ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.1680.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 1680/2020-524
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. L. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova č. 12, proti žalované MBANK SPÓLKA AKCYJNA , se sídlem ve Warszawě, Senatorska č. 18, Polská republika, identifikační číslo osoby 001254524, jednající prostřednictvím mBank S.A., organizační složky, se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 691/42, identifikační číslo osoby 27943445, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16, o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 8 C 404/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. února. 2020, č. j. 60 Co 283/2019-497, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 238,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Sedláčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. února. 2020, č. j. 60 Co 283/2019-497, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně přípustnost dovolání vymezila následovně: „Já mám za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky dovoláním otevřené, týkající se doby vzniku práv a povinností ze směnky, jež byla původně vystavena jako blankosměnka, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a je i důvodné a dále má dovolatelka za to, napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Co se týče otázky týkající se doby vzniku práv a povinností ze směnky, jež má být podle dovolatelky Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2031/2009, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015. sp. zn. 31 Cdo 4087/2013. Přehlíží však, že nejde o situaci, kdy je tatáž otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně, ale o případ, kdy ve druhém uvedeném rozhodnutí, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2006, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu výslovně překonal názor vyjádřený v prvním uvedeném rozhodnutí. V tomto ohledu proto není přípustnost dovolání dána.
Ohledně druhé části shora citovaného dovolatelčina vymezení přípustnosti dovolání Nejvyšší soud uvádí, že tato formulace nesplňuje požadavky na vymezení přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, a ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013).
Ve zbytku dovolání potom dovolatelka uplatňuje jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (podstatou námitek dovolatelky je zejména její nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů a s hodnocením provedených důkazů, popř. dovolatelka namítá vady řízení).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu