoval úmyslné zavinění škodlivého následku svého činu, však neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými.
17. Obviněný konkrétně odmítal, že by se předmětného skutku dopustil v úmyslu přímém, podle jeho názoru konal v pouhé nedbalosti nevědomé. K tomu je nejprve vhodné připomenout, že soud prvého stupně shledal v jeho jednání úmysl nepřímý. Ten je upraven v §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, podle něhož je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení (zájmu chráněného trestním zákoníkem) způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn . Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem .
18. Ze způsobu útoku na poškozeného, který byl popsán ve skutkové větě výroku o vině a především byl objektivně zachycen kamerami umístěnými v baru XY, soudy zcela správně dospěly k závěru o úmyslném zavinění obviněného, a to (přinejmenším) ve formě úmyslu nepřímého. Nelze totiž odhlédnout od značné razance, s níž poškozeného napadal. V tomto směru je možno vyzdvihnout moment, kdy jej zaklekl a bil pěstmi do hlavy, a především následný s velkou silou provedený kop nohou, obutou do pevné (byť již značně poškozené) pracovní obuvi, který zasáhl spánkovou oblast hlavy poškozeného, po němž poškozený ještě narazil temenní částí hlavy na podlahu. Je všeobecně známou skutečností, že při takto hrubém ataku proti dané části těla může dojít k vážným zraněním napadeného. Obviněný, který měl nad poškozeným – s ohledem na jejich evidentně rozdílné tělesné dispozice – zjevnou fyzickou převahu, si toho nepochybně musel být vědom také, tím spíš za situace, kdy již v minulosti podobný škodlivý následek obdobným násilným jednáním jiné osobě způsobil (stalo se tak ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 183/2014, v níž byl odsouzen za skutek spočívající v šesti ranách pěstí, přišlápnutí s výskokem a kopnutí do pravého bodu v oblasti žeber poškozeného, čímž mu způsobil zlomeninu dvou žeber a natržení dolní zadní části pravé plíce). I při jednání, které se stalo předmětem této trestní věci, proto musel být minimálně srozuměn s tím, že může těžkou újmu na zdraví poškozenému způsobit.
19. Na uvedeném závěru pak nemůže ničeho změnit fakt, že obviněný byl v kritickém okamžiku pod vlivem alkoholu a marihuany. Předně je potřeba poukázat na závěr znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle něhož byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v době činu v důsledku středně těžké opilosti v kombinaci s intoxikací marihuanou sníženy forenzně nepodstatnou měrou. Soudy i znalkyně pak v daném směru trefně poznamenaly, že do tohoto stavu se dovolatel přivedl zaviněně sám. Přitom negativní účinky omamných látek na své chování velice dobře znal, což ostatně při svém výslechu u hlavního líčení připustil. Navíc o tom, že pod vlivem alkoholu bývá agresivní, hovořily hned tři slyšené svědkyně, včetně jeho životní partnerky. Proto ani určitá míra ovlivnění zmiňovanými návykovými látkami nebyla nikterak způsobilá závěr o jeho úmyslném zavinění ve vztahu ke zločinu těžkého ublížení na zdraví vyloučit.
20. Závěrem lze doplnit, že ani dlouhodobě potlačovaný vztek na poškozeného (z důvodu jeho údajného zasahování do soukromí a nevyžádaných rad do života) v kombinaci s nepříznivou rodinnou situací, vyčerpáním a stresem, nemohly dovolatele z posuzovaného trestného činu jakkoli vyvinit. Žádný z těchto faktorů totiž obvykle nemívá za následek vymizení rozpoznávacích či ovládacích schopností u jinak psychicky zdravého jedince, a to ani v kombinaci s požitím alkoholu. Tak tomu bylo i v daném případě. Přitom nejen z hlediska trestního práva, ale i v nepsaných normách běžných mezilidských vztahů není žádoucí řešit dlouhodobý stres či nevhodné poznámky na vlastní adresu brutálním fyzickým napadením jiné osoby, jehož výsledkem je způsobení těžkého, život ohrožujícího zranění.
21. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu