ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1554.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1554/2020-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Nanti s. r. o. , se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Štěpánská 704/61, identifikační číslo osoby 06198406, zastoupené Mgr. Martinem Svobodou, advokátem se sídlem v Plzni – Východní předměstí, Nádražní 2495/20, proti povinné XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o 24 791 277,13 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2043/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 19 Co 286/2018-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 12. 6. 2018, č. j. 66 EXE 2043/2017-116, zastavil exekuci (výrok I), oprávněné uložil zaplatit povinné náklady exekuce 54 820 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II) a dále jí uložil zaplatit soudní exekutorce JUDr. Kataríně Maisnerové náklady exekuce.
2. Obvodní soud (též „soud prvního stupně“) vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je seznam přihlášených a zjištěných pohledávek v konkurzním řízení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 26 K 61/2000, v němž je uvedena jako věřitel Plzeňská investiční společnost a. s. v likvidaci, jako důvod vzniku pohledávky nesplacená půjčka II., nevykonatelná, jistina 20 000 000 Kč, příslušenství 4 867 333,33 Kč, oddělené uspokojení neuplatněno, popřeno 0 Kč, zjištěná pohledávka 24 867 333,33 Kč, nebylo popřeno správcem, ani věřitelem, ani soudem. Toto zjištění bylo učiněno ze seznamu přihlášených pohledávek v konkurzní věci úpadce XY.
3. Dále vyšel obvodní soud ze zjištění, že konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen usnesením ze dne 20. 6. 2002 (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 26 K 61/2000), přihláška došla 17. 7. 2002, právní předchůdce oprávněné byl uspokojen v rozvrhu částkou 76 056,20 Kč, konkurs na majetek úpadce byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2013, č. j. 26 K 61/2000-465, které nabylo právní moci 29. 5. 2013. Obvodní soud rovněž zjistil, že dne 11. 8. 1999 byla uzavřena mezi společností XY, jako dlužníkem, a právní předchůdkyní oprávněné obchodní společností Plzeňská investiční společnost a. s., jako věřitelem, smlouva o půjčce . Podle této smlouvy půjčil věřitel dlužníkovi dnem uzavření smlouvy částku 20 000 000 Kč, jíž se dlužník zavázal vrátit včetně příslušenství nejpozději do 30. 12. 1999 (čl. I.). Smlouvu podepsal za dlužníka generální ředitel J. K. a za věřitele Z. P., předseda představenstva a L. Z., členka představenstva. Dále byly k této smlouvě podepsány dva dodatky, v nichž v prvním případě byla změněna platnost půjčky do 30. 9. 2000, v druhém případě byla splatnost stanovena na den 31. 12. 2000.
4. Obvodní soud se zabýval platností smlouvy o půjčce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2090/2014). Uzavřel, že smlouva je neplatná, protože J. K. nemohl uzavřít smlouvu o půjčce sám, neboť způsob jednání společnosti v době uzavření smlouvy o půjčce byl stanoven u podepisování tak, že „za společnost podepisují společně buď předseda představenstva povinné nebo místopředseda představenstva a jeden člen představenstva, a to tak, že k napsanému nebo vytištěnému obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis uvedením jména a funkce.“ Smlouva o půjčce proto společnost nezavazuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 ICdo 81/2015, v němž jsou odkazy na ustálenou judikaturu při posuzování této otázky). Plnění, které povinná přijala, je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení.
5. Protože byla vznesena námitka promlčení, obvodní soud dále posuzoval, podle jakého právního předpisu se bude vztah mezi účastníky řídit. Uzavřel, že pro posouzení právní úpravy je rozhodující, že vztah z bezdůvodného obohacení, získaného přijetím plnění z neplatné smlouvy, pokud by závazkový vztah vzniklý na základě této smlouvy měl charakter obchodního závazkového vztahu, má rovněž povahu obchodního závazkového vztahu a promlčení se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“, a to ustanovením §408.
6. Desetiletá promlčecí lhůta, ve které mělo být exekuční řízení zahájeno, začala běžet ode dne vzniku bezdůvodného obohacení, tedy od 11. 8. 1999, a skončila 11. 8. 2009. S ohledem na ust. §408 odst. 2 obch. zák. mohlo být exekuční řízení zahájeno v desetileté lhůtě prodloužené o tři měsíce, v souzeném případě tři měsíce od právní moci usnesení o zrušení konkurzu, která nastala 29. 5. 2013 (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2784/2010). Tříměsíční lhůta skončila 29. 8. 2013, přičemž exekuční řízení bylo zahájeno až 1. 8. 2017, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Proto obvodní soud exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil.
7. Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry obvodního soudu, že smlouva o půjčce uzavřená dne 11. 8. 1999 je neplatná, že týká-li se neplatný právní úkon obchodního závazkového vztahu, řídí se právní vztah z bezdůvodného obohacení získaný přijetím plnění z tohoto právního úkonu právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku, tímto předpisem se tedy řídí i promlčení.
8. Dále uvedl, že argument rozporu s dobrými mravy by měl být v obchodněprávních vztazích uplatňován co nejméně vzhledem k tomu, že obchodní zákoník obsahuje společenský korektiv obchodních závazkových vztahů v §265 (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2127/2009). Toto ustanovení má být vykládáno tak, že se předpokládá, že účastník obchodněprávního vztahu nesmí při prosazování svých zájmů překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku, nesmí zneužít práv, které mu podle zákona vznikla (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 175/2006 a sp. zn. 23 Cdo 4388/2007). Zásady poctivého obchodního styku jsou tak právní normou s relativně neurčitou hypotézou a je na uvážení soudce, aby podle konkrétních okolností rozhodl o jejím užití. Obchodní zákoník počítá s určitou zdatností podnikatele při jeho snaze dosáhnout zisku. Zásady poctivého obchodního styku se s dobrými mravy zcela nepřekrývají s ohledem na to, že dobré mravy se užijí ve vztazích občanskoprávních, zatímco zásady poctivého obchodního styku mají své uplatnění ve vztazích obchodněprávních (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 359/2007).
9. Smlouva o půjčce měla formální nedostatky, neboť byla za povinnou osobu podepsána osobou, u níž byl shledán nepřípustný souběh funkce člena statutárního orgánu a osoby pověřené podle §15 obch. zák. Dá se předpokládat, že faktickému uzavření smlouvy předcházelo jednání stran, přičemž bylo na právní předchůdkyni oprávněné, aby si prověřila solventnost povinné, ale i formální náležitosti smlouvy. K tomu stačilo nahlédnutí do obchodního rejstříku, aby zjistila, zda je smlouva řádně podepsána osobou s příslušným oprávněním. Opatrnost při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky (za úplatu) se vztahuje i na současnou věřitelku.
10. Oprávněná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním a namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Uvedla, že odvolací soud vůbec nehodnotil, že neplatnost smlouvy byla způsobena na straně povinné. Na tuto skutečnost je pak navázána i povinnou „úspěšně“ vznesená námitka promlčení, jejíž soulad s dobrými mravy měl odvolací soud podle zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu zkoumat (usnesení sp. zn. 20 Cdo 1383/2019). Odvolací soud se uchýlil jen k striktně formalistickému náhledu na věc. Odvolací soud rovněž pochybil, pokud nepřihlédl ke všem okolnostem této konkrétní věci (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1878/2017). V případě, že by byla smlouva o půjčce platná, délka promlčecí doby by se řídila podle §261 odst. 6 obch. zák. v tehdy platném znění výhradně zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také „obč. zák“). V případě neplatnosti smlouvy se délka promlčecí doby řídí obch. zák., a jedině proto byla povinná se svou námitkou promlčení úspěšná. Dovolatelka si je vědoma ustálené judikatury ve věci hodnocení souladu právních jednání s dobrými mravy, kdy tento korektiv, ať už v souladu s dobrými mravy, tak v souladu se zásadami poctivého obchodníku styku, je posledním východiskem, jak ve výjimečných případech zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona. Přílišná tvrdost zákona je v této věci zřejmá. V rámci novelizace legislativy úpadku ji odstranil sám zákonodárce, když nová právní úprava v podobě insolvenčního zákona pro všechny případy stanovuje v §312 odst. 3 jednotnou promlčecí dobu v délce 10 let od zrušení konkurzu, což se stalo za účelem posílení práv věřitelů. Odůvodnění rozhodnutí hraničí s jeho tendenčností v neprospěch oprávněné, která se o neplatnost smlouvy ani o délku trvání konkurzu nijak nezasadila. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
12. Dovolání není přípustné.
13. Nejvyšší soud ve svém zrušujícím usnesení ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1383/2019, kdy tuto věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, došel k závěru, že odvolací soud posoudil věc neúplně, jelikož se nezabýval argumentací oprávněné, že neplatnosti smlouvy se dovolává a těží z ní povinná, která ji způsobila, a nezkoumal přijaté závěry z hlediska souladu s dobrými mravy. Odvolací soud nyní při právním hodnocení věci aplikoval zásady vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2127/2009, ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4388/2007, ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007, a dochází k závěru, že argument rozporu s dobrými mravy by měl být v obchodněprávních vztazích uplatňován co nejméně vzhledem k tomu, že obchodní zákoník obsahuje společenský korektiv obchodních závazkových vztahů v §265 a že zásady poctivého obchodního styku jsou právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tedy je na uvážení soudce, aby podle konkrétních okolností rozhodl o jejím užití. Toto užití je omezeno na situace, kdy k výkonu práva nedochází s cílem dosažení hospodářských cílů, ale s úmyslem druhého poškodit. Obchodní zákoník počítá s určitou zdatností podnikatele při jeho snaze dosáhnout zisku. Nelze proto nahrazovat nedovolání se (jiných) subjektivních práv, které účastníkům plynou z právních vztahů nebo ze zákona, poukazem na zásady obchodního styku. Zásady poctivého obchodního styku se s dobrými mravy zcela nepřekrývají s ohledem na to, že dobré mravy se užijí ve vztazích občanskoprávních, zatímco zásady poctivého obchodního styku mají své uplatnění ve vztazích obchodněprávních. V řízení bylo prokázáno, že výše zmíněná smlouva o půjčce měla formální nedostatky, jelikož byla podepsána osobou, u které byl spatřen nepříslušný souběh funkcí, když bylo na věřiteli (právní předchůdkyni oprávněné), aby si ověřila mimo jiné formální náležitosti smlouvy (nahlédnutím do obchodního rejstříku). To samé měla možnost učinit také současná oprávněná, na kterou byla pohledávka postoupena 20. 7. 2017. Dovolatelka ani její předchůdkyně nezachovaly potřebnou míru opatrnosti při své podnikatelské činnosti, v řízení ani nebylo prokázáno, že by povinná jednala s úmyslem věřitele poškodit, proto dle odvolacího soudu obranu povinné směřující k zastavení exekuce nelze shledat v rozporu s dobrými mravy ani se zásadami poctivého obchodního styku.
15. Dovolatelka vytýká, že odvolací soud pochybil, nepřihlédl-li ke všem okolnostem případu, tedy k otázce souladu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy v situaci, kdy v dané věci je rozdíl v délce promlčecích lhůt, jelikož v případě, kdy by smlouva o půjčce byla platná, délka promlčení by se řídila dle ustanovení §261 odst. 6 obch. zák. výhradně občanským zákoníkem, byla-li však smlouva shledána neplatnou, délka promlčení se řídí obchodním zákoníkem. K tomuto nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že posouzení této otázky úzce souvisí s vyhodnocením samotné otázky, zda neplatnost smlouvy, které se dovolává a těží z ní povinná, která ji způsobila, není v rozporu s dobrými mravy, resp. zásadami poctivého obchodního styku. Odvolací soud po náležitém odůvodnění došel k závěru, že výše uvedené jednání povinné (namítání neplatnosti smlouvy, kterou sama způsobila) a obrana povinné směřující k zastavení exekuce poté, co byl zrušen konkurz prohlášený na její majetek, není v rozporu dobrými mravy, resp. se zásadami poctivého obchodního styku, když dovolatelka ani její předchůdkyně nezachovaly potřebnou míru opatrnosti, při níž mohly zjistit (nahlédnutím do obchodního rejstříku), že předmětná smlouva o půjčce obsahuje zásadní formální nedostatky (byla podepsána v rozporu se způsobem jednání uvedeným v obchodním rejstříku). Z toho vyplývá, že nemůže být v rozporu s dobrými mravy ani posouzení délky promlčecí lhůty, když týká-li se neplatný právní úkon obchodního závazkového vztahu, řídí se právní vztah z bezdůvodného obohacení získaný přijetím plnění z tohoto neplatného právního úkonu právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku. Jelikož obchodní zákoník vztahy z bezdůvodného obohacení neupravuje, je nutné podle §1 odst. 2 obch. zák. použít právní úpravu bezdůvodného obohacení obsaženou v §451 a násl. obč. zák. To se však netýká otázky promlčení, kterou je třeba posoudit dle §387 - 408 obch. zák., dopadající i na bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z neplatné smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 5092/2007).
17. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolateli přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu